Skip to main content

Full text of "Dějiny hudby v Čechách a na Moravě"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



«. 



n 



..* I 



ANPQKD UNIVKUBITV 
^TACIce 

MAR 2 9 1967 



f\C(oO 

VEŠKERÁ PrAvA VYHRAZENA. 



^^ 



G 








TlSRRM J.Otti v Fuaxk. 




Ve vSecb oborech píseimiictví českého nastat utěšeny ruch 
v druhé polovici věku tohoto, mezery z dob dřívějších zftfltalě byly 
vyplňovány a literatura Česká, stále se rozšiřující a zdokonalující, 
počala se rozvíjeti měrou dříve netušenou. 

AvSak obor dějin hudebních, ačkoliv národ Česky nazýván 
i doma i 2a hranicemi národem nejhudebnějším, nebyl pěstován 
tou měrou, jak by toho byla vyžadovala důležitost jeho. Pracováno 
arci tu a tam od jednotlivcův, ale nedostává se nám dosud ani 
vieobecných dějin hudebních, ani dějin hudby domád, ani hudeb- 
ního slojiilku. 

Přihlížeje k této stránce, pokusil jsem se sebrati veíkerou 
látku přístupnou, týkající se předmětu toho, a podávám výsledek 
veřejnosti, doufaje, že pokusem tím poslouženo bude mnohým, 
kteří dosud nuceni byli shledávati materiál jim potřebný po časo- 
pisech a různých pomůckách cizojazyčných. 

Nesprávná udání pH životopisech starších skladatelťlv českých 
postavena jsou na jisto, pokud to bylo možno, dle matrik křestných 
i úmrtných, a konaje v příčině té svou povinnost, vyslovuji vřelé 
díky všem důstojným p. t. správcům úřadův duchovních, kteří 
ochotně poskytli výpiskův z matrik děkanských a farních. 

Při skladatelích z doby novější a nejnovější shodují se po- 
můcky, 2 nichž čerpáno v udáních, a při mnohých skladatelích 
uvedena data dle vlastního jejich udání. 

Vyslovuji tudíž vřelé díky všem, kteří po stránce té byli mi 
pomocní, mimo to pak pp. prof. Dru. J. Novákovi, Ferd, Tadrovi 
a J. Truhlářovi, úředníkům při c. It. univ. knihovně za laskavou 
^ radu a přispění, prof. K. Steckrovi za podporu věci věnovanou. 



<> 



Látka sama rozdělena dle rozdílův přirozených na čtvero dob. 

V době prvé, trvající od věku devátého do počátku věku 
sedmnáctého, pěstována výhradně hudba vokální směrem nábožen- 
ským a vytvořena v ní duchovní píseň česká, jež stále se rozví- 
jejíc, v kancionálech bratrských dosáhla značné dokonalosti. Další 
rozvoj a postup přerušen byl událostmi politickými. 

Doba druhá, zavírající v sobě věk sedmnáctý a osmnáctý, 
liší se úplně od doby prvé, neboť počala se pěstovati hudba instru- 
mentální dle příkladu v zemích sousedních a převahu měla hra 
na různé nástroje. Skladatelově čeští osvědčili doma i v cizině 
větší plodnost nežli důkladnost v oboru církevním, dramatickém 
a instrumentálním. 

Doba třetí, sáhající od počátku věku devatenáctého do let 
šedesátých, jest tytýž pokračováním doby předešlé s částečným při- 
lnutím k hudbě vokální, jež koncem doby té opět nabyla převahy ; 
zároveň počala se větší péče věnovati zpěvu českému a připravoval 
se také obrat k činnosti prohloubenější. 

Doba čtvrtá, počínající vznikem ruchu národního v letech 
šedesátých, liší se od dob předcházejících samostatným rozvojem 
hudby s rázem národním. V umění hudebním nastal rozhodný 
pokrok, vytvořena česká hudba dramatická na základech uměleckých 
a pracováno s úspěchem v oboru theor etickém.. 

Ze skladatelův a umělcův uvedeni arci pouze nejpřednější, 
zejména v době starší, životopisy pak tu obšírnější nebo stručnější 
a vytknuta díla jejich aspoň nejdůležitější. 

Kdoby opravy nalezených omylův neobtěžoval si sděliti sbě- 
rateli nížepsanému, zavděčil by se tím věci samé. Budiž snáška 
tato přípravou k pravým a důkladným dějinám hudby české i vše- 
obecné. 



V PRAZE, na den sv. Jiří 1. 1891. 



j. s. n. 



j 



í- 



OBSAH. 



Praíneny a pomůcky. 

Poměry hudební v Čechách a na Moravě. 

Doba prvá. 

Od nejstaršicti dob do věku 17. Hudba vokálni 3—47 

Úvod 3 

Počátky zpěvu náboženského od 9. do 14. věku 6 

Doba Karlova 14 

Období husitské od 16. do 17. veku 20 

O kůrech literátských a kancionálech . 26 

Skladatelové ve věku 36 34 

O mystériích a moralitách 40 

Členové při dvorní kapele v Praze 42 

Doba druhá. 

Hudba instrumentálni. Věk 17. a 18 48—96 

Ůvcd 48 

Skladatelové věku 17 64 

Poměry hudební ve věku 18 68 

Skladatelové ve věku 18. v domově 62 

Umělci hudebni ze zemi českých v cizině 73 

Divadla v letech 1703—1804 90 



Doba třeti. 

Prvni polovice věku devatenáotélio 97 — 145 

Úvod 97 

O ústavech hudebních v Praze 102 

Skladatelovo v domově 112 

Umělci hudební v cizině • 122 

Poměry divadelní v Praze v letech 1804—1862 130 

O písních a tancích národních 138 

Doba čtvrtá. 

Druhá polovice věku 19, Hudba s rázem národním . 146 — 179 

Úvod 146 

Skladatelově 162 

Virtuosové 168 

Hudební spisovatelé 171 

Dodavek. O nástrojích hudebních v Čechách 179—189 

Seznam osob a jmen 191 



9 



Prameny a pomůcky. 



Palacký Dějiny národu českého, v Praze 1848-1867 

Tomek Dějepis Prahy, v Praze 1855—1886. 

Jungmann Historie liter, české, v Praze 1849. 

Šembera Dějiny řeči a liter, české, ve Vídni 1872. 

Jireček Rukověť k děj. liter č. v Praze 1876. — Hyinnologia bohera. 1878. 

Konrád Dějiny posv. zpěvu staroč. v Praze 1882. 

Ekert Posvátná místa města Prahy, 1884. 

Ruffer Historie Vyšehradská, v Praze 1861. 

Navrátil Paměti kostela sv. Jindřicha v Praze, 1869. 

Solař Dějepis Hradce Králové, 1870 

Sedláček Rychnov n. K. 1871. — Děje města Čáslavě, 1874. 

Dvorský Paměti o školách českých, v Praze 1882. 

Stankovského Kronika divadla v Cechách, 1882. 

Glafey Anecdota, Dresdae & Lipsiae 1734. 

Tadra Cancellaria Arnesti, 1882. 

Ambros, Geschichte der Musik, Leipzig 1864—1878. 

D'Elvert Geschichte der Musik in Máhren, Brtinn 1873. 

Teuber Geschichte des Prjiger Theaters, Prag 1883. 

Hanuš Die lateinisch b5hm Osterspiele, Prag 1863. 

KCchel Die kais Hofmusikkapelle in Wien, 1869 

Waldau B5hmische Nationaltánze, Prag 1859, 1860. 

Jahrbuch der Tonkunst, Prng 1796. — Musikzeitung, Leipzig 1800. 

Neue Zeitschrift ftir Musik, Leipzig 1864. 

Gyrowetz Adalbert Biographie, Wien 1848. 

Tomaschek W. A. Selbstbiographie, Jahrbuch Libussa, Prag 1845—1850. 

Rittersberg Die Tonkunst in B5hmen, Hormayers Archiv, 1824 — 1825. 

Meliš a Bergmann Průvodce v oboru česk. tištěných písní, v Praze 1863. 

Č. Č. M. 1845, Paměti o školách českých; 1847, Mastičkář; 1848, O staro- 
žitnostech a umělcích Chrudimských; 1849, O zřízení Školy Chrudimské; 
1862, Kancionál bratrský. 

Památky archaeologické U., české kancionály kralohradecké ; VI. tři staro- 
české kancionály; X. O kfnech literátských ; O hudebních nástrojích. 

Květy 1843, v příloze: Kancionály Chrudimské. 



s 



Osvěta 1880, II. Školy za náboženské rAznověrnosti v Čechách. 
Slovník Naučný v Praze, 1860-1874. 
Doucha, Knihopisný slovník, v Praze 1863. 
Zedler Universallexíkon aller Wissensch., Halle, Leípzig 1738. 
Gerber Lexikon der Tonkiinstler, Leipzig 1812. 
Dlabac Kiinstlerlexikon, Prag 1815. 

Schilling Universaliexikon der Tonkunst, Stuttgart 1835—1841. 
Riemánn Musiklexikon, Leipzig 1882. 
Mendel Mus.-Conv. Lexikon, Berlin 1870—1883. 

Wurzbach Biograf. Lexikon des Kaiserth. Oesterreich, Wien 1856—1890. 
Mimo to různé články z časopisův: Dalibor, Hudební Listy, Slavoj, Květy, 
. Lumír, Beseda učitelská. Světozor a Zlatá Praha. 
Výpisky z rftzných křestných matrik a z matriky konservatoře. 





/ v / 



EBNIV 





H 





J. Srb-Dcbrnov: Déjioy hudby. 



V 




DOBA PRVÁ. 

Od nejstarších dob do věku sedmnáctého. Hudba vokálnC 



Úvod. 

Apěv a tanec byly živlem národním u vSech kmenfiv slovan- 
skýcli od pradávných dob, a různé popěvky prozpěvovali zajisté 
také Čechové pohanští pfi žertvách a slavnostech kmenových. 

Aí z dob těch není památek, dle nichž bychom souditi mohli, 
jakého rázu byly tyto projevy nadání hudebního, přece domnívati 
se mĎžeiue, že nejstarží zpěvy předkův naěich nelišily se valné 
od zpěvĎv, jež nacházíme dosud u Slovanův jižních, kde zachovaly 
se nejdéle ve své původnosti. 

Zvláštní letora národa Ěeskoslovanského a neobyčejná vjf- 
mavosf hudební byla mu zdrojem, z něhož v dobách dávnominulých 
i v dobách novějších vyprýštilo množství zpěv&v a popěvk&v, jež 
dle doby různého byly rázu a v nichž označovaly se duSevnl vlast- 
nosti národa způsobem samostatným a nejzřetelnějším. 

Nejzávažnější změna v životě a bytnosti národa českého na- 
stala zavedením křesťanství ve věku devátém, poněvadž vnikati 
počaly v ústrojí národní jinorodé živly, jež stále povahu jeho 
měnily. 

Za onéch dob usilovali o to králové franští a po nich králové 
říše německé, aby pomocí nové víry křesťanské panství své v zemích 
íeských rozšířili. A již 1. 845 učinil Ludvík král německý spolek 
s nespokojenými vojvodami v západních Oechách, jichž 14 dalo se 
i se svým lidem pokřestití, aby tím získali pomoci proti knížeti 
Pražskému. Za tůu příčinou vznikla válka mezi Cechy a Němci, 
vedena skoro po třicet let s různým výsledkem. 



4 Doba I. Úvod. 

Knížata Moravská Mojmír a Rostislav byli za doby té již kře- 
sťané, ale v lidu ujímalo se křesCanství spoře, poněvadž knéží 
němečtí na Moravu přicházející užívali jazyka cizího, jemuž lid 
nerozuměl. Za tou příčinou uchýlil se Rostislav k císaři řeckému 
Michaelovi do Cařihradu, žádaje od něho učitelův křesťanských, 
již znalí jsou jazyka slovanského. Císař řecký vypravil tudíž na 
Moravu bratry Soluňské, Kyrila a Methodéje, muže horlivostí ná- 
boženskou a učeností proslulé, kteří přišedše 1. 863 se svými po- 
mocníky na Velehrad Moravský, pravé křesťanství založili a lid 
v nové víře vyučovali jazykem domácím, lidu srozumitelným. 

Náboženství křesťanské odmítnuté, kdvž zaváděno kněžími 
římskými ze země nepřátelského západu z pouhé ziskuchtivosti, 
došlo vděčného přijetí, když zavítalo od východu ze země sbratřené. 

Liturgie slovanská zalíbila se také Slovanům panonským, kde 
vládl kníže Kocel, a na přímluvu knížat těchto jmenován Methoděj 
1. 869 prvním arcibiskupem moravskopanonským, jehož sídlem stal 
se Velehrad. Tím způsobem oddělena Morava od biskupství Pasov- 
ského, k němuž dosud byla přičítána, a stala se samostatnou. 

Blahodárné účinky nové víry na Moravě byly zjevný a kníže 
český Bořivoj, jsa od poslední války s Němci v přátelském svazku 
s Moravou, přišel 1. 873 na Velehrad, dal se od arcibiskupa Me- 
thodéje pokřtíti a s ním přijala novou víru většina národa. 

Kněží němečtí ze říše sousední usilovali o rozšíření svého 
panství v zemích českých, ale liturgie slovanská byla jim v počí- 
nání tom velikou závadou, neboť stala se nejpevnější hrází proti 
návalu kněží německých, kteří o zavedení liturgie latinské vše- 
možně se přičinovali, a udržovala se svou potřebou i oblibou v ná- 
rodě českém po celá století. Když pak po Rostislavovi stal se 
knížetem moravským Svatopluk, rozmnožil se počet kněží něme- 
ckých při dvoře knížecím měrou dříve nebývalou, již brojiti počali 
proti liturgii slovanské, osočujíce Methoděje u dvora papežského, 
že nezachovává pravého učení církve. 

I dosáhli toho, že papež Jan ustanovil, aby liturgie latinská 
v zemích těch volný měla průchod vedle liturgie slovanské. Usta- 
novení to stalo se pramenem různic ve věcech církevních po 
dlouhou dobu. Nejúhlavnějším nepřítelem řádův Slovanských byl 
Wiching, biskup Nitranský, jenž po smrti Methodějově 1. 885 pro- 
následoval žáky jeho tou měrou, že oni po mnohých útrapách 
odstěhovali se do Bulhar. 



Doba I. Úvod. & 

Když po smrti Svatoplukově vzuikl na Moravě spor mezi jeho 
syny o liédictví otcovské, oiilouCil se kntže český Spytihněv I. ná- 
stupce a syn Bořivojův od dosavadního svazku s Moravou a od- 
řeknuT se I. 895 také spojeni ve věcech církevních, vyžádal si 
ochrany krále německého Arnulfa, s nímž svazek přátelský učinil, 
a Čechy přiděleny hýly ku pravomocuosli biskupa Řezeoského. 
Poměr ten potrval až do založení biskupství Pražského, jež stalo 
se 1. 973 za knížete Boleslava II. 

Biskupství Pražské podřízeno po té arcibiskupství Mohuč- 
skému, 8 nímž zůstalo ve spojení až do 1. 1344, kteréhož roku 
král český Karel IV. založil arcibiskupství Pražské pro veškeré 
zeiné koruny české. 

Na Moravě zřízeno 1. 1063 biskupství Olomoucké, jež podří- 
zeno do 1. 1344 arcibiskupství Mohučskému a 1. 1777 povýĚeno 
na arcibiskupství. V Praze byl hlavním chrámem biskupským a po 
té metropolitním chrám sv. Víta na hradě Pražském. V Olomouci 
vystavěn v letech 1107 — 1130 chrám sv, Václava, k němuž pře- 
ložena stolice biskupská od chrámu sv. Petra. 

Poměry politické a umělecké utvařovaly se v íechách i na 
Moravě stejným zpfisobeni, neboE země ty byly vždy v úzkém spo- 
jení až na dobu nejnovéjSí. 

Země české, položeny jsouce na hranicích živla germánského 
a světa slovanského ve střední Evropě, staly se zápasištém obou 
těchto živlňv za dob následujících a také po stránce hudební byly 
střediskem, v němž živly ty stále se mísily a křižovaly. 

V době prvé, pojednávající o poměrech hudebních v 'zemích 
českých, v níž pěstována výhradné hudba vokální, rozeznati lze 
dvoje období, a sice první sáhající od zavedení křesĚanství až do 
konce věku 14. Na počátku období tobo vznikly nejstarší zpěvy 
české a když pak po mnohých bojích utvrzeno kfesíanství ve všech 
vrstvách národa, dostoupila horlivost náboženská v dobí' krále 
Karla IV. k vrcholu a vznikly nadšené zpěvy roratnf, jichž ná- 
pěvy rozléhaly se v klenbách chrámových po veškeré zemi. 

Druhé období, trvající od počátku 15- do ])Očátku 17. věku, 
zahrnuje v sobě památnDu dobu husitskou, v niž na pftdé české 
vykvetli sborově literátStí n v ní/ básnictví duchovni v kancio- 
nálech bratrských zachované dospělo na vrchol dokonalosti. 

Výkvětem uměleckého ducha Českého z doby té jsou kancio- 
nály, s nádherou neobyčejnou a s nevšedním vkusem pořízené. 



Daba I. Po^Htkj zpévu nábo ženského. 



Skladatelové hudebnf v době té byli zároveň básníci i hudebníci 
v jedné osobě a náleželi vůbec k mužfim nejvzdělanějším. Umění ha- 
dební za dob těch bylo výhradně ve službách církve, jejímž účelům 
sloužilo, a hudba světská, zůstávající v omezených kruzích soukro- 
mých, nevystupovala téměř na veřejnosř. Nepřízní poměrův a osud- 
ných událostí, jež zavládly na počátku 17. věku v zemích Českých, 
zamezen přirozený rozvoj a další postup umění hudebního v dobách 
následujících a po dlouhé teprve době dospěl národ český k samo- 
statnému tvoření uměleckému. 



Počátky zpěvu náboženského od 9, do 14. věku. 

Když křesťanství ujalo se v zemích českých, zaveden při 
"bohoslužbách onen způsob, jejž z vlastí jihoslovanských na Moravu 
přineeli věrozvěstové Slovanští, bratři Kyrii a Methoděj; neboC 
přizpůsobivše písmo řecké jazyku slovanskému a přeloživše nej- 
důležitější části písma svatého na jazyk slovanský, ustrojili liturgii 
slovanskou po způsobu církve východní.') 

Kníže Český Bořivoj, přijav kresfanství, založil první chrám 
na Levém Hradci u Prahy, kde bylo oblíbené sídlo knížecí, za- 
světiv jej památce sv. Klimenta. Chrámy sv. Klimentu zasvěcené 
vystavěny byly po té ještě na Vyšehradě a v Litomyšli, a liturgie 
slovanská měla po celé zemi volný průchod. 

V první této dobé křestanství vznikla a rozšířila se v zemích 
českých píseň „Gospodi pomiluj ny", nejstarší a nejvznešenější to 
památník zpěvu českého, zvaná též písní sv. Vojtěcha. 

Dle svědectví nejstaršího kronikáře českého Koamy zpívala se 
píseň ta od dob nepamětných při všech slavnostech národních 
a jiných příležitostech v Cechách i na Moravě, v míru i ve vátce, 
v chrámě i pod Šírým nebem, zejména pak 1. 973 při nastolení 
prvního biskupa Pražského Dětmara, Vzjiikla tudíž v době před 
působením sv, Vojtěcha, druhého biskupa Pražského, nejspíše na 
jihu slovanském a nebo za apoštolování bratří Soluňských a právem 
sluší ji nazývati písní kyrilskou. 



') Knihy litargické v církvi východní jsou 2altáf, paramejnik. časoslov, 
alužebnik, trebnik. a nejdůležitěji i pomůcka při zpěvu boiioslužebném oktoich 
Ěi OHmogluanik, 



Doba I. Plaeú kyrílská. 7 

Píseň „Gospodi pomiluj ny" jest rozvedení řeukélio Kyrie 
eleison, nejkratší to modlitby, již první hlasatelé učení Kristova 
lidu obecnému vštěpovali, přeloživĚe slova řecká lidu nesrozumi- 
telná na jazyk slovanský. 

Rozvedeni Kyrieleisonu ve středověké hymnologii církevní 
nazýváno tropus, kdežto rozvedení Hallelujah zváno sekvencí, po- 
něvadž po zpěvu liturgickém následovalo.') 

Ve zpěvích těch jevila se zvláštní snaha po vyslovení pravdy 
a přesvědčení osobního a za tou příčinou staly se zpěvy ty u lidu 
mnohem oblíbenějšími, nežli hymny církevní ve všech zemích kre- 
sCanskych. 

Píseň kyrilská „Hospodine pomiluj ny" stala se pravou písní 
národní v Čechách i na Moravě a zachovala se v zemích těch až 
na naši dobu. Nejstarší nápěv zachoval Jan z Holešova, mnich 
kláštera Břevnovskébo, v rukopise z 1. 1397, k němuž obšírný vý- 
klad připojil a jejž Matěj B. Bolelucký otiskl ve svém díle „Rosa 
Boěmica" 1. 166S vydaném. Nápěv ten vyniká jednoduchostí, pro- 
stotou, vřelou pravdivostí a jeví vůbec vlastnosti, jakými vyznačo- 
valy se zpěvy církve východní. Druhý nápěv podle probošta Ši- 
mona Brože z Hornštejna (f 1642) s překladem latinským zachoval 
v témže spise M. B. Bolelucký a jej otiskl Matěj Václav Šteyr 
v kancionále 1, 1683 vydaném i Dr. Ambcos ve svých něm. Dě- 
jinách hudby. Nápěv ten jeví již vliv římského chorálu a vznikl 
v dobé pozdější. 

Třetí nápěv písně kyrilské, jenž tvoří přechod od i>rvního ná- 
pěvu k druhému, zachoval se v rukopise z 15. věku pocházejícího 
a psán jest ležatou nemeusurovanou notou choráiní na čtyřech 
přímkách. 

Liturgii slovanské vyučovalo se v Čechách v prvních dobách 
křesťanských na Vyšehradě ve zvláštní škole, neboí zde učil se 
Bv. Václav i sv. Prokop knihám slovanským. 

Ale již za panování knížete Spytihněva 1., nástupce a syna 
Bořivojova, zavedena v Čechách liturgie latinská, jež čím dále tím 
více se šířila. 

') Sekvence byla rozšířené neuma CÍ1Í fada tónAv zpívaných na pobledni 
slabiku hallelujah v bymnách církevních. Řada túnův třch roziířena později 
DB část Bamostatnou a opatřována ívláštnim textem, v némž obsažena chváia 
svatých a nebo jímž bol vyslovován. Z velikého po£tii sekvenci, ve středo- 
v8kn vzniklých, zachovaly ae „Stabat mater" a „Diea irae'. 



8 Doba I. Počátky zpĚvii nibožeoakfiho. 

Kníže Spytihnév vystavěl clirám sv, Petra ua Budči, '} při 
némž založil Ěkolu latinskou a 1. 910 vystavěl chrám Mariánský 
ve dvoře Týnakém v Praze, neboť byl horlivým ochráncem litnr- 
gie latinské. 

Bratr a nástupce jeho kníže Vratislav I. vystavěl chrám sv. 
Jiří na hradě Pražském, a syn jeho kníže Václav I. založil 
I. 928 chrám sv. Víta, na jehož místě Karel IV. zbudoval velko- 
lepý chrám ve slohu gothickém. 

Ačkoliv vlivem biskupův fiezenských šířila se v Cechách li- 
turgie latinská, zachovala se vedle ní liturgie slovanská. Kníže 
Václav učil se návodem své báby kněžny Ludmily knihám slo- 
vanským na škole Vyšehradské a potom teprve poslán dle vůle 
otcovy na školu BudeČ, aby nauCil se tam žaltáři (t. j. knihám 
latinským) u kněze jménem Uenno. 

Po Václavovi vládl bratr jeho Boleslav I. (935—967) a po- 
raziv Madary, dobyl celé staré Moravy i se Slovenskem a připojil 
země ty ke své říši. 

Jeho syn kníže Boleslav II. nastoupil vládu 1. 967 a rozšířil 
hranice české ještě více na východ. Když pak 1. 973 založil v Praze 
samostatné biskupství, stal se prvním biskupem Détmar, rodilý 
Sasík, 8 nímž do země přišlo množství kněží německých, jichž při- 
činěním liturgie latinská a zpěvy římské utvrzovaly se vždy více 
v zemích českých. 

Téhož roku založil kníže Boleslav II. při chráme sv. Jiří první 
klášter v Čechách pro jeptišky dle řádu sv. Benedikta, a sestra 
knížete Mlada stala as první abatyší. Svatý Vojtěch, druby biskup 
Pražský, jenž byl horlivým šiřitelem liturgie latinské, založil v Břev- 
nové u Prahy 1. 993 první mužský klášter v Cechách pro řeholi 
sv. Benedikta. L. 1048 založen klášter Rajhradský na Moravě, od 
Břevnovského závislý, a 1. 10ti3 založeno pro Moravu samostatné 
biskupství v Olomouci. Působením kněžstva římského od knížat 
Českých podporovaného rozšířila se liturgie latinská po celé zemi 
a liturgie slovanská obmezeiia byla ve věku 11. na klášter Sá- 
zavský,*) poslední své útočiště, až 1. 1096 úplně zanikla. 

") Bndeč, kde znchoval se chrám sv. Petra v pAvodof podobé, leíl nad 
Kovárj u Zakolan nedaleko Prahy. Nynéjši chrám na Levém Hradci n Ža- 
lova nad KozCoky pocbšzí % 12. věku. 

') Zakladatelem kláStera Sázavského byl Prokop, jenž po smrti své za 
Bvatého probUíien, et«l ae patronem zemS čeaké. Narozen v Chotuni n Ct 



Doba 1. Kláštery a školy. 9 

Ve věku 11. a 12. založeno v zemích českých hojné klášte- 
r&v latinských, jež opatřeny byly hojnými požitky a v nicliž zpév 
bohoslužebný ille obřadu římského pěstoval se dnem i uocí ae 
zvláĚtní horlivostí. V klášteřích provozovala se řemesla a pěsto- 
váno umění, opisovaly se knihy bohoslužebné a vyučována mládež 
v umění literním. Kolem klášteráv mýtěny byly lesy. vzdělávány 
pustiny, vznikaly role. zahrady a vinice, stavěny domy a zakládány 
osady. 

Za dob tehdejších byly vůbec kláštery střediskem vzdělanosti, 
sídla osvěty a práce, stánky míru a bohulibých ctností, jež o roz- 
voj vzdělaností získaly si zásluhu svrchovanou; nebot životu klá- 
šternickému oddávali se většinou toliko lidé zbožní a mravně za- 
chovalí, kteří věnovali se horlivě svému povolání. Vůbec nebylo 
za oněch dob vedle církve žádného ústavu, jenž by tak vSestranné 
byl působiti mohl na zdokonalení společnosti lidské, jako ona; 
neboť církev působila vzdělavatelné nejen jako ústav náboženský, 
nýbrž pečovala též o potřeby společnosti lidské, zakládajíc školy, 
pěstujíc vědy i umění a jsouc pomocnicí státu při vykonávání 
spravedlivosti a ve správě světské. Duchovenstvo mělo také mezi 
sebou vždy muže učené a umělce rftzného druhu a tím způsobem 
mělo značný vliv na lid obecný. Se zvláštní pečlivostí přihlíželo 
vyĚáí kněžstvo ke školství, jež co nejtěsněji s církví bylo spojeno 
a Ěkoly zakládány byly při chrámech kollegiátních, jakož i při 

ského Brodu, vyučil ae knibáni slovanBkj^in na ikole VySehradské, udeSel 
1. 1009 do zemi východmch a tam zdokonMlil S3 v piaué aiovanském. Yrátiv 
se po té do vlasti, založil na SazavĚ klášter, do néhož uvedl slovanské mnichy. 
Vynikaje vzdÉlánfm a horlivosti náboženskou, etal se prvním opatem kláštera, 
pfi némž ZHloíena Škola, v níž vyučovánu knihám elovanekým. Prokop pé- 
Btoval Buchařstvi, maliřství. přepisoval evangelia a jiná knihy posvátné pro 
potřeby kláŠtemi. Když I. 1053 zemřel, vypudil knize Spytibněv 11. mnichy 
slovanské z kláštera, Dle za panováni jeho nástupce, knižete Yriitíslava II., 
vrátili se mniši opět do kláštera a sloažili Boha hlabulem slovanským. Za 
doby té byl opsiom Božetgch, nejslavnéiši umStec své doby v Čecbácb, a 
klášter zkvéial mgrou neobyčejnou. Uměni soustavné bylo pastováno a díla 
krasunmná byla v Cechách oblíbena. Avšak po smrti Vladislava 11, uspíšili 
mnichové sami záhubn liturgie slovanské a pád klášteru svou baStuřívosti. 
Kníže BPetislav II. rozmriev se nad uesvornoslí mnichův, vypudil je z klá- 
ítera a uvedl do nebo I. 1096 mnichy latinské z kláštera Brovnovakého. Knihy 
slovHi''' xkaženy a pouze jedno evangelium dostalo se za 

'nnského na Novém mSaté Pražském, jejž on 



XO Doba I. Pofátkj zpívu náboíenského. 

klášteřích, kde vyiíCování zpěvu bolioslužebnému náležeio k obec- 
Dvín naukám j^kolským. 

Vedle sídel biskupských v Praze a v Olomouci, kde bylí chrá- 
mové kapitulní, založeny byly chrámy kollegiátní u sv, Jín na 
hradě Pražském, u sv. Václava v Staré Boleslavi (1052), u sv. Ště- 
pána v Litoměřicích (1059), u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 
(1070), u sv. Apolináře v Sadské (1117), u sv. Petra a Pavla na 
Mělníce a u sv. Petra v Brné (12%) na Moravě, při nichž byly 
též školy. 

Žáci škol těch obstarávali veškeré služby kostelní a pří chrámech 
kapitulních mívali stálé opatření, zvláště při kostele Pražském 
a Vyšehradském bývalo dvanáct žákův (scolares), jichž povinností 
bylo na kůru prozpěvovati, žalmy říkati a jiné potřebné služby 
konati. Nad nimi ustanoven byl mistr pacholat nebo dozorce mlá- 
ďátek (magister puerorum) zvaný. 

Prozpěvovati žalmy při službách božích pokládáno za oněch 
dob za povinnost všech vyznavačův víry křesťanské i rodem nej- 
vznešenějších, a hodnostáři církevní věnovali oboru tomu pozomosC 
největší. Za tou příčinou šířil se zpěv liturgický dle obíndu řím- 
ského čili chorál římský po celé zemi. 

Největšího rozšíření nabyly v prvních dobách kfestanství vedíé 
evangelia žalmy starého zákona při obřadech bohoslužebných. 

Národové totiž na víru křesíanskou obrácení rozuměli spíše 
mluvě básnické v žalmfch obsažené, nežli výkladům věroučným a ze- 
jména me;;i národy slovanskými, nad jiné zpěvu milovnými, byla 
potřeba podati lidu náhradu za obvjklé druhdy zpěvy ku poctě bohům 
zpívané. Z počátku zpívány žalmy latinské, ale brzo uznali knězi, 
že jest nutno dáti lidu knihy bohoslužebné v jazyku národním, 
má-li se dosáhnouti výsledkův trvalejších, a proto staly se žalmy 
v prosu rozplynulé modlitbami a byvše prodlením času stroficky 
uspořádány, písněmi chrámovými, jež zpívaly se pak nejen při 
bohoslužbě, ale i v zátiší domácím. Zpěvy ty uváděny později ve 
sbírky a ve veku 15- sestaven již úpluý kancionál. 

Lid obecný prozpěvoval písně nábožné nejen ve chráme, ale 
také při různých slavnostech mimo chrám, zvláště při volbách bi- 
skupův, při nastolení knížat českých a při jiných příležitostech.*) 



^) Letopisci vypravuji, že M a plesající sbory dívek a jinochft vítftli 
tančen, hudbou s zpěvem, piSCalami a bubny Břetůlavs II., novS Kvolené 



Doba I. Píseň svatováclavská. 1 ] 

Že pak zpěv pěstován nejen od jinochův, než také od dívek če- 
ských, toho dokladem jest Velislavova obrázková bible z věku 13. 
zachovaná; nebot v ní vyobrazeny jsou čtyi-y odrostlé dívky, any 
hrají na žaltář, na loutnu, na cithani a na violu. 

Zpěvy římské po celé zemi s neobyčejnou horlivostí pěstované 
měly značný vliv na rozvoj domácího zpěvu českého. Dokladem 
toho jest druhy památník starodávného zpěvu českého „Píseň avato- 
václavká", jež vznikla bez pochyby ve věku 13. V uspořádání 
nápévu písně té jest vetší rozmanitost a formálná dokonalost, nežli 
v písni kyrilské, čehož iiříčinnu byl chorál římský. Přísná nálada 
zpěvfiv římských splynula s prostomilou prosebností a vroucností 
zpěvflv českých v nerozlučný celek a tím nabyl původní zpěv do- 
mácí rázu úplné nového. Také na místo starších tónftv tvrdých na- 
stupovaly tóniny měkké a v melodickém rozvoji jevila se větší 
rozmanitost; vlastnosti ty shledáváme také pfi písni Svatováclavské, 
Nápěv nejjednodušší podává Matěj B. Bolelucký ve spise .Rosa 
Boěmica" 1. 1668 vydaném. První tri sloky*) písně json původní, 
ostatní vznikly za doby pozdější Dějepisec Bohuslav Balbín při- 
pisuje píseií tu arcibiskupu Pražskému Arnoštu z Pardubic; ale 
kronikář Beneš z Veitmile (1. 1344) praví, že píseň tu Čechové 
zpívali od starodávna, z čehož plyne, že vznikla před pfisobeníra 
Arnoštovým. 

Jako píseň Kyrilská náležela 1 píseň Svatováclavská k nej- 
oblíbenějším zpěvům staročeským a zachovala se až na naši dobu. 

Jakou měrou u lidu českélio hýla oblíbena, dokazuje to, že 
dle ní skládány písně podobného obsahu, totiž „O milý svatý Vá- 
clave", „Ó ty zdobo zemé české", , Svatý Prokope, zástupce země 
české". '') 

knfie feaké (1. 1093). V krvavé bitvé n Chlumoe, svedené 1. 1126 s nemeok^m 
králem Lotharem, prozpěvovali bojovníci i^dití pisnS české, a 1. 1263 vital lid 
radostně starcidávnoo pianí „Hospodine pomitnj ny* krále Václava II. přichá- 
zeli čího do země. 

') 1. Svatý Václave, 2. Nebeské jest dvoratvo, 3. Pomoci tvé žáilámy — 
') U pisni Kyrilské a Svatováclavské paall A. Volt „Vom Alterthiíme 
nud Gebranche des KircheiigeBaiig'es in BObmen", AbhHndinngen d. Ges. d. W. 
1776, 900-921. — P- A, Klár „Die beiden altesten bOhm. Choralgesange", Li- 
bussa 1853, 375. — W. Ambroa „Der Dom zti Prag' 1858.358-362; Geschichta 
der Mnsik II. 1881. 114 — Hanuš „Halí Výbor z lit. č." 1863, 64. 66. — Jire- 
ček ,Hyinnologia bohemica". — Cyrill 1880, 81; 1882, 20. — Konrád „Dějiny 
pOBV, Kpévu staroě." 1889, 26 a n. 



12 Duba 1. PíbdS Miirianské. 

Velkou zásluhu o zvelebení zpěvu církevního v Čechách zí- 
skali 8i dva hodnostáři církevní při chrámě sv. Víta v Praze, totíž 
dékau Vít a kanovník Eberhard, žijící ve veku 13. 

Děkan Vít uaroíien z rodičiv zámožných, věnoval se od mla- 
dosti službě církevní, učiněni. 1235 kanovníkem, 1. 1250 děkanem 
kapituly a zemřel 1, 1271. Maje důstatek vlastního jmění, stával 
86 s neobyčejnou horlivostí o nové stavby chrámové v Praze 
i na venkově, o mistrné malby a o zpěv církevní. Při chrámě 
Pražském zjednal nové knihy zpěvné, zejména antjfonáre, psal- 
teria a hymnaria, *) poněvadž staré knihy věkem již byly opotře- 
bovány, a léta 125Ó dal postavili při chrámě sv. Víta nové 
varhany za 26 hřiven stříbra. Vedté opata Božetěcha zaujímal 
děkan Vit první místo v oboru umění českého. 

Kanovník Eberhard, jenž zemřel I. 1259, založil při chrámě 
sv. Víta nadaci na chování dvanácti hochův zpěvákův, zvaných 
„bonLfante3% jichž povinností bylo přisluhovati při hodinkách cír- 
kevních, a dle příkladu toho zakládány podobné nadace i pří jiných 
větáích chrámech. 

Po skončení válek křižáckých dostoupil v západních zemích 
evropských názor krestanako-romautický svého vrcholu a vznikl 
kultus mariánský, jejž duchovenstvo římské všemožně podporovalo, 
vidouc v něm prostředek, jímž by živel světský s církvi úžeji byl 
spojen. Šířením kultu tofao stala se Marie matka boží nejmilejším 
předmětem básnění a umění křesCanského. Všelidsky krásné a do- 
jemné pojilo se s tímto pravzorem ženské krásy, jemnosti a čistoty, 
a Irzy zaznívaly ve ViaSích a ve Španélích, později i v ostatních 
zemích křestanských nadřené zpěvy na počesf nejsvětejSi panny Marie. 

Básnictví to nalezlo stoupence své i v Čechách, kde vedle 
patronův Českých ctěna byla matka boží a největší vroucností, 
a vzniklo zde množství písní Mariánských, v nichž jemnost a la- 
hoda živlu národnflio spojila se v utěšený celek s přísným živlem 
římským. 

Již 1. 1282 ustanovil biskup Olomoucký Dětřich, aby v chrámě 
kathedráluím zpívala se slavné inše o panně Marii před svítáním 
a dle příkladu toho zaváděny byly Mariánské zpěvy i v chrámech 
jiných. 



r 



*) Nejstarii z knib obřadních a niU jest notované tropariuui. pocház 
jici z 1. 1235 H uloíeaé v knihovně kapitnlni u bv. Vita v Praz«. 



Doba I. Spisy b iiáBtroje hudební. 13 

Léta 1326 ustanoveno místo boiiifaiitův [iři chrámě sv. Víta 
deset kuéží, klerf zvláštními zákony se řídili a při obřadech při- 
sluhovali. Povinností jejicli bylo obcovati hodinkám, vigilifm, mším 
a službám kostelním, zvláště pak měli prozpěvovati ob týiien po 
pěti při mši, jež se zpívá při rozediiívání. 

Tímto způsobem vzniklo množství písní duchovních, jež neza- 
znívaly sice při obřadech v chrámě, nýbrž tím hluíuěji přede mší, 
při procesích a pohřbech, při poutích a jiných slavnostech. Ke 
zjevu tomu chovalo se duchovenstvo z poéátku trpně, ale ve věku 
14. poCalo samo skládati zpěvy Ceskě, Čímž obor ten značného 
dosáhl rozvoje v době Karlově. 

Nejstarší spis o hudbě pojednávající, jehož p&vodcem byl jnuž 
ze zemí českých rodilý, jest „Diseantus vulgaris positio", vznikly 
asi 1. 1260, jejž sepsal Jeroným Moravsky {Hieronimus de Moravia), 
mnich žijící v klášteře sv. Jakuba v Paříži. Druhý spis o hudbě 
jednající a ve veku 14. vzniklý sepsal Václav z Prachatic na zá- 
kladě spis^v předního mensuralisty a učence francouzského Jana 
de Muris. 

Zvláštní druh milostných písní, rondellus zvaný, přinesl z Fran- 
cie do Cech nejspíše Guiliaume de Machant, ") trubadur, básník 
a skladatel, jenž v letech 1316 — 1346 byl sekretářem krále Če- 
ského Jana Lucemburského. 

Jediným nástrojem při bohoslužbě užívaným byly varhany, 
jež sloužily k udávání tónu, jakým zpěv počíti měl, Varhany za 
doby oné byly nástrojem těžkopádným, neohrabaným a nalézaly se 
pouze ve větších chrámech, teprve prodlením času byly zdokona- 
leny a zřizovány ve všech chrámech. 

Václav IL, král český, založil 1. 1291 klášter cisterciácký na 
Zbraslavi u Prahy a postaviti dal v něm též nové varhany. Jsa 
horlivým milovníkem zpěvfiv nábožných, býval prý denně na mši 
svaté, při níž slavným způsobem ee prozpěvovalo. 

Ve věku 14. poCalo se vedle varhan užívati též jiných ná- 
strojův hudebních k doprovázení zpěvu církevního, což vysvítá ze 
zákazu, jejž proti těmto novotám vydal arcibiskup Arnošt z Par- 
dubic již v první době svého úřadování. Mimo to vznikly při zpěvu 
církevním též rftzné zpftsoby okrašlovací, jmenovitě kroucený, di- 
vadelný zpíisob při zpívání evangelií, protahování zpěvn a hraní 



') Ď. C. M. 1878, 78. — Ambroa G. d. M. IL, 232. 



14 Doba I. Doba Karlova. 

písní rozpustilých na rozličné nástroje. Hodnostáři církevní horlili 
také proti nezpůsobům těm, kárajíce nepříslušnost toho počínání 
při osobách duchovních, ale jak ze žalob pozdějších zřejmo, nemělo 
horlení to valného úspěchu. 

K závěrku doby té připomínáme, že jakožto skladatel písní 
světských ve věku 13. uvádí se Závise z Falkensteina, muž po- 
stavy ušlechtilé a výtečného ducha, jenž skvěl se neobyčejnou 
vzdělaností a uměním básnickým. Pravíť se o něm, že složil mnoho 
pěkných písní, když na rozkaz krále Václava II. uvězněn byl 
1. 1288 v Bílé věži na hradě Pražském. 

Šafařík, Geschichte d. slav. Sprache u. L. Prag, 1869, 95. 

Palacký, Dějiny nár. é. I. č. 1. 156, 319, 355, 358, 403. 

Šembera, Dějiny středověké I 406. 

Ambros, Gesch. d. Musik 1881, II. 114, 318, 377. 

Konrád, Dějiny posv. zpěvu č. 1882, 26 a n. 

Obrazy života 18ol, 354, 383. Staroč. básnictví Mariánské. 

Slovník Nauéný VL, 987. Č. Č. M. 1878, 380. 1880, 464. 1878, 78 

Wocel, Velislavova obrázková bible 1871, 69 pozn. 

Tadra, Cancellaria Arnesti, Wien 1880, 227. 

Oefelius, Rerum Boicarum Script T. II, 539. 

Doba Karlova. 

Za panování slavného krále Karla IV. nastala v zemích če- 
ských lepší doba ve všech oborech života veřejného. Karel IV. za- 
loživ již 1. 1344 za svého spoliivladařství arcibiskupství Pražské 
pro země koruny české, a odstraniv dosavadní nepořádky ve správě 
zemské, staral se s největší horlivostí o záležitosti státní jak v říši, 
tak ve svých zemích dědičných, jež spojil v pevný celek jako země 
koruny české, učiniv je základem své moci. 

Založením vysokého učení v Praze 1. 1348 šířila se vzdělanost 
v národě, velkolepými stavbami, jež v zemi podnikal, a leskem 
dvora císařského stala se Praha předním městem v střední Evropě ; 
přátelské styky s mocnou Francií udržované jevily blahodárný vliv 
na veškerá umění a jmenovitě ve stavitelství a v oboru hudebním 
nastal rozvoj utěšený. Umění hudební, kráčející stejnou cestou 
s malířstvím i s uměním písařským, jehož zdokonalení panovník 
umění milovný všemožně podporoval, dospělo k samostatnému tvo- 
ření v oboru české písně duchovní a ve příčině té rovnali se umělci 
čeští za doby oné sousedům nejpokročilejším, ba předčili nad ně 



Doba 1 Bohoslužba v chráme bv. Vita. (5 

Činností [jůvodní. Karel IV. podporován usilovnou sniihou prosla- 
veného rodálía českelio AinoSta z Pardubic, prvního arcibiskupa 
Pražskíího, muže nad vrstevníky své vzděláním vynikajícího a vlasť 
horoucně milujlcílio, staral se horlivě o zvelebení zpévu posvát- 
ného a učiniv nově zbudovaný chrám sv, Víta na hradě Pražském 
středem bohulibé činnosti, zůstavil jej národu svému jakožto sva- 
tyni zpěvu nábožného. K účelu tomu založil sbor inansionár&v, 
totiž 24 duchovních (12kněží, 6 jáhnův a 6 podjahnftv), jichž po- 
vinností bylo zpívat denně hodinky na oslavu uejsvétéjáí ro- 
dičky boží. 

Ke zpívání vykázán mansionářům kůr Mariánský, kde zpívala 
se mSe ranní čili matura; představený mausionářův slul praecentor 
a jemu náleželo řízení veškerého zpěvu chrámového. 

Léta 1360 ustanovil Karel IV. 24 žaltářníky, jichž povinností 
bylo po hodinkách mansionářův odříkávat žalmy času denního 
i nočního. 

Mimo to ustanoveno při chrámě 30 zpěvákův ei choralistův. 
kteří obstarávali zpěv bohoslužebný na kůru; představeným jejich 
byl nejmladší kanovník, nazvaný kantor^ jemuž náleželo choralisty 
přijímati a pečovati o řád mezi nimi, jakož také o dobry zpěv 
při službách božích. 

Vedle toho založena pěvecká škola, v níž mladíci, zvHni boni- 
fantes, cvičili se ve zpěvu církevním a jim k výživě ustanoveny 
byly zvláštní nadace a užitky ; povinností jejich bylo vypomáhat při 
zpěvu chrámovém. 

Jakou raěroE zpěv při chrámě sv. Vítu za oněch dob byl pě- 
stován, patrno z toho, že zde ustanoveno bylo 380 Udí, kteří pe- 
čovali o bohoslužbu. V Praze bylo vůbec za doby té asi 3000 knéží. 

Za tou příčinou rozšiřoval se zpěv bohoslužebný také po 
ostatních městech Českých a pěstován co nejhorlivěji v klášteřích 
a při chrámech kollegiátních, kde též sborové pěvečtí byli usta- 
noveni- 

Léta 1347 založil Karel IV. klášter na Slovanech ku pěsto- 
vání liturgie slovanské, jejž zasvětil na jméno sv. Jeronýma, 
a k účelu tomu vymohl si při papeži Klimentnvi VI. zvláštního 
svolení. Do kláštera toho, jejž lid Emauzským zval, uvedeno 120 
mnichův ze zemí jihoslovanských a ustanoven zde písař Jan, jenž 
opisoval potřebné knihy bohoslužebné ke čtení a zpívání „v ušlech- 
tilém jazyka staroslovanském", maje za to 10 hřiven stříbra roC- 



]g Duba 1. Zpěvy roralní. 

nfho platu. Klášteru tomu daroval Karel starobylé slovanské evan- 
gelium, pozůstalé z kláštera Sázavského. 

Chrám při kláStere založeiiý dostaven teprv I, 1372 a po té 
slavné byl vysvěcen. Bohužel, že tenio útulek bohoslužby slovanské 
v nastalých bouřích husitských úplné byl zničen, při Čemž veškeré 
památky pfaemnictvf v niveč byly uvpdeny. Léta 1635 povolal 
císař FerdJDand II. do kláštera toho muíchy š|)anělské řádu sv. 
Benedikta z kláštera Moutserratskébo a v dobé té nalézaly prý se 
tam jeSté některé staré knihy hlaholské. 

Vedlč toho založil Karel IV. 1. 1304 klášter sv. Ambrože'") 
na Novém mésté Pražském, v němž zavedena liturgie Milánská 
a členové kláštera byli povinni zachovávati mši a hodinky po způ- 
sobu tamějšlm. Ale i tato liturgie zanikla v dobách husitských. 

Praha niéla za Karla IV. trojí liturgii, totiž latinskou při 
chrámech městských, slovanskou a milánskou při dvou chrámech 
klášterních. Hojné tyto příklady horlivosti náboženské pohádaly 
preláty a pány České k následování, a v zemích Českých stavěny 
byly chrámy a zakládány kláštery hojnými nadacemi opatřené, 
v nichž přihlíženo s horlivostí ke zpěvu církevnínm. Po způsobe 
kůru Mariánského při chrámě sv. Víta založeny kůry Mariánské 
v Hradci Králové, v Slaném a v jiných městech českých, v nichž 
ranní zpěvy prozpěvovaly se s velikou horlivostí. Z těchto ranních 
zpěvův vznikly radostně zpěvy adventní čili roraty, jichž prame- 
nem byly nejoblíbenější tropy a sekvence latinské, jež dle ducha 
jazyka Českého byly upravovány; melodie čili nápěvy k nim při- 
způsobovány die uápévův římských, ale zjevný jsou v nich i živly 
písní národních, poněvadž bylo zvykem bráti nápěvy světské 
k písním nábožným. 

ZpĚvy roratní skládány v době arcibiskupa Arnošta nejprve 
snad v jazyce latinském a později překládány byly na jazyk český. 
Dle Balbína skládali je dle mešních textův a dle spisův svatých 
otcův nejdříve biskupově a kanovníci kostela Pražského, v Čemž 
později následovalo je též ostatní kněžstvo. 

K nejstarším zpěvům roratním náležejí „Nastal nám den ve- 
selý", „Andělově jaou zpívali", ^ Jméno boží veliké Emanuel", 

") Byl v nyngjii ulici Hybernské, v némž po válce třicetileré usadili se 
Františkáni, mnlSi z Irska (Híbernie); 1. 17^3 klášter zrnfien, zřizenu v něm 
divadlo Sporkovo a nyní jest v ním úřad finanční. 



Doba I, Zpévy rorátni, 17 

„Věčnému tvorci děkujíc", „Návštěv nás Kriste žádúcf", „Zdrávas 
uejsvětéjšf královno" ; mimo to vzniklo množství jiných píaní vá- 
nočních a velkonočních, o panně Marii, o patronech Českých a jiných 
svatých ; písně ty zpívali času adventního a poalního při hodinkách 
a ranních pobožnostech nejdříve umělí, cvičení zpévád, později 
zpívali je členové kůrftv literatských, čímž zpěv nábožný se Sířil 
a zdokonaloval. Zpěvy rorátni, vynikajíce neobyčejnou líbezností 
a dokonalostí, jsou zvláštním a pozoruhodným plodem duScvní 
Činnosti předkův naSich, jakož svědčí o umělecké vyspělosti a ná- 
boženské vroucnosti svých jiftvodcřiv. ^'i 

Skladatelé zpévův rorátnícli snažili se uvésti ve shoda slovo 
české s nápěvem původním, jejž bud úplně, nebo částečně zacho- 
vali, přeloživše slova písní latinských na jazyk český, aneb sklá- 
dajíce zpěvy původní způsobem samostatným dle svého nadání, 
tvořili písně nové. Tím zp&sobem zachovaly se nápěvy římské 
v písních Českých tytýž nezměněné, v jiných zachovala se část 
nepatrná původního nápěvu, jiné k nepoznání byly změněny a vznikly 
z nich nápěvy úplné samostatné. 

V některých z těchto zpěvňv jest část melodická úpravnější, 
nežli byla původní, čehož příčinou bylo přilnutí k duchu jazyka 
domácího a dovednost sklatlatelúv. 

Mimo to čítati složí k nejstarším církevním písním českým 
,Vstal£ jest této chvíle", jež jeví velikou podobnost s písní Svato- 
václavskou, -Vítaj milý Jezu Kriste vítaj", „Vítaj milý Jezu Kriste, 
jenž se vtělil", .Narodil se Kristus pán', „Jezu Kriste, Štědrý 
kněze", v nichž slovný přízvuk liplné se kryje s přízvukem melo- 
dickým a jež vynikají dokonalou formou a vroucím obsahem. 

Jednou z nejstarších písní českých jest velkonoční ,Bóh vSe- 
moboucf vstal z mrtvých žádúcí", jež rázem svým podobá se písni 
Svatováclavské a v mnohých Částech shoduje se s nejstarší písní 
polskou „Boga rodzica dzievfica". i'-*) 

V Cechách a na Moravě zpíváno ve věku 14. množství nábož- 
ných písní při bohoslužbě, a však duchovenstvo přálo více zpěvům 

"i Zpévy rorátni zpívají se cioaud při ranních pobožnostech Ěasn advent- 
nilio v kapli Svaiavůckvské n.t bradě Priížském. 

") Nejstar&i polaltý test pisně té zachoval se v riik(ipÍBH Krakovské! 
a 1. 1408. Rukopis Cigatochoveký, v n6mž obsaženy jaoii ooty první aloi^ 
pocbázi s vékii 15. Físcii sama složena 7e tri dllilv a každý d<l má di 
sloky (Památky arcbaeol. Vili., i72.) 

J. Síb-Dohrnov: Díjioy hi.,1by. 2 






Ig Dote I. Zpiry sTétské. 

latÍDftkjiD. obmezajíc zpéY písaí domácích a koiieteě usnesla se 
L 1406 syDoda Pražská Da tom, že počet písní českých y chráme 
obmezen byl na tyto čtyry: .Hospodine pomilaj ny*, , Svatý Yá- 
clare TOJTodo české země", ^Bóh všemohúcí Tstal z mrtvých žá- 
dúcí" a „Jeza Kriste, štědrý knéze". Zpívání ostatních písní českých 
pH bohoslužbách bylo zakázáno, a přestupky ve sméru tom stíhány 
pokutami církevními. 

Vedle zpévŮT duchovních bylo za oněch dob zajisté množství 
písní světských, jež vyznačovaly se zvláštním tvarem slovným 
a rhythmem hudebním. Ale ze zpěvův těch zachovaly se pouze ne- 
patrné úryvky. Zlomek milostné písně staročeské ,Jižf mne vše 
radost ostává^ i s nápěvem zachoval se v rukopise z věku 14., 
a skladatelem jmenuje se jakýsi žák Závise, ale nápěv, jenž psán 
mušími nožičkami, má patrné stopy zpěvu církevního a náleží snad 
době starší. Mimo to zachovaly se z věku 14. nápěvy národních 
písní počínajících slovy : ^Drevo se listem odívá, slavíček v keřku 
zpívá** a „Andělíčku rozkochaný, nade všecky převýborný*. 

Vzácným zbytkem národního básnictví světského jest milostná 
píseň ,Otep mirhy mnět mój milý", náležející věku 15., jež zacho- 
vala se i 8 nápěvem v knihovně kláštera Vyšebrodského. Píseň 
ta, jež psána notami chorálnými na čtyřech pi^írakách, složena 
jest ze tří částí a předčí jadrnou, svěží melodií a poetickým ob- 
sahem. Dle těch ukázek domnívati se lze, že bylo více podobných 
písní světských, a však nebylo nikoho, kdoby byl zachoval tento 
květ literární dobám pozdějším. 

Č. Č. M. 1885, 109. 1882, 44. 

J. Fejfalik, Altčechische Leiche (Sitzb. d. Akad. d. W. Wien 1862). 

Mezi umělci hudebními z doby krále Karla IV. připomínají 
se pištec Svach **) s příjmím „zlatá ruka'' a bratr jeho Marzík, pak 
trubači Jan a Velek (Vilko), **) kteří těšili se valné přízni králové. 

'^) Když byli si koupili za své peníze dům čili dvůr s lanem roli 
v Hostomicích od Jana měSfana, osvobodil Karel IV. listem dne 4. prosince 1352 
daným dotčené bratry (Svacha a Marzika) i jich dědice na budoucí Časy ode 
vdech dani a poplatkAv zemských i městských, zvláště pak od berně obecné, 
kdykoliby v zemi byla vybírána, čímž dám a pozemky jejich byly dědictvím 
dokonalým a svobodnějším nežli kterékoliv zboží zemské, nedostalo li se mu 
podobné milosti královské. (Památky arch. VIII. 148 ) 

") Přízeň svou osvědčil Karel IV. umělcAm těm listem následujícího 
znění : „}iy Karel IV. oznamujeme, že uvažujíce mnohé a bedlivé služby, jež 



Dnba I. Hudebníci. 19 

Veillé těch ]inpoiuíiiají se v Praze varhaDÍk Jan, jenž 1. 1349 
byl advokátem při konsistoři; Johlluus praeceiitof při chrámě sv. 
Víta 1. 13(Í7, jenž založil nadaci pro maneionáře cbrámu toho, 
z nichž každý v den úmrtí jeho obdržel jednu kopu grošův; kuěz 
Mikuláš varhaník při chrámě bv. Mikuláše na Malé strauě 1. 1376; 
Mikuláš varhaník při klášteře sv. Ambrože na Novém městě 
I. 1377: Prokop varhaník při chrámě sv. Víta 1. 1416 a trubač 
Mikoláš 1. 1419. 

Mimo to uvádějí se hudebníci, kteří provozovali živnost svou 
v Praze za doby Karlovy, hudci ifigellatores), ioutnfci (lautenistae), 
trubači (tubicinistiie), piStei [íistnlatores) a varhaníci (organistae), 
zejméua mistr MikoláS, stavitel fléten v Praze 1, 1397. 

Na Moravě prosluli za doby té Jan hrající ua křídlo'*) a jiKtý 
houslista, jež vyslal biskup Olomoucký Johannes de Neumarkt 
(1364 — 1389) k slavnosti do Kroměříže. V klášteře Velehradském 
žil succeiitor, vynikající hudebník, jehož u sebe míti žádal biskup 
Olomoucký. 



Jan n Veleb, cisař^kého dvíira nuieha trubači, dvořané naái milí a věrni, mysl 
a Hrdce vSech našich věrných, cÍkícIi i domácích, již k oiaafBkémii dvoru na- 
šemu přicházejí, libeznými zvuky trub svých napli^iijíce, nu oelavn a chviilii 
nafii i Bvaté řlSe každého dne pilně nám prokazuji a císařským dvořanem 
DMÍim libozvukými nástroji svými veliké radoad a veaelí působí, aby z čxsié 
zasmuiilosti k radostnému plnéni povinnoBti svých okfívali, to vfieobecn£ 
uvažujíce a chtíce, aby biké oui z naši Štědrosti se pntěfiili ; usnesli jeme ae 
a dobrou rozvahou a prozřetelnosti ze ivláštni milosti avé darovati jim 
20 kop groěflv Pražských, tak aby polovici na sv. Havla nejblíže příštího a 
zbytek o av. Jiří po tom následujícím z ungeltu vína, který se vybírá v na- 
íem větííra městě Pražském od milébo naSoho Petra kolínského, věrného 
našeho méšfana a taranějSiho, nyní výbérĚíbo zmíněného ungeltu aneb od 
tobo. kdukolív jím bude, každého roku svobodně mohli vybírati, pokud vůle 
Bvé nezměníme Dáno v Mohiiči léta 1360, třetího dne raěiiee října. P, magister 
dvora Henrioas Aiiatralis." (Glafey, Anecdota, Dresdae et L. 1734, p. 430, N. 309.) 
Vilko nalézá se 1. 1381 mexi konSely Starého města Pražského a I. 1391 vě- 
noval 15 groiův na zakoupeni lamky do chrámu Božího těla na Novém 
městě Pražském. Chrám čilí kapli tu založilo bratrstvo Božího tžla 1. 13S2 
na Karlově náměstí ke slavnému konání služeb božích, kde pořádány vigilie 
a úmrtní mSe svatým zpěvem za duše brutři. Pfi kapli té založen I. 1591 
hndebni spolek, jehož představeným zvolen Jaknb Chimarrhens zpěvf 
hoHslista, ředitel při kapeli císaře Rudolfa II. L. 1798 kaple la vořejnoa dř* 
byla prodána a po té shořena. (Schottky, Prag 1831, 431.) 

") Křidlo byl nástroj haríS podobný, zvaný ala biihemicn 



20 Doba I. Období husitské. 

Jireček, Hymnologia bob. 1878, 2 a n. 

Č. Č. M., Zbytky č. písni národních. 1879, 44. 

K. Konrád, Děj. posv. zp. staroč. I 27 a n. Pam. Arch. 1855, 193. 

J. L. Zvonař, Dějiny hudby ě. v Slovníku NauČn. II. 456. 

W. W. Tomek, Dějepis Prahy, II. 379, IIT. 195, V. 75. 

Formularium et Cancelaria Caroli IV. fol. 133, N. 360. v Celovci. 

Pelzel, Karl IV. sv. II. é. I. 343 dd. 26. Augusti 1356 

HOfler, Consilia Pragensia p. 52. 

Období • husitské. 

Štědrostí Karlovou nadány byly kláštery a ústavy duchovní 
v zemích českých měrou neobyčejnou, a jmění to rozmnoženo hojnými 
odkazy velmožův koncem věku čtrnáctého tím způsobem, že moc 
stavu duchovního neobyčejně vzrostla, kdežto lid obecný přidržován 
sloužiti vrchnosti své, snášel dosti útrap. Hojná beneficia a tučné 
příjmy lákaly k stavu duchovnímu osoby, nemající k němu pravého 
povolání a jmenovitě četné cizince, kteří hojných praebend užívajíce 
pouze k životu rozmařilému a nestarajíce se o potřeby lidu, jím 
opovrhovali. Při udělování duchovních hodností zavládlo překup- 
nictví, a nezřízený život kněžstva byl příčinou, že osvícení mužové 
čeští proti nešvarům zjevně vystupovali, ale bez výsledku. Zlořády 
stále rostoucí byly příčinou rozhořčení lidu, z čehož vzniklo ko- 
nečně všeobecné hnutí obyvatelstva domácího proti živlu cizímu 
a proti kněžstvu světskému i klášternímu. Když pak připojily se 
k těmto rozmíškám různé náhledy ve věcech náboženských, došla 
v Čechách počátkem věku 15. ku převratům na poli církevním^ 
jimiž veškerý život nabyl jiné tvárnosti. Většina obyvatelstva, jehož 
hněv obracel se proti kněžstvu a cizincňm nejvýnosnějšími úřady 
obdařeným, přilnula k zásadám, jež hlásali horlitelé pro pravou 
víru a mravnost, jako Milic a Jan Hus, kteří zároveň lid proti 
libovůli utiskovatelův a cizozemcův hájili. Když pak prodlenína 
času hádky ty se přiostřily, miláček lidu mistr Hus z Prahy vy- 
obcován a konečně v plamenech kostnických zahynul smrtí mu- 
čednickou, vymanil se národ český z moci římské a chopiv se zbraně, 
vypudil ze země hýřilce kněžské i cizozemce, a utvořil samostatnou 
obec na základech nového učení a řádův domácích. 

Když pak v letech brzo následuj ícícli nucen byl národ český 
chopiti se zbraně na obranu vlasti, nastala v celém jeho životě 
úplná změna, jejíž vliv jevil se novým rázem též v písni české. 
Živel příliš zkroušený a ponížený v dosavadních písních vládnoucí 



Doba I. ZpĚvy huaitaké. 21 

zmizel a místo ného nastoupila přísnost, odhoillanosť a lioroucnosť, 
Itteréžto vlastnosti přiměřeny byly bojovníkům božím, jichž nej- 
přednější a nejmilejší zábavou bylo Ctění písma svatého a pro- 
zpěvováni zpévův nábožných. 

Tím způsobem nastal v Čechách a na Moravě obrat v celém 
životě veřejném i uměleckém, jenž potrval skoro úplná dvě století. 

Před vypuknutím válek husitských obírali se pěstováním umění 
hudebního mužové nejvzdělanější, jakož i sám mistr Jan Hns byl 
horlivým pěstitelem zpěvu nábožného, složiv více písni českých, 
zejména připisují se mu mu písně , Ježíš Kristus, božská múdrose" 
a „Živý chlebe". 

Za oněch dob (1419—1434) národního nadšení vzniklo množ- 
ství zpěvSv proniknutých náboženskou vroucností a záiiumčivou 
náladou, jmenovitě ,Má duše nespouštěj se nikdy boha svého", 
„Proč tak náramně truchlíí duše má" a více jiných téhož rázu, jež 
za vřavy válečné ve sborech husitských zaznívajíce, naplňovaly 
strachem vojska nepřátelská, .posilňujíce chrabré zástupy lidu če- 
ského k vytrvalosti. 

Za doby té vznikla též válečná píseň ,Kdo jste boží bojov- 
níci a zákona jeho", jež nad ostatní zpěvy předčí horoucností ducha 
bojovného a významným, rázným rhjthmem, '*) Za zvukův písně 
té kráčeli bojovníci češti radostně v boj nejzuřivější a jí oslavo- 
vali skvělá vítězství. 

Zpévy ty, jsouce obrazem oněch pohnutých dob, jsou důkazem 
umělecké vyspělosti původcův, kteří nejvroucuějĚim citům svým 
dovedli zjednati průchod nápěvy píivoduíini, přiměřenými a umě- 
lecky dokonalými. Ony předčí nad jíně plody loho druhu hlavně 
tím, že jeví se v nich první stopy samostatnosti a subjektivního 
citu; vynikajíce pak obsahem i dokonalostí formální, působí nej- 
mocněji svou původnosti a nemají potřeby harmonie ani k dopl- 
nění, auik většímu výrazu. 

Zpěvy husitské, jež zplodilo horoucí nadšení náboženské, ry- 
zost mravní povahy a radost plynoucí ze skvělých vítězství nad 
nepřáteli vlasti dobytých, jsou pravým plodem Českého ducha a nej- 
významnějším zjevem oněch pohnutých dob, v nichž každý výkvět 

") AfflbroB, Q«Bch d. M. 1681. in. 4S9. Piaefi tii složil Buhuskv z Čechtic 
a nalézá ae v kancionále cliovaném nyní v Č. Musea. Viz Pamútky archaeol, 
IX. 826 ■ Palacký „DĚjiny IlI. Str. 535 a lil. 2. díl atr, 150. 



22 Doba I. Správa zemská. 

umění byl uičeu a v nkhž liapěch zabezpeíoVala pouze mužná síln 
a udatnost. AvSak dlouholetým válčením sealabeno jádro českého 
národa, a neakrotnou horlivostí náboženskou dospěly koueíÍDé obé 
velké strany k bitvě Lipaiiské (1434), v níž potřena byla větáimv 
svobodného rytířstva fieskáho. 

Tím zasazena první rána svobodnému státu Českému a rozho- 
dujícím živlem stalo se vyššt panstvo, jehož moc od té doby stále 
vzrůstala v neprospěch národa. 

Když po ukončení bouří husitských dosedl na trůn v království 
Českém panovník důmyslný z rodu domácího, slavný Jiřík Podě- 
bradský, nastala v zemi doba utěšenější, aCkoliv i nyní bylo nutno 
napnouti veSkeré síly národa k uliájení samostatnosti. Jiří král, 
uhájiv svobodu národa proti vůkolním nepřátel&m, přihlížel ke 
zvelebení správy zemaké a podporoval rozvoj duševní ve všech 
oborech. 

Avšak po jeho smrtí nastaly znaCné změny ve správě zemské, 
a panstvo české dosáhlo za slabého krále Vladislava II. (1471 až 
1516)") a za krále Ludvíka (1516—1526) nad poddanými i nad 
kněžstvem pod obojí nebývalé moci. 

Nové uCení Lutherovo v době té vzniklé v sousedních Němcích 
šířilo ae do zemí Českých, nalézajíc zde množství přívržencův, kteří 
v ném viděli cestu k vyváznutí z dosavadních nesrovnalosti strany 
pod obojí, ke které náležela větáina národa. Také Jednota bratří 
českomoravských na východě Cech vzniklá nabývala vždy většího 

''') Za panováni krále VlndiBlava II. žil rytif Dalibor z Eoziijed, o némž 
pověsí vypravuje, že ve vezeni nančil ae housti a vjborné jebo hře že kolem- 
jdouci nasluuchajiee, poskytovali mu almužnu. PovĚsf ta jest pouliun Bui^- 
šlénkou vzniklou za doby pozdější. — Tebdejfii loiipežlvé rytířstvo žilo po 
přiklade rytířstva německého, vypovidajic veškerou poaluínoaí rádňm n iá- 
konAm Kemskym a provozovalo prúvo péstni způsobem nejdrzejfiim na mě- 
iCimetvu a obchodnicích, jež olupovalo po ceaCách a silnicích, éijai veškera 
beipeÉnost v zemi zmizela. Proto ibůjnici ti Sasto byli trestání. — Rytíř Da- 
libor pobouřil I. 1496 poddané souseda svého, rytíře Adama Ploškovského 
7, Drahonic a pomoci jejich zmocnil se statku Jeho. Za to jat byl na rozkaz 
králův jako ruĚitel řádův zemských, vwazen do věže Daliborky tehda obno- 
vené a donucen právem útrpným doznati pravdu o svém Jednáni, — Rozsud- 
kem BOQdním ze dne 13. března 1498 odsouzen statku, cti a hrdla a po té 
sřat byl katem před hranon hradskou. — Poněvadž skřipec, Jenž zván hou- 
slemi, a provazy, Jež zvány strunami, přinutily Jej vyznati pravdu, vzniklo 
pořekadlo , Nouze naučila Dalibora housti", totiž pravdu říci a přiznati se 
k svému zloeinu. — (Zlatá Praha 1886 str. 182. J. Svátek o věží Daliborce.) 



Dobu I. SkolBtvi. 23 

lozšííení, ale r&zDOst vyznání náboženského a nevraživost jedné 
strany na tlťuhou byly velikou závadou rozvoje politického i unié- 
letkého. Neustálé hádky a různice náboženské, sobecké choutky 
vySšílio panstva a nezřízenost života církevního u většiny obyvatel- 
stva v zemích Českých staly se hlavním pramenem mravního hynutí 
a konečného poklesnutí celého národa. 

Za panováni krále Ferdinanda I. (1526 — 1664) dostalo se 
zemím koruny fieské řádnějSí správy veřejné a bedlivého konáni 
spravedlnosti, za kteroužto přfíinou zmáhala se bezpečnost, Ěířila 
vzdělanost a mohutněla zámožnost obyvatelstva. Zavedením řádu 
jezuitského do Cech sesflena vSak valné strana katolická, k níž ná- 
ležela rodina panovnická, a strana ta domohla se konečné úplného 
vítězství. 

Nový směr duševní, zvaný humanismus, zavládnuvší v zemích 
západních následkem studování staré literatury klaasické, zjednal 
si průchod též do zemí Českých a nalezl zde množství horlivých 
pěstitelův. 

Za onéch dob zřizováni byli v městech Českých a moravských 
četní kfirové literátstf, kteří pěstujíce zpěv nábožný, pečovali hlavně 
o vzdělání mládeže Školní. Jejich přičiněním zařizovány v druhé 
polovici věku 16. po městech četné školy, k nimž dosazováni byli 
za učitele členové university, a za krátkou dobu dospělo Školství 
v zemích koruny České k značnému rozvoji. Na Ěkolácli tehdejSích") 
byla hudba či muzika jeduím z hlavních předmětův a vyučováno 
jí každého dne času odpoledního mimo sobotu 

V třídě nejnižší cvičila se mláiíež ve zpívání žalmův způsobem 
praktickým, ve třídě druhé učilo se počátkům zpěvu a hudby instru- 
mentální, ve třídě třetí bylo společné cvičení, ve třídě čtvrté a 
páté bylo praktické cvičení v hudbě vokální, na housle a na varhany. 

Hudbě vyučovali kantor a succentor ve vSech třídách a ve 

") Školy, jež dle vyznáni byly iitrukvUtické, evangelické, bratrské a 
katolické, nazývaly se partikulárními a byly dvojího drahii: 1. NižSi ái tri- 
viální (trivium, trojcesti) o dvou nebo o tfecfa třídách, a pFedmSty vyu£ovA- 
cimi byty: gramutikii, rhetoríka, dialektika S. TySSi (quadrivium, čtveroeatl) 
o čtyřech nebo péti třídách, a předměty vyoSovacími byly: arithmetika, mu-, 
sika, geometria, astronomia. Ředitel školy slul rektor, jení vyučoval va tflttS 
nejvyéSi, ostatní DČitelé nazjváni byli kolegové či preeeptofi; ty ustanovoval 
rektor univereity Praíské, jemuž správa íkol náležela. Kantor a succentor vy- 
učovali hudbě, n poněvadž nebyli i!leny university, ustanovovala Je obec sama. 



34 Dobu I. ŠkoUtvi. 

dvou nejnižších třídách též předmětům ostatním, a Často věnováno 
hudbě více Času, než bylo po chuti mnohým osobám universitním. 

Tím způsobem pěstována při mládeži od poCátku školního 
uCeuí láska ke zpěvu, Ďímž vyvíjel se jemný cit, vjfmavosC a smysl 
pro hudbu a pro umění vůbec ve všech vrstvách národa. Mužové 
iiejvzdélanějSí věnovali umění hudebnímu velkou péči, přihlížejíce 
ku pěstování zpěvu nejen při Školách, než" i v životě domácím. 

2e hudba pěstována též při Školách vysokých, rozumí se samo 
sebou; pomůckou vyučovací bylo „Compendium musices descriptum 
ab Adriano Petit Coclico, discipulo Josquini de Pres", vydané 
1, 1552 v Norimberce, a Herrmanna Finka .Practica musica', vydaná. 
I. 1Ď56 ve Vitemberce. 

Horlivým pěstováním hudby rozvíjel se utěšeně zpěv církevní, 
a velký vliv na rozvoj písně české mělo též i-o/jivojení náboženské, 
jsouc příčinou, že píseň evangelická, lišící se od zpěvův katolických 
-obsahem i formou, nad ně vynikla. Skladatelé katoličtí skládali na 
texty mešní a na žalmy latinské, evangelíci a bratři českomoravští 
brali však ke skladbám výňatky z písma v českých překladech, 
a nejoblíbenějším po stránce té byio vyznání víry. Poněvadž pak 
jazyk národní byl podkladem jejich tvoření hudebního, pracovali 
s větší zaníceností a vytvořili velebné zpěvy, jimiž národ český 
právem honositi se může. 

Zvláště pak u bratří Českomoravských povýšeny bj ly písně 
duchovní vedle kázání za přední prostředek věroučný a bohoslu- 
žebný; uebot skládali písně, aby jimi jako kázáním slova božího 
přisluhovali obecnému lidu k následování pravé víry a služby 
boží. Tím naznačen byl dostatečně účel písní církevnfcb v Jednotě. 

Velikou závadou při tehdejším školství byla latina, jíž vy- 
učovalo se předmětům veškerým ; latinská výmluvnost byla účelem 
nejvyšším při vyučování, k ní především ae přihlíželo, ale na jádro 
věci a na vyvinutí charakteru ae nedbalo. Latina byla modlou, 
pohlcující mladý věk a národnost, plodící samolibé, cbvástavé a 
neplodné Bvětoobčanství, jež opovrhovalo jazykem domácím. 

Kněžstvo lpící na zastaralých řádech scholastických, pohlíželo 
s opovržením na potřeby lidu a stavělo se nepřátelsky i proti 
žákovstvu, jež nepozbylo dosud vědomí národního, Zřejmo to z listu, 
jímž administrátor a farářové pod obojí Martinovi arcibiskupu 
Pražskénm žalovali na žákovstvo, '") že při pohřbech místo zpěvftv 

") V měatci Brpnu 1. 1582. 



Doba I. Strany Dáboženské. 



latinakych zpívá písné CeakĚ. Žaloba ta neměla však valného úspěchu, 
jak dle zpráv pozdějších jde na jevo, a žákovatvo zpívalo i později 
při podobných příležitostech písně České. 

Hlavní tri strany náboženské, na néž národ česky od doby 
krále Jiříka se délil, byli katolíci, kališuíci čili pod obojí a vy- 
znavači Jednoty bratrské; k těm přibylo vyznání evangelické, 
k němuž ve věku 16. přilnula většina kaliSníkŮv. NapnutosE mezi 
těmito stranami stále rostoucí nebyla odklizena ani konfessí éeskoii. 
již 1. 1575 král Masimilían II, byl vyhlásil, a rilznice náboženské 
řádem jezovitským rozdmychované stále ee přiostřovaly. Když pak 
na počátku věku 17. někteří z vyšších úřadníkĎv královských o to 
usilovali, aby strana katolická při všech důležitých úřadech vrch 
obdržela, a přísné nastupovati počali proti Jednotě bratrské, způ- 
sobeno tím veiilté jitření mezi nekatolíky a výsledkem bylo vymo- 
Žení Majestátu císaře Hudolťa II. I. 1609, jímž učiněna měla 
býti přítrZ dalším různicím náboženským. Avšak různý výklad 
jeho, jakož i jiné neshody politické uspíšily povstání atavův českých 
1. 1618, a když císař Matyáš 1. 1619 byl zemřel, počala proti jeho 
nástupci králi Ferdinandovi II. zjevná válka, jež skončila porážkou 
vojska stavovského 1 1620 v bitvě na Bílé Hoře a zničením státu 
českého. 

Že jediná tato porážka dostačila ku přemoženi všelikého od- 
poru strany tak mocné, toho příčinou byla nestatečnosť vyšších 
stavův. kteří nedovedli pro véc svou získati veškeré vrstvy národa 
českého, jejich pánovitosť proti stavu městskému a tězké poddan- 
ství, v němž lid sedlský byl udržován. Ponévadž povstání stavovské 
netéšilo se přízni pravého jádra národa, nedostávalo se mu 
ĚiiĚího, pevného podkladu, ani rozumného vedení, a proto také brzo 
úplně bylo potlačeno. Strana katolická, v jejíž Čele stál král Fer- 
dinand n., vychovanec jezovitův, využitkovala vítězství způsobem 
v dějinách nebývalým. Krutou rukou vítězovou zastiženi nejen sta- 
vové, kteří odboj způsobili, nýbrž také města a veškerý národ 
český, jehož vyhlazení považováno za čin nejzáslužnější, čehož 
tytýž dosaženo, 

Tomek. DĚje král. Ě. 1864, 173, 359 a n. 

AmbroB. Geach. d. M. 1881, III. 42S. 

Dvořáky, Pftiněri o Školách 6. 1882, 273, 417 a j. 

Literami Ihty 1865, 95 a n. 

O Epěvu a hadbí ve fitar. ik. 6. Skula a život 1S7S. 19, 47, 



26 Dobo I. Kilruvé lilerHtítí. 

ákoly xa raznOTĚretri v l2. OsTĚta 1880. 11. 835. 

Č Ď. M. 1845, 370, 601. Paméti o SkolAch Ě. 1870, 48, 1874, 191.., 

C. Č. M 1S45, 595. 1862, 24. 

T. Bilek, Tovaryšstvo Ježliovo 1873, 16 a n. 

O kůrech literátských a kancionálech. 

VuiikoH zásluhu o zvelebeni zpěvu staroíeskélio získali 8Í ká- 
rové literátšti, již zpěv nábožný v městech fieských a iiioravekýcb 
pěstujíce, ke vzdělání mládeže přihlíželi a. zřizováním drahocenných 
kaiíciouiilQv zůstavili nejkrásiiějšf památníky umění Českého. 

Již za časův pradávných býval v Čechách při ka/dém chrámě 
kathedráUiím a kollegiátiiím určitý poíet zpěvákův pod zvláštním 
správcem Či kantorem, jichž povinností bylo pi!'i službách božích 
prozpěvovati a jmenovité času adventního před ratiníiní službami 
oslavovati spasitele zpěvy k tomu vyměřenými. Ranní tyto zpěvy 
či roráty dosáhly vrcholu dokonalosti koncem věku čtrnáctého, ale 
nedlouho po té přerušeny pobožnosti ty bouřemi husitskými. 

Po utiĚení bouří náboženských přihlíženo k obnovení bývalých 
zvyklosti, ale poněvadž nebylo lze vydržovati všude zpěváky cvi- 
čené, utvořila se po větších městech společenstva, zvaná kůrové 
literátítf, jichž členové dobrovolnou úmluvou se zavázali, že ke 
slávě boží přispívati budou zpěvem společným. K účelu tomu dá- 
vali si přepisovati a notovati potřebné zpěvníky či kancionály, 
gradualy, antifonáře, žaltáře a knihy chval božských. 

Nejstarší zpráva o literátech zachovaná týká se literátův při 
kapli Betlémské v Starém městě Pražském koncem věku čtrnáctého. 

Jedním z nejstarších by! kůr literátský v Litoměřicích, kve- 
toucí za panování krále Vladislava II , a za nejvzácnější mezi tova- 
ryšství způsobu toho v Cechách pokládán kftr literátský v Hradci 
Králové, o němž činí se první zmínka 1. 1505, když měšfan Jan 
Franuš daroval mu ozdobný antifonář za 50 kop grošův Pražských 
pořízený. Nejpřednějšími v Praze byli kůr literátský při chráme 
sv. Jindřicha na Novém mésté a při chrámě Týnském. 

Kůrové literátští zřizováni byli ve veku 16. nejen v Cechách 
a Jia Moravě, ale šířili se odtud i na Slovensko a do Polsky. 

Ke sborům literátským náleželi skoro vsickni hodnostáři městští 
a občané nejváženější, nebot považováno to za povinnost každého 
vzdělance, býti vzorem lidu obecnému. Za tou příčinou dosáhli 
sborové ti velikého vlivu v občaustvě, a tím dají se vysvětliti časté 



Dobu I. KflrovÉ litciátŠli. 27 

odkazy, jež osoby zámožné byly jim činily. Vládnouce pak znafi- 
nym jměním, mohli činiti literáte tak veliká vydání na pořizování 
skvoatnych kaneionalftv, jež na peigaméně psány a ozdobovány 
umélými lirobnomalbami od mÍBtrftv nejsluvuějších. Tím zpttsobem 
dostalo se uméní malířskému příležitosti k utěšenému rozvoji, a 
malířství miniaturné vyšinulo se koncem 16. věku v Čechách na 
takový stupeň dokonalosti, 2e výtvory z doby té postaviti lze 
po bok nejvýteínéjším toho druhu dílům zahraniénýin. 

Že kftrové přispívali ku povznesení zpěvu Českého, netřeba 
Šíře dokládati, nebot členové přinášeli ušlechtilý způsob zpévu 
z chrámu do tiché domácnosti, čímž vkus hudební se šířil a jemnil; 
majíce mimo to dozor nad školami, přihlíželi k řádnému jeho 
cvičeni a pěstování při mládeži školní. 

V živote kulturním měli sborové význam neocenitelný a zvlášt- 
ního zasluhuje povšimnutí, že byl to zjev na pQdé české samo- 
statně vzniklý, jímž žádný jiný národ honositi se nemůže. 

Na néklerých místecli rozdělovali se kftrové na sbor český a 
latinský, dle toho, jakým jazykem zpívali; veliká většina jich byla 
pod oboji, Dckteří katoličtí, néktei^í protestantští. 

Na Moravě byli kftrové literátští v Třebíči, kiťe zachovaly se 
nejstarší artikule z léta 1516. mimo tn v Bystřici, v Jemnici, 
v Jimramově, v Hulíne, v Kfižanové, v Letovicích, v Mezeřlči, 
v Prostějově, v Strážnici, v Starci, v Ztíué a v Ždáři. 

Sborové ti zůstali v činnosti až do léta 1620; když pak země 
česká bromaduým vypovězením vzdělaného a zámožného obyvatel- 
stva zbavena byla většiny národa, zanikla rázem Cinnosí sborův 
těch blahodárně pftsobivšfch. 

Koncem věku 17. obnovováni byli spolkové literátští, avšak 
nebyli to sborové rázu starého, nýbrž spolkové založeni na základě 
obřadův katolických, jichž činno,-ť neměla dřívějšího vý/namu, a ti 
zrušeni bytí I. 1785 rozkazem vládním. 

Památky nrchiieol. X. 719. 1871—1873, 805, 

F. Tadra, Sbory literácké v Cechách, Památník Hlaholil 1886. 

V kanciímalech psaných zahrnuty jbou zpévy chorálné ke všem dobám 
církevního roku, jmenovité k velkfin svátkiim výročním, ke dnům apoštol- 
Bkým, ke dnfim patrunAv jeakých a jiných aratých, nilmo to kyrie, gloria, 
graduule, offertoriu, sanctiis, antitony, lamentace, zpěvy k proceaim a próay 
k Blavnoatem clrkevnim. 



f 



28 Doba I. Kancionály. 

Skvostné kancionály šachovaly ae v mnohých uiěstech čeakích, imeno- 
vit£ v BuIcbIhví Mladé, v Brodě NĚmeckém, v Čáslavi, v DiiciícovS, na Ho- 
rách Kutn^cb, v Chriidimi, v Jaroinéfi, v Jiatebnici, v Klatovech, v Králové 
Hradci, v Litoiuéřieich, v Litomyšli, v Lomnici n. P.. v Lounech, nu MSIniec, 
v Poliíoe, v Prachaticích, v Praze při chriniě bv. étÉpána, av. Vita v Pří- 
brami, v liakovnice, v Rondnici, v Sedlčanech, v ŠtSpánové. v Táboře, v Te- 
plici, v Třebenicích, v Zágrankách a v ŽInticíeh. Tři drahocenné kancionály jsou 
ve dvorní knihovna Vídeůeké a dva ve sbírce Ambraské ve Vídni. Více 
skvostných kancionnlAv chová ne v knihovnách Pražských, jmenovité v ttni- 
verBÍtni, v mueejni, v kláitefe Kriíovnickém a Strahovském, 

NejvĚtší cenou vynikají dva íeaké kancionály Královéhradecké, psané 
v letech 15S5^I604, jimž co do ozdobuosti a umělecké ceny vyrovnají se 
pouze luincionaly Litoméřické a Žlutický. 

Prvni kanciODBl éesk^ zavírá v sobé zpěvy rorácnl, v drnhém jsou zpěvy 
ke slavnostem vyroSnim a jsou tim zajímavý, Že zachovala se v tiich jména 
pisaře, skladatele zpévův a malíře ozdob. Psal je Mat^j Litoměřický, zname- 
nitý zpévák. pozdéji radni pisař a koniel Královéhradecký, jenž 18. září 
1599 zemřel; zpěvy skládal proslulý hndebník Jiří Rychnovský, drobnomalby 
maloval slavný malíř HatouS RadouS, oba sousedé a konšelé ChrudímStí a 
víichni tři vyobrazení jsou v celé postave barvami v prvni knize na čtvrlém 
listé.'') Malby vynikají svrchovanou krásou, lahodou a neobyčejnou půvabností. 

Kancionálu Erálovéhradeckéma podobá se v mnohé části český kancio- 
nál Chrudimský, ahotovený 1. I53K a psaný velmi ozdobně písmem fraktuře 
podobným. Písmena počátečná okráSlena jsou zlatem a barvami a na pofátkit 
jest 19 obrazův, jež malovali slavní malíři MatouS Rum&ouaek a Matouš Ra- 
doui, oba proslaveni umělci v Chrudimí usedlí.") 

Latinský kancionál Chrudimský shotoven I. 1530. 

Kancionál Litomyšiský, citující 56S liatÚv, sbotovii Jiří Laches Nepo- 
inucký 1. 1563, obraly maloval slavný malif MatouS Ornya z Lindperka a 
vazbu obstaral knihař Adam v Praze. 

Kancionál Žluiícký shotovil 1. 1565 Jan Táborský v Praze, malby okrasné 
maloval malíř a měSfan Pražský Fabián Polirár a zahrnuto v něm 29 zpĚvův. 
Náklad celkem 'JtíS kopy 12 groSův míšeňských zapravilí Hendrich starSi a 
mladší markrabí z Plavní. 

Český kancionál Mladoboleslavský shotovíl 1. 1572 Jao Kantor Pražský 
na útraty měSfanky Kateřiny Mllitky a zahrnuto v něm 551 líatilv pergame- 
nových. 

Latinský kancionnl Nčmeckobrodský shotovíl 1, 1505 Pavel Mělnický 
nákladem Mikuláše mladšího TrČky z Lipé, bohataivím proslulého. Přímky 
notové J90u červené, noty Černé a zlaté, písmo guthické a počátečná pismena 
z předu ozdobena jsou zlatem velmi bohatč- 



»°) Památky archeol. IH. Obraz aedpiý: Dlabač IL 527. 

") Od misionářův jezovitskýcti,>f'v Chrudimi 28. Července 1738 slídili 
po knihách kacířských vyfezánp-'ťDČha 40 listův. Hísionáři ti byli pověstný 
třeŠtěnec A. Koniáš. MaléJ^Séchatsedter. Aleš Fieíscher a FrantiSek Klíč. 



Duba I. Kancionály. 29 

Když 1. 1785 zruSeni byli rozksíem ciaařskjřin kňřové lileritěti, méi sbor 
Erillové hradecký mimo jiné pnmátkf písemnictví českábo 2 velké kancionály 
£eské, 6 kancionalílv liitinských nii pergamene a ó kancionalí\T na papíře 
psaných, \ei při veřejné dražbé, konané 1. dubna 1786, méšfané taméjSi kou- 
pili, zachovavíe je cbrámu kaihedrálnimu. Dle českého kancionálu Erálové- 
hradechébo vydány „Roráty' v Prase 1. 1823. 

Veledňležitoii pamitkon ípěvu cirkevnilio jsuii dva kancionály Jisteb- 
nické, pocházející z prvni doby kůrAv litcrátakých, nyní uložené v knihovně 
Musea království Českého v Praie. Prvý z nich, sepsaný bezpochyby před 
bonřemi husitskými pro boboaložby katolické, jest latinský a má na konci 
8 písní českých; druhý, ahotovený nejspíše v dobfi husitské, lavírá v sobe 
vedle latinských více ípévův íeských e nápěvy. 

Vzácnou pamtitkou byl bnsitaký kancionál, jejiČ I. 1570 poHdiii dal po- 
řádek řeznický v BeneSově pé£I obrana Václava Itutaria (koláře). Opis jeho 
nalézá se v knihovné ůatavn pro hudbu církevni v Praze a v něm íachovaly 
se vícehlasé skladby některých skladsteiáv, ř nichž Jan Trojan Turnovský 
výslovné jest jmenován. 

Nejobjemnějším mezi kancionály českými jest kancionnl SmiSkoveký, 
cbovarý ve sbírce Ambraaké ve Vídni, shotovený v letech 1491—1493 na 
Horách Kutných nákladem zámožné rodiny hornické SmíSkflv z VrchoviěC; 
zavírá v sobe 980 listův pergamenových, písmu jest pravidelná míouskula. 
osnova notová o čtyřech přímkách a písmeny jsou 4 — 7" vysoké. 

Vzácný kancionál chová se v býv. univeraitni knihovně v Olomouci. 

J. Solaf, Déjiny Králové Hradce 1870, 454. 

Památky arch. 11, 91; I. 188: lil. 183; IX 825; S. 734; VI. IV. 52 a al. 

Ambros, Der Dom zu Prag, 306. 

Jelínek, Historie LitomySle III. 124. 

Daa Líteratenbuch zu Luditz „Bohemia" 1834, Č. IB. a 17. 

Po Stránce hudební mají velikou váhu růzué sbírky písní a 
chyal božských Čili kancionály tištěné, 

Zpěvy náboženské uváděny ve sbírky v Cechách již ve věku 
13., ale nejstarší známá sbírka, zahrnující v sobě 18 písní českých, 
pochází z věkn 14: za doby následující vyskytovaly se podobné 
sbírky častéji, a v polovici věku 15. sestaven již úplný kancionál, 
do něhož vedle písní nových vepsáno mnoho písní starších. 

Vlastním zakladatelem zpěvu mezi pod obojími byl kněz Václav 
Miřfnský. jenž písně nábožné horlivé sbíraje, sám jich mnoho 
složil; byl to muž ctnoítuého, příkladného života, jenž zemřel 
I. 1492. Sbírky jeho písní vydány byly teprve po jeho smrti, a 
sice „Písně gruntovní' 1. 1622 v Praze, po druhé I. 1531, .Písně 
starého zákona" 1. 1567 a 1577, „Písně na epištoly" 1. 1590. 

Po Miřinském byl předním skladatelem písní nábožných mi- 
norita Klimenl Bosák, pravý básník a výtefiný hudebník, jenž 



30 



Doba I. Sbírky zpěvťlv. 



dlouhá léta Žil v kláštere Jindřichohradeckém. Miioo jiné pochází 
od něho velebná píseň ,OtCe náS, milý paue", nad jiné vynikající.") 

Zajímavou sbírku zpévův náliožných, nazvanou „Písiié nové 
na sedm žaluiá kajících i jiné pfsrté', vydal rodilý Slovák Jaa 
Sylván 1. 1571. Sbírka ta jest tím dňležita, že při mnohých písních 
položeny jsou počátky národních píauf světských k naznačení me- 
lodie, dle níž pÍĚné iiábo/né zpívali se mají. Sylván byl písařem 
pana Jana Popela z Lobkovic, proslul jako výborný básník i hu- 
debník a zemřel 1. 1572 v Domažliiiícb, 

Jan Rosacius Musophilus Soběslavský vydal , Písničky kí-e- 
sfanské s melodiemi notovanými" 1. 1568 v Praze a „Kancyonal 
jednohlasný" 1, 1585 v Praze. 

SporáiianéjĚí nežli u pod obojích byla pěsnotvorná píle v Jed- 
notě bratrské, kde sestavování a tlačení kancionalAv dělo se pod 
dohledem starSích. Prviií tiStěná sbírka zpěv&v bratrských, nazvaná 
„Písně chval božských", vydána 1. 1505 v Mladé Boleslavi, kde již 
od 1. 1500 nalézala se tiskártia bratrská. Ve sbírce té zahrnuto 
8) písní, jež spořádány jsou dle roku církevního. K polfebĚ lidu 
vydána sbírka zpévův nazvaná , Písně velké" 1. 1519 v Litomyšli 
péčí knihtiskaře Pavla Olivetského, 

Po té vydány sbírky písní 1. 1531 v Mladé Boleslavi. 1. 1541 
v Praze, ale poněvadž nevyhovovaly potřebám Jednoty, uloženo 
bratrftm Janu Černému a Janu Blahoslavovi, aby spořádali sbírku 
novou. K tomu došlo po delSích přípravách a sestaven zpěvník, 
nazvaný „Písně chval božských", jenž vydán 1. 1561 v Samotulech 
u Poznaně péčí tiskaře Alexandra Oujezdského. Ve zpěvníku tom, 
jenž zván Šamotulským,"*) zahrnuty jsou 744 písně s notami na 
798 stranách. Jelikož zásoba výtiskflv brzo byla rozebrána, učiněno 
nezměněné vydání 1. 1564 v EvanČicích. 

Třetí vydání ve skvostné úpravě Blahoslavem 1. 1576 v Evan- 
iíicích pořízené náleží k nejskvostnějším knihám Českým; uebof 
ozdobeno jest mnohými obrazy, a písmena počátečná ourášlena jsou 
vzácnými a umělými ozdobami. Kancionál ten vydán po té 1. 1581, 
1598 a 1615 v Králících. 

Zvláštní cenou vynikají , Žalmové aneb zpěvové sv. Davida* 



") Viz CjtíU ] 
"> KiutcitMiii ti 



Í9 E 2, 3.. 5. 

. uovd vydÁn I. 1815 d 



Dobs 1. Sbírky ipévův. 31 

V rhythmy české v nově vyložené a k zplváuf sformované (s notami), 
jež vydal Jiřík Streyo I. 1587, 1590 a 1596 v Králicích.") 

Slavný tento uíenec a vyteĚný znalei; tíměnf hudebního na- 
rodil se. 1. 1536 v Zábřehu na Monivé, studoval v Mladé Boleslavi, 
po té v Královci a v Tubinkách. Pro svou uĚeiiosf na slovo brán, 
]iovoláu byl 1. 1591 za staršího rady bratrské a 1. I59'l stal se 
správcem Jednoty v Židlochovicích na Moravě, kde 25. ledna 1599 
/.enjrei. On byl též jedním z [jřekladatelův šestidíliié biblí Králické, 
a jeho žalmy přijaty do různých kancionalťlv, jmenovité též do 
katolického zpěvníku Štejrova, 1. 1683 vydaného. 

Nejvzácnější sbírkou jest „Kancionál bratrský" Čili „Písně 
duchovni evangelistické", vydané tiskem 1. 1615 v Králicích. Zpěvník 
ten, zavírající v aobě 644 písně, jest ve folio vkusné proveden, 
poněkud jeátě nádhernějí, než Kancionál Blahoslavův z 1. 1576; 
neboř některé výtisky učiněny byly na pergamene, a jest to pravá 
chlouba umění knihtiskařského. 

Obsah jeho rozdělen na Stvero dílův: 1. O bohu a skutcích 
jeho. 2. O církvi svaté svftézilé i rytěrující. 3. O poctě bo/,í pravé 
z víry vycházející. 4. O věcech budoucích a jiných k tomu připo- 
jených. Písně a rejstříkem zaujímají 548 stran, po té přidáni jsou 
.Žalmové s melodiemi" v překlade Jiříka Streyce na str. 549 — 694. 
Piané pohřební ze zpěvníku toho vypuĚténé sestaveny ve zvláštní 
příruCnf knížku a vydány o sobě I. 1615. 

Přívrženci vyznání Lutheranakého těšili se větší svobodě na 
Moravě nežli v Čechách a pod ochranou pana Karla z Žerotína 
staršího vznikl na Moravě první kancionál lutheranský ^ Písně 
chval božských", jejž vydal kněz Jakub líunvaldský 1. 1572 
v Olomouci, po druhé 1. 1576- 

Tobiáš Závorka Lipenský, kněz v Doubravníku, sestavil a vydal 
velký kancionál lutheranský .Písně chval božských", to jest ,ZpĚ- 
vové svatí církevní, starší i nové I. 1606 u Jiříka Dačického 
v Praze. Obsah rozvržen na čtvero dílův, a melodie jsou buiI no- 
tami vfožeuy aneb naznačeny odkázáním. 

Druhé vydání 8 titulem „Kancionál neb zpěvové církve evan- 
gelické, starší i nové v jedno shromážděni s přidáním Žalmův Strey- 
covjch" ]iořfzeno I. 1620 v Praze tiskám Daniele Karla z Karlsperka, 

■■vivšií vydáni jsou žalmové I, 1827. 



32 Doba I. Sbírky zpévův. 

Kancionál katolický, to jest „Sebrání zpěvův pobožných s pří- 
davkem sekvencí pobožných a starodávných** sestavil a vydal probošt 
kláštera Sternbergského Jan Rozenplut 1. 1601 v Olomouci. 

Druhy kancionál katolický, nazvaný , Písně katolické k výročním 
slavnostem", sestavil a vydal kněz Jiřík Hlohovský 1. 1622 v Olo- 
mouci u Matyáše Handle. 

Styky starších Jednoty bratrské s Lutherem udržované byly 
příčinou, že sami starali se o vydání písní svých v překlade ně- 
meckém a práci tu vykonal Michael Weysz, mnich ze Slezska, jenž 
1. 1531 učiněn knězem bratrským a 1. 1534 v Landskrouně zemřel. 
On přeložil 138 písní, jež s názvem „Ein New Gesangbuchlein, 
Jungen Buntzel durch Georgen Wylnsschwerer" vydány 1. 1531 
v Mladé Boleslavi. Pro nauku o večeři páně, v písně vnesenou, 
učinila kniha ta nemalé pohoršení v Jednotě bratrské a proto 
nemeškali bratři poklesek ten napraviti, uloživše přehlednutí písní 
těch na bratra Roha a dva jeho společníky, kteří dílo to brzy vy- 
konali. Zpěvník takto opravený a nazvaný „Ein Gesangbuch der 
Briider inn Behemen und Merherrn" vydán 1. 1535, po té 1. 1540 
a 1. 1544 v Norimberce u Jana Giinthera a 1. 1564 u Jana vom 
Berg i Oldřicha Nev^bera. V úpravě té jest 36 písní od Roha pře- 
ložených, ostatní jsou překlady Weyszovy. 

Sbírka zpěvův, nazvaná „Ein hiibsch nev^ christlich Gesang- 
buch...", učiněna později, a 1. 1564 podán králi Maxmiliánovi II. 
rukopis kancionálu „Kirchengesang", jenž tiskem vydán 1. 1566 
v Evančicích. 

Literatura česká měla ve věku 16. velký vliv na písemnictví 
polské a zvláště znamenati to lze v básnictví církevním. 

Když pak bratři čeští 1. 1548 do Polsky se přistěhovali, ujalo 
se učení jejich brzo mezi Poláky a ukázala se potřeba kancionálu 
polského. O pořízení jeho pečoval Alexandr z Aujezda a Zwojenic, 
impresor z Litomyšle, jenž spojiv se knězem Walentinem z Brze- 
zowa, vydal sbírku zpěvův nazvanou „Cantional, albo ksi^gi chwaí 
Boskich" 1. 1554 v Královci. Druhé vydání, dle úpravy Blahosla- 
vovy učiněné a nazvané „Cantional, albo piésni duchowne slov^^a 
Božego síožene" vytištěno 1. 1569 v Krakově. 

Václav Nicolaides Vodňavský, mistr svobodných umění a radní 
písař v Žatci, jenž proslul jako výborný znalec hudby, přeložil 
sbírku zpěvův českých na jazyk latinský, nazvanou „Cantiones 
evangelicae ad usitatas harmonias, quae in ecclesiis Boemicis ca- 



Dob* L Jiří Tfw<»sk^ 33 

niintnr, accomodaUe*.*') k níž připojil nápěvy pŮToďuf a tiskem 
vvtlal s predmloTou od MeláDchthona sepsauou 1. 1554 ve Vilern- 
berce. \' úvodě ke sbírcř té svédíí o vyboraosti »ftlKi2enskvch zpěvfiv 
íťskydí a zvUátě o nápévích, o uicbž praví doslova: .Nápévflv 
užil jsem a nás i chlapc&ni zuámych a to nikoli bez jistého ůíelu. 
Nebof nápěvy od našich predkóv prostým muéiiim skládané, dle 
okolnosti basové nurnbo vážnosti, dflstojnoí^tí ba i libeznasti do sebe 
mají. tak dojímajíce, tak patrné kráse hovíce, ie nic nad uě není- 
Z Čehož patrno. že staří Cechové hudbě velmi přáli a že toto 
nej/uamenitější umění . . . veltni bedlivé vzdělávali. " iDlabaC K, 
I.. 11.. 3ř*9.t 

Humanista Tomáš Mitis z Limuz vydat latinský zpěvuik k po- 
třebě společností literátskych s titulem ,Himuodíae iu Messiam ex 
cantionibus Bohemicis" I. 1576, 1577 a 1581 v Praze. 

Když po bitvé Bělohorské nastalo pokutování národa Českého 
a veškeří nekatolíci z Čech byli vjpuzeui. usadili se mnozí z nich 
blíže hranic v zemích sousedních v Lužici a v Sasku, jiní odeSli 
na Slovensko a do Polsky. Delží dobu potrvaly v zemích těch shory 
bratrské a vydávány byly kancionály v Žitavě, v městech králov- 
ství Uherského, v Benátkách, v Norimberce a v Amsterodame. 
Koučem věku 17. však sborové ti v živlu cizím úplně zaniknuvše, 
přispěli iínaCnou měrou k rozvoji literatury německé a ke vSe- 
obecnému pokroku v oněch zemích, kde nejvíce jich se usadilo, 
zvláSté v sousedních Sasfch a Braniborech. 

Z uĚenc&v českých peCoval v době té o vydání kaiícionalfiv 
prosluly verSovec a skladatel zpévňv českých Jíři Tranovský. Na- 
rozen 1. 1591 v Těšíně ve Slezsku, studoval ve Vitemberce a zří- 
zen 1. 1609 na kněžství evangelické, stal se správcem Školy Mezi- 
říčské; po vypuzení z Moravy žil ve Slezáku, od i. 1627 na Slo- 
vensko a stal se 1. 16yi duchovním správcem ve sv. MikuláSi 
v Liptovsko, kde 29. května U!37 zemřel. Vydal tiskem kancionál 
s nápěvy „Githara aanctornni*', nebo Žalmy a písně duchovní staré 
i nové 1. 1635 v Liptové. Sbírka ta, 400 písní v sobě zahrnující. 
z uichř asi 150 písní bylo jeho vlastních, stala se nejoblíbenějším 
zpěvníkem vyzuavačův evangelických, později vícekráte tiskem byla 
vydána a novými zpěvy až na 1000 písní rozniTioíena. 



'■') PisnĚ evangelické, upravené dle iiživiiTiých i 
LiLuiťcii fesk^cti. 



^4 I>oba I. Skladatelové čeští. 

Nejdůležitějším zpěvníkem v cizině vydaným byl „Kancyonal, 
to jest kniha žalmův a písní duchovních", jejž vydal slavný Jan 
Amos K >menský 1. 1659 v Amsterodame.^®) 

Jireček, Hymnologia boh 4 a u Rukověť k děj. 1. Č. II. 

C. C. M. (Písně Jana Augusty) 1845, 195 a 1879, 44 (Zbytky nár. p.) 

Jungmann, Historie 1. č. 261. Slovník N. IX. 510. Cyrill Í889 

Skladatelově ve věku 16. 

Skladatelově zpěvfiv českých, vynikajíce vnímavostí hudební 
a všímajíce sobě vymožeností uměleckých v cizině dosažených, 
tvořili dle vlastního názoru a udržujíce se v proudu pokroku, octli 
se způsobem přirozeným v popředí tvoření uměleckého a vytvořili 
v oboru písně české díla skvělá a dokonalá. 

Až do polovice věku šestnáctého byl zpěv jednohlasý v Čechách 
panujícím a pěstován zde se zvláštní horlivostí. 

Když pak ve věku patnáctém vyvinula se v Nizozemí"^ hudba 
vícehlasá, jež v Itálii ve věku 16. dospěla na vrchol dokonalosti, 
šířil se sloh ten i v zemích sousedních a počali jej pěstovati také 
skladatelé čeští. 



''^) Vzácnou památkou jest jeden výtisk kancionálu nazvaného „Žalmové 
aneb zpěvové sv. Davida", t. j. Písně evangelické s nápěvy, jež tiskem vydal 
knihtiskař Daniel Karel z Karlsperka v Praze I. 1618 ve folio. 

Zpěvník ten náležel Šimonu Vokáčovi, měšťanu Pražskému, jenž 21* června 
1. 1G21 na náměstí Staroměstském s ostatními odsouzenými byl odpraven. 
V něm zapsána jsou Jména oněch uvězněných nešťastníkův, kteří před svou 
smrtí ve vězeni na radnici Staroměstské z něho se modlili. Doktor Matyáš 
Borbonius vzal knihu tu jako drahou památku do vyhnanství 1. 1627, a když 
později do Toruně odešel, zanechal ji v Žitavě, kde dosud se chová. 

Kancionály České mají velikou důležitosť po stránce hudební, poněvadž 
zachoval se v nich veliký poklad hudby staročeské až dosud skoro nepo- 
všimnuté a ve směru tom zasluhují pozornosti nejpilnější. 

'') Z velikého množství kontrapunktistův nizozemských vynikli: Okeghem, 
Josquin de Pres (1450—1521), Johannes Mouton (t 1522), Adrian Willaert 
(1480 1562), zakladatel hudební školy Benátské; Claude Goudimel (1500-1572), 
zakladatel hudební Školy Říuiskč a Orlando de Lasso (1520—1594). V Římě 
žili Tomaso Ludovico da Vittoria (1540), Giovanni Aniraucia (f 1570\ Giovanni 
Maria Nanini (1540—1607), Palestrina (1515 — 1594) a Luca Marenzio (1555 až 
1599i, v Benátkách Cypriano de Rore (1516—1565), Andrea Gabrieli (1510 až 
1586), Giovanni Gabrieli (1557-1612) a více slavných umélcňv. 



Dubu 1. Jan Tnyan Tiirnovsl;) ;-;5 

SkládíiDÍm /pévfiv cirkevuícli a vydáváním zijčviiíkáv řesk3'cli 
d kancionalĎv obírali se učenci iiejslavnějĚí a zvláštní péči véno- 
valí oboru tomu členové Jednoty bratrské. 

Po stránce zpěvné bývala srovnalosť texta s chodem melodie 
hlavním a tytýž jediným pravidlem, poněvadž pisiié skládaly se 
vétĚinou k nápévftm starším, jak církevním, tak i světským, ná- 
rodním. Později skliídány též melodie liové, uebot nalézali se mezi 
bratrími nejen básníci, než také vzdělaní hudebníci, kleří s horli- 
vostí v oboru tom pracovali. 

O zpěvu vícehlasém děje se první zmínka, ktiyž zavítal král 
Ferdinand I. 1. Ió58 do Prahy. Při vjezdu tom vítán byl od žactva 
íelnéjších Skol, nebof každý sbor íákův zpíval Ctyrhlasou píseň 
latinskou, kantoři Skol zpívali pétihlasý hymnus „Zdráv bud. Fer- 
dinande", a kantoři Škol židovských zpívali íalmy na rozdílné hlasy 
upravené jazykem židovským- 

Harraonie zpěvňv vícehlasých zvána srovnáváni. 

Nejslavnějším skladatelem českým v oboru tomto ve věku 16. 
byl Jan Trojan Turnovský, farář v Sepekově a v Netvořících, je- 
hož skladby zachovaly se v kancionále, jejž poříditi dal pořádek 
řezuický v Benešově, Jelikož při některých zpěvech v kancionále 
jméno jeho jest uvedeno výslovné, zachována tím jeho památka, 
o dalších osudech a Žití jeho však nic není známo, pouze dle toho, 
že nazýván Turnovským, souditi lze, že narodil se v Turnově. 
V kancionále zachovaly se z jeho skladeb následující, jak uvádí 
Zvonař : 

1. Patrem pro čtvero hlasňv, jehož stálým zpěvem (cantus 
firmus) jest ná])év pisné „Kristus příklad pokory". Skladba ta jest 
v jednoducliém kontrapnuklě a závěrky jednotlivých dílftv ozdobeny 
jsOH kontranpunktickýnii okrasami. Na závěrečné notě stálého zpěvu 
provádějí prílvodné hlasy dozpév v kontrapunkte ozdobném, čímž 
skladba jest zaokrouhlena a určitě /akonéena. 

2, Figurovaný chorál o pěti hlasech „Všemohoucí stvořiteli" 
má 24 velké čtyřdobé takty a jest v tónině jónické. 

3, Responsorie čili odpovědi pro čtvero a patero hlasův 
o čtyřech, osmi a dvanácti taktech, jichž užívalo se při velkých 
službách božích, 

4. Chorál „Kristus příklad pokory" (jiocházející z 1, 1571) vy- 
uiká jednoduchostí, zkroušeností hlavního zpěvu a krásnou Čtyřblasou 



36 Doba I. Jiří Rychnovský. 

harmonií; co do provedení jest vzorem církevní písně a perlou 
mezi zpěvy českými ; harmonisace jeho jest dle tóniny frygické. 

5. Figurovaný chorál „Kdo se líbí bohu" má 24 takty a čtyřmi 
posledními jest úplně zaokrouhlen. 

Mimo to spracoval Trojan více oblíbených zpěvftv ze starší 
doby pocházejících, zejména „Otče náš, milý pane*, «Vstaiť jest 
této chvíle", „Vítej sladký -těšiteli", „Bože, otče, sešliž nám", jež 
spracována trojhlasým kontrapunktem. 

Srovnáme-li sklady Trojanovy se skladbami jiných skladatelův^ 
praví J. L. Zvonař, shledáme, že nejsou tak umělé, jako skladby 
jeho vrstevníkův zahraničných, mají však svůj vlastní ráz původní 
a jsou plody spíše ducha, než rozumu; nejsouce tak obšírný jako 
motetta podobají se mistrným miniaturám, v nichž slovo české 
s tónem sloučeno způsobem uměleckým v lepý celek, posvátnosti 
chrámu přiměřený. 

Ambros, Gesch. d. M. 1881. III. 429. 

Dalibor 1862, 33. Slovník Naučný IX. 602. 

Nár. Listy 1862 č. 31. (Skladby T. od J. L. Zvonaře.) 

Cyrill 1889, 17. (Pisně K. Bosáka.) 

Nad vrstevníky své proslul slavný varhaník a skladatel zpěvův 
českých Jiří Rychnovský v Chrudimi. Narozen v Rychnově nad 
Kněžnou v letech 1540 — 1545, a vycvičiv se v umění hudebním 
i literním, stal se 1. 1570 rektorem kůru a kantorem v Chrudimi, 
kde až do své smrti blahodárně působil a zemřel asi 1. 1615 — 1616 
jako stařec výše sadmdesátiletý. Vynikaje vzděláním a přirozeným 
nadáním v oboru umění hudebního, skládal zpěvy do kancionalův 
a jmenovitě notoval kancionály Královéhradecký a Chrudimský, jež 
náležejí k nejvzácnějším památkám českým z oné doby. V kan- 
cionále Královéhradeckém zachovala se jeho podobizna. 

Jako výtečný varhaník proslul jeho syn Václav Rychnovským 
jenž narodil se v Chrudimi, a 1. 1599 stal se varhaníkem při chrámě 
sv. Jindřicha v Praze. Jelikož mistrnou hrou obrátil k sobě vše- 
obecnou pozornost, zván byl často do měst okolních ke slavnostem 
hudebním. L. 1607 zavítal v té příčině do Českého Brodu, dal se 
tam slyšeti na varhany dne 17. září, ale druhého dne náhle zemřely 
prý otrávením. 

Dlabač K. L , 11. 674. (Richnovius.) 528. 

A. Sedláček, Rychnov nad Kněžnoa, 1871, 56. 

Památky archaeol. II. r. 1856, str. 184. III. obraz sedmý. 

Slovník Naučný VII. 1202. 



Diibn I. J»n ItlihoslHv. 37 

Vťilié uvedeiivcli pfipomiiiMJí se umělci liiiiiební : 

Raohtaba ři Bachterba varhaník při cbrámé sv, HiknIáSe v Starém m€sté 
Pražskem a. ksntor při tnmSjSI gkote, jenž I. 1520 zemřel na mor. Složil 
množství písni HVĚUkýcb a nábožnjřch, z nichž piaeů „O daremné avStaké 
utóšenl" nniézá se v kancionále bratrekém; Vit Fayt, Biayný zpěvák, narazen 
1501 v Žitav£, dosáhl hudnosti bakalářské na vysokém tiieni Praíském il byl 
kantorem při Škole Českobrodské, kde 24. urosince 1551 zemřel ; Matyáš 
Kozin&uda, vyhlášený hudebník, byl I. 154iJ kantorem pfi íkole Chrudimské 
a jezdíviil Často do Řezná n do Vidné ke dvorním slavnostem biidebním. 
Roderíciia Jan z Cliotéřin}', kantor v Hradci Králové, f 1561; MatéJ Juiicaens 
Pořicias de Roklina, narodil se v Chrudimi, proalnl jako výtečný hndebnik 
a byl kantorem kňni pfi chrároS hv. Jindřicha v Praze, kde 7. záři 15S3 ze- 
mřel; Václav Jan Mathias T Žiželicích složil ,AllelaJa' a prosu k pocté mistra 
Jana Bosi, jíž užívalo se při bohoslnibě; Jiří Kropáč, proslulý hudebník, 
složil a, vydal .Misaarnm tomns primus quinque vocum' ve Vlašských Be- 
nátkách I. 1578; JIřIk Steffanides v Litoměřicích 1. 1580; Jan Civilíus z Lom- 
nice byl kantorem na Mélníce a vydnl „Fíané a nápévy" v Ptaie I. 158S; 
Václav z Radkova, rektor kftru v Žatpi, 1 1582. Žlufický Jan, kantor v Lito- 
mSrieích 1588 a v Domažlicích 1590; Jiří Pražský, akladaCel v Praze I. 1589; 
Jhd Simonides byl rektorem kůru na Horách Kutných, kde I. 1587 zemřel; 
Jan Mastlk ze Solnice byl I. 1588 kantorem v Chrudimi ; Jan Žabka z Loun 
byl rektorem kůru v L. Kostelci 1. 1593; Jan Vencálek, proslavený virtuos 
na loutnu v Praze, kde 1598 zemřel; Jan Kopřiva i\ Urtika Strakonický, 
varhaník v BudĚjovicich. jenž t. 1599 zemřel na mor; Jan Vlašimský, var- 
hiiRÍk a starSÍ sboru literátskiiho v Českém Brodě, jemuž odkázal vzácnou 
sbírku hudebnin a I. 1600 zemřel; Adam Smetana z Hořic, skladatel 1. 1609; 
Pavel Kalous z Častalovic, alavný zpĚvák a rektor kílru pfi chrámě sv. Jin- 
dřicha v Praze, kde 161! zemřel; Václav Rejsar. rektor kůru v Náchndř 
1. 1618; Lukáš Cibulovský byl 1. llilT rektorem kůru v Českém Broifé; Jan 
Brodský z VĚĚina, zpěvák a varhaník, byl 1- 1620 správcem kůru liferátského 
v Ceakéra Brodě; Kristián Rott byl 1. 1625 varhaníkem v Litoméřieich a 
složil „Courant Lnaígartlein", jež vydal tiskem v Dnížďaneeh. 

Václav Philomates z Hradce Jindřichova složil spis ve verSich latinských, 
nazvaný „Mugica plana", jenž tiskem vydán 1. 1512 ve Vídni, 1. 1533 ve Strasa- 
burku ; Jan Josquin sepsal jazykem ěeským spis „Muaica'', t. j. zpráva k zpí- 
váni náležitá, jež vydána tiskem I. 1551 v Olomouci a 1. 1561 v Prostějově. 

Miuio to Žilo zajisté i v ostatních městech Cesk3'ch víi!e do- 
vedných hudebníkův, o uichž dalSfch zpráv se nezachovalo. 

V oboru theoretickém prosluli: Jau Blahoslav, Vavřinec líe- 
nťJikt Nudoáťrský a Jan Amos Komenský. 

Jan Blahoslav, horlivý péstitel literatury České, byi mezi uítíft'' 
prvním, jenž o hudbě psal jazykem českým. Narozen 23. ům 
1523 v Přerově na Moravě, stal se starSfm Jednoty bratrské 
stálým sídlem v Evanóicích. Hlavní péči věnoval zvelebení &i 



38 líoba I. V. B. Nmlojerslcý. 

bratrakýťli a zaiiáíeje se stále pracemi literánifmi, zemřel náhle 
Í4. listopadu 1571 v Krumlove Moravském. Ze splsův jeho luA 
velikou důležitost po stránce hudební kanciooal nauvaHv „Písně 
chval božských" tiskem vydaný I, 157ti v Evaučicícli. Tiátén byl 
ve foliu poněkud véUím iiej^. kancionál Šamotulský a. zuliruuty 
v něm 744 písné s notami, z nichií 49 Blahoalav sám složil; 
z téch pokládal za nejzdafilejáf pí^ně: „Vzdejmež chválu po \átt 
věky", „Aj, přeslavný vítěz pravý", „Z hlubokosti své těžkosti". 
Skvostný tento kancionál, ozdobený mnohými obrazy a skvě- 
lými okrasami, uále/.í k nejkrásnějším knihám íeským ze střední 
doby. Dvuhý spis Blahoslavflv nejpřednější po stránce hudební jest 
.Musica" ^^) vydaná I. 1558 v Olomouci, v níž pojednává se poprvé 
o theorii prosodie časomérné. K vydání druhému, jež uCiněno léta 
1569 v EvauCicícli, jiřipojeno pojednání „Regule a naiu'i^iií ji"- 
třebná kantorftni a písní skladatelflin". 

JiingiLHnn, Hiatorie i. č. 131, Slovník Naučný 1. 723. 
Kancionál bratrský Č. C. M. 1862, 24. Jireček, Rukdvéf 1. m3. 

Vavřinec Benedikt Nudožerský, slavný učenec a horlivý pě- 
stitel humanismu, narodil se asi 1. 1555 v Nitránsku, stal se pro- 
fessoťem jazykův klassíckych a věd luatheinatických při vysokém 
učení Pražském a zemřel zde 4. června 1606. Vynikaje jako znalec 
umění literního i hudebního, složil latině vzácný spis nazvaný 
„Zialmové někteří v písné České na způsob verSŮv latinských v nové 
uvedeni a vydaní" "») 1, I6U6 v Praze. 

V předmluvě ke spisu tomu pojednává d&myslně o jirosodii 
české a hlavním pravidlem, jež pro skládiiní melodií žalinuvých 
sobě vytknul, jest .abychom, jak vyslovujeme jakoukoliv slabiku 
mimo zpěv, lakovým též Časem ve zpěvu ji vyjadřovuli". Vzal tudíž 
za základ rhythmu nikoliv akcent, nýbrž časomíru. 

Snaže se proklestiti hudbě české novou cestu, hleděl přiči- 
niti ke svýnt žalm&m takovou melodii čtyrhlasou, aby rhythmein 
hudebním srovnávala se úplné se staroklassickým metrem textftv 
žalmových. Byl tudíž prvním, jenž do básnirtví Českého uvedl roz- 



") Aliquot psalmoruin Davidiconim paraplirnais i-hytoiico metrici, lyrico 
oaniiine ad imitationem Latinorum nanc priiniiin Kttťnfiits, Pragae IfiOS. 



Dobil I Jan Anms Komenský. 3ÍI 

iiiéry antické u učinil pokus, zavésti v hudbé české iii-oti ob- 
vyklému kontra] mnktu novou formu hadelml. jež arcíí se neudržela. 

8raH lelopUové III. 441. Dlab.i£ K. L. 

Jutigmaon, Historie I. é. 135. Slovník NHuCný I. GlO 

JireSek, RiikovĚř I. 57. Cyrill 1883, 82. 

Žák Nudožerského, slavný učenec a poslední biskup Jednoty 
bratrské Jan Amos Komenský, psal o zpěvu a prosodii české nej- 
důkladněji a nejobšfruéji mezi svými vrstevníky. 

Narozen 1. 1592 v Nivnicicb na Moravě a vzdělav se co uej- 
ddkladněji ve vědách, zvoleu I. 1648 biskupem Jednoty. Žil na 
Moravě, v Brandýse nad Orlicí, po té v Lešné Polském, koneíne 
v cizině a po mnohých strastech zemřel 15. listopadu 1071 v Am- 
sterodame. Staraje se neúnavné slovem i písmem o zvelebení ve- 
škerého íkolství v rSzuých zemích, zůstavil 4á díla, z nichž 31 
psáno jazykem českým. NejvětSÍ cenu po strance hudební má „Kau- 
cyonal t.j. kniha žahnuv a písní duchovních", vydaný tiskem léta 
1659 v Amsterodame. Nevelký tento spis zasluhuje zvláštního po- 
všimnutí, iiebot jeví se v iiém veliký a vĚeobsáhlý (iucli Komen- 
ského ve světle nejskvělejším. Písně zde zahrnulé jsou ilokonalé 
formou i obsahem. 

V předmluvě pojednává z|íftsobem dftmysluým obšlniě o zpěvu 
a prosodii české v patero odstavcích: 

1. Co jest zpěv aneb zpívání? '2. O pňvodu zpěvu svatých 
v církvi. 3. O zpěvu české církve. 4 Uradí pravidla, jichž při 
zpěvu Ěetřití dlužno. 5. Pojednává o některých v kancionále tom 
proměnách, rhythmu a inetjiím. 

„K písni čili zpěvu náleží," praví, „aby se zpívaly jiístié veselé 
notou veselou, smutné notou smutnou a co do "metru, aby ae vy- 
povídaly silaby dlouhé notami dlouhými, krátké notami krátkými. 
Při upravování textův přidržoval se prosodických pravidel Nudo- 
žerského, ale nepsal hudbu Čtyrhlasou klassickou, nýbrž melodie 
jednohlasé a sestavil první kancionál český melodicky správný, 
přihlížeje k tomu, ahy písně jeho byly co možno dokomilé formou 
i obsahem. Pravidla ta však za dob následujících v úplné klesla za- 
pomenutí. 

Jungmann, BiaUir, I. 6. '26i. Jivefek. Rukověti. 380; HymnirloKÍa boliein. 
1878, 28. Cyrill 1882, 92; 1884, 42 a 50 Kancyonal Komenskéli.J lii59 Pfud- 
mluva. 



»ft 



40 Doba I. O mystériích. 

O mystériích a moralitách. 

Vedle zpěvňv náboženských vznikl za středověku zvláštní druh 
básnictví, totiž hry duchovní čili mystérie, jichž původem a zřídlem 
byly obřady náboženské. 

Hry duchovní pěstovány nejprve ve Francii a zavedeny byly 
kněžími již ve věku jedenáctém jako protiva her světských. Podnět 
i látku k nim dalo samo náboženství křestanské, vybízejíc důmy- 
slnými obřady svými a hlubokými symboly k básnickému tvoření. 
Obřady o svátcích velikonočních obvyklé daly se snadno proměniti 
ve hry dramatické a bylo třeba pouze uspořádání scénického, aby 
vzniknouti mohlo mystérium. 

Jelikož duchovenstvo uznávalo, že těmito hrami l/.e lid důrazně 
poučovati a jej ve víře utvrzovati, ujalo se jich horlivé a u pro- 
vozování měli tudíž kněží hlavní úlohu. 

Hry ty pořádány byly o slavnostech církevních, zejména o vá- 
nocích a velikonocích, a tím způsobem sama sebou látka byla 
určena. Nejoblíbenější , látkou byly mystérie: „O narození Páně, 
o jeho utrpení a umučení, o jeho z mrtvých vstání a na nebe 
vstoupení" ; mimo to oblíbeny byly výňatky ze života panny Marie, 
utrpení mučenníkův křesťanských, vzkříšení Lazara, o svatém Mi- 
kuláši, události ze života svatých a různé příběhy z písma svatého. 
Hry ty psané jazykem latinským, byly obsahu vážného, provozo- 
valy se jako doplněk obřadův náboženských a rozšířeny byly tou 
měrou, že jich provozování trvalo více dní. 

Když pak později účinkovali při nich též žáci a laikové, při- 
pojovány k textům latinským průpovídky v jazycích národních a 
často též i)řídatky •žertovné, hlavně za tou příčinou, aby části ná- 
božné tím více vystoupily v popředí a zároveň k zábavě lidu, je- 
muž slavnosti velikonoční měly býti jakousi náhradou za strádání 
a smutek přísné doby postní. 

Když ale v dobách pozdějších církev potřebu jejich více ne- 
uznávala, když živel národní nabyl v nich převahy a provozovaly 
se spíše k zábavě, nežli k poučování, odvrátila se od nich a vy- 
pudila je z chrámňv. Tím způsobem dostaly se do rukou světských, 
zejména řemeslných cechův a kočujících hercův, kteří provozovali 
je na veřejných tržištích a při různých slavnostech k obveselení 
obecného lidu. 



DubN 1. O mwililách. 41 

Mystéria. vyvinuvSe se samostatné ze života nál)OŽei]ského a 
jsouce řady výjevův a živých obťazQv, v niiihž epický obsah písma 
Bvatého podán byl fnnnou (Iraiuatickou, postrádaly vniterního ustro- 
jení dramatického. Z pořátku skládali hry ty knéží, později básníci 
světští, čímž mizel živel p&vodní obsahu biblického a změnivše se 
po té na pouhé šašky, nedospěly k vyššímu uměleckému rozvoji. 

Nejstarší zachované hry duchovní pocházejí z věku 13. a záhy 
užíváno při nich rfiznych nástrojňv hudebních k doprovázení, 
z Čehož vznikla prodlením doby tak zvaná intermedia čí intev- 
mezzi, jež k tomu účelu skládali skladatelé hudební. 

V literatuře české zachovaly se z oboru tohoto básnictví tři 
zbytky, totiž komické intermezzo o vskffsení Páně nazvané „Ma- 
stičkár", „Hrob boží" a „O narozeni Páně". 

Mastičkář, pocházející z věku 14. a latinou hojné proplítany. 
překypuje jadrným vtipem a jeví se v něm nevázaná ráznost, ano 
btízuzdná smělost, často přes meze sahající. Nápěv písně, psauý 
mušími nožičkami na osnově čtyrpřimkové, jest (dle Ambrose) co 
do hodnoty hudební pravou notou jarmarečuf. 

Mystérium Hroh boží, pocházející z doby pozdéjSí, jest rázu 
ušlechtilejšího, ale ve všech těchto zbytcích jeví se vědomí národní 
značně vyvinuté. 

V pozdním středověku nenalézal lid na mystériích valné obliby 
a na místě jejich vznikly hry divadelní obsahu allegorického a 
symbolického a účelem poučným a moráluym, totiž momlifi/, v niibí 
vedle osob vystupovaly personiíikace rftzuých pojmUv a ctností 
náboženských jako osoby jednající. Básnictví to pěstováno nejvíce 
v kolejích a ua školách klášterních. 

Kdežto hry duchovní či velikonoční^") byly veřejné a ná- 
rodní, pro zábavu lidu určené, staly se morality hrami Školními, 
jii:hž účelem bylo projevení citu náboženského a jmenovitě proto 
jsou provozovány, aby mládež školy navštěvující vycvičila se v lie- 
klamaci latinské. 

Řád jezovitský, císařem Ferdinandem I. 1- 1555 do Pratiy 
uvedený, počal horlivě hry dramatické či duchovní v koleji avé 
pěstovati; jelikož dělo se to však latině, nemohl jimi působiti dosti 

'") Hry duchovni toho dnibn pĚslovány jmenovitě v zeraioh kfttolickýph 
a. zbytky jejich ndriely se nejdéle v Aipileii bavoMkJcIi v Anuňer^íivř. kde 
diistid provozuji se v dobí vrlikoaoani bry pnSijové. 



42 



Dubn 1. ííiid jeiovitsky. 



(lůraztiě iia lid obecný a pvoto postarali se Členové řádu o hru 
.jazykem fieskym psanou, jež 12. dne měsíce října 1. 1567 provo- 
zována v Klein entinské koleji s ůspécliem. Truciilohra ta „Svatý 
Václav, mučennik" zvaná, zalíbila se všemu lidu českému a fta- 
stéjí byla opakována. 

Na den sv. Matěje 1, 1617 provozována od Pražské akademie 
tovarjSstva Ježíšova k iioctě a snad také za přítomnosti císaře 
MatyáĚe divadelní hra „Věnec narození", jež nezachovala se celá, 
nýbrž pouze seznam osob v ní hrajících a pak česká exposice 
kusu samého. Ze seznamu toho poznáváme značný počet šlechty 
katolické za oné doby a tím vysvětliti lze vliv rádu jezovitskélio 
v zemích českých. Zajímavo jest, ře personifikaci řiidu Ježíšova 
představoval na jevišti Jiří Adam Bořita -i Martinic, syn páně 
Jaroslavův, uejvětSÍ nepřítel nekatolíkův. 

K literátům, jež hry dramatické sepisovali, náležel též známy 
veršovec šimou Lomnický, od něhož zachovaly se tri hry, a sice 
„Marie", „Triumf", v němž vystupovali čerti, a „Vzkříšeni Páně". 

Ilaiing Die latein bčhm Ostersfiele 18bd 

Malý výbor z liter ataroí 1863 41 

Ambroa Geech d M 1880 II 305 

"Výbor a I fi 1 65—82 Slovník N \ 1^ 

G Ď M 1S47 I 3'*') 1S52 157 18G1 1( 1886, 388 a. 582. 



Členové při dvorní kapele v Praze. 

Císař Rudolf U., panovník umění milovny, nashromáždil na 
hradě Pražském veliké množství starožitných a vzácných památek 
LČleckých a vydržoval při dvoře svém Četnou hudební kapelu, 
jejíž členové byli většinou Nizozemci a Vlachové. Umělci ti, žijící 
odloučeně od hudebníkův českých, neměli na rozvoj umění domá- 
cího v Cechách valného vlivu a I. 1(312 odstěhovali se do Vídué 
ke dvoru císařskému. 

Za panování Rudolfa v letech loTO — 1612 byli při kapele 
císařské vrchními kapelníky: 

Pbilippus de Monte, žák Orlanda de Lasso, jenž narodil Ke 
1521 v Monsu nebo v Malině v Nizozemsku. L. 1568 stal se ka- 
pelníkem při dvoře císaře Maxmiliána U., jímž zůstal i později a 
uiřel 16'í3 v Praze. Proslul jako slavný skladatel vícehlasých 
mší. motett, raadrigalův a franc. chansonftv. 



DnbH I. Umělci pfi .Ivore Ritdolfovř. 43 

Lambertus de Sayve, narozen aai 1- ir>75 v Lieíi. l)yl kaiielníketn 
v letech IfiOU— lfil2, vynikl též jako skiaílatel a zemřel Uil4 ve 
Vidu i. 

Jacobus Galliis čili Haeudl, uaiodil se lóřJO v krajině, liyl 
kapelnikem biskupa Olomouckého a později při dvoře Kiidolfa U. 
v l*raze, kde 4. Července IĎ'.)1 zemřel. Složil více skladeb jto 
různý počet hlasův, z nidiž některé tlakem vydiiiy byly v Praze.'") 

Místa druhých kapelnik&v zastávali: 

tiiovauni de Castro od I- září 1582 do 30 května 1584, 

Camillo Zaniiotti v letech 1586—1591, po té odeSel z Prahy. 

Jacobus Hegnard, byl členem kapely od I. 1575, atal se 1. Června 
1598 druhým kapelníkem, zastávid úřad svůj až do smrti a zenjřel 
1. 1699 v Praze. 

Allessaudro Horologio byl kapelníkem v letech 1603— liilž 
a léta následujícího dán ve Vídni na odpočinek. 

Místa varhaníkův zastávali: 

Vilém Forraellis (1504—1582), Vilém van Mulen (1567—1585), 
Pavel de Vinrte (1570—1696), Hans Lemmeus (1594—1699), Jacob 
Haesler 11602—1611), Liberalis Zauchi il596-1612). KaSimr 
Raíckeuroy (1607—1612) a Carolus Luyton (1582—1603), 

Vedle těch bylo při cisiirské kapele v letech 1577 — KiOO 
v Praze 14 basistův, 13 teuoristflv, 12 altistův, 6 diskantist&v. 
Dle seznamu z léta 1612 bylo 5 kumoinich hudebníkův, 7 basi- 
stův, 5 tenoristiiv, ii altisté, 1 diskimtista, 1 notista, 1 coiieordero, 
2 učitelové zpěvu a 16 hochův zpěvákův. 

V oddělení instrumentálním bylo v tu dobu 6 houslistův, 
1 surmista, 1 klavírista, 1 lauteuista, 20 trubačiiv, 1 bubeník, 
5 až 12 žákův na trouby a na varhany. Počet iiudebiiíkův U'cb 
arci každým rokem se měnil a když po smrti císaře Rudolfa II. 
1. 1612 ujal vládu bratr jeho císař a král český Matyáš, stala se 
Vídeň sídlem dvora císařského a kapela dvorní odstěhovala se 
z Prahy do Vídně, přicházejíc do Prahy pouze ke zvláštním siiiv- 
nustem dvorním, jako se to stalo I. 1627 při korunovaci Ferdi- 
nanda II. za krále českého. 

Hlučný život na liradě Pražském úplné zanikl a ^(řediskeui 
hudebního života zii doby následující stala se Vídeň. 

") Jméno Oftlius oeiivádi Dr. L. von KOchel mti);i kapelníky císxfakými. 



44 Duba I Iludba světská. 

Nejslavnějším členem dvorní kapely v Praze byl Carolus 
Luyton rodem prý Angličan, jenž skladbami svými nad ostatní 
proslul. Jmenován 18. května 1576 členem kapely dvorní v Praze, 
1. ledna 1582 varhaníkem, 21. července 1603 dvorním skladatelem, 
setrval v úřadě tom až do 1. 1612 a zemřel prý ve vysokém věku 
v Praze. Složil a vydal 29 šestihlasých zpévův „Cantiones sacrae" 
v Praze 1603 u Jiřího Nigrina, „Opus musicum in lamentationes 
Hieremiae prophetae" v Praze 1604 u Jiřího Nigrina, „Madrigalia" 
ve Vlašských Benátkách 1603 a velké dílo „Liber Missarum VII. 
vocum" v Praze 1609 ve folio u Mikuláše Strausse, jež věnováno 
bylo císaři Rudolfu II. Dílo to zavírá v sobě devět čísel vícehla- 
sých skladeb církevních, z nichž jest první číslo Thlasé, tři ná- 
sledující čísla jsou 6hlasá, dvě 5hlasé, dvě 4hlasé a jedno 3hlasé. 
Skladba ta vydána po druhé tiskem ve Frankfurtě n. M. 1. 1611. 
Mimo to složil báseň na erb pánův Berkův z Dube a „Popularis 
auui jubilus", vydaný ve Frankfurtě n. M. již 1. 1595. 

Zpěvákem a později kazatelem při dvorní kapli byl skladatel 
Jan Sixt z Lerchenfelsu, jenž 1. 1617 jmenován proboštem kapi- 
tuly Litoměřické a dne 3. listopadu 1629 zemřel. 

Zedler, Universallex d. W. Halle & Leipzig 1738. 

Dlabač K. L. II. 240. 

Draudius, Biblioth. Class. p. 1627 & 1636. 

Gerber, Lex. d. Tonkunstler, Leipzig 1813, III. 279. 

L. von K5chel, die Hofmusikkap. in Wien, 49, 110, 126. 

Dalibor 1874 č. 37, str. 291; 1875. str. 68. 

Vedle hudby chrámové pěstována ve věku 16. také hudba 
světská, arci v poměrech obmezených, o čemž svědčí sborové tru- 
bačův a pozaunářĎv v některých městech vydržovaní, provozující 
hudbu při slavnostech, při svatbách a v určité dny k obveselení 
občanstva v městech Pražských. 

Jakým způsobem hudba světská za oněch dob se provozovala, 
do/.vídáme se z instrukce vydané 1. 1585 pozaunářňm Pražským 
od pánův Staroměstských. 

Pozaunáři, jichž bylo pět, provozovali na radnici Staroměstské 
veřejně přiměřené skladby pobožné na svoje nástroje času zimního 
každou neděli a každý svátek jednou denně o polednách, času let- 
ního pak dvakráte denně v dobu ranní a večerní. 

První z pozaunářův starati se měl o to, aby členové sboru 
v umění dobře byli vycvičeni a zároveň, aby řád mezi sebou ústa- 



Dnliii I. KriŠtiif Hurarji. 45 

noveny ode váecli dobře byl zaclniváván. V>koiiav5e povinnost svou 
na radnici, mohli pozaunáři i jinde v niéstě dáti se (lotřebovati 
při poctivých sňatcích a Hlaviiiotech, ale pres pole ueainéli bez 
svoleni purliniistrova dáti se najímati. 

Pražátí pozaunáři povoláni byli ke svatebnímu veselí pana 
Petra Voka z Rožmberka s Kateřinou z Ludanic, jež konalo se 
slavným zpSsobem na zámku Bechyňském po sv. Jiří 1. 1580. 

Mimo to nařízena k tomuto veselí též muzika židovská z Prahy, 
„která veimi libé k tanci hrála". 

Ve službách pana Viléma z Eožmberkn na Krumlove byl 
v letech 1567 — lóřJO trubaĚ Řehoř Šamper a při dvnre pana Petra 
Voka z Rožmberka na Třeboni připomíná se kapelník Jan Štolcar 
Švestka, jenž 1. března 1. 1604 slavil svatbu s" pannou Julianou 
z Velešína. Hudební sbor na Třeboni skládal se l dvanácti truba- 
Č&v a z jednoho bubeníka- 

Na Horách Kutných připomíná se pozaunář a trubač Zikmund 
Zika ]. 1619 zemřely, též v Kolíne připomíná se trubač či pozau- 
nář, jenž městskou hudbu obstarával a za to mél týhodné platu 

Iři gťOŠŮV t. 

Hudba světská provozována též na sídlech pánův českých, jak 
o tom svědčí hudební nástroje na hrade Pecce nalezené, kde žil 
slavný český pán Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, velký přítel 
umění hudebního, jenž sám složil několik skladeb vícehlasých. 
Narozen 1, 1564, vychován byl pečlivé v uméní literním i hu- 
debním a podnikl 1. 1598 dalekou cestu do zemi východních, již 
jazykem českým popsal. Od léta 1600 byl komořím při dvoře cí- 
saře a krále Rudolfa II. na hradě Pražském a po jeho smrti 1. 1012 
vzdálil se na svůj hrad Pecku u Nové Paky. zanášeje se zde ho- 
spodářstvím a uměním hudebním. 

L. 1619 přistoupil ke stavům evangelickým, jmenován presi- 
dentem České komory a po té velitelem vojska stavovského, a nimi 
postoupil až k Vídni proti Ferdinandovi II. Po přemožení staviiv 
byl jat, odsouzen hrdla i jméní a 21. Června 1621 odpraven me- 
čem na náměstí staroměstském. 

VeSkeré jeho jméní l)ylo skonfiskováno a koniise cÍBuřská, 
jež toho roku na brad Pecku se dostavila, aby zabavihi pozůstatky 
movité, učinila popis všech svrclikův tam se nalézajících, mezi. 



4tí Dobu 1. Niistnijc liiidební. 

nimiž bylo také vfce nástrojův hudebních, '"J jichž užívalo se zde 
při provozování hndby domácí. Zajisté i na jiných sídlech pánův 
českých bylo množství vftznýrh nástrojův hudebních; bohužel, že 
veSkeré tyto památky z dávnovékosti éeské roztroušeny a zniíSeny 
úplně v dobách pozdějších. 

l'ri chrámě Božího těla na Novém mésté Pražském,^*; jejž 
1. 1382 vystavělo bratrstvo ke slavnému konání služeb božích, za- 
ložen hudební spolek, jehož přednostou 1. 1594 zvolen Jakub Cbi- 
marrhaeus. výtečný zpěvák, housihta a ředitel kapely císai-aké. 

Jiný hudební spolek, „Collegium musicura", zřízený v Praze 
1, 1616, skládal se z dvanácti členův, kteří se scházeli pravidelně 
jednou ve čtrnáeti dnech u jednoho z Členův, nazvaného ordina- 
rius, kde se cvičili ve zpěvu skladeb většinou vokálních. Spolek 
teu spravoval s€ zvláštními pravidly, ale potrval sotva do bouří 
válečných brzo |)0 té vzniklých. Při založení učiněn představeným 
čili seniorem jeho Melichar Teyprecbt, jenž i. 1621 uvězněn s ostat- 
ními provinilci a po tě vypovězen, odešel do ciziny. 

O nástrojích hudebních v zemích českých zachovala se nejstarší 
zpráva z věku desátého, v níž se praví, že u Slovanův nalézají 
se hudební nástroje dechové i struněné- 

Varhany připomínají se poprvé 1. 1255, jež děkan Vít zříditi 
dal v chrámě sv. Víta na hradě Pražském. 

Ve spisech středověkých uvádí se veliký počet různých ná- 
strojův, z nichž nejdůležitější byly žaltář, loutna, cithara, viola, 
křídlo, mimo to píšfaly, pozouny, trouby a bubny. Prodlením doby 
počet nástrojův se měnil, některé zanikly a jiné opět byly vyna- 
lezeny. 

Ve věku 17. připomínají se: Loutna, housle diskantní, housle 
altové, viola, viola basová, činky, Salmaje, klavichord, theorba 
a lýra. Ve věku IS. rozmnožil se počet nástrojův. zvlášť dechových 
a hudba instrumentální obdržela vrch nad hudbou vokální- 



") N» liradĚ Pecoe nuleíeny hýly tyto nialTOJe: Violu bnasa, druhá 
viol& v pouzdře, housle altové, housle diekanlní, tři pozminy tenorové, dvě 
einky, dvoje kuih}', jak ae z nich komponuje, a dvS ialmaje. — Ve avfitnici 
pro pani bylo klavichordium uinlé a velké, regul s dvSma niutacema a dva 
páry vUšskícU biibniiv. Ve sklepě v zelené almaře byU bibliothcka a vSeli- 
iaké partes áa kostela. 

") Knple fii chrám stojici uprostřed Karlova namésti, jež I. 1798 ve- 
řejnou drailiuu byla prodána a po té abořeria. (J. ftt. Schottky, Prsg, p. 421.) 



Doba I. Písmo notové. 47 

Co se týká písma notového, užívalo se v zemích českých těch 
značek, jako v zemích západoevropských, kde z písma neumového 
vyvinulo se prodlením doby notové písmo chorální a mensurované 
a písmo nynější. Knihy liturgické a breviáře klášterní v Čechách 
psány jsou mušími nožičkami a písmem hřebíčkovým. 

Neumy, jež podobny jsou novověkému písmu těsnopisnému, 
skládaly se z různých bodův, teček, kroužkův a spřežek a psaly se 
nad slova mezi řádky; nebyly vlastním písmem notovým, nýbrž 
pouhou pomůckou paměti pro pěvce cvičené, kteří zpěvy znali 
z paměti. Ve věku desátém psaly se neumy na dvě přímky, ve 
věku jedenáctém položen základ k osnově notové o čtyřech přím- 
kách, což učinil Guido Aretinský (990—1036) a neumy psal na 
přímky i do prostor mezi přímky, čímž výška jejich určité byla 
yyznačena. Ve věku dvanáctém vznikly z těchto původních značek 
. tvary hranatější a určitější, tak zvaná nota čtverhranná, jíž psány 
zpěvy chorální či gregoriánské ; když pak ve věku čtrnáctém počaly 
se noty měřiti dle doby čili trvání, vznikla z noty chorální nota 
mensurovaná čili měřená. 

Památky archaeol III. 38; VIII. 548; X. 423. 

Č. C. M. 1878, 520; 1880, 219. 

Mareš, Život Petra Voka z R., 1880, 80, 206, 267. 

Paměti Dnčického, II. 193, 220. Literární příl. k Věnci 1843, 73. 

Rukověť k děj. lit. č. I. 228. Váyra, Dějiny města Kolína. 



DOBA DRUHÁ. 

Hudba instrumentální. Věk 17. a 18. 



Úvod. 

v době první pěstováno umění hudební v zemích českých na 
týchž základech, jako se dělo u národův křesťanských v Evropě 
západní, kde chorál římský hlavním byl živlem hudebním. Skla- 
datelově čeští, vynikajíce přirozeným nadáním a zvláštní vjímavo- 
stí hudební, vyšinuli se nad svě sousedy a vytvořili píseň českou 
zvláštním rázem a duchem uměleckým vynikající, jež v kancionálech 
bratrských dospěla k vrcholu rozvoje. 

Národ český stál ve věku 16. v prvních řadách pracovníkův 
na poli duševním, což slibovalo utěšený rozkvět v nedaleké bu- 
doucnosti. A však počátky rozvoje toho přerušeny byly náhlým 
převratem, jenž nastal po nešřastné porážce stavův českých na 
Bílé Hoře. Praha, přestávši býti sídlem panovníka již po smrti 
Rudolfa 11. 1. 1612, pozbyla dřívějšího lesku i významu a osiřela 
po té úplně, jsouc v plen vydána nemilosrdnému vítězi a sběři 
loupežnické se všech končin světa do Čech sehnané. 

Členové nejpřednějších rodin panských a rytířských vykrváceli 
dne 21. června 1621 na náměstí Staroměstském, mnozí úpěli 
v žalářích a nad ostatním obyvatelstvem, jež devíti desetinami bylo 
nekatolické, vznášel se meč krutého vítěze, jenž vítězství svého 
vy užitkoval způsobem v dějinách světa dosud neslýchaným. 

Hned po porážce vojska stavovského opustili Prahu kazatelé 
bratrští a brzo po té vydanými patenty vypovězeni byli z Prahy, 
z Čech a z ostatních zemí královských knéží a kazatelé evange- 



X>obn 11. Převraty v lemich fesk.veh. 41í 

uctí a kněžstvo nekatolické. L. 1627 vydán mandát, jímZ Dařízeno, 
aby obyvatelstvo vSecb stavův bmlto katolictví přijalo, auebo ze 
země se vystěhovalo; stejnou měrou délo se na Moi-avě. Za tou 
příčinou většina obyvatelstva nejzámožnějšího a nejvzdélauéjSfho 
vystěhovala se ilo ciziny a v zemi zbyla vysílená, ožebračená řás£ 
lidu poddaného. Hromadnými konfiskacemi, jež stihly nejen stav 
panský a rytířský, ale i zámožná města Česká i mnohé osoby 
katolické, změněny veškeré poměry právní i společenské v celém knV 
lovství ft statky zabranými obdarováni řádové klááterní. různí dobro- 
druhové a ci/ozemci, kteří, uveděe pozůstalé obyvatelstvo v úplné 
nevolnictví, soužili a týrali je způsobem všemožným. 
1 Školství, dříve kvetoucí, úplné bylo zničeno a veSkerý život 
duševní naprosto byl udnsen; památky dřívější vzdělanosti České i 
kaženy a páleny fanatickými mnichy, jimž upomínky domácí a' 
stav zemí Českých naprosto 'byly lhostejný. Ustavičnými nájezdy 
nepřátelského vojska, nemilosrdným drancováuím a ohněm zpusto- 
šena města i vesnice tou měrou, že lid o veškerý majetek na dobro 
připravený, ubíhal od svých přfhytkflv a živil se loupeží, nebo 
po lesích se toulaje, bídné hynul. 

Tím zp&sobem obráceny země české za několik let v úplnou 
pustinu,*) v niž násilně přerušeno veškeré spojení s dávnou mi- 
nulostí a |)ravidelný rozvoj vzdělanosti na dlouho zamezen. 

Řád jezovitský a jiní řádové klášterní, jimiž cechy i Morava 
jako sítěmi' byly zapředeny, stali se svrchovanými pány a hlavní 
jejich péče směřovala k vyhubení živlu nekatolického a kacířství, 
což dělo se násilím a prostředky nejvymyšlenějšími. V obyvatelstvé 
ochuzelém a r&zuými útrapami utrmáceném nastal převrat tak náhlý, 
že dřívější evangelická horlivost lyo víru ustoupila úplné lhostej- 
nosti a lid těšil se pouhými nadějemi do budoucnosti. O vzdělání 
školním nebylo ani potuchy a mravnost poklesla měrou nejděsnější. 

Po ukončení bouří válečných počaly se konati missie po celé 
zemi, obnovovány pobořené chrámy, pořádána processí a okázalé 

'; v JHkéni BtAvu nalézHU Be xa doby té uii^sta česká, zr-cjmo z popisu. . 
iifinSnébo při kouimissi visitationís v Eutné Hoře 1- 1653, kde nulezeno doiuův 
pustých 138, prázdných a zbořených 38, od jeiovitův íbořenjeh 26 n ůplnS 1 
ilJU3tljch 251, eelkcui ttidiž neobydlených 453 a pouze 335 domilv obydle- ', 
nýph. Jak bylo v inenSich mÍBtech, anadao dle toho ize posundiri. (Č. C. M. ' 
18(;9, ;í46.) Ze dvou milionflv obyvatelatvs, v Ceehilch před bouřemi iSijicilifi. 
zbylo 1. ItíoB pouze 700 000 duši h z 2300 furnioh fcostelňv poiňstalo sotva lOOfi- 

J. Sfl>-Dtl>i™»; Dijiny hudby, (^ 



50 Doba U. Pokleanatl vzdélacoBti, 

siavnosti církevní na niísta zázračná, zřizovány školy klášterní, 
T nichž mládež dle zásad tehdáž platnost majících hýla vychová- 
vána a zaváděna okázalosť při obřadech hoboalužebiiých, jeř. státi 
se mela novým lákadlem k získání pravovéricích ; neboť dle zku- 
Ěeiiostf dosavadních uznáno, že vyplenění posledních zbytkův do- 
ranélébo kacířství spíše potká se s výsledkem, když užije se pro- 
středkův mírných, nežli násilí, jehož vyíerpáno již dříve až do 
unavení. A právě v dobé té, pro národ český nejosudnější, počal 
nový ruch v zemích sousedních iia západě ve všech oborech du- 
ševní činnosti a zejména v uměni hudebním. 

V Itálii vznikla hudba dramatická, jež šířila se do zemí sou- 
sedních a zdokonalovala se hra na nástroje strunové, jichž stavba 
dosáhla neobyčejné dokonalosti ; ve Francii počala se rozvíjeti 
hudba dramatická a v zemích německjxh, kde vyznání evangeli- 
cké přispívalo značnou měrou k rozvoji umění hudebního, vynikli 
varhaníci severoněmečtí a skladatelově, kteří klestili hudbě cesty 
nové, čímž dospěla k netušenému rozkvětu. 

V zemích českých vládl však názor směřující k potlačeni sa- 
mostatné činnosti jednotlivce, neboE v každé svobodnější myšlénce 
spatřováno kacířství a pohrdání se zákony státními. Za tou pří- 
činou nebylo lze povznésti se k názorům vyšším, ve všech poměrech 
jevila se odvislosť a místo samočinnoati a p&vodnosti umělecké 
nastalo napodobování ve všech oborech práce duševní. 

Jazyk český, vyobcovaný jakožto jazyk kacířský ze života ve- 
řejného, nucen byl uchýliti se do zátiáí venkovského a pozbývaje 
čím dále tím více vážnosti při stavech vyáSích, potkával se stále 
a větším opovrhováním. 

Činnosti literární a spisovatelské vůbec nebylo. 

V chrámě panoval jazyk latinský a v hudbě dramatické od 
pévcftv vlašských pěstované a do zemí sousedních přinášené vládl 
jazyk vlašský a toho užívali pak při svých skladbách veškeří 
skladatelově di'amatičtf. 

K doprovázení zpévův církevních počalo se za dob těch uží- 
vati různých nástrojQv hudebních, jakož vůbec nabývala hudba 
instrumentální vrchu nad hudbou vokální a zavedena i ve chrámech 
při obřadech náboženských, čímž starě zpěvy vokální vždy více 
přicházely v zapomenutí, ustupujíce lichým výtvorům novéjáfm. 

Hudby neužívalo se za oněch smutných dob ku povznesení 
tiuševnima a Jí šlechtění mysli, nýbrž k účel&m jiným při oká- 



Doba 11. Biich hudebni v Cechách. 51 

zalýcb slavQostecli, *) zejména při svěcení soch Mariánských, jež 
stavěny v městech českých na památku vítězství Bělohorského, 
při pvocessích na místa poutnička a zázračná, a při podobných 
příležitostech. 

Umělecká činnost v oboru hudebním jevila se pouze vydáváním 
kancionalův katolických k potřebám bohoslužebným a skládáním 
intermedif k melodramatickým hrám Školským, jichž nejhorlivéjSím 
pěstitelem byl řád jezovitaky. 

Za doby té počali nejzámožnější Šlechticové zřizovati hudební 
kapely k soukromým zábavám a k rozmnožení lesku svých sídel; 
v četných klášteřích zřizovány sbory pěvecké ze Žákovstva a k osvě- 
žení obřadův náboženských zaváděna do chrámův hudba instru- 
mentální, jež těšila se velké oblibě. 

Za tou příčinou jevila se veliká potřeba hudebníkův, jimiž 
by kapely ty mohly býti doplňovány, a proto dosazováni za učitele 
na školy městské i vesnické pouze ti, kdo vykázati se mohli vě- 
domostmi hudebními ; vyučenci jejich vysýláni pak ke sborům 
pěveckým do klášterův a ke kapelám šlechtickým, kde dostalo se 
jim zíiopatření. 

Tímto způsobem nastal počátkem 18. věku neobyčejný ruch 
hudební v Čechách, jemuž oddaly se veškeré vrstvy národa, v mě- 
stech i na vesnicích vznikly za krátkou dobu hndební školy, 
v nichž každý nástroj měl své mistry vynikající, a brzo vyskytlo 
se takové množství dovedných hudebníkův, že Čechy nazývány 
zemí nejhudebnější. Mnozí z hudebníkův těch, nenalezše žádoucího 
opatření v domově a zatouživše po seznání zemí sousedních, uchy- 
lovali se do ciziny, kde dosáhli jmění a uznání. Čím více však 
pěstována hudba tímto způsobem, tím méně přihlíženo k ostatním 
oborům uměleckým a netřeba dovozovati, že byly to poměry ne- 
přirozené. Po stránce národní nemělo toto výhradné péstoviiní- 
hudby nijakého významu, poněvadž zůstávajíc na stupni pouhéhn 
řemeslného virtuosství. nemohlo dospěti k rozvoji uměleckému. 
NehoE má-li se rozvíjeti umění způsobem samostatným a jeviti 
v rouše uměleckém zvláštní ráz národní, potřeba k tomu jiného 

') Kdy X cisBř Leopold I. opustiv se ev^m dvorem Vídeň za příčinou pa- 
niijieíhu moru, v méBici záři 1. 1679 do Prahy přijel, vítán byl v chrámě Svato- 
vitskám Bkvným Tedeum, pH ngmž účinkovala asi SOO zpSvákův £ ve&kerých 
chrámíiv Pražských, rozdSlených na iSCvero sborův. (Č. Č. H. ItiBfi, &M..\ 



52 Doba II. Obnoveni kůrftv literátských. 

* 

ducha doby, než jaký vládl za onoho času v Čechách a na Moravě. 
Mimo to jest nutno, aby také ostatní obory činnosti duševní na- 
lézaly většího povšimnutí a pěstování. 

Toho však v zemích českých naprosto nebylo. Zde vládl duch 
absolutistický a umořující,^) jenž každé čilejší hnutí v zárodku 
dusil a sepjav národ český otrockými řetězy, vyhlásil všeliké vědění 
a umění za liché a malicherné. Poroba tělesná i duševní byla 
snahou a cílem oné doby. I snahy nejšlechetnější, jichž účelem 
bylo přispěti ke vzdělání lidu obecného, stíhány byly s nedňvěřivostí 
a přísně pokutovány, jakož dostatečnou měrou toho zakusil šle- 
chetný lidumil hrabě Fr. A. Spork*) na počátku věku 18. 

Ostatní obory umění hudebního, jmenovitě obor theoretický 
a historický, nebyvše pěstovány, nemohly dospěti k rozvoji, a po- 
měry poněkud příznivější nastaly teprv ve věku 19. 

Doba druhá o poměrech hudebních pojednávající zahrnuje 
v sobě dvě období, z nichž první tvoří věk 17.. druhé vyplňuje 
věk 18., o nichž pojednává se ve statích následujících. — 

Po skončených bouřích válečných v polovici věku 17. byl 
v zemích českých v životě veřejném, náboženském i společenském 
úplný převrat již dokončen a proti snahám dřívějším bral se život 
národa za poměrňv změněných směrem úplně jiným. 

Kftrové literátští, nedávno zaniklí, obnovováni byli opět v mě- 
stech českých a však nebyla to společenstva rázu dřívějšího, po- 
něvadž za členy přijímáni lidé neučení, jenom když zavázali se 
vykonávat veškerá ustanovení dle řádftv katolických. 

Způsobem tím vznikly spolky, jichž členové neobmezovali se 
na pěstování zpěvu církevního, nýbrž provozujíce též hudbu světskou 
při různých slavnostech a radovánkách rodinných, proměnili se 
prodlením doby jmenovitě v Praze v druh kapel dle řádu cechov- 
ního, pěstujíce hudbu z povolání za účelem praktickým, při čemž 
hlavní snahou byl výdělek. Dokladem toho jest rozepře s hudebníky 
židovskými. 

Císař Ferdinand II. udělil totiž židům 1. 1627 privilej, dle 
něhož směli obchod a řemesla provozovati a hudbě se učiti. 

•) Léta 1773 bylo v Čechách Jezovitskych koHegií 13 a residenci í* 
s 588 Členy; na Moravě a ve Slezsko bylo koUegii 7, residence 3 a missii 17 
s 839 členy, celkem 1427 členův řádu toho. O činnosti i^du viz: Kelle. Die 
Jé»^<ii}]ten-Gvmna8ien in Oesterreich, 1873. 
v Viz jeho životopis později. 



Duba II. Školy a kantoři. 63 

XJživiijíctí Bvobady té. počali židé provozovati hudbu při svarbátli 
a při křtioách, je2 slavily se iz. oiiécli dob se zvláštní ukáznlustí. 
Za tou příčinou vznikla nespokojenost mezi hudebníky katolickými, 
zejniéna mezi členy kůrSv literátských, kteří žehrali na tuto novotu, 
stěžujíce si úřadům, že způsobem tím živnosť jejich se zkracuje, 
dokládajíce, že židé, nemajíce pravého smyslu pro hudbu, neumělé 
skladby provozují a tím umění hudební v zlehčení uvádějí. 

Přes tento úpadek získali si přece kůrové literátStí*) zuačnou 
zásluhu o zvelebení zpěvu církevního prozpěvováním starých do- 
brých písní církevních, a zejména tím, že zachovali nám velký 
poůet drahocenných kancionalův, jež jinak zajisté byly by ztraceny. 

Sborové ti potrvali ve své Činnosti až, do 1. 17ří.^, kteréhožto 
roku rozkazem vládním byli zruSeni a jméaí jejich věnováno účelům 
státním. 

Při klášteřích zařizovány za doby té školy, ua nichž kantoři *) 
zpěvu i hudbě vyučovati, neboE hudba byla hlavním předmětem 
vyučovacím. 

Jaké povinnosti tehdejší kantorově měli a jakých platdv do- 
stávalo se jim za vyučování, dozvídáme se ze zápiskův zachovalých.') 



') Kúrův litetétských v dobfi jich zrafienl bylo 12 v PrazB ;i přes 100 
v Čechácli. Veíkeré jejich jmění, jiiku EpSvniky, piseiunnsri, narudi a pi>- 
zemky, prodáno veřejnou draibou a výtéžek věnován úěelilm státním. Po 
emrti císaře Jueefa II. obnoveny byly kůry lileráteké v několika měetecb, 
zeiména v Koiimltále, pri(íin£níiD tebdejSího učitele a skladaiele Jakubu Hyby, 
a mimo to v Prachaticích, kde zachovaly se hž na. naSi dobu. 

°) Toniáé PeSinii z Cechorodii, děkan LitomySlak^, daroval 10. července 
lti65 kantorům 60 zi,, jež na úroky byly uloženy, aby ai vybírali ročně po 
čtyřech kupách a za to každěho pátku pfi runui niSi v dčkauskěm chrámě 
zpívali píseíi „Otce věčného moiidroaC. Když peníze ty I. I(i82 došly, opatři! 
tento zpěv nadáním vždy trvajícím niČgfun Panovaký, (Jelínek, líistoríe města 
LitoinySle a Č, C. M. 1884 481.) 

'j Povinnosti kiintora při chrámě VySehradakém bylo (konnem veku 17.) 
„pořádně a náležitě, jak při mSi avaté, tak při nešporúcb obyčejně hráti, tčž 
co zpěvu chorálnihij ae zachovává, vykonáviiti, apoln i nad hcidbon figurální 
a hudebníky provozovati aby v£e pořadně »o dalo". Plalu roČuiho niél zde 
kantor 30 kop. k tomu službu písařskou městskou, mimu to ročně <i kiircův 
Žita a včdevní soudek piva při každé ráj'cc. — Léta 1T08 měli ročního platu 
varhaník Vyšehradský 30 zl , kapelník 30 zl., knlknnt >i zl. a každý ze čtyř 
ipěvákliv a dvou houslistňv po 6 zl. — Při biakupskěnr " "-adei 

Králové měl y době té varhaník ročního pUiu na penis) 
10 sáhů dřívi, 6 korcilv žita. korec ječmene a byt v doni< 



Doba II. Skladatelové věku 17 

I^řijmy ty byly v městech nedostatečný, a křiklavější ještě poměry 
vládly v místech menších: nebylo tudíž divu, že také vyuCování 
byio nedostatečné a náprava žádoucí učiněna teprve v době novější. 

Hudebníci čeští, kteří za neutěšených dob věku 17. jakousi 
činnost skladatelskou jevili, obmezovali se na skládání interinedif 
k moralitám a hráni melodramatickým, jež nejvíce pěstovány byly 
na Školách klášterních, a mimo to obírali se pořádáním zpévník&v 
Čili kftncionalův katolických k potřebám bohoslužebným. 

V době té byli činni v oboru hudebním: 

Václav František Kozmanecký či Kozmanides, dovedný spiso- 
vatel a skladatel, jenž narodil se 1607 v Čáslavi a jehož otec slul 
Kocniánek. Studoval na vysokém učení Pražském, byl po nějakou 
dobu učitelem na venkově, 1. 1639 byl kantorem v Praze u sv. Petra, 
po té u sv. Jindřicha a u sv. Štěpána, kde 1679 zemřel. Sepsal 
paměti své doby a složil několik intermedií ke hrám dramatickým. 

Jiři Melzel narodil se 1624 v Horšově Týně a stal se členem 
řádu benediktinského na Strahově, kde 1693 zemřel. Složil nVes- 
perae camerinae" a „Sacrum canonicum'. 

Mikuláš Vojtěch Pragerer by] v letech 1649 — 1671 varhaníkem 
a kantorem při chrámě sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Pro ne- 
shodu s tehdejším děkanem kapituly Klimešem Hradeckým složen 
byl z úřadu svého a odveden do šatlavy. 

Po přemožení nekatolíkův v zemích českých nastala potřeba 
opatřiti lidu obecnému nové zpěvníky katolické, a počátek ve věci 
té učinil kněz Jiří Hlohovský, jenž sestavil a vydal „Písně katolické 
k výročním slavnostem" 1. 1622 v Olomouci. Kancionál ten schválen 



viDnostJ kaniiirti při obecných školácb Bfeznických, jež spravovitl řád jezo- 
vitský, bylo; „Při chrámecb Bfeznickýcb svpa vúkálnÍDi a ioBtrunieiitálnim 
uměním pří vátich elošbách boiich pilné sloužiti, kilr spravovati, mimo to 
áo »eioiniÍře jezovitské na proby muzické choditi a mládež v urnéni bndebiiim 
tím ípdsobcm cvičiti, aby ktvždoi'oCně aspoň dv& pacholata zpívati naučil, 
jei by do seniínáre na fundaci pfijata b^ti raobta." Za to inél ročního plata 
80 il. 4.1 fcr. rýnské a za službu varhanickou 19 zl. IG kr. 4 denáry; mimo 
to 9 korce žita a po pQI korci plenice, ječmene a hrachu. Od učeni každého 
ditéte za čtvrt léta 94 kr., od pohfbňv 10 kr. a koledy, co vynesou. 

Liri-nirní Listy 1865, 548. C. Č. M. 1879, 125. 
Židé jako hudebnici, v Daliboru 1875, 26. ' 
Biríhr, HJEEorie Vyiehradská, 320 a. 329. 



Doba II. A. Michna z Otradovic. 55 

od kardinála Fr. z Dietrichstoina tou měrou, „aby mimo vSecky 
jiné v chrámích. ve Ěkolách, při veřejných modlitbách i jiných 
dovolených schůzích a pobožnostech byl užíván". 

Mezi píané České vloženy po rňznn též písně latinské. 

Léta 1642 vydán nový kancionál katolický o dvou svazcích, 
tiskem Jiřího Šípaře v Praze a svazek prvý Duzváii „Český Deka- 
chord, Dcb kanciooal na deset dílův pres celý rok dle slavností. 
Času a důležitosti rozdělený". 

Druhý svazek má nápis „Kancionál aneb písně nové historické, 
na dni obzvláštní přes celý rok, zvlášE kteří se od starodávna 
v církvi boží a v této křesfanské České zemi světí". 

Zvláštní horlivostí a činností v oboru hudebním vynikl v dobé 
tč Adam Michna z Otradovic, varhaník a skladatel v Jindřichově 
Hradci, Složil zpěvník „česká Mariánská Muzika, radostná i ža- 
lostná, v tri díly rozdělená" 1. 1647 v Praze; zpěvník ten, jehož 
vA^dání opatřil svatováclavský seminář, věnován arcibiskupu Praž- 
skému Arnožtu Vojtěchu hraběti z Harrachu. K písním připojeny 
jsou melodie, jež Michna „co nejsprostněji na čtyry hlasy a ně- 
které na pět hlasiiv zkomponoval, tak aby netoliko ve vzáctných 
městech od dobrých muzikantův, ale také v nejsprostějších mě- 
stečkách od sprostých kantorův zpívati a užívati se mohly". Sbírka 
ta, již Michna sám nazýval „Loutnou Mariánskou", rozdělena pod 
trojí záhlaví. Druhou sbírku písní „Svatoroční muzika aneb svá- 
teční kancionál ke cti a chvále svatých milých božích v nově slo- 
žený', jež věnována byla rychtáři, purkmistru a radním St. ni. 
Pražského, vydal 1. 1661 v Praze v impressí akademické. 

Mimo to složil Michna 1. 1650 píseň k oslavení mariánského 
■obrazu starobolesiavského, jenž roku toho z Vídně přes Hradec do 
Boleslavi byl dopraven. Písně výroční opatřil průvodem jednoho, 
dvou a pěti nástrojíiv. L. 16SS složil píseň „O sv. Mikuláši". 

Vedle Michny proslul jako skladatel písní církevních Jan Hynek 
Dlouhoveský, světící biskup Pražský, jenž vydal dvě sbírky 1. 1676 
a I. 1680 v Praze. Jsa horlivým milovníkem národa a zpěvu če- 
ského, napsal též předmluvu k Holanové „Kapli královské", v níž 
nadšenými slovy chválí a dovozuje líbeznost zpěvu českého. 

Z předmluvy té jde na jevo, že staročeská harmonie zpěvův 
církevních neobyčejnou příjemností a líbezností předčila nad zpěvy 
jiných národův, a nábožnv zpěv poutníkův českých vzbudil podivení 
v fiímě 1. 1G74. 



ti 



56 Doba II. Václav Karel Holan. 

Nad vrstevníky své proslul v době té varhaník a důmyslný 
skladatel Václav Karel Holan Rovenský. Narozen asi v polovicí 
veku 17. v Rovensku u Turnova, vzdělal se v umění hudebním a 
stal se léta 1671 varhaníkem a kapelníkem při chrámě sv. Petra 
a Pavla na Vyšehradě. Kdy a kde zemřel, není známo.®) 

Vynikaje horlivostí vlasteneckou a maje péči o zvelebení za- 
nedbaného zpěvu českého, sestavil a vydal objemný zpěvník, na- 
zvaný „Kaple královská", zpěvní a muzikální v řeči a v jazyku 
Českém, Svatováclavském, to jest kancionál a kniha zpěvní na 
všechny svátky a slavnosti výroční, vytištěný na Starém městě 
Pražském ve velké Karlově koleji u Jiřího Labauna, Léta 1693. 

Kancionál ten s melodiemi a dřevořezy (tištěný ve folio str. 408) 
věnován hraběti Arnoštovi Josefu z Waldštejna, nejvyššímu ko- 
morníku království Českého. Písně jsou bud odjinud sneseny, nebo 
od Holana samého skládány. Skladby Holanovy jsou: „O pokoře 
pocestných", ,K horám chvátám*, dvojzpěv pro dva soprány, ,0 sv. 
Liguriášovi* s průvodem dvojích houslí a varhan, „Boži rodičko", 
trojzpěv pro dva soprány a bas, „Všickni zvučně zpívejte", troj- 

m 

zpěv s průvodem houslí, basetlu a basy, ,0 sem s nebe**, pro 
čtvero hlasův, , Nikdy lepšího nebylo" pro čtvero hlasů v, „Rekviem 
a litanie* pro čtvero hlasův s průvodem varhan. 

Mimo to opatřil Holan číslovaným basem stai*sí zpěvy „Svaty 
Vádave", „Otče náš, milý pane**, .Ukřižovaný Kriste*, „Přišel jest 
k nám** a ^Třikráte znamenali*. 

„Melodie zpěvův Holanových," praví J. L. Zvouař. „jsou pů- 
vabný, vynikají něžností a opírají se o dobrou a živou harmonii. 
Holan mel větší nadání ke zpěvům líbezným, nežli k velkým formám 
kontrapunktickým." Mimo to vydal Holan tiskem „Pašije na veliký 
pátek'' s notami, podle sepsání sv. Jana I. 1692. 

Ze zpěvníku Holanova jde na jevo, že ke konci Yěku 17. zpí- 
val v se v Čechách dosud melodie starodávné, ale vedle nich ob- 
jevovaly se také již zpěvy lahodnější, v nichž převládal duch světský 
jako výsleilek vlivu pocházejícího z hudby operní, zejména vlašské. 
Usilovnějším pak pěstováním hudby instrumentální nastal ve vo- 



^) Dle místního podání pocházel V. K. HoUn z Rovenska eis. d. 50 
1 rodiny mající přezdívka Hokin MUdéjovský* a nen:in>dil se v Rovné, jak 
udává Dlabač a Slovník X. V arckivn farním a kapitulním na VA*sehradě není 
xw/ntr o Jeho úmrň 



■T" 



Doba II. Matřj Václav Steyr. 57 

kíiliií hudbě České úpadek, jenž byi dovršen, když pořádání zpév- 
nfktiv ujaly se osoby neiiostateCné vzdělané, jež dobré zpévy staro- 
české luénily, nahrazujíce je lichými výtvory vlastními. 

VétĚí zpěvník katolický, nazvaný „Slavíček rajský, na atrotné 
života slávu tvorci svému prozpěvující" s notami, sestavil Jan Josef 
Božan, farář v- Ciiroustovicích, a tiskem vydal jej hrabě František 
,\nlouín Spork 1, 1719 v Hradci Králově, nedlouho po smrti skla- 
datelově. 

Mimo to vydáno v době té i později ještě několik zpěvníkíiv, 
avšak byly to vesměs výňatky ze sbírek starSich. 

Hlavní kancionál katolický, jenž až na naše dny nepozbyl své 
vážnosti, sestavil člen řádu jezovitského Matěj Václav Sleyr a vydal 
jej I. 168o nákladem nově založeného Dědictví Svatováclavského. 

Vydáni první nazvané „Kancionál Český, do 850 písní na 
všecky přes celý rok slavnosti, neděle a zasvěcené svátky atd.", za- 
hrnuje v sobě 850 písni: druhé vydání o 900 písních učiněno 
1. 1687, třetí 1. 1697, čtvrté 1. 1712, páté o 1000 písních I. 1727 
a šesté 1. 1764.') Na počátku položena předmluva o církevním zpěvu 
vůbec, po ní píseň „Hospodine pomiluj ny a ke všem písním při- 
dány jsou nápěvy. 

Kancionál ten stal se nad jiné oblíbeným, k Čemuž přispěl 
postup, jehož Šteyr při sestavování šetřil, nehof nezamítal ani spisů' 
jinověrných a rád přihlédal také k bibli Králické. Propraci 
s velikou pílí starší sborníky, vybral z nich vše, co se mu obsahei 
hodilo, piaví J. Jireček, a vyskytují se tndíž v jeho kancionále 
nejen písně Miřínského a Klimenta Bosáka, ale také Bratrské a 
2almy mnohé přejaty jsou z díla brati"a Jiříka Streyce. Kaž.dá píseň 
podrobena přísnému soudu, než byla přijata, ale rozumným postu- 
pováním dovedl toho Šteyr, že lidu českému staré, oblíbené písně 
nebyly odcizeny, ale zachovány i za dob největší nedůtklivosti ná- 
boženské. 

Dlab«5 K. L., I. 649, 195. ,=!lovnik N. III. 839. 

JiingiTiHnii. Historie lit. Č. S62 Hld. Hutfer, Biatoriu VySehrailshů. 

Jireček, Rukověf lir. č. I. 94, II. 2tó. 

Jirečelc, HymnalogiH boh. 34 a S5 

Cecilie 1877, 46, 67 (Boíaníiv kuncionJ). Ddíbor 18t!g, T4. 

Předmlnvy ke k»pli královské ifiDl od V. K. HoUhíi. 

*) Nh zpávniku tom zdožen kancionál, vydaný 1. 1863 r Fntie nákladem 
DSdictvl SvatoJHnakého, redakci V. Bradáče, k némuž vydán též .Hluš varhan* 
H mezihríiui od Mii)1era. 



'I I 

ile * 



58 Doba II. Lantenisté y Čechách. 

Veliké oblíbé těšila se hra na loutno, jež ve věku 14. rozší- 
řila se y.e Španěl do zemí sousedních, dosáhla ve věku 16. nej- 
většího rozvoje a pěstována až do věku 18. ; zdokonalením klavíru 
ustoupila však do pozadí. 

Nejhorlivějším pěstitelem hry na loutnu v Čechách byl hrabě 
Jan Antonín Losi z Losimtbalu,^®) jenž považován za nejslavnějšího 
lautenístu v Evropě. Narozen asi 1. 1638 v Praze, vycvičil se ve 
vědách a v umění hudebním a zamiloval si loutnu nad ostatní ná- 
stroje, předčil v oboru tom nad své vrstevníky a zemřel 1. 1721 
v Praze. Maje asi 80.000 zl. ročních důchodův, konal z Prahy cesty 
do ciziny a koncertoval často při dvoře císaře Leopolda ve Vídni. 

L. 1697 podnikl umělecký zápas s pianisty Kuhnauem a He- 
benstreitem v Lipsku. 

Vedle něho připomínají se lautenisté z Čech pocházející : Jan 
Strobach, narozen v polovici věku 17., byl po několik let ve služ- 
bách císařských ve Vídni. Aurius Dix, výtečný lautenista, složil 
školu „Lauten-Scala", více jiných skladeb a zemřel 7. července 1719 
v Praze. Karel Kohout žil ve Vídni a složil koncert pro loutnu, 
divertissement pro loutnu, dvoje housle a bas, kterážto skladba 
vydána tiskem 1. 1761 v Lipsku; mimo to složil 6 trio pro housle 
a 12 kusftv sólových. 

Záliba ve hře instrumentální počala se šířiti nejvíce v kruzích 
|lechtických a zavládla po té také v lidu obecném. 

Poměry hudební v Čechách ve věku 18. 

Ve věku 17. počala se hudba v zemích vlašských rozvíjeti 
měrou neobyčejnou a ve věku 18. dospěla hudba dramatická také 
ve Francii i v Německu k značné dokonalosti. 

Alessandro Scarlatti (1649—1725), původce krásného zpěvá opemiho, 
učinil město Neapol střediskem dramatické hadby vlašské a jeho syn Dome- 
nico Scarlatti (1688—1757) stal se zakladatelem hry klavirni. Ve slohu těchto 
skládali A, Lotti (1667—1740), F. Durante (1684—1755), Traetta (1727—1779), 
Sachlni (17S4-1786), Piccini (1728 -1800\ Paisielo (1741-1816), Salieri (1750 

^^ Dědicem Dona Baltasara de Marradas, největšího sužovatele lidn ěe- 

ikélKS tttal se hrabě Jan Antonín Losi z Ix>simthala, rada komory České, 

fvmtíí I 1618 dědRM odevzdána byla v drieni panství Štěkeňské a Cehe- 

iMkt v t^rssn Stiákontckén. V drieni jich zůstal rod ten ai do 1. 1781. 

MM» lÍMlMtM^ str. S5S. Sbomik věd. Musea ě. lil. 18 ) 



Diiba II. PoiiiÉry hudebni v Cecliácli. 59 

«Ž 1825) H ntnozi jiof, jicliž číunoatf opera vlnšakjí nad ostatními úbory 
oabjla přeVHhy. 

Ve Francii proaluli v dobfi té skladateió Fr. Couperin (1668—1733) v uboni 
hry klavirni, v opeře proslnli R. Cambert (162a~1677), Lully (1633-1687), 
Eameau (1688—1764), Piccini (1738-1800), Monsigiiy (1739-1817), Gretry 
(17«— 1813), Goaaee (1734-1829), Mehul (1763-1817) a ostatní, ktefl pHspěli 
k rozvoji velké hiatorické upery fraatouzaké. 

V zemicb německých žili v době té hlavni vnrhaoíui Keincken 11623 až 
1722), Teleinann (1681—1767), proslaveni ekladstelé Jati Š. Bach (168^-1750]. 
J. Haendel {1G85 -1759), jimii sloh oratorni dostonpil vrehola dokonalosti a 
ve Vídni pftaobili K. Gluck (1714—1787), J. Haydn (1732-1809), W A.Mozart 
{1756—1791) a nedoMižoí L. van Beethoven (1770-1827), jimiž hudba dra- 
matická, komorní a instrumentální doapéla k dokunalostl svrchované. 

Za onoho času dovrĚeiia míra útra]), stihnuvších obyvatelstvo 
slavného druhily království Českého a lid venkovský, zbaven všeho 
ostatního, uďka! se k hudbé, jež poskytovala mu aspoň čáateCné úlevy . 
a skrovného zaopatření bud v kapelách nebo v ?ÁtÍší klášterním. 

Počátkem věku 18. nastala v Čechách po stránce hudební 
nová doba a v Praze vznikla tytýž hudební škola přičiněním slav- 
ného varhaníka a ředitele kůru Bohuslava Matěje Černohorského. 
jenž pocházeje z krve české, v Itálii nabyl širSích vědomostí v oboru 
hudebním a zkušeností svých užil ve prospěch umění domácího. 
Činnost jeho. směřující k hudbé církevní, byla velmi záslužná a 
Žáci jeho vynikli jako nejlepší kontrapunktisté v Cechách. Vyuče- 
nec Ěioly té Josef Seger stal se v oboru uCitelském jeho nástupcem 
a u něho vycvičili se nejlepĚí skladatelé oné doby. Ve škole té 
vzdělal se též František Brixi, jenž vyniknuv nad své vrstevníky, 
atal se nejpřednějším skladatelem v cechách a činuosti svou domovu 
věnovanou více prospěl, nežli skladatelově, kteří za hranicemi pů- 
BObivSe, slavného jména i slávy získali, jichž činnost však ve vlasti 
téméř jsouc neznáma, neměla vlivu na rozvoj umění domácího. 

Vedle oboru církevního, jejž skladatelově ěeĚtí hlavně pěsto- 
vali, obrácen zřetel k hudbé dramatické a k hudbě instrumentální, 
v kterémžto směru vynikli skladatelé čeští větší plodností, než pro- 
hloubeností skladeb, a proto také díla jejich, nemohouce se vyrovnali 
skladbám mistrův zahraniČných, brzo zanikla. 

Zkoumajíce poraěrj' hudební vyvinuvší se v Čechách a na Mo- 
ravě ve věku 18. a srovnávajíce činnost skladatelilv domácích i za- 
hraniČných za doby oné, dospějeme zajisté k úsudku, Že o samo- 
statném pěstování umění hudebního nem&že býti řeči. Země česká, 



60 Doba 11. Ptíinřry huilebni v Cechách. 

zrodivši vťliký poCet hndebiiíkův, Dazvána zemí nejhudebnější, ale 
přes to nezanechali skladatelé doby té díla ceny trvalé, eeny ab- 
solutní a klassické, a proto nemůžeme přisvědčili těm, kdož dobu 
tu považují Ka zlaty vék hudby České. Byl toho pravý opak. 

Za oné doby pěstována hudba měrou sice neohyCejuou ve všech 
vrstvách obyvatelstva, ale pouze z ohledflv praktických, na zákla- 
dech sice širokých, ale mělkých. nevyŠinuvSi se nad prostřediiosť 
Hudba pěstována v Čechácli i v zemích zahraničných stejným způ- 
sobem na stejných základech a mezi skladateli českými a cizftní 
po stránce národní nebylo rozdílu; neboí skladatelé Čeští, nejsouce 
ai vědomi zvláštností národních a pozbyvše tehdejším směrem vy- 
chovávacim vědomí národního, splynuli v jeden celek se skladateli 
sousedními, nebo s těmi, mezi kterými žili, a za tou příčinou ne- 
mohli vypěstovati hudbu rázu původního a samostatného. Nejdů- 
myslnější z nich pracovali v oboru církevním a nad ostatní vynikli 
Zelenka v Dráždanech, Tůma ve Vídni a Brixi v Prnze, ale poně- 
vadž obor ten měl a má meze určité vytknuté, jsa hudbou kato- 
lickou či vĚeobecnou, nebylo lze vyšinouti se směrem tím ke zvláštní 
původnosti a k rázu národnímu. 

V oboru dramatickém dosáhli největšího uznání Mysliveček 
v Itálii a Jiří Benda v Němcích, ale také jejich skladby, nejsouce 
posvěceny vyšším duchem uměleckým, neměly dlouhého trvání. 

Ostatní skladatelé čeští, hovíce příliš duchu času, rozmnožili 
skladbami svými sice literaturu hudební, avšak plody jejich brzo 
úplně zanikly a mají cenu pouze historickou- 

Na slova česká vůbec nic nebylo skládáno, neboť nedostávalo 
se k tomu pomůcek nejnutnějších, totiž plod&v básnických, jichž 
v tehdejší literatuře české v&bec nebylo. 

V Čechách a na Moravě provozována hudba způsobem okáza- 
lým při všech příležitostech, zpívalo a hrálo se všude, hudebuíkft 
byl veliký nadbytek po celé zemi, ale nebylo snahy vyšší k účelům 
uměleckým směrující a země české staly se zásobárnou, z níž vy- 
cházelo množství instrumentaiistlv, kteff naplňujíce kapely zahra- 
ničně, v cizině dosáhli jména a jméní, ale pozbyvše uprostřed živlu 
cizonárodního vlastní své národuosti, neprospěli umění domácímu. 

Poměry umělecké v zemích českých za oné doby byly vůbec 
výsledkem poniérův politických i společenských, v nichž octl ae 
jjárod po událostech dřívějších. 



Doba II. Kapely a orchestry, gj 

Prodlením doliy šířilo sť v hudbě virtuosit ví, jež dosáhnuvĚi 
jisté výše, zvrátilo se lytýl v pouhé řemesiuictvl a tím dále tím 
vice pozbývalo rázu uměleckého. Když pak ke konci věku 18. na- 
staly mnohé novoty ve zřfzeuí státním a po té zrušeny byly Četné 
kláštery,") v nichž hudba hlavní nalézala útočiště, zanikla tím 
zřídla, v oboru tom nejvydatnější. Také šlechta, která na svých 
sídlech vydržovala vlastní své kapely hudební, počala se jich zba- 
vovati a tím zbavena hudba v zemích českých oněch podmínek, na 
jichž základe právě se byla vyvíjela a pěstovala. 

Mylným bylo by však domněním, že kapely ty přizpívaly ke 
zvelebení umění hudebního: bylE toho pravý opak. Nebot kapely 
šlechtické, hovíce lib&stkám osobním a choutkám jednotlivcův, ne- 
přispívaly nikterak ke zvelebení umění, nýbrž byly smutným do- 
kladem, v jaké podřízenosti bylo dosud umění hudební. 

Členové kapel šlechtických, náležejíce ke služebnictvu vrchnosti, 
nepožívali nijaké vážnosti jakožto umělci a jsouce na roven po- 
staveni se služebnictvem ostatním, pěstovali hudbu jako vedlejší 
své zaměstnání pouze k obveselení panstva, ke zvýšení lesku a 
nádhery sídel Ělechtických. 

Ačkoliv Praha jakožto ohnisko života hudebního mohla se vy- 
kázati hojným počtem hudebníkův výkonných, nebylo přece stře- 
diska, v němž veškeří umělci byli by mohli účinkovati stejným 
směrem a v zájmu uměleckém. 

Orchestry dívaiielaí provozovaly sice velká díla dramatickáj 
ale nemajíce dostatečného počtu členův, nemohly pravidelně a se 
zdarem prováděti větší skladby instrumentální, jichž koncem věku 
osmoáctého valně přibývalo. Ke zvláštním příležitostem a výkonům 
spojovali se hudebníci Pražští, ale opět se rozptylovali a proto 
nemohla se rozvíjeti soustavně Činnost umělecká. 

Také varhanictví, jež na základech uměleckých pěstovali jedno- 
tlivci, počalo klesati a pozbývalo tím více rázu důstojného, Čím 
rychleji Sířila se hudba operní, jež zaváděna i do chrámův. 



") V zemích rakoiiakých zriiSeno 1. 1780 rozkazem elanře Josefa II, ze 
202Í kláB^erův 700 n le 60.000 řeholnikův propuštěno jich 36.000. V KIMtefe 
Oseekéni v Čechách bylo ještĚ 1. 1787 inezi Eleny řádu 11 varhanikilv, 3 hou- 
slisté, 3 homisté, I bHHtithorDÍstH, 1 klarínetista, 1 fHgutista, 1 hrá6 na mando- 
liím a 1 lii-úč na barmoniku. 



62 Duba II. Kapelnini při chriHně sv. Vita. 

Nedostatky zde dotčené zřejmý byly ješté více na venkově, 
kde řemeslné ^umařstvl rozmáhalo sn měrou povážlivou a za tou 
příčinou sevĚednél vkus obecenstva způsobem úžasným. 

V kruzfch šlechtických, kde mužové pokroCilí a uménf hudeb- 
ního milovni pečovali o prospěch vlasti aspoň v jistém směru, 
ukazováno a politováním na neblahé poměry umělecké v Čechách, 
a znenáhla šířila se snaba, směřující k odklizení nedostatkův těch. 

Ale vznikem linutí mySlénkového, jež vyvolalo revoluci fran- 
couzskou, odklidivši zastaralé řády středověké, nastaly bouře vá- 
lečně, jimiž snahy ty zatlačeny do pozadí. Teprve početím nového 
veku stala se snaha ta skutkem. 

Skladatelovo ve věku 18. v domově. 

Hudebnici ČeStí, v domové Činní, nalézali v době té zaměstnání 
při chrámech Pražských, při nichž zřizovány sbory pěvecké a ka- 
pely instrumentální a ředitelové k&rňv a varhaníci byli předními 
učiteli hudby jak v Praze, tak ve městech venkovských. 

Nejpřednějším místem v Praze, po němž hudebníci toužili, byl 
kapelnický úřad při chrámě sv. Víta na hradě Pražském. Koncem 
věku 17. by] kapelníkem Mikuláš Frantiíek Venceliua, dříve ředitel 
kůru při klášteře křižovnickém ; složil a vydal „Fleres vernas čili 
hudbu církevní o pěti mších" I. Ili99, „Requiem" a „Salve regina" 
pro čtvero Iilas&v s průvodem dvou houslí a tří pozounův. Po něm 
byl kapelníkem Jan Kryštof Karel Gayer, 1. 1712 registrátor při 
soudě appellačuím, jenž zemřel ve vlastním domě na Hradčanech 
16. listopadu 1734. Nástupcem jeho stal se Jan ,\ntonfu Tadeáš 
Gorbig, jenž byl I. 1723 varhaníkem při klášterním chráme na 
Strahově, předsedícím vediejSfho práva na Pohořelci a zemřel 
2. března 1737. 

Po něm následoval skladatel Josef Antonín Seling; narodil se 
(dle M. kř.) 7. ledna 1710 v Toužimi v Loketsku, byl 1. 1739 čle- 
nem kapely hraběte Morzina, po té ředitelem kůru při klášteře 
Barnabitském, kapelníkem při chrámě sv. Víta a zemřel 19. září 1756. 
Složil více mší, rekviem, oratorium „Filius prodigus", slavnostní 
operu „Juilita", jež provozována při korunovační slavnosti královny 
Marie Terezie v koleji Klementinské 1. }14'á a operu „Constanti- 
nus", jež provozována 1. 1751. 



Doba II. B M. Cernoliorsky. 63 

Po Selingovi stal se kapelDÍbem Jan Fr. Novák, jejž zastával 
Fr. Bťixi; po něm nastoupil I. 1771 Antonín Laiibe a 1. 1784 
Jan E A. Koželuh. 

Zakladatelem hudební Ěkoly v Praze, v níž vyučováno theorii 
a praktické liře na varhany, byl učený kontrapunktistn Bohuslav 
Matěj Černohorský, jenž proslul též jako skladatel. 

Narozen (dle M. kř-) 16. února 16^4: v Nymburce,") kde otec 
jeho Pavel byl varhaníkem, stal se členem řádu v klášteře sv. Ja- 
kuba v Praze a za příčinou zdokonaleni v hudbé odešel do Padovy, 
kde na tamější universitě dosáhl hodnosti magistra. Tam byl po 
nějakou dobu ředitelem kůru při klášterním chrámě sv. Anny a 
vrátil se asi 1. 172tí do Prahy. Zde stal se ředitelem kůru při chrámě 
klášterním, zvelebil hudbu chrámovou, počal vyučovati theorii hu- 
dební a hře na varhany způsobem soustavným a dosáhl v oboru 
tom značných úspéchův. U něho vycvičilo se množství umělcův, 
mezi nimiž vynikli zejména Jan Zach, FrantiSek Tňma a Josef Seger, 
nejslavnější varhaník český, proslulý tbeoretik a véhlasoý pokra- 
čovatel jebo v oboru hudebního vyučování. 

Černohorský, chtěje po delší činnosti své v Praze navštíviti 
opét Itálii, odebral se na cestu, ale zemřel 1. července 1742 v Řtj-r- 
ském Hradci. Skladby jeho, vynikající skvělou harmonii a směle 
osnovanými fugami, zničeny byly bohužel požárem 1. 1754 v klá- 
šteře vzniklým a zachovaly se pouze některé v opisech, jmenovité 
choval u sebe J. Kuchař motetto „Laudetur Jesus Christus" pro 
alt, tenor, bas, violino, altoviolu a tenorovou violu, jež vydal 
K. Pitsch tiskem ve sbírce „Museum" v Praze 1. 1823. 

Dkbaá K. L.. 1. 108- Dalibor 18G2, 148. Slovník N. U. 512. Neue ZeitBcbr. 
f. Hus. 1864 No. 13. 

Proslulý učitel hudby, důmyslný theoretik a varhaník, u nébož 
vycvičili se přední skladatelé čeští ve věku 18., byl Josef Ferdinand 
Norbert Seger, jenž narodil se (dle M. kř.) 21. trezna 1716 v Ée- 
píně'^) u Mělníka. Vycvičiv se na škole domácí, odešel do Prahy 

") V Mat. kř. v Nymburce zaznamenáno: Dne 16. linora 1684 pokřtĚn 
jeat jméneiD BuhuBlav Matěj, otec pan Pavel ČernohorBký, varhaník, matku 
Rosina, kmotrové pan Bohuslav Vevťrka. J. M. C. panství Poděbradského 
pojezdný, uniiený pán Jan VAclav Kadeřávek Zattendoraký, pani Kateřina 
Uvikrová, mČSCané mésta Nymburka na L^bí. 

'*) V Matrice křestné, chované při faře Éepinské a počinajici rokem 1714, 
L. 1716. 21. Martij pokřtieno ditie jménem Joseph Ferdinand 



64 Doba 11. J. Seger a F. Habermann. 

ti vyniknuv 1. 1729 jako altista v oiteře provozované v koleji kle- 
moiitiiiské, Btal se choralistoii při kiáSteře sv. Jakuba, kde byl 
F. T&ma tenoristou a Černohorsky ředitelem kfiru. Vedle studií 
Kyinnasiálnfcli cvičil ae v tlieorii u čemoliorského, studoval po té 
flloHofii B dosáhl liodiiosti magistra na vysokém učeui. Zdokonaliv 
Sil ve hře na varhany i v theoni, oddal se úplně hudbě a stal se 
houslistou při chráme sv. Martina. Když varhaník Zach z Prahy 
odeSel. stal se jeho nástupcem, 1. 1741 jmenován varhaníkem při 
clirániě Týnském a 1. 1745 při kláSterním chrámě křižovnickém, 
ktiTéžto úřady xastával až do své smrti. Po dlouholeté Činností 
učitelské, již veškerou péči věnoval, zemřel 22. dubna 1782 a po- 
bi'ben byl s velikou okázalostí a za nejhojnějšího účastenství oby- 
viitelatva Pražského 25. dubna na hřbitově pří chrámě av, Ilaštala. 

U něho vycvičili se v hudbě J. Mysliveček, M. Sojka, Jan 
E. Koželuh, V. Praupner, K. Kopřiva, J. Kuchař, V. Mašek, Votava, 
Skydáuck a mnoho jiných. On uznáván za nejlepšího varhaníka 
své doby a bytí jeho žákem byio nejlepším doporučením. Jméno 
Sogrovo bylo u veliké vážnosti nejen v domově, než i za hranicemi. 
Složil více mší, litanif, mot«tt, fug, toccat, praeludií na varhany a 
ve své knihovně choval velkou sbírku vzácných hudebnin, jež zdědil 
jeho ze£ A. Fiebich. Osm toccat a fug na varhany vydal tiskem 
1). G. Tlirk v Lipsku 1794 a vIcp praeludií a fug vydal K. Pitsch 
ve sbírce „Museum fUr Orgelspieler" u Marca Berry v Praze 1823. 

DlBb«5 K. L., IIL 103. Schilling, Univ. L. VI. 320. 

Slovnik N. VIII. 215. Dalibor 3863, 129 a 147. 

Neue ZeitBchrift f. Musik, Leiptig 1864. N. 11. 

Vedle Černoliorského a Segra proslul skladatel a učitel hudby 
František Václav Habermann, jenž poslední léta strávil mimo Prahu. 
Narozen (dle M. kř,) 2U. září 1706 v Kynžvartě, studoval v Klato- 
vecli 11 v Praze a po té podnikl cestu do Itálie, do Španěi a do 
Francie, kde zdokonalil se v umění hudebním, L. 1731 byl ve 
službách prince z Condé, po té stal se kapelníkem vojvody Toskán- 
ského ve Florencii a vrátil se do Prahy, kde I. 1743 při slavno- 
stech korunovačních císařovny Marie Terezie provedena jeho ko 
micka opera; zde jmenován ředitelem kůru při klášteře Theatinňv 

Norbert, Oteos Filip Seger, mnnielkn Kateriina, LevanB P. Ferdinande Feld 
bannior Feldciar, Waleiitin Smnlk.i ZHliradník, Juatinn Kenglonti, nrSitknJ 
Rtvpíiišfi. Biiptia»ns Msrlinua Wj-Sehnidsk^ř locatia. 



J 



Doba II. František V. E. Brixl. 65 

1. 1750 při klášteře Maltézském a !. 1773 odešel do Chebu, kde 
zemřel 7. dubna 1783. Složil několik oper, 12 mĚl (vydaných 1746), 
6 lltanií, oratoria jConversio peccatoris" (1749), „Deodatus á Gaz- 
zone" (1754), symfonie, Bonaty a více jiných skladeb ; mimo to proslul 
jako důkladný učitel hudby, u něhož vycvičili se Fr. Dušek, Kaj, 
Vogel. J. Mysliveček a více jiných. 

DUbač K. L, I. 533. Slovník N. III. 556. 

Wurzbach, Biograf. L. VI. 116. 

V oboru hudby církevní proslul mezi vrstevníky svými v Ce- 
chách nejen zvláStiií plodností, ale zárovetí dlmyslností skladatel 
František Vojtěch Emanuel Brixi, jenž zaslouženého uznáni dosáhl 
i za hranicemi a d&kladností plodův svých náleží mezi skladatele 
nejpovolanější. 

Narozen (dle M. kř.) 2. ledna 1732 v Praze,") kde otec jeho 
Šimon vletech 1718 — 1837 byl kantorem při chrámě sv. Martina, 
studoval v KosmoDosfch, kde příbuzný jeho P. Šimon, člen řádu 
nábožných bratří, pečoval o jeho vychováni, když byl osiřel. 

Vedle studií gymnasiálních vycvičil se v umění hudebním, po 
té studoval filosofii při universitě Pražské a zdokonaliv se na var- 
hany, stal se varhaníkem při chrámě sv. Havla a sv. Mikuláše na 
Malé straně. Po krátké době jmenován kapelníkem při chrámě 
sv. Martina, a když po smrti Selingově I. 1756 jmenován kapel- 
níkem při chrámě sv, Víta Jan František Novák, jenž za příčinou 
pokročilého stáři úřad ten zastávati nemohl, spokojiv se s malým 
výslužným, stal se kapelníkem Brixi, jenž úřad ten zastával až do 
avé předčasné smrti, a zemřel 14. října 1771 v nemocnici u milo- 
srdných bratří. 

Ač krátkou dobu žil, složil veliké množství vzácných skladeb, 
zejména 52 velké mše, 24 krátké mše, množství neSpor, žalmftv, 
litanif, velké rekviem, několik oratorií a oper, kteréžto skladby, 
rozšířivše se v opisech nejen po celých Čechách, nýbrž i za hra- 
nicemi, získaly původci slavné jméno. 



") V matrice kř,, chované při chrámě av. Troiioe v Praze zaznamenáno t 
„Dne druhého (Januarí 1TS2) pokřtěno ditd František Vojtěch Emanuel. Otec 
Pan Šimon Brixi, kantor a sv. Martina na Starém M. Pražském, Matka Barbora, 
Kmotři Urozený Pan Jan Hynek Gemmerich z Neyberku burgrabakd rada. 
Pani Masimiliana Emerichová mSSfanka Starého mésta. Křtil P. Joannes 
Josephus Bndín, t. ě. farář." 



66 I>oba II. Jan £t. A. Koželuh. 

Skladby Brixíovy, praví Z. Kolešovský, vynikají bohatou vy- 
nalézavostí, ušlechtilou formou, duchaplnou deklamací slova, při- 
měřeným vedením hiasův, pravým výrazem a přísným plněním 
zákonův prosodických ; hlavní pak vlastností jejich jest vážnost a 
důstojnost, toliko jest co litovati, že mše a žalmy nešporní pro 
délku svou nehodí se ku provozování. Mše Brixiovy rozděliti lze 
na slavnostní, pastorální, adventní a postní, v nichž spojen jest 
novější sloh operní s přísným slohem kontrapunktickým ; ve stránce 
té osvědčil původce jejích zvláštní důmyslnost a neobyčejné vzdě- 
lání. Brixi vyrovná se Tůmovi v umění kontrapunktickém a mimo 
to předčí nad něj rozmanitostí. Velké jeho rekviem jest dílo ve- 
lebné a fugy jeho plny charakteru. Ze mší slavnostních vane po- 
svátný jásot, z pastorálních pravá radost a z postních svrchovaná 
zkroušenost. Nejlepší z jeho.nešpor jsou „De nativitate Domini**, 
„De beata" a „De confessore". 

Za jeho ředitelství postaveny byly v chrámě sv. Víta 1. 1763 
nové velké varhany, jež vystavěl varhanář Antonín Gartner z Ta- 
chova za 13.000 zl, jež věnoval kapitulní děkan Ondřej Kneysl, po- 
něvadž varhany dřívější 1. 1541 pořízené, zničeny byly 1. 1757 střel- 
bou vojska pruského. 

Dlabač K. L. I. 224. Dalibor 1869, 153; 1860, 89. Slovník N. I. 901. 
Neue Zeitschrift f. M., Leipzig 1864, No. 12. 

Vedle Fr. Brixia a Josefa Segra byl nejpřednější osobností 
v kruzích uměleckých v Praze skladatel a kontrapunktista Jan Ev. 
Antonín Koželuh, jenž plodnou činnost jevil nejen v oboru církev- 
ním, než i v dramatickém. Narozen (dle M. kř.) 13. prosince 1738 
ve Velvarech, kde otec jeho byl krejčím, naučil se počátkům hudby 
u Fr. Voháňky a stal se choralistou v jezovitském klášteře v Břez- 
nici, kde studoval gymnasium; po té odešel do Prahy, studoval 
theorii hudební u Segra, zdokonalil se u Glucka, Gassraanna a 
Hasse ve Vídni a po svém návratu do Prahy stal se hledaným 
učitelem hudby v kruzích šlechtických. Po té jmenován ředitelem 
kůru při chrámě křižovnickém a po smrti A. Laubea 1. 1784 kapel- 
níkem při chrámě sv. Víta, kde zůstal až do své smrti a zemřel 
3. února 1814. 

Složil opery „Alessandro nelle Indie", „Demoofonte", oratoria 

„La mořte ďAbele*, „Gios re di Giuda", více mší a skladeb cír- 

kevních, jež rozšířily se v opisech po celých Čechách. Ve sklad- 



Doba 11. V. Praupner ii Fr. Partách. 67 

báuh tétli vystupuje živel liuilby světské příiiS v popředí, ve sklad- 
bách operních jeví se však síla a jndrnosE myšlének. Na svém kůru 
provozoval skladby nejlepších mistrův a měl ve aniěru tom vkus 
vytříbený, požívaje všeobecné vážnosti. 

DlabftĚ K. L., II. 113. Scljílling, U. L. d. T. IV. 205. 
Dalibor 1862, 259; Světozor 1872, 411. Slovník N. IV. 902. 

Vedle umělcův jmenovaných v popředí stojících byli důležitými 
činiteli v hudebním životě Pražském ostatní ředitelové kůr&v, jmeno- 
vitě bratři Praupnerové, Fr. X. Partsch, V. Mašek, horlivý mi- 
lovník umění hudebního a skladatel A. T. Kunz a množství umělcův 
a hudebníkův výkonných, kteří z venkova se dopliiujíce, jako čle- 
nové kŮrův Pražských a kapel šlechtických i klášterních, městům 
Pražským vtiskli ráz města svrchovaně hudebního, z něhož proud 
hudební Ěířil se po všech městech venkovských a též za hranice 
zemské. 

Nejzvučnějšího jména požíval virtuos na housle a skladatel 
Václav Josef Praupner, jenž (dle M. kř.) narodil se 13. srpna 1745 
v Litoměřicích. Vycvičiv se v počátcích hudby ve svém rodišti, 
přišel do Prahy na studie, stal se 1. 1794 ředitelem orchestru diva- 
delního a ředitelem kůru při chrámě křižovnickém, kde 2. dubna 1S07 
zemřel. Složil několik mší, neSpor, rekviem, symfonie, koncerty a 
opem „Circe", jež provozována na divadle Thunovském. 

Při založení Jednoty umělcův hudebních 1. 1803 zvoleu prvním 
ředitelem. 

DlabaS K. L. n. 498. Schilling, Univ. L. V. 541. Slovník N. VI. 8G7. 

Dovedným pianistou a skladatelem byl František Partsch, jenž 
narodil se (dle M. kř.) 30. ledna 17G0 v Duchcové a vzdělal se 
v počátcích hudebních u svého otce. Po té přišel do Prahy na 
studia právnická a seznámiv se s umělci Pražskými, stal se učitelem 
hudby u knížete Auersperka. L. 1800 jmenován ředitelem kůru 
při chrámě Týnském a zemřel ti. dubna 1822. 

Složil operu „Victor und Heloise", jež provozována na Praž- 
ském divadle se značným úiípěchem 1. 1794. Sbory čarodějnic ve 
skladbě té jeví nevšední sílu a rázovitost. Mimo to složil 4 velké 
mše, více menších skladeb církevních a byl hledaným učitelem 
hudby v kruzích šlechtických. 

Vrstevníkem jeho byl houslista, pianista a skladatel Václav 
Vincenc Maschek (dle M. kř. Machek), jenž narodil se 4. dubna náá 




68 Doba 11. V. Maschek a Ant. Ennz. 

na Zvikovci u Hořovic. Vycvičiv se na klavír u Fr. Duška a 
v theorii hudební u Segra, cestoval jako sekretář hraběte z Vrtby 
po zemích evropských a vrátiv se do Prahy, jmenován 1. 1794 ře- 
ditelem kůru při chrámě sv. Mikuláše, zemřel 15. listopadu 1831. 
Složil více mší, motett, koncert&v klavírních, dvě opery „Der 
Ostindienfahrer", „Der Spiegeiritter* a velkou kantátu „Bóhmens 
Dankgefuhl", jež provedena na divadle Pražském k poctě arciknížete 
Karla 18. listopadu 1796. 

Dlabaé K. L. II. 265. Slovník N. V. 159, XI. d. I. 24. 

Schilling Univ. L. IV. 584. Čechoslav 1825, 390. Dalibor 1863, 65. 

Dovedným skladatelem byl horlivý milovník umění hudebního 
Antonín Tomáš Kunz, jenž narodil se 21. prosince 1756 v Praze 
z rodiny zámožné. Maje dostatečné jmění, zanášel se skladbou, 
zkoumáním nástrojův klávesových a zemřel 1. 1830 v Praze. 

Složil opery „Kónig Wenzel" (1778), „Die Bezauberten" (1779), 
„Pygmalion" (1781), více kantát a ouvertur orchestrálních. U ná- 
strojaře G. Stilla dal si 1. 1796 shotoviti nástroj klavíru podobný 
„Orchestrion"*'*) nazvaný, jenž měl objem od F do A^ 

Dlabač K. L II. 1.59. Slovník N. IV. 1066. 
Welcker von Gontershausen „Der FliigeP, 1856, 114. 

V chrámech klášterních pěstovali hudbu : 

Ředitelem kůru při klášterním chrámě sv. Mikuláše na Starém městě 
byl na počátku věkn 18. Gunther Jacob, jenž složil více skladeb církevních 
a vycvičil v hudbě množství žákův, mezi nimiž byl též Fr. Benda. 

Dominik Černý narodil se 30. října 1730 v Nymburce, stal se cleném 
řádu minoritskébo u sv. Jakuba v Praze, 1. 1760 jmenován zde ředitelem kůru 
a zemřel 1. 1766. 

Jau Lobelius Oelschlegel narodil se 31. prosince 1724 v LahoŠtí n Duch- 
cova a stal se členem řádu praemonstrátskébo na Strahově ; vzdělav se v hudbě 
u A. Selinga a J. Habermanna, jmenován 1. 1756 ředitelem kůru klášterního 
a zemřel 1788. Složil 7 oratorií, dvě mše, rekviem, 2 operety, jež v klášteře 
byly provozovány, a více skladeb příležitostných. Mimo to pracoval s Truskou 
na přestavění velkých varhan klášterních. 

Kajetán Yogel narodil se 1753 v Konojedech '**) u Litoměřic, vzdělal se 
v hudbě u Habermanna a stal se Členem řádu Servitův u sv. Michala v Praze, 



*') Nástroj tomuto podobný a nazvaný „Denis ďor", jenž měl 790 strun 
a 130 mutac, sestrojil 1. 1730 slavný učenec a zkoumatel přírody Prokop Diviš, 
farář v Příměticích u Znojma na Moravě. 

•") V matrikách kř. při faře Valkeřické (Algersdorf), kam Konojedy jsou 
přifařeny, jméno K, Vogel nalezeno nebylo. 



Doba II. Fr. Dušek n Jho Kuchař. (39 

kde po několik let byl ředitelem hudby kláSterni. Po iniSení kláSter& byl 
německým kazatelem při cbrámě sv. Trujice a lemřel ST. srpna 1794 v Praze. 

Složil 13 velkých, 14 malých mSí, 12 šUc(, 2 koncerty houslové, 7 koneertŮT 
pro jiné náatroie, 6 kvartett pro amýkueí náatroje, G klsTirnich kvarteK, bIht- 
nostni mii a Tedeuin. 

Dlabsí K. L. I. 310, 512; II. 403; lil. 304, Slovnik N. IX. 121.3. 

V oboru hry kiavíi-ui proslul jako výborný učitel František 
Xaver Dušek. Narozen (dle M. kr.) 8. prosince 1731 v Chotě- 
borkách u Jaroměře, stuiíoval v Hradci Králové, při Čemž dostalo 
se mu podpory hraběte Jana Sporka, ale když si byl zmrzačil 
nohu ueSfastnvm pádem, odešel do Praliy a odilal se úplně hudbě. 
Zde cviCil se u Habermaiina, zdokonalil se u Wagenseila ve Vídni 
a vrátiv se do Prahy, stal se liledauyrn učitelem hudby a zemřel 
12. února 1799. Složil 3 sonáty klavírní, koncert pro piano a deva- 
tero hlasův, několik symfonii, kvartett a více menších skladeb. 
Velkou zásluhu získal si však jako učitel piana, jelikož přihlížel 
k methodickéinu vyučování dle určitých pravidel, odstraniv ne- 
dostatečný způsob při vyučování dosavadním; uejlepSírai jeho Žáky 
byli L. Koželuh, V. Masek a J. Vitásek. 

V poměru velmi přátelském žil s geniálním Mozartem, jeuž 
složil čásí opery ,Don Giovanni" na vinici Bertramce u Smíchova, 
meĚkaje zde 1. 1787. Manželka jeho Josefa Dušková vynikala ne- 
obyčejnou krásou, ušlechtilými mravy a proslula jako výteéná 
zpěvačka.") 

Dlabat! K. L. I. 311. Slovník N. II. d. 2. 367. 

Po Segrovi, jenž byl nejpřednějším varhaníkem v Praze, pro- 
slul jako virtuos na varhany důmyslný Jan Kř. Kuchař, jenž získat 
bÍ slavné jméno též jako dirigent a skladatel. Narozen 5. března 
1751 v Cbotfii v bývalém kraji Bydžovském, vycvičil se v počátcích 
hudby v Mlazovicích, kde příbuzný jeho Fr. Procházka pečoval o jeho 
vychování. Přišed do Prahy, studoval filosofii, vzdělal se v theorii 
hudební a Segra, jmenován varhaníkem jiři chrámě sv. Jindřicha, 
I. 179Í) při klášterním chramě na Strahově, kterýžto úf-ad zastával 
až do své smrti a zemřel 18. února 1829. Vynikaje mimo vxdélání 
hudební též vzděláním všeobecným, a získav si značnou zásluhu 
o zvelebení umění, jmenován měStanem Pražským a příae 
úřadě na Karlové; 1. 1791 stal se kapelníkem při diví 



"> Její podobizna T Hamor. listech 1B64 C. 4 



70 Doba ir. Hudebnici v Praze a iia venkovf. 

ském. kde při slavnostech korunovačních 1. 1791 a I7íi2 získal ai 
pochvalu. L. 1800 provedl slavné oratorium „Stvoření světa" od 
Haydna ve veřejnÉm koncerte v sále Vusíiiskéra a 1. 1802 koncer- 
toval na velké varhany Strahovské u přítomnosti velkého počtu 
umělcův Pražských. 

Opery Mozartovy „Figarova svatba", „Don Giovanni", „Cosi 
fan tutte" a „Clemenza di Tito" přeložil na jazyk německý a 
k opeře „Konzelná flétna" upravil recitatlvy (1794). Složil dva 
koncerty na varhany, předehry, fantasie a toccaty, několik kantát. 
„O salutaris hostia' s prflvodem varhan a několik skladeb na nian- 
dolinii a harmoniku, na něž byl dovedným mistrem. 

DlabaĚ K. L. II. 148. Dalibor 1862, 267. 

Slovník NhučuJ- IV. 1045. 

Z hudebníkův výkonných zasluhují zmínky v Praze: 

Kajetán Mářa (1719 — 1790), varhaník a ředitel kůru při chrámě av. Václava; 
Jan Kř. Ignác Wolf (1716—1791), varhaník pfi chrámS av. Víta; Emerieh 
Václav Petřík (1727-1798), violoncellista a ředitel kfiru při klášteře Stra- 
hovskéni; Joaef Strubuch (1731— 1794), houslista a ředitel orchestru při vlaS- 
ské opeře; Čenék Juvilrek (1730— 1T92) houaliata a ředitel Itťirii při klášteře 
sv. Magdaleny; Joaef Javůrek (1749 — 1805), boiiabsta a ředitel kůru při klá- 
Steře av. Josefa; Jan Josef Praiipner (1751—1818?), boHsliatu a od I. 1807 
ředitel kůru při chrámě křižovnickém ; Václav Král (1756-1818?), první hou- 
elista pří orchestru divadelním; Jau ťrantišek KnSera (1745—1836), houslista 
B ředitel kůru pH chrámd sv. Jindřiclia a sv. Havla; Hermolaua Smejkal, po- 
zauniata, zemřel 1. 1757; Josef MatÉjka (1728—1804), virtuos na lesni roh a 
élen při orchestru divadelním; TomáS Votruba (1747-1810?), fagotísta a Clen 
pfi orchuatrn divadelním; Gotihard Antonín Stolle (1739—1814), výborný po- 
íanniala, Člen řádu ciaterciackého v klášteře ZbriislavBkém ; Ondřej Kmý 
(1761-1809), zpěvák a vÍoloDcellÍBta; Antonín Kámis (1767—1820?), vjteínj 
tenoriata; František Htrobach (1760—1820), vjborný baaiata a ředitel kůru 
při kapli loretánské na Hradčanech, stal ee 1. 1810 adjunktem a I. 1815 pro- 
fessorem zpěvu při konservatoři Pražská. 

Ve městech venkovských, na vesnicích a ve vSech klášteřích 
v Cechách a na Moravě pěstována hudba mérou neobyčejnou a na- 
lézalo se všude množství dovedných hudebníkův, auo i skladateliSv, 
kteří horlivou činností, bud jako hudebníci výkonní, nebo jako 
učitelové hudby pečovali o rozvoj hudby domácí. 

Z velikého jich množství uvedeni budtež: 

Jan Hvězda (1692—?), člen řádu augustiniánského v Třeboni, varhaník 
a ředitel tamĚjSího kůru; Gotthard Hlava (1742—1804), zpěvák a houslista, 
b^l farním administrátorem na Bezdězi; Jan Vrabec, učitel v Českém Brodě, 



Doba II. Hudebnici na MoravS. 71 

» jeho syn Jan Vrabec (1734-181B), neUel v České m Brode; Viktorin Brisi 
(1716-1803), výborný hudebník a učitel pH školo Poděbradské; Maunia Mejstřik, 
varhaník a ředitel kůru v kláSteře Sázavekéin (1766); Jun Joaef Dusík (1739 
až 1818), vyteíný varhaník v Čáslavi; BartolomĚj Votava (1741—1787), žák 
Segrflv a varhaník v Třeboni; Jan Josef Bkydánek (1769- ?), ředitel kůru 
v LoonecJi a na Mělnice; Karel Kopřiva (1756—1785), žák Segrův, nčitel, 
dovedný akladalel a, varhaník v Citolibech. NejplodnéjSim skladatelem byl 
Jakub Jan Ryba (1765—1815), učitel Kožmitálaký ; Matěj Sojka (17'10-I817), 
varhanik a skladatel ve VilIniovĚ; Jan N. Vojtěch Msicaat (1750—1838) var- 
haník, skladatel a uCitel vo Frimburkn. 

Mezi skladateli na Moravě proslul v oboru církevnim Antonín 
Jan Brosmann, nazván Damasus. Narozen 7. září 1731 ve Fulneku, 
stal se 1. 1850 členem řádu nábožných škol a 1, 1775 zvolen 
lektorem kláštera v Příbore. Zdokonaliv se v theorii hudební u skla- 
datele Dittersdorfa v Bílé Vodě, zanášel se skladbou a zerař-el 16. září 
1798 v Příbore. 

Složil asi 50 mší, offertoria na veškeré neděle a svátky, jež 
vynikají jednoduchostí a vroucí náladou. Jazykem latinským sepsal 
„Navedení k poznání nástrojův hudebních", „školu zpěvu' a „De 
directione musices et de regulis compositionis". 

D'Elvert, Musikg. B. 79. Slavoj 1864. 346. 

V Pří ni£ ti cích u Znojma žil slavný učenec a znalec hudby, larář Prokop 
DíviS (1G9G— 1765); Edmund Thiel, člen řádu cisteroiaekóho na Velehradů, 
dovedný varhaník, byl fedltelein tantějáiho kSrn 1. 1750; Aleiiua Habricb 
(1736-1794), člen řádu benediktinského v Rajbradě, byl výborným hunaliatou, 
varhaníkem a i. 176fi stal se ředitelem raméjiíbo kůru; Gottbard Pokorný 
(1733 — 1802), narozen v Ceskám Brode, varhanik a skladatel, byl ředitelem 
kůra při chráme sv. Petra v BrnS; František Qstz narodil ae 1. 1755 v Stra- 
iicích v Cechách, vzdčlal ae na výborného housliatu a 1. 1794 stal se kapel- 
níkem arcibiskupa Cnlloreda v Olomouci; Antonín Matyáa Kromer (1742 až 
1804), učitel v TirraMi, byl dovedným housliaíou a varhaníkem. '''"'> ij^Íj 

Ve věku 18. pěstováno umění hudební se zvláštní zálibou 
také v kruzích šlechtických a zanáíeli se jím nejen šlechtici, ale 
i šlechtičny jak v Praze, tak na svých sídlech venkovských. Mnozí 
ze Ělechticův vydržovati vlastní budební kapely a u těch panoval 
často hluĚný život, neboť do sídel těch dostavovala se šlechta vů- 
kolní ke hrám divadelním a r&zným zábavám. 

Jedufm z nejhorlivějších milovnfkftv hudby a uměni vůbec byl 
glechetuý lidumil hrabě Frantiiiek Antonín Špork, jeliož činnost.) 
Bluhuje zvláštního povšimnutí. Narozen í). března 1662 v Lysé 



72 i*"^ n. Hudbu v kruzích Šlechticky cli. 

Labem, studoval na vysokých školách v Praze a 1. 16S0 odešel do 
ciziny, hledě seznati, kde by co krásného a obecnému dobrému 
prospéĚného bylo, aby toho užiti mohl ve prospěch vlasti. Přišed 
1. 1682 do Paříže, poznal tam nový nástroj hudební, rob, na nějž 
vycvičili dal ze svého služebnictva Václava Svfdu a Petra Rohlíka, 
kteří stali se po té prvními učiteli nástroje toho v Praze. Ujav 
pak po otci zděděná panství, vynakládal veliké příjmy své k zve- 
lebení a k podpoře umění a vĎbec k účelům dobročinným. V Praze, 
v Lysé a v Kuksu založil knihovny, v nichž shromáždil veliký počet 
vzácných a užitečných knih, jež vzdělancům byly přístupny, a v Lysé 
zařídil tiskárnu, kde vytištěno veliké množství spiaův poučných, jež 
rozdával svým poddaným. Malíř Petr Braudl a sochař Braun okrašlo- 
vali hrabécí zámky, patronátní chrámy a zámecké zahrady malbami 
a Bochami, Aby vkus obecenstva ušlechtil, zřídil v Praze ve svém 
domě divadlo (1725 — 1734i. v němž dal provozovati dramatické hry 
a opery vedením ředitele A. Denzía. Mezi kusy provozovanými do- 
sáhla největšího úspěchu vlastenecká opera ,Praga nasceute de Li- 
bussa e Premislao". 

Tato šlechetná činnost, hlavně pak mírné nakládání s podda- 
nými a oblfhenosĚ jeho u lidu obecného vzbmlily mu nenávist ne- 
přátel, kteří jej osočovali, že rozšiřuje mezi lid knihy kacířské a 
dovedli toho, že 1. 1729 jat byl na svém sídle v Lysé a neprodleně 
ve véži Daliborce vězením opatřen. Knihovna jeho asi 30,000 dél 
íítajfcf, odvezena z Lysé do Hradce Králové ke konsistoři biskup- 
ské a tam pátráno po knihách kacířských. Po sedmiletém vyšetřo- 
vání prohlášen však za nevinného a knihovna vrácena do Lysé. 

Útrapami těmi zemdlen, ochuravél šlechetný teuto pán pováž- 
livě a zemřel 30. března 1738 v Lysé. Oželen ode všech přátel 
svých i poddaných, převezen do Kuksu a tam 4. dubna pohřben. 

Výborným violoncellistou byl hrabě Jan Václav Špork, president 
soudu appellačního v Praze, jenž jmenován byl generálním ředite- 
lem dvorní hudby ve Vídni 1. 1763 a tam zemřel 25. února 1804. 
On byl prvním protektorem Jednoty umělcův hudebních zřízené 
v Praze I. 1803. 

Na housle a na violoucello hráli výborně Filip Kolovrat Kra- 
kovský, kníže Josef Lobkovic, jenž na zámku Roudnickém provo- 
zovati dal 1. 1806 Hayduovo oratorium „Stvoření avéta' jazykem 
českým. Výbornými houslisty byli hrabě Karel Pachta a hrabě 
Bedřich Noatic. 



Duba II. Umělťi Čeíti v cizině. 73 

Dovednými pianisty byli hrabata Ludvík Joseí Hartig, Kristián 
Filip Clani-Gallaa a František Klebelsberjí. 

Také mezi ostatními ělecbtici bylo mnoho milovníkův uméní 
bndebního a v kruzích těch vznikla myšlénka, založiti ústav ku 
pěstování hudby instrumentální, jež skutkem se stala na počátku 
věku devatenáctého založením konservatoře Pražské. 

DIsbaĚ K. L. 111. 112. Slovník N. VIII. 904. 
Světozor iS88 Ě. 19. b podobiznou Fr. A. Šporka. 

Hudební umělci ze zemi českých v cizině. 

Kdežto v dobách dřívéjSfch nebylo případu, že by umělec Ěesk;' 
byl hledal zaměstnání mimo vlasf v cizině, nastaly ve věku 17. 
v Cechách poměry úplné opačné a stěhováni do ciziny stalo se 
tytýž nutností a jediným prostředkem k vyváznutí z poměrův ne- 
snesitelných. 

Vypovězením větSiny vzdělaného obyvatelstva Českého do ci- 
ziny a illouho trvajícími bouřemi válečnými sklesl počet jeho v Če- 
chách na čtvrtinu a v uprázdněných krajinách usazovali se při- 
stěhovalci z říSe německé, zejména v krajích pobraničných. Hromad- 
nými konfiskacemi a zakládáním hojných kláSterftv zvráceny byly 
Ůplué dosavadní poraéiy majetnické v Cechách a na statcích zabra- 
ných hospodařili r&zní dobrodruhové, většinou bývali důstojníci 
císařští, kteří na lid pozůstalý uvalovali vždy větší roboty a bře- 
mena, vyssávajfce a utiskujíce lid domácí způsobem nejhanebnějším. 

Lid vesnický a městský týrán od pánův a jich .nelítostných 
úradnfkův způsobem neslýchaným, nemohl se dovolati- úlevy ani 
prosbami, ani vzbouřením, k němuž konečně byl dohnán, ano 
vzbouření na různých místech vzniklá byla příčinou utlačování 
ještě tužšího, v němž lid český úpěl až do léta 1781, když zrušeno 
nevolnictví rozkazem císařským. 

K tomu družilo se stálé vyšetřování vyznání náboženského a 
kruté pronásledování pověrčivého lidu fanatickými misionáři, kteří 
dusili kažilé volnější hnutí duševní prostředky nejvybranějšími. 
Za oněch dob stalo se umění hudební jeiliuým prostředkem a zdro- 
jem klidnějšího a bezpečnějšího života a proto utíkali se k němu 
ti, jimž naskytlo se k tomu jen poněkud příležitosti. Umělcům 
výkonným kynula pak naděje ještě lepší za hranicemi při divadlech, 
kamž mnozí odcházeli a jiní pak příkladu jejich následomli. 



74 Doba II. Jan Dismas Zelenka. 

ten stále se šířil a podněcován později různými společnostmi koču- 
jícími, jež z ciziny na čas do Čech přicházejíce, přijímaly dovedné 
hudebníky za členy svých kapel. 

v 

Radu hudebníkův těch, kteří hledajíce útočiště v cizině tam 
prosluli, zahájil slavný varhaník a důmyslný skladatel církevní 
Ondřej Hammerschmiedt. Narozen 1611 v Mostě, vzdělal se v umění 
hudebním, stal se 1. 1635 varhaníkem ve Freiberku v Saších a 
1. 1639 v Žitavě, kde zemřel 29. října 1675. 

Jsa umělcem důmyslným a pilným, žil pouze svému umění a 
složil množství skladeb, jimiž nad své vrstevníky proslul, získav 
si jméno nejchvalnější. 

Z četných jeho skladeb vícehlasých nejdůležitější jsou roz- 
mluvy boha s duší věřící, nazvané ,,Dialogi spirituali" pro 2 až 4 
hlasy (1645), jež staly se vzorem pašijím Jana Šebestiána Bacha a 
oratoriím Haendlovým. Při svých skladbách užil k doprovázení 
též nástrojův, jmenovitě houslí a basu při duchovních koncertech, 
jež psány jsou pro 5^ 6, 12 a více hlasův (1648); poslední jeho 
skladby „Fest und Zeitandachten" pro 6 hlasův jsou z 1. 1671. 

Dlabaé K. L. I. 655. Slovník N. III. 626. Riemann M. L. 359. 

Mezi vrstevníky svými největší měrou proslul plodností a dů- 
kladností skladeb církevních kontrapunktista Jan Dismas Zelenka, 
o němž zmiňují se znalci jeho skladeb co nejchvalněji, jmenujíce 
jej nejslavnějším skladatelem vedle Jana Sebastiána Bacha a 
J. Haendla. 

Narx)zen a (dle M. kř.) pokřtěn 16. října 1679 na jméno Jan 
Lukáš v Lounovicích'®) u Tábora, učil se hudbě u svého otce Jiříka, 
jenž byl varhaníkem. Léta 1709 byl ve službách svobodného pána 
L. z Hartigův, k jehož přání složil latinskou kantátu pro kolej jezo- 
vitskou a následujícího roku byl kontrabasistou při dvorní kapele 
vDráždauech. V průvodu kurfirsta Saského odešel 1. 1715 do Vídně, 
studoval kontrapunkt u kapelníka Fnxe, následujícího roku navštívil 
Benátky, seznámil se tam se skladatelem A. Lottim, u něhož zdo- 



'*) V nejstarší matrice fary Louňovické zaznamenáno: „Dne 16. Oktobr. 
pokřtěno dítě jménem Jan Lukáš od dvoj ctihodného kněze Jana Ignatiusa 
Komenského, faráře Louůovského. Otec jeho Jiřík Zelenka Baborovský, var- 
haník Louňovský, Matka Marie. Kmotří dvojctihodný kněz pan Jan Ignatius 
Birkner, děkan Načeradský, Pan Adam Růžička, primátor Louňovský, Panna 
Anička Selmanova z města Eábi; jest rozen na vodnáři. Rok 1679.*^ 



Dobn II. Jun Zacb. 75 

koDalil se v theorii a vrátit se po roce do Drážíau. Léta 1723 za- 
vítal do Praliy k slavnostem korunovačním Karla VI. za krále Če- 
ského. !i v prvních dnech luésíce září toho roku provozováno jeho 
melodrama „Sub olea pacis et palma virtutis" v koleji jezovitaké za 
přítomnosti dvora císařského. Vrátiv se po té do Drážďan, zástava! 
churavého kapelníka Heinichena při kůru dvorního chrámu kato- 
lického až do 1. 1729, po té byl prozatímným kapelníkem až do 
1. 1733, ale místa toho neobdržel, neboE kapelníkem jmenován 
skladatel Adolf Hasae. V náhradu za to jmenován Z. dvorním skla- 
datelem a služné zvySeuo mu na 800 tolarftv. 

Zanášeje se neustále skládáním v zátiší domácím, zemřel na 
vodnatelnost 23. prosince 1745 a pochován na katolickém hřbitově 
y předměstí Friedrichově. Byl to skladatel důmyslný, nad míru 
plodný, skromný a zbožný, vynikaje vzděláním vSeobecným i hudeb- 
ním a znalostí více jazykův. Mezi skladateli českými byl je- 
diným, jenž i v cizině mateřského jazyka Českého si vážil, složiv 
jedno Motetto na slova Česká, což svědčí o jeho šlechetné povaze. 

Zelenka byl skladatelem neobyčejně plodným a složil asi 
72 skladby vokální s průvodem nástrojňv a 15 skladeb instrumen- 
tálních, zejména 15 úplných mší, více částí raší, 5 motett pro só- 
lový hlas, mezi nimiž jedno na slova .Chvalte syna božího" pro bas 
s prftvodera dvou houslí, violy, dvou hoboji, dvou rohňv a kontra- 
basu, 3 Rekviem, 2 Tedeum, 42 žalmy, 3 oratoria, Lamentationes, 
Responsoria a melodrama „De S. Venceslao" či „Sub olea pacis 
et palma virtutis" (to jest s bobkovou ratolestí míru a palmou 
ctnosti atd.). Skladby ty oplývají krásami melodickými, živou částí 
harmonickou a uměním kontrapunktickým. Za nejlepĚÍ jeho skladby 
považují se „Lamentationes pro dle Mercurii' a „Responsoria pro 
hebdomada aancta" (1722), jež předčí nad ostatní hlubokým citem 
a povšechnou dokonalostí. 

Ze skladeb těch nebylo nic tiskem vydáno a rukopisy chovají 
86 ve dvorní knihovně Drážďanské. 

Dlabač K. L. UI. 436. Dniihor 1869, 161. Slavoj 1863, 28. 

Slovník N. X, 3U. Hudební vĚatnik 1877 fi. 23. a 24. 

Jabrbaeh d. b. Mub. 1830. I. 119. Lnnghans Geach. d. M. 1883, 1. 343. 

Jako Zelenka v Drážďanech, proslavil se v Mohuči výborný 
varhaník a kon trapu nktista Jan Zach. Narozen (dle M. kř.) 13. listo- 
padu 1699 v Čelákovicích, kde otec jeho byl kolářem, < 
studia do Prahy, vzděJal se v umění hudebním u CerO 



76 I>oba II. František A. Tůma. 

Stal se choralistou při chrámě sv. Havla a 1. 1737 varhaníkem při 
chrámě sv. Martina na Starém městě Pražském. Když pak nedo- 
sáhl místa varhanického při chrámě sv. Víta, o nějž se byl ucházel, 
odešel do ciziny a jmenován kapelníkem arcibiskupa Mohučského, 
kde požíval vážností v kruzích uměleckých ; jsa však povahy prchlivé, 
zemřel 1. 1773 v ústavě pro choromyslné v Bruchsalu. 

Složil množství skladeb církevních, koncertňv a sonát klavír- 
ních a více skladeb na varhany, jež mají největší cetiu a v nichž 
jeví se důmyslnost, zároveň ale náklonnost k hloubání a nálada 
fantastická. 

Dlabač K. L. III. 427. Slovník N. X. 217 (udává mylně, že se nar. 1 1705). 
Schilling, Univ. L. VI. 892. Neue Zeitschr. f. M. 1864, No 17. 

Mezi umělci českými, kteří mimo Čechy za hranicemi půso- 
bili, získal si nejslavnější jméno v oboru hudby církevní kontra- 
punktista a důmyslný skladatel František Ignác Antonín Tůma, jenž 
byl nejhledanějším skladatelem ve vyšších kruzích Vídeňských. Na- 
rozen (dle M. kř.) 2. října 1704 v Kostelci nad O., vzdělal se v po- 
čátcích hudby u svého otce Václava, odešel po té do Prahy a zdo- 
konalil se u Černohorského na varhany i v theorii hudební. Dokon- 
čiv studia filosofická, odešel do Vídně, studoval u J. Fuxe a 1. 1741 
jmenován' komorním skladatelem ovdovělé císařovny Alžběty; po 
její smrti 1750 žil na odpočinku a zaměstnával se skládáním. Po 
smrti manželky své 1. 1768 stal se těžkomy siným a zemřel 1774 
v klášteře Gerasu. Složil asi 30 msí, z nichž za nejlepší uznávají 
se mše z C, d, a, B, Es, žahir 50. „Miserere" a „Lectiones et Lamen- 
tationes". Ve skladbách těch jeví se ušlechtilost a pravdivost, v nichž 
smysl slov případně jest podán a proveden s největší důsledností, 
což svědčí o všestranném vzdělání a vrozené důmyslnosti, jakož 
o jeho dozrálé reflexi. Srovnán se svými vrstevníky zastupuje T. 
směr jednostranného, rationelně nábožného skladatele, jehož formu 
ovládá přísný živel kontrapunktický a v jehož skladbách převládají 
themata neobyčejně vážná; proto zůstanou také jeho skladby kru- 
hům širším nepřístupny, poněvadž k jich ocenění třeba důkladného 
vzdělání hudebního. Tůma byl pracovník pilný, skládal rychle a 
pracoval často až do unavení. 

Dlabaé K. L. III. 283. Slovník N. IX. 633. Wurzbach, Biogr. L. 48. 105. 
Neue Zeitschrift f. Musik, Leipzig 1864 No. 16. 



Doba II. Fl. L. Gassmann a J. Mysliveček. ^^ 

Záslužnou činností ve Vídni proslul důmyslný skladatel a diri- 
gent Florian Leopold Gassmann. Narozen (dle M. kř.) 3. května 1729 
y Mostě, vycvičil se v hudbě u ředitele tainějšího kftru J. Vobořila, 
odešel 1. 1742 tajně do Karlových Var a po té do Itálie, kde stu- 
doval po dvě léta theorii hudební u patera Martinia v Bononii. 
L. 1763 jmenován dvorním skladatelem balletův, po smrti Reutte- 
rově 1. 1772 dvorním kapelníkem a zemřel 22. ledna 1774 v nej- 
lepším věku. 

Složil asi 23 opery, oratorium, stahat mater, více mší, motetta, 
hymny, žalmy a nejlepší svou skladbu „Dies irae" ; mimo to 15 
symfonií, 6 kvintett, 12 kvartett pro nástroje smýkací a 6 kvartett 
pro flétnu, housle, violu a basu, jež vydány tiskem 1769. L. 1771 
založil výpomocný spolek „Tonkunstlersocietát", jenž později na- 
zván „Haydnsocietát", proslul jako výborný dirigent a učitel hudby, 
k jehož žákům náležel též Antonio Salieri. 

Dlabač K. L. I. 445. Dalibor 1861, 281. Slovník N. III. 322. 
Grassner Lexikon d. T. 327. Wurzbach, Biograf. Lex. V. 96. 
KOchel Die Hof-Musikkapelle, Wien 1869, 88 a 108. 

Ze skladatelův českých proslavil se v Itálii největší měrou 
Josef Mysliveček jako skladatel dramatický, jenž přes to, že žili 
tam proslulí umělci domácí, po nějakou dobu byl na divadlech 
vlašských skladatelem nejoblíbenějším a všude oslavovaným. Arci 
netrvala sláva jeho příliš dlouho, neboř jak náhle se b}l objevil, 
tak náhle opět zanikl. Narozen 9. března 1837 v Praze (zároveň 
se svým bratrem) ze zámožné rodiny mlynářské, studoval školy la- 
tinské, vvučil se řemeslu mlvnářskému a se zvláštní horlivostí cvičil 
se též v hudbě, nejdříve u F. V. Habermanna, po té u slavného 
J, Segra. Postoupiv podíl svftj na mlýně po smrti otcově svému bratru 
Františkovi, oddal se úplně hudbě, odešel 1. 1763 do vlašských 
Benátek a studoval theorii hudební u Pasceltia; po té odešel do 
Parmy a do Neapole, složil operu „Bellerofonte", jež provozována 
na divadle San Carlo s velikou okázalostí a rázem učinila jej slav- 
ným po celé Itálii. Od té doby nazýván „II Boéímo" a „Venatorini*, 
a kam zavítal, všude byl oslavován, jako největší skladatel drama- 
tický veleben a skladby jeho provozovány na všech italských 
divadlech. 

U veliké nádheře bydlel v íiímé ve vlastním paláci na Piazze 
del popolo, navštěvován šlechtou a výtečníky všech stavův, k ji< 



78 Doba IL J. Mysliveček. 

poctě hojné příjmy své snadno vydával a přílišným rozkošem hověl. 
Léta 1777 sešed se v Mnichové s Mozartem, kde provozováno jeho 
oratorium „Abramo e Isacco", byl povážlivě nemocen a neopatr- 
ností lékařovou zohyzděn mu obličej. Rozmařilým životem vyčer- 
pány však znenáhla veškeré zásoby a následky nemoci počaly se 
objevovati měrou vždy děsnější. Aby opět přijmuv nových nabyl, 
složil operu „Armida** pro divadlo Milánské, avšak dílo to nemělo 
žádoucího úspěchu, byvši obecenstvem odmítnuto a miláček dříve 
oslavovaný vysyčen. Nezdarem tím zarmoucen a úplně zničen, pozbyl 
veškeré důvěry ve svou sílu a vrátil se do Říma, kde stihla jej 
rána ještě krutější. Věřitelově jeho, čekajíce marně na zapravení 
svých požadavkův, zabavili jeho majetek a Mysliveček, zachvácen 
náhlou horečkou a opuštěn ode všech přátel a pochlebníkův, ze- 
mřel v největším nedostatku 4. února 1781 v Římě ve 44. roce 
věku svého. Neočekávaná jeho smrt způsobila v kruzích uměleckých 
všeobecnou soustrast a přičiněním žáka svého Sir Barrya byl po- 
chován ve chrámě San Lorenzo in Lučina, kde postaven mu mra- 
morový náhrobek, po němž však nyní není ani stopy. 

Složil asi 30 oper, zejména „Hypermenestra" (1769) pro Ěíra, 
„Romolo et Ersile" (1773) pro Neapol, „Demetrio" (1773) pro Pavii, 
„Antigone** (1773) pro Turin, .Artaserse** (1774) pro Neapol, 
„Attide" (1774) pro Padovu, «Ezio", „Demoofonte" (1775) pro Neapol, 
„Olimpiade" (1788) pro feím. Mimo to známy jsou ještě „II Farmace", 
„Merope et Tamerlano", více oratorií, z nichž vynikají „Passio Jesu 
Christi" a „La famiglia di Tobia*, symfonie, sonáty, koncerty, 
kvaitetta, árie, jež roztroušeny jsou po městech vlašských; posled- 
ním jeho dílem bylo 6 kvartett, jež vydány tiskem v Amsterodame 
po jeho smrti. 

Jako skladatel proslavil Mysliveček jméno české v cizině, půso- 
bení jeho nemělo však žádného vlivu na umění jeho domoviny, 
po níž on také netoužil, vyhledávaje pouze osobní slávy a hmot- 
ného prospěchu, jako většina tehdejších hudebníkův v Čechách 
zrozených. Skladby jeho zůstavše v cizině, ^^) ve vlasti české úplně 
byly neznámy. 

Dlabač K. L. II. 364. Dalibor 1860, 97. Slovník N. V. 587. 
Schilling Univ. Lex. IV. 711. Wurzbach, Biograf. L. 18. 362. 
Nohl „Mozarts-Briefe", Salzburg 1865, 56, 60 a 193. 



*') V knihovně Neapolské nalézají se rukopisy oper Myslivečkových: 
Artaserse, Antigone, Demetrio, Demoofonte, Ezio, Olimpiade, Romolo et Ersile, 



Doba II. JiH A. Benda. 79 

V oboru hudby dramatické proslavil se vedle Myslivečka nej- 
větší měrou Jiří Antonín Benda svými skladbami melodramatickými, 
kterýžto druh skladeb v téže době samostatně vynalezl francouzský 
skladatel Rousseau, což arci Bendovi známo nebylo. Narozen (dle 
M. kř.) 30. června 1722 v Starých Benátkách,^^) studoval v Jičíně 
•a odešel 1. 1742 s rodiči svými do Berlína. Přičiněním bratra 
Františka stal se členem při kapele královské, a 1. 1748 jmenován 
kapelníkem v Gothě; 1. 1760 podnikl cestu do Itálie a vrátiv se do 
Gothy, věnoval se s velikou horlivostí skladbě dramatické. L. 1774 
složil melodrama „Ariadně auf Naxos* na slova Brandesova (vyd. 1778 
a 1781 v Lipsku) a skladba ta přijata při provozování s velikou po- 
chvalou, získala původci velikou slávu. L. 1778 složil druhé melo- 
drama „Médea" na slova Gotterova (vyd. 1778 v Lipsku), jež stejného 
dosáhlo úspěchu. Třetí melodrama „Almansor und Nadiue**,^*) jež 
složil ve Vídni a v němž árie se sbory se střídaly, potkalo se 
s malým úspěchem. 

Melodrama udrželo se po nějakou dobu na jevištích, ale brzo 
zastíněno bylo skladbami Gluckovými, Mozartovými a skladatelův 
vlašských i francouzských. Po třicetileté činnosti odešel Benda 
1. 1778 na odpočinek a žil v zátiší v Kostřici, kde 6. listopadu 1795 
zemřel. Mimo skladby jmenované složil 7 operet, 2 kantáty, 6 sonát, 
několik symfonií a koncertův klavírních, jimiž ale nedosáhl zvlášt- 
ního úspěchu. Ve skladbách jeho jeví se vroucí melodie a výrazný 
rhythmus, jmenovitě jeho adagia a recitativy vynikají hlubokým 
citem . 

Dlabač K. L. I. 108. Dalibor 1860, 9. Schilling, Univ. L. I. 547. 
Slovník N. I. 107. Rieman, M. L. 90. 

K nejplodnějším skladatelům českým v době té náleželi Jan Kř. 
Vaňhal, Václav Pichl a Vojtěch Jírovec, jichž skladby však při- 



19 árii a dvojzpévfiv; v knihovně Bononské jsou uloženy pouze některé 
zpěvy 8 průvodem nástrojův. (Dle zprávy Fr. Florima, knihovníka konserva- 
toře Neapolské, zaslané 20/yiI. 1883 p. Bervinovi, sekretáři hud. akad. v Římě. 
Prostřednictvím stav. rady p. Frant. Pokorného v Římě nám sděleno.) 

O životě M. psal Martin Pelzel, jenž vydal též jeho podobiznu od Nieder- 
hofera rytou. 

*•; Matriky v Nových Benátkách, kam přifařeny byly Staré Benátky? 
počínají rokem 1722. 

**; Dlabač K. L. 1. 109 neuvádí toto melodrama, ale „Pygmalion", mr 
drama von Bousseau, 1780 Leipzig. 



80 Doba II. Jan Vaňhal, V. Pichl, V. Jírovec. 

způsobeny jsouce příliš tehdejšímu duchu času, brzy jinými byly 
překonány a zanikly. 

Jan Kř. Vaňhal, dovedný pianista a učitel hudby ve Vídni^ 
narodil se 1. 1739 v Nechanicích,^^) 1. 1760 odešel do Vídně na 
studia a nastřádav si něco jmění, vykoupil se z poddanství. Po té 
odešel do Itálie, navštívil větší tamější města a seznámiv se s Gass- 
manem, vrátil se 1. 1763 do Vídně, kde zanášel se vyučováním 
hudby a zemřel 26. srpna 1813. 

Složil asi 100 symfonií, z nichž některé vydány byly tiskem^ 
100 kvartett pro nástroje sraýkací, 37 sonát, 25 mší, 2 rekviem, 
1 oratorium, 1 stabat, více koncertův pro různé nástroje a 2 opery. 

Dlabáč K. L. III. 324. Schilling, Univ L. VI. 816. 
Dalibor 1869, 2. Slovník N. IX. 898. 

Václav Pichl, houslista, skladatel a spisovatel, narodil se (dle 
M. kř.) 25. září 1741 v Bechyni a vycvičil se v počátcích hudby 
u Jana Pokorného ve svém rodišti. Po té přišel na studia, zdoko- 
nalil se na housle a v theorií hudební u Segra, odešel do ciziny 
a stal se konečně kapelníkem arciknížete Ferdinanda' rakouského 
v Miláně. L. 1796 vrátil se do Vídně a zemřel 4. června 1804. 

Složil 7 vlašských oper, přes 100 symfonií, 148 kvartett pro 
nástroje smýkací, množství žalmův, kantát, koncertův, několik písní 
českých, celkem asi 880 skladeb, jichž asi 290, mezi těmi 66 symfonií 
vydáno tiskem. 

Sepsal „Dějiny českých umělcův ve Vlaších", jež ale zničeny 
požárem při obsazení Milána vojskem francouzským ; mimo to pře- 
ložil libretto Mozartovy opery Kouzelná flétna na jazyk český, vydal 
též několik písní českých tiskem a mezi tehdejšími umělci byl 
z těch, kteří i v cizině pečovali o prospěch vlasti. 

Dlabač K. L. II. 647. Dalibor 1864, 19. Slovník N. VI. 365. 

Horlivý milovník umění hudebního a skladatel Vojtěch Jirove& 
(psán A. Gyrowetz) narodil se 19. února 1763 v Budějovicích a 
vycvičil se v počátcích umění hudebního u otce, jenž byl ředitelem 
kůru při chrámě děkanském. Po té studoval v Praze práva, odešel 
do Vídně, později do Itálie a konal kontrapunktická studia u slav- 
ného Sály v Neapoli. Vrátiv se do Vídně, přijal státní službu, stal 
se legačním sekretářem v cizině a 1. 1804 jmenován skladatelem 



21 



) V matrikách Nechanických jméno Vaňhal nalezeno nebylo. 



I ců\ 



Doba 11. Fr. RSBzler, Fr. Kichler, Jan Stefani. gl 

při tlvovním divadle ve Vídui. V době té složil množství skladeb 
pro divadlo, 1. 1S31 odešel na odpočinek a zemřel 19. března 1850 
ve Vídni ve vysokém věku. 

Složil 30 oper, 40 balletfiv, 60 symfonií, 60 kvartett pro ná- 
stroje sniýkacf, 40 kUivírnícb sonát, 19 mSI, 30 skladeb pro klavír, 
liousle a violoncello a více menších skladeb rňzného drubu, jež 
nevynikajíc)! probloubeností, zanikly za krátkou dobu. 

Biografie von Ad. Gyrowetz. Wien 1848. 
Dalibor 1862. 137 a 145. Slovnifc N. IV. 410. 

K plodným skladatelům náležel té^ FrantiSek Antonín RSszler, 
uauvuny Kosettí, jenž narodil se (dle Dlabaíe) 1. 1750 v Lito- 
měrieícb.''*) Vycvičiv se v uměnf hudebním, stal se kapelníkem 
knížete Ůttiugena z Wallersteinu, po té odešel do Paříže a 1. 1789 
jmenován dvorním kapelníkem ve Zvěřině. Zde získal si svou čin- 
ností všeobecnou oblibu, ale zemřel již 30. června 1792 v Ludwigs- 
lusté, nedaleko Zvěřina. 

Složil asi 30 symfonií, oratorium, missa de requiem, 9 kvartett, 
sextetto pro housle, violu, tíétnu, dva rohy a kontrabas 1784 a více 
skladeb klavírních. 

DlaliaČ K. L. II. 587, Wucahach B. L. XXVI. 251. Slovník N. Vil. 582. 

Ze skladatelův na Moravě narozených byl František X. Richter 
prvním, jenž dosáhl slavného jména v cizině. Narozen 1, prosince 
1709 v HoleSové. odeSel do ciziny , byl 1, 1760 členem kapely v Mann- 
heime a později stal se kapelníkem při hlavním chrámě v Strass- 
burku, kde zemřel 12. září 1789. Složil asi 26 symfonií, 6 kvartett 
pro smýkací nástroje, 3 tria, 7 mší, více menSích skladeb a sepsat 
theoretické dílo .Harmonische Belehrung zur niusikalischen Ton- 
kunst", jež L. Kalkbrenner vydal tiskem 1. 1804 v překlade fran- 
couzském. 



DUbač K. L. II. 576. Slovnik N. VH. 444. 

Sohilling Univers. Lex. d. T. V. 734. Hiemann, H. L. 764. 



li zaví 

[■ houi 

m. 



VětSina umělcův hudebních v Čechách zrozených putovala do 

západních, hledajíc tam slávy a zaopatření, a pouze někteří 

zavítali na svých cestách do zemí východních; mezi těmito byl 

houslista Jan Stefani, jenž proslul jako důmyslný skladatel oper 



") V matrikách LítomĚřických jméno RQaEler nalezeno nebylo. 



82 Dtiha 11. Jindřich Bieber. 

puUkvch v iluchu uárodním. Narozen 1. 1746 v Praze, vycviCil se 
v hudbě v klášteře Benediktinském, a zdokonaliv se v Itálii, stal 
se kapelníkem hraběte Kynského ve Vídni a po té členem kapely 
císareké. Léta 1771 sestavil kapelu a pořádal veřejné koncerty ve 
VarSavě. Osvědíiv se jako dokoualý umělec, jmenován prvním 
houslistou a po té kapelníkem Varšavského divadla, kterýžto úřad 
zastával až do své smrti a zemřel 23, úuora 1829. 

Seznámiv se a duchem hudby polské, složil k vj'bídauti spiso- 
vatele Boguslawského polskou operu ,Krakoniaki a Gorale', v níž 
ducha národního tou niérou postihl, že dílo jeho přijato při pro- 
vozování (1. března 1794) s neobyCejným nadšením a stalo se 
vzorem opery polské. Opera ta jest spanilý obrázek polského života 
venkovského, vynikající pravdivostí a původnosti. Po té následovalo 
G jiných oper, ale žádná nedosáhla podobného úspěchu; dále složil 
více máí, kantát a skladeb klavírních, mezi nimiž vynikají polonézy 
zvláátním výrazem a Částí rhythmíckou. 

Dalibor 1863. 259. Slovnik N. Vlil. 1002. 

Slownik Muz. polakich od Sowiaakého, v Paryži 187i. 

Vedle uvedených hudebníkův působilo v cizině množství uměl- 
cův výkonných, kteří se proslavili jako uěitelé hudby, pěvci a 
virtuosové, 

Hra na housle, jež v Itálii koncem věku 17. dosáhla značné 
výĚe dokonalosti, rozĚfřila se i do zemí ostatních a nalezla též 
v Čechách více horlivých rěstitelův, kteří získali si zvučné jméno 
vedle virtuosův vlaSakých. 

Jedním z prvních virtuosův na housle v Čechách byl Jindřich 
Bieber. Narozen (dle M. kf.) 12. srpna 1644 ve Vavtemberku 
v Čechách, kde otec jeho Martin byl polesným, vycvičil se v umění 
hudebním (u koho, není známo) a proslul jako virtuos, jsa vrstev- 
níkem vlaSskýeh mistrův Bassania a Corellia. Léta 1684 stal se 
kapelníkem arcibiskupa Solnohradského, podnikl následujícího roku 
uměleckou cestu po Německu, Francii a Itálii a vrátiv se do Solno- 
hradu, povýĚen byl císařem Leopoldem za zásluhy, jež získal si 
uměleckou Činnosti, do stavu šlechtického. S druhým kapelníkem 
Pichlerera řídil I. 1707 hudební část slavností, pořádaných při svě- 
cení chrámu universitního v Solnohrade a zemřel brzo po roce 1707. 
Složil 6 houslových sonát (1681), 7 tříhlasých partit, 2 sonáty, ne- 



Doba II. Jiří Czíírt a Fr Benda. 83 

Spory a iilaiiie s jirůvoJeiu iiástrojův (1C93), v nichž jeví ae uměl- 
cem iiiiiiaiiyiii a vysiiélym. 

Dlabač K. L I. 149. Schilling U. L. I. 630. Sieman M. L. lOa. 
Dopis J. Engla, aekrotáře Mourtea, ze dne 12. tednn 1884. 
Matrika kř. iol 121. Ě. 1. ve Vařte m beree ; 1885. 

VeiJlé Biebťa proslavilo se více virtuosttv na housle, kteří 
vzdélaváe se na Školách domácícli, získali jménu českému chvaluou 
po vésC národa liudfbiiílio. Z vel kého poutu těclito iustruTtientali.-itftv 
uvádiioe zde pouze nej [)rediiějĚi. 

Jiří Czarl (psán též Sciiardt a. ZartliJ. houslista, skladatel a 
přítel FvaiitiSka Beudy, narodil Re {dle M. kř.) 8. dubna 1708 
v Hochtaiiové u Německého Brodu ; zde vyučil se v počátcích hudby 
n L. Loreui'e, zdokonalil se na housle u Timmeru v Praze, uii 
flétnu u Biarellla a stal se členem při kapele hrabete Pachty. Se- 
známiv se s F, Bendou. oileSet tajné do ciziny, byl po nějakou 
dobu ve Varšavě, 1. 1733 v Dváždanech a po té stal se členem při 
kapele prince pruského. Léta 1760 odeSel do Mannheimu, jmeno- 
ván houslistou kurlirsta bavorského, kde zůstal až do své smrti, a 
zemřel roku 1774. Juko virtuos proslul mistrnou hrou a složil 
6 skladeb sólových pro housle, 6 pro flétnu, tria, koncerty, symfonie 
a vlče menších skladeb různého druhu. 

DUbač E. L. I. 303. Schillii]? Univ. L. II. 344. Hendel C. L. III. 43. 

Nejslavnějšího jméua jako virtuos na housle dosáhl za hrani- 
cemi František Benda, nejstarší syn z této hudebnické rodiny, přítel 
CzartŮv a zakladatel zvláĚtní houslové školy v severních Němcích. 
Narozen 25. listopadu 1709 v Starých Benátkách, kde otec jeho 
Jan Jiří byl tkalcem a dovedným hudebníkem, stal se 1. 1718 
sopranistou pří chráme kláštera Benediktinského u sv. Mikuláše 
na Starém městě Pražském, cvičil se v hudbě u ředitele kůru Jakoba 
Guntbera a odešel tajně do Drážd!an; po roce vrátil se opět do 
Prahy, byl choralistou v semináři jezovitské, zpíval 1. 1723 při 
slavnostním provozování Zelenkovy skladby „Sub olea pacis", učil 
se na housle u Loebla a Koníčka a stal se po různých příhodách 
čteném kapely prince pruského v Postupimi. Zde zdokonalil se ve 
vyšĚí hře houslové u Jana Grauna, studoval theorii u Quuiize, 
1. 1772 jmenován mistrem koncertním krále Bedřicha II. a zemřel 
7. března 1786 v Postupimi. 



34 Doba II. Job. Benda, Jan Stamitz, P. Vranický. 

Jako virtuos proslul krásným tónem, ušlechtilým přednesem 
a měl zvláštní svůj způsob hry, jenž značně se lišil od hry mistrův 
jiných, poněvadž vznikl na základě zpěvu. Tím způsobem stal se 
tvůrcem zvláštní houslové školy, v ní/ vycvičilo se množství umělcův. 

Dlabač. K. L. I. 104. Slovník. Nauč. I. 607. Dalibor 1860, 26. 
Schilling Univ. L. I. 546. 

Bratr a vyučenec Františkův, slavný houslista Josef Benda, na- 
rodil se (dle M. kř.) 7. května 1724 v Starých Benátkách, odešel 
ke svému bratru do Postupimi, kde vycvičil se v umění hudebním 
a stal se členem kapely královské. Po smrti bratra svého jmeno- 
ván mistrem koncertním, v kterémžto úřadě zůstal až do 1. 1797, 
po té odešel na odpočinek a zemřel 22. února 1804 v Berlíně. 

Dlabač K. L. I. 108. Slovník Nauč. I. 607. 
Schilling Univ. L. I. 547. Riemann M. L. 90 

Jako František Benda v Berlíně, proslavil se jako virtuos a 
výtečný učitel hry houslové v Mannheime Jan Václav Antonín 
Stamitz. Narozen (dle M. kř.) 19. června 1717 v Německém Brodě, 
kde v hudbě se vzdělal, odešel do Prahy, stal se 1. 1745 členem 
kapely kurfirsta bavorského v Mannheime, po té mistrem koncert- 
ním, dvorním kapelníkem a zemřel 1. 1761. 

Vynikaje vzděláním a důmyslností, proslul jako výborný diri- 
gent, za jehož řízení kapela náležela k nejslavnějším sborům, a 
největší zásluhu získal si jako učitel .hry houslové, u něhož vycvi- 
čilo se množství umělcův. Mimo to byl dovedným skladatelem, 
složil 12 symfonií, 12 sonát pro housle a bas, 6 sonát klavírních. 
6 houslových koncertův, 6 trio pro dvoje housle a bas a více etud 
pro dvoje housle. 

Dlabač K. L. III. 198. Slovník Nauč. VIII. 963 
Schilling Univ. L. VI. 466. Riemann M. L. 875. 

Mezi vrstevníky svými prosluli ve Vídni slavní houslisté Pavel 
Vranický a František Krommer, kteří získali si chvalné jméno též 
v oboru skladatelském. 

Pavel Vranický narodil se 1. 1756 v Nové Říši^*) na Moravě a vy- 
cvičil se v počátcích hudby v taméjším klášteře praemonstratském. 

'*) Matriky v Nové Éíši zničeny byly požárem 1. 1813 vzniklým. 



Doba II. Fr. Kroinmer, Fr PechAfek, L. Koželuh. 85 

Po té stal se Členem kapely knížete Eszteťházy-a. I 1 785 ředitelem 
orcLestru při dvorním divadle ve Vídni a zemřel 28, září 1808. 

Složil 27 symfonií. 45 kvartett ii li' kvintett pro uilstroje siiiy- 
kací, 7 oper, 5 balletftv a více skladeb klavírních. 

DUbae K. L III. 414. D'Elvert Mnaike- Beil. 190. Sluvnik Nhui<. IX. 1276. 

Stejnou měiou proslavil se výtečný Frantíáek Krommer. Na- 
rozen dne 17. května 1760 v Třebíči na Moravě, vycvičil se v biidbě 
u svého strýce Antonína M- Kromniera v Turasn a stal se kapel- 
níkem vojenským. Později odešel do Vídně a vynikaje jaku výborný 
houslista a skladatel, jmenován I. 1818 po smrti I.. Koželuhové 
dvorním skladatelem a kapelníkem hudby i'0roornf. V úřadě tom 
setrval až do své smrti a zemřel 8. ledna 1S31. 

Složil více mĚí, 5 symfonií, 69 kvartett a 18 kvintett pro smý- 
kací nástroje, 5 houslovycli koneertův a více menSícb skladeb. 

Dlabafi K L. II. 135. D'Elvert Mosi^e:. Beil. 12!). 
Wurzbach Biograf. L. XIII. 251. Květy 1871. 14. 
KOebel Hoť. u. Mua. K. Wieo 1869, 92. 

K vynikajícím nmélcům náležel houslista a skladatel Franttiek 
Martin Peoháček. Narozen (dle M. kr.) 10. lisiopadu 1763 v Ústí 
n. O-, vycvičil se v ])očátcích hudby ve svém rodiSti, zdokonalil se 
u slavného Dittersdorfa ve Vídni a stal se 1. ITPO kapelníkem při 
divadle předměstském. L. 1822 odešel do ciziny, stal se koncert- 
ním mistrem ve Stuttgarte, 1. 1827 v Karisruhe, kde zůstal až do 
, své smrti, a zemřel 16- září 1840. Složil 2 opery, 10 operett, 12 sym- 
fonií, asi 30 balletův a více různých skladeb pro klavír a jiné 
nástroje. 

Dlsbač K. L- II. 437. Slovník Nhuě, VI. 203. 

Allgem. MuBikal. Ztg. 1840, 6. 43. 

Mezi virtuosy na piano proslul plodný skladatel Leopold AntonÍR 
Tomáš Koželuh, synovec Jana Antonína Kožchilia. Narozen (dle 
M. kř.) 9. prosince 1752 ve Velvarech, vzdělal se v hudebním 
umění u svého strýce v Praze, kde filosofii studoval a po té oddal 
se hudbě. Činnosti skladatelskou získal si brzy chvalné jméno, nebof 
již 1. 1771 provozován jeho ballet na divadle Pražském. L. 1778 
odeSel do Vídně, jmenován učitelem hudby areikuěžny Alžběty, 
první manželky císaře FrantiĚka II., po smrti Mozartově stal se 
komorním skladatelem a zemřel 7. květnu 1818 ve Vídui. 



86 Doba II. Jan Liidislsv Dasik. 

Složil veliké množství rflifných skladeb, zejména -10 balletftv, 
2 opery, oratorium „Mose in Egitto" (1787), slavnostní kantátu ke 
korunovaci Leopolda II. za krále českého, sbory, jež při slavnosti 
té byly provozovány v paláci Černíiiakéin v Praze, asi 60 sonát, 
30 symfonií, množství sereuad, koncertflv, písni a jiných skladeb, 
z nichž mnohé vydány byly tiskem. Jako jiní skladatelově v době 
tehdejší dovedl i Koželuh pfizpBsobiti se duchu Času a vynikaje 
nadáním, hojnou měrou z něho kořistil. Skladby jeho byly svého 
času oblíbeny, brzy však zanikly, ustoupivše vytvoi-ftm dokonal ejĚtra, 

Dlabač K. L. 11. 15, Schilling Un. L IV. 206. Dalibor 1862, 273. 

Slovník N, IV. 903. Wnríbach B- L. XIII. 92. 

KBchel H. Has. K. Wien Í869, 92 a UO. 

Nejslavnějšího jména jako geniální virtuos na piano dosáhl 
v cizině z umělcfiv českých Jan Ladislav Dusik. 

Narozen 9. února 1761 v Čáslavi, vzdělal se v umění hudeb- 
ním u svého otce Jana Josefa, jenž byl dovedným huflebnfkem. a 
brzo vynikl neobyčejnou zručnosti ve hře klavírní a na varhany. 
V Praxe studoval filosofii a zdokonaliv se na piano. odeSel s hrabě- 
tem Maenerem do Hollandska a mistrnou hrou tak proslul, že jme- 
nován I. 1783 učitelem hudby v Haagu. LéU 1786 odešel do Pa- 
říže, koncertoval před královnou, po nějakou dobu žil v Anglii a 
vrátil se 1. 1800 do Hamburku. Odtud navštívil Cechy, koncertoval 
so Stichem v Čáslavi a stal se 1. 1803 učitelem prince Pruského. 
Léta 1808 jmenován ředitelem koncertfiv vojvody Beneventského 
Talleyraiida v Paříži a tam zemřel 12. březua 1812. 

Složil ií opery, slavnostní mši, onitoťui, více symfonií, velký 
klavírní koncert, aonaty pro klavír s průvodem jiných náatrojQv, 
celkem asi 77 skladeb klavírních, mezi nimií nejvétší cenu ninjf 
souaty : nejskvělejší skladbou jest opus 70. 

Dusík nebyl příliš důkladným kontrapunktikem. ale umění 
jebo obracelo se k srdci a hra jeho, oduSevnéným přednesem vyni- 
kající, znnechala v posluchači vzpomínky nejpříjemnější. Virtuosity 
a zručnosti technické užíval pouze jako prostředku k zvýšení du- 
Ěevního dojmu a proto byl všude oblíbeným a dosáhl všeobecného 
uznání. Skladby jeho vynikají nad plody jeho vrstevníkův původ- 
ním obsahem a zvláštní formou, v níf. zračí se podivuhodná indi- 
vidualita, jasnosf. lesk a dobrý vkus. 

Dlabae I 348. Slavoj 1863, 128, Dalibor 1863. 2. Slovník N. II, A. 2. 3fiS. 
KvĚty 1870, í, 17. Osvéta 1883, Ě. 6. 



Dob» IL Fr. Nikodim. Antonín R*jíh». <IX 



1 Čestné postavení zaujali v cizině jakožto theoreUkoTé « vřitv^ 

í František Xikodim a slamy Antonín Rejcha. kteří se sUU (mtw- 
fessorv při konservatoři Pařížské. 

Frantiiek Nikodim narodil se 1. ^rpna 1764 ve Vilímovi * 
zdokonalil se v hudbé ve Vídni. .\sl I. 178S odeSel do Piiřfie a 
při zřízení tamějSí konservatoře jmenován professorem hry kla- 
vírní, zbstal na ústavě až do své smrti a zemřel 13. srpna l!*2i>. 
Antonín Rejcha narodil se 27. února 1770 v Praze a vvcvifiv 
se v hudbě. odeSel ke svémn strýci Josefu Rejchovi do Bonnu a 
později do Paříže, kde skladbami svými pozornost k sobě obrátil. 
' Vynikaje jakožto učitel hudby, jmenován 1. 1818 professorem kom- 
posice při Pařížské konservatoři a zastával úřad ten až do své 
I smrti. Po smrti skladatele Boieldieua stal se Členem akademie a 
zemřel 28. května 1836 v Paříži. 

Složil 4 opery, 2 symfonie a množství skladeb komorních, avšak 
více proslavil se spisy theoretickyml. Sepsal „Traité de melodie' 
(1814), ,Conr8 de composition musicale' (181S) a nejlepší své 
dílo „Traité de haute composition muaicale* o dvou svazcích 1824 — 
I82ti fjež vydal K, Oerny s názvem „Lehrbuch der musikuliitcben 
Composition' 1834). Velkou zásluhu získal si jako učitel íetnýt^h 
žákův, požívaje všeobecné úcty a vážnosti. Na hřbitově Póre la chenii 
postaven mu krásný pomník. 

DlBbač K. L. n. 569. Dalibor 1861. 197. 

Slovník N. VIL 301. Mendel C. L. Vil. a XI. 310. 

Mimo to Žili v ťiziné z umělc&v českých a moravských-. 

Jan JiH Nerada (1710—1780) virtuos na bouale a akladitel, byl iileiiem 
pK orchestru královské upery v Drážďanech; bIoííI 18 ayiufonil a 14 houslo- 
vých koDcertův. Frantiiek Kreybich (IT28-I79S), hmi8ti«tit, bfl Členem pH 
orchestru dvorského divadla ve Vídni, Frantiiek Antonin Ernit 11745—1805), 
virtuos na hoiiale, byl kuncertnlin mistretn vGotbé; iložil viee ikladeb hou- 
slových a sepsal „Ober den Bau der Violině" a ,ADweisunK ■ium Violinapiel". 
Heřman Antonin Jelínek, nazván Cervetti n709 -1779), byl členem fá<tu vklá- 
iteře Želivskéni a vynikl jako virtuos na housle v Itálii, kam tajné odefiel; 
aby nebyl poznán, nazval ee Cervetti, Jakub éeller (dle matriky kř. Jakub 
Jan Šerer) narodil se lít iervna 1759 ve VĚetalech u Rakovníka, byl doved- 
ným booslitlou a lemfel I. 1805 ve Frieslandé. Antonín Vranický (1761 -1819), 
houslista, byl ředitelem hudby knížete Lobkovice ve Vídni. Ignác Frantiiek 
Hárá (1709—1784). violoncellista a skladatel byl dleném při orcbestrn diva- 
debím v Berlíne. Jan Antonín Hare£ (1719 -1794), vírtuus na roh a violon- 
cellista, Ital se kapelníkem hudby velkokancléře hraběte Beztaíeva v Petro- 



i 



gg Doba II. Umělci 6eUl v cízinS- 

hradě, kde Beetavil kapelti lureokoa; po té byl komorním violoncell i atou 
v Petrohradě. Kiirel Houdek (1721—1796) nar. v DubfUi, virtuos na roh, žil 
v Drážd^necb, kde byl filenem při dvorní kapele. Jan Sticb, nazván Pnnto 
(1746—1803), niirozen v Žehniicieh u Cásluvě, nejslavnĚjSí virtuos na roh, by! 
mistrem koncertním hrabete Artoie v Paříži, koncertoval 1. 1601 s L. Dasíkem 
v Prme a. v Čáslavi a řemřel v Praae; aUižil více koncertňv, skladeb komor- 
ních i Bi^lov^cb, jež vydávány tiskem v Paříži. Jan Erumpholz ze Zlunic 
(1745—1790), slavný virtuos na harfu, konal cesty umělecké a zemřel v Paříží: 
sloííl mimo jiné skladby 83 sonáty pro barfii s průvodem houslí, 2 duetta a 
6 koncertňv pro harlu, jejli strojivo adokooalil. Jakožto nčitelé kiavíra získali 
si dobré jmtíno: Josef Stefani (dle matriky kř. StSpán, 1726— 1794), jfnž byl 
dvorním pianistou a učitelem princezen císařských ve Vídní. FrantiSek Bene- 
dikt Dusík (1768-1816), bratr Lsdislavliv, liyl kapelníkem při divadlech 
v Benátkách, v Milánů a po (é varlianikem v Lubljani; vynikl též jako skla- 
datel oper a synifonil. Franlieck Vincenc TuCek (1755—1820), zpěvák a skla- 
datel, byl kapelníkem divadelním ve Vratislavi, ve Vídni a v Pešti; složil asi 
10 oper. z nichž „Lanaaaa' dosáhla značného ňspSchu, Josef FrantiSek Kri- 
stián Smrčka ("1766-1793), Hlavn;^ violoncellista, byl Členem při dvorní opeře 
ve Vidní a zemřel v Londýne, řrantiiek Jan ŠCastuý, virtuos ua violoncello 
a slavný skladatel, narodil se 1774 v Praze a byl ředitelem hudby t Noriin- 
berce a v Mnnnheimě: složit více skladeb pro violoncello a sepsal Školu 
„Meihode de violoncelle" ; kde a kdy zemřel, není známo. Antonín Kraft 
(1750-1820), virtuos na violoncello, byl Členem při kapele knížete Lobkovice 
ve Vídni, Jan N. Ondřej Gaycr (1746— ?), honslíBta a skladatel, vyeviíil 
ee a V. Píchla a Loosa v Praze a byl koncertním miatrem v Hamburce; složil 
30 sj mfoDÍi, 40 konoertAv houslových a 20 koncertův pro nástroje dechové. 
Jau ooset Beer (dle matriky kř. Pehr. 1744— 1811), slavný virtuos na klarinet, 
byl mistrem koncertním v Berlině. Josef Fiala (1748 - 1816), violoncellista a 
hobojista, byl kapclnikem v PetrohradĚ a po té komorním virtuusem v Donan- 
eschingách. FrantiSek Josef (červenka (1759-1835), hobojisia. by) členem pH 
dvořili opeře ve Vídni. Josef Červenka (1759-1827). virtuos na hoboj, byl 
členem královského divadla v Berlíne, po té v Petrohrade. Adam Miča (psal 
se Mitscha. 1746-lSU), horlivý milovník uměni hudebního, byl státním úřed- 
níkem A složil asi 27 sjmfonii. 50 tancúv pro orchestr, .1 houslové koncerty, 
4 sonáty pro harfu a dvě operety pro divadlo Vídeňské. FrantiSek Ignác 
Leuska (1769-1825) virtuos na klavir. žil v Berlíne >i složil množství skladeb 
klavírních v lehkém slohu. Ferdinand línner (1751-1831). skladattl operet 
)t houslista, byl kapelníkem divadelním ve Vídni a složil mimu operety asi 
20 mši a více skladeb klavirnlch. Yáolav Apollinaris Růžička (1767— 18SS), 
varhaník a učitel hudby, byl dvomim varhaníkem ve Vídni Jindřich Klein , 
(1766-1830), skladatel a výborný uíite) hudby, žil v Prejpurkn. kde byl 
učitelem při hlavni Škole; aíožil 12 mSI, více meniích skladeb, sepsal pojed- 
náni o t»ncícb madlarakých a sestavil sbírku nejlepSich skladeb církevních 
nazvanou „Die verbesserte Kirohenmusik". Josef Jsvrtrek (1766— 1846), uSitel 
hry klavírní při konservatoři Varšavské; k íákňm jeho náležel též alavný 
pianista Bedřich Chopin. 



Doba II. Tomiig li. JauovkH, Holi. .Un DUtuií. 

Vedle hudby instruiueiitální {téBtovAiin v IVnxf i ua j^vJauL-ík 
Tenkovských uměuí pěvecké, poněvadž při kaltl^iu chrání* vyiirW- 
TÓny vedle kapel instrumeiitálnfcli /árnvťň pAveťké slH>rv, ktvr<^ 
hudbu při bohoslužbách provozovaly. Mimo ta bylo vyučováni -tfiiVi 
průpravou k dalšfiuu vzděláni hudubufmu, a zpěváci pftchᣫjtťi 
z venkova do Prahy ke sborům klAátonlm a jiným chrAiuOiiu do- 
plůovali sbory vokalistftv. Tím objevilo so i v toinlo oboru víťe 
umělcĎv, kteří získali si dobrou povésf za hrauícpiui. 

Daniel ZáhorskJ, tenoriBtu, byl ípěvilkom při kutheilrálulDi obráuié vř 
VratiBlavi. FranliSek Václav Hnrka (17fi2 IWň), tenorisU, byl konoruiiu 
pěvcem v Berlíně a bIoíÍI více písni. Josef Karel Ambnii 0759-1838), teno- 
TiBta, byl eiencm divadla v Bajreiuhé a v Berlině. Benedikt 2ilk (puín Cijak. 
Scback a Ziank, 1768—1826), alnvný tonunaU a skladatel, byl ěleiiem pH 
dvorníin divadle v Mnichově Jan Alois Mikscli (17G6— 184fi), výborný barytun 
a aíitel zpěvu, byl upévúkem v Drážďanech, roditelem opery a koneřuA ku- 
stodem dvorní knihovny v Drážďaoecb. 

Theorie hudební, k níž přihlíželi ufienci Čeští v dobách dřívéj- 
ších, neměla péstovaklův ve věku 17. a 18. a veškeré úailí věno- 
váno hudbě praktické. Taktéž odbor historicky, nenalézaje obliby, 
obmezen zůstal na jednotlivé výkony. 

Jakožto spisovatel hudební na poCátku doby druhé zasluhuje 
zmínky Tomáš Baltazar Janovka, varhaník při chrámě Týnském. 

Narozen asi 1. IGCO na Horách Kutných, dosáhl na vysokém 
uCení Pražském hodnosti mistra svobodných umění a stal se varha- 
uíkem. Sepsal hudební slovm'k nazvaný „Clavis ad Thesaurům 
magnae artis muaitae", jejž tiskem vydal 1. 1701, po druhé 1. 1715 
v Praze u Řehoře Labauna, Spis ten v malé osraerce o 324 strán- 
kách jest nejstarším slovníkem hudebním vedle Tinktoriova díla 
„Terminorum musicae definitorium" vydaného 1. 1475 a jak z před- 
mluvy zřejmo, měl býti přípravou k dílu většímu, o němž ale nic 
není známo. 

Velkou zásluhu v oboru písemnictví hudebního a uměleckého 
vůbec získal si osvícený uěenec a znalec liudby Bohumír Jan Dlabač. 
Narozen 17. Červenců 1758 v Cerhenících u Kolína, stal se členem 
řádu praemonatrátHkÉho na Strahově, I. 1788 jmenován ředitelem 
kůru při clirámé klášterním, !■ 1805 déjepiscem kláStera a zemřel 
4. února lH20 na Strahove. 

On byl prvním, jenž. pramenům hÍBtorickým pozornost i 
val a putuje v letech 17H8— n»5 po Čuchách a po Moravě, z 



w 



Doba II. Hry divadelní. 




I množství Btarycli knih, památek a listin ze zruĚenych tehda klá- | 

I Sterflv pro knihovnu Strahovskou. Při tom zaznamenával veĚkerá 

důležitá data a události umění se týkající a na základě toho se- 
psal „Allgemeines historisches KUnstierlexibon fUr Bflhmen und ] 
zum Theile fiir Máhren unii Schlesien", jejž po práci třicetileté vy- ' 
dal pomocí atavův českých !. 1815 v Praze. ' 

Dílo to jest nejdůležitějším a Často jediným zřídlem v oboru ' 
hudebním, výtvarném i stavitelském z doby starší; v něm uvedeno 
aai 1940 hudebníkův ze zemí Českých a zachována tím jiamátka 

II mnohých před úplným zapomenutím. „ 

^^H Divadla v zemích českých t letech 1703— 1804^^H 

^^^ Dramatické liry duchovní byly oblíbenou zábavou obeeenaW^l 
ve všech zemích a zůstaly jimi i tehdáž, když přestaly býti Částí 
obřadův náboženských, Také v Čechách a na Moravě pěstovány 
tyto hry se zvláStni zálibou až do vypuknutí bouří válečných. Když 
pak po přemožení ]iovstáiii Českého 1. 1620 vrátili se vypuzenf 
mniši opět do svých klášterův, poCali provozovati hry dramatické 
I Čili morality s velikou horlivostí na svých školách a užíváno jich 

tytýž jako prostředku vyučovacího. 

V Hradci Králové provozována 1. 1637 hra „O narození Páně* 
jazykem českým ve chrámě sv. Antonína pomocí mládeže škol jezo- 
vitských a později hrávalo se v místnostech Školních několikráte 
do roka. Léta 166řJ zřízena zvláštní divadelní síň, kde vždy před 
sv. Václavem provedena hra k velikému zalíbení obecenstva. 

Hry dramatické čili melodramata, jež pěstovány byly na Ško- 
lách jezovitských až do věku osmnáctého, neměly pro širší obecen- 
stvo významu, poněvadž byly to hry školní, jichž iičelem bylo pro- 
jevení citův nábožných a zároveň sloužily ke zdokonalení se v lie- 
klamaci latinské. Mezi částmi deklamačními provozovány intermezz! 
hudební s průvodem různých náatrojův. Zrušením klášterův hry ty 
úplné zanikly. 

Větší důležitosti dosáhly hry dramatické s hudbou spojené, jež 
na poíSátku věku 17. vznikše ve Florencii, rozšířily se po všech 
městech vlašských a též po zemích sousedních. 

Největší oblibě těšily se nové hry dramatické čili opery v Be- 
nátkách, kde 1. 1637 zřízeno první stálé divadlo operní. V Paříži 
zavedena vlašská opera 1. 1645, v Hamburce založeno první němé- 



L zave 



Dobu 11. Slnvnuntiii 



fcké divadlo I, 1678 a ve Vídni yjstavěno |)rvnf divadlo I. 171)8 
i\i brány korutanské. Když pak opera vlašskii dospěla k nejvétSíina 
■ rozkvětu v Neapoli a dle slohu školy Neapolské ostatní akladattilé 
I operní se řídili, pricliázeli do vSech zemí okolních divadelní spo- 
I leí^nosti vlaSské, pořáfiajíre představení dramatická. 

V Praze poCal pořádati podohné hry ředitel vlaSaké spoleCnosti 
G. F. Sartorio, jenž naviial se svou spoleCností do Prahy 1. 1703; 
k účelu tomu upraveno jeviSté v obecním domě na Staré rycht* a 
k prvnímu představení zvolena hra ,La rete di Vulcano, burletta 
drauiatica, poesia e mnsica", již složil sara ředitel Sartorio. 

Aby vyhověl poměrilm místním, složil Sartorio hudební drama 
„Libussa",'") jež skládalo se ze tri dějství, jimž předcházel pro- 
slov oslavující Činy královny Libuše. V měsíci lednu 1. 1705 odešel 
Sartorio z Prahy. 

V létech 1718—1720 meškal v Praze se svou spoIeCnostf slavný 
skladatel Antonio Lotti. jen/, mimo opery provozoval též oratoria- 
Nejlepšími íleny spoleCnosti byla manželka ředitelova, slavná pěv- 
krné Santa Stella a ka^<(rat Senesino. 

Zvláštní události v oboru hudebním, vzbuzující obdiv neoby- 
čejný v zemích rakouských i zahranidných, bylo slavnostní před- 
stavení operní, pořádané při korunovaci císaře Karla Ví. za krále 
českého v Praze 31. srpna 1723. 

Představeni to konáno ve zvláštním operním domě, jejž ne- 
daleko královského hradu vedle domu mííového za prašným mo- 
stem pro 4000 osob vystavěl dvorní stavitel Ferdinand Galii Bibiena. 
Ku provozování ustanovena opera ,La constanza e fortezza festa 
teatrale per musica', již z rozkazu císařského na slova Pariatia 
složil vrchní dvorní kapelník Josef Fux. Operu tu, jež trvala od 
8. hodiny veCerní do 1 hodiny s pftlnoci, nastudoval a řídil druhý 
dvorní kapelník Antonio Caldara, a při žádném dosavadním před- 
stavení dramatickém ueúf.iukoval tak veliký počet, umék&v nej- 
slavnějších, nebof při něm zaměstnáni byli proslulí umělci oné 
doby, flétista Qitanz. lautenista Weisz a houslista J. Grauu z Berlina, 
kapelník M. Brunnich /. MohuCe, varhaník Jan Heitman z Ham- 

") v kuae tom vyetoupily l.ibiises, kralrivna feshá h milenka Přibi- 
alavova. Přibislav, kniíe Marko ninnský, jako pastýř nazván Dorindo. Flerída, 
princezna a milenka Rosalbova. Rosalbo, vrchni velilel královského vojska. 
Fernando, kapitán královské gardy. Ormundo, tajný rada královny LibuSe a . 
ddvérnik BosatbÚv. Kněz SagramisCu. 



y2 Dobft II. Divadlo Šporkovo. 

hůrku, skladatel a kontrabasista Jan D- Zelenka z DrliMan, kon- 
certní mistr G. A. Pianl, proslaveny houslista Tartini. theorbista 
F. Conti, více Cleuftv kaiiely císařské a členové kapel Fražskych. 
V Části zpěvné účinkovali slavné pěvkyuě Roaa ďAmbrevilIe-Borro 
siní, Anna ďAmbreville-Perroui, proslulí umělci G. Carestini, Do- 
inenico Genovesi, Pietro Ca^isati, Gaětano Orsini, Vv. Borrosini 
(tenorista), Kristián Praun (bnaistn) a množství zpévák&v z kůrQv 
Pražskícb, celkem 100 pěvcův a 200 iDstrumentalistflv. V budově > 
té provedena i. 1744 opera „Antigona" na počest nrciknéžny Marie 
Anny a jejího choté ]irjuco Karla Lothringského. Při obležení Prahy 
vojskem Pruským I 1757 budova U\ lehla popelem. 

V koleji jezovitské na Starém uiéstě provozovúno u přítomnosti 
dvora císařskélio dne 12. září 172S melodrama „De S. Venceslao" 
Ci Sub olea pacís et palma virtutis Is bobkovou ratolestí míru a 
palmou ctuoptí atd.) od Jana D. Zelenky. Intermezza v části zpěvné 
provedli Václav Kotiiiský de Kotwenstein. basista při cbrátné sv. Víla, 
Daniel Václav Pofický z Mělníka, kantor při clirámě Týnskéin. 
Ondřej Rittig /. Bíliny (logik), Vojtěch Rechenberger / Kutné Hory 
(rhetor), FrautiŠek Šwamberger z Prahy (poeta), Jan Hein z Weru- 
stadtu (syntaxista), Antonín Třebický z Kokycan (gnimmatista), a 
František Benda z Benátek (principista)."') 

Hrabě František Antonín Špork. horlivý milovník umění viSbec 
a hudebníiio zvlášť, zříditi dal ve svém dome divadlo, v nřmž 
v letech 1725 — 1734 provozováno množství her dramatických, ří- 
zením ředitele A. Denzia. Největšího úspěcliu dosáhla zde opera 
„Praga nascente de Libussa e Przemislao", jež častokráte byla opako- 
vána. Hlavní úlohu Vlasty zpívala výřečná zfiěvačka Maria Monza. 

Ředitel Dubuison pořádal tehda komedie francouzské, v nichž 
si libovala šlechta a zámožnější měStanstvo. Lid obecný nalézal 
největší zalíbení při komediích o doktoru Faustovi a při fraškách, 
v nichž hlavni úlohu měl šašek (Hanswurst), jehož mluva nebývala 
^•ybíravá. zabíhajíc za hrauice slušnosti, ale tehdejšímu vkusu po- 
dobné jadrnosti dvojsmyslné nebyly závadou. Že při hrách těch 
nemohlo býti řeči o ceně umělecké, siiaduo lze se domysliti, nebof 
byly to hry pouhé zábavě svědčící, provozované na různých mfstecli 
bez velké úpravy scénické. 

Poměry poněkud ustálenéjsí nastaly rokem 1743, když Pražský 

") Cumcdi^iQ et synopsea cmíiediarum b-2 A. 19, 6, T. v univ. knih. Pnbké. i 



Dobu II. Divndlo v Knlcich » Nualiciivo. <.|;{ 

magistrát vlastoim nákluiiem uplaviti dul v Kotckh zvláStiif ilivu- 
(leiDÍ budovu vedle kláStera karmelitskéiiu, již za určitý pophituk 
pronajímal společnostem divadelním. Později nazvána budovu ta 
divadlem národním- Zile pořáilali predatAvenf ředitelové Saiito Lupia. 
J. F. Toppe, J. Kurz, J. Schroeder, po té byl nájemcem divadla 
JoSťf Bustelli a od nělio najal divadlo to J. Brunian. L. 1771 uveden 
zde na jeviště první kua Česky „Kníže Honzík", fiínohia ,od jednohu 
zátahu", přeložený dle německého kusu «Herzog Michel". Provedeni 
tohoto uemotorného překladu bylo tou měrou nezdařilé a vyyloviioaí 
hercův jazyka českého neznalých tak nedostateCna. že obecenstvo 
íeské nelibosC svou hlasitě dávalo na jevo a následkem toho ne- 
zdaru ve hrácli fieskýcli se nepokrafiovalo. Po nékolika letech pro- 
vozována zde opera česká „Ponocný" Čili „Česká AnĚiOka-". V le- 
tech 1779 — 1783 pořádal zde představení ředitel Karel Wahr. 

Nová doba v poměrech divadeluích v Praze nastala I. 17^*3, když 
hrabě FrantiSek Nostic vlastním nákladem vystavěl velké divadlo na 
Ovocném trhu. Divadlo to, jehož ředitelem stal se K. Wahr, jenž 
přestěhoval se z KotcŮv do nové budovy s celou svou spoleCností, 
otevřeno 21. dubna 1783 a provozována BEmilie Galotti" od Les- 
singa. Ale již 1. 1784 najal divadlo to ředitel openií spolefnosti 
Paaquale Bondini, jenž od 1. 1779 řídil divadlo též v domě Tliu- 
uovském na Malé straně, kde pořádána představeni až do I. 1794. 
Hlavní zřetel obrácen zde k operám vJaSakým, vedle toho pro- 
vozovány hry německé a v neděli a ve svátek odpoledne hry české. 
Zvláštního významu po stránce hudební dosáhlo divadlo Nosti- 
covo v době, když na jevlěté to uvedeny operní skhidby Mozartovy. 
Již I. 178:J provedena v Praze Mozartova opera „Únos ze seriiihr 
a 1. 1786 ^Figarova svatba". Opera ta, jež ve Vídni nemela úspěchu, 
přijata od obecenstva Pražského s velkým nadĚením, a přítomný 
skladatel slíbil, že pro divadlo Pražské složí operu novou. Skladbou 
tou byla opera „Don Giovanni", ossia „II dissoluto punito*. jež po- 
prvé provedena 29. října 1787 za nesmírného ňčastenstvf a jásotu 
přehojného obecenstva. Úspěch díla toho. jež zachovalo svou cenu 
až na naSe časy, byl báječný; Mozart stal ss v Praze skladatelem 
nejoblíbenějším, k jehož praporu přísahali veSkeří tehdejší sklada- 
telé, a vliv jeho skladeb zjevným byl i v dobách pozdějších. ZvláStní 
přátelský útulek nalezl Mozart u Františka Duška, učitele hudby, 
v jehož domě iicházel se často s Pražskými umělci a nejradéji meškal 
na letním jeho sídle za Smíchovem na vinici Petrance (Bertramce). 



i a nejradéji meškal ^Ě 
itrance (Bertramce). ' V 

^ J 



94 Doba II. Divadlu stavovské. 

AŽ do velikonoc I. 1788 byl nájeriiceoi divadla Nosticova Pas- 
quale Bondiní, po uém následoval dřívéjší jeho režisér Doiuenico 
Guardaaoni, jakožto íinpresario vlašské opery. Ředitelem her dra- 
matických byl K. Wahr a hrálo se v divadle etyri dni v témdui. 
Opery vlašské provozovány v Praze pouze v dobé ziinni, v létě 
meškal Guardaeoni ae svou společnosti v Lipsku a 1. 1789 byl ve 
Varšavě. 

Léta 1791 počaly rozsáhlé přípravy v Praze ke slavnostem 
korunovačním, a k provozování v divadle zvolena Mozartova opera 

Í' „Titus". Slavnosti korunovační počaly příthodem císaře Leopolda U. 

do Prahy dne 30. srpna 1791 a korunovace byla íi. září, kteréhož 
dne provedena také opera slavnostní řízením kapelníka J. Kuchaře. 
Dne 12. září pořádán v divadle slavnostní ples, při němž hrálo pět 
ortheatrův. celkem asi 300 hudebníkův. 

Slavný skladatel Mozart, jenž v době té v Praze meškal, vrátil 

se po té do Vidné a zemřel již 5. prosince 1791. Na poCest jeho 

uspořádáno 13. února 1792 slavnostní představení v divadle Nosti- 

cově ve prospěch poz&stalé jeho rodiny, a již dne 25. října 1792 

I provedena poprvé Mozartova opera „Kouzelná ilétna" s velikým 

úspěchem, jež často byla opakována. Ředitelem pobočným by! Mi- 

I hule a v dobé té střídala se v divadle Nosticové Česká představení 

t s německými. 

[i v měsíci srpnu 1792 následovala druhá slavnost korunovační. 

|J Císař FrantiSek II. navštívil divadlo již 3. srpna, korunovace byla 

!■ 9. srpna 1792 a 13. srpna uspořádána v divadle slavnostní akademie, 

' při níž orchestr skládal se z 64 hudebníkův u 36 pěvcův, 

j Poměry divadelní byly za příčinou nepokojné doby válečné 

I dosti neutěšeny a také dvě divadla Pražská, „Národní" Čili .Nosti- 

!■ covo" a , Vlastenecké", jež po shoření boudy 1. 1790 odstěhovalo 

se do divadla Šporkova v bývalém klášteře v ulici Hybernské, ne- 
jí mělo dostatečného počtu obecenstva. Hrabě Nostic zamýšlel divadlo 
|i své prodati a po delším vyjednávání koupili je stavové království 
; Českého 1. 1799. Od té doby snažili se též získat výsadní právo 
I divadla Vlasteneckého, jehož majitelem byl K. Zappe. To podařilo ' 
j se konečně 1. 1804 a obě divadla spojena v jedno, jež nazváno 
I' „Divadlem stavovským", jímž zůstnlo aŽ do 1. 1862, když přešlo do 
4 správy zemské. 

^ V divadle tom provozována dne 18. listopadu 1796 slavnostní 

H kantáta .Bůhmeus Daukgefiihl", již ua blova prof. Meiazueia složii i 



Doba II. Divadlo v Brné. 95 

V. Mašek k ijocté arciknížete Karla, a ke konci zpívána píseň iid 
Viláska, již obecenstvo přijtilo s jásotem. Due 15, listopadu 1797 
uspořádána akademie k pocfe Mozartově, při níž vynikl Vitásek 
jako skladatel i jitko výkonný umělec, a v měsíci únoru toho roku 
uspořádána slavnostní akademie na poéesE narozenin císaře Fran- 
tiška II., při níž se provozovala kantáta ,Bfihraens Errettuug" od 
D.~Webra, při níž sólové zpěvy provedli zpěvačky Cannabicliova, 
Strinaccbi a pánové Fr, Strobach, A. Rámiš a J. Heid, 

L. 1800 provedeno na divadle oratorium „Stvoření světa" od 
Haydna, jež při založení .Jednoty umělcův Pražských" bylo opa- 
kováno, a 1. 1804 provedeno poprvé oratorium „Mesiáš" od 
Haendla, pii němž sólovou Část zpívali paní J. Dušková, A. Rámiš 
a Fr. Strobach, 

Slavný virtuos na roh Jan Stich Čili Punto zavítal 1. 1801 do 
Prahy a dal se slyšeti v divadle, brzo po té se roznemohl a zemřel. 

Prvním ředitelem stavovského divadla stal se Domenico Guarda- 
soni a byl zároveň posledním impressariem opery vlašské v Praze. 
Když I. 1806 zemřel, stal se nástupcem jeho herec Karel Liebich, 
za něhož místo vlašské opery nastoupila operu německá. 

Do Brna přicházely kočující společnosti divadelní většinou 
z Prahy, a již i. 1705 spořádal zde Šeb, Descio komedie vlašské a 
německé za doby masopuatní. Opera vlaSská provedena zde poprvé 
1, 1728 a v letech 1732—1736 pořádal Angelo Mingotti různě hry a 
opery v jízdárně stavovské, od 1. 1734 v novém domě operním. V dobé 
následující vystřídali se Fel. Kurz, Neri del Fantasia, Alessandro 
Manfredi, Niccolo Petrioli, Francesco di Ferrari a Vincenzo Nicolosi, 
jenž 1. 1767 pořádal zde poslední opery vlašské. 

První německá opera provedena v Brné 1. 1778 řízením ka- 
pelníka Václava MiUlera. Hry dramatické pořádal zde Brunian od 
1. 1763, Jan BOhm v létech 1771—1777, Waitzhofer 1. 1780, za 
jehož řízení náleželo divadlo brněnské k nejlepším, po něm Jan 
Bergobzoomer a Em. Schikaneder 1807^1809. 

V Olomouci provozovány podobně hry v dřevěném divadle, jež 
zřízeno zde 1, 1770 u masných krám&v a 1. 1830 nahrazeno diva- 
dlem novým. 

Téhož robu založen zde spolek „CoUegium musicum", o němž 
ale není známo, zdali veřejné produkce pořádal. V letech 1777 až 
17al provozovány zde za doby adventní a postní veřejné koncerty 



96 Doba II. Operety hanácké. 

v paláci arcibiskupském, k nimž každý slušně oděný měl volný 
přístup. 

V některých městech moravských provozovány v tu dobu tak 
zvané operety hanácké, jež složil učitel Schrayer a praemonstrat 
Mauritius. Na počesť královny Marie Teresie pořádáno 1. 1748 po- 
dobné představení v klášteře Uherskohradišťském. 

Ve Vídni vystavěno divadlo u brány korutanské 1. 1708, do 
něhož měly přístup pouze osoby ode dvora; divadlo v hradě vysta- 
věno 1. 1741 a nazváno 1. 1756 dvorním. Když pak 1. 1761 divadlo 
u brány korutanské vyhořelo, vystavěno tam divadlo operní, v němž 
skladatel Gluck zavedl poprvé operu německou. 

Solař, Dějiny Králové Hradce 1870, 668. 

O. Teuber, Prager Theater, I. 1883, II. 1885. 

Národní divadlo v Praze 1881. 

D' Elvert Gesch. d. M. Beil. 192, 207. 



■ -- 1íCl7 



^.\ . 



'. li 



«•»' 



5}1U:01SÍ0, .íN.xŠ:. \\ vu\^ VMM 



• \y 



t 



98 Dobil ni. Uvuii. 

skupiny iiástrojův huiiebiifch učinil samostatnými a užil jích k lí- 
čení protiv. It svrchovanému stupni dokonalořti v oboru tom do- 
stoupil Beethoven, jenž prohloubiv obsah, rozšířil formu rázovitým 
užitím veškerých nástrojův a :!výěÍT ideálny význam symfonie, 
vytvořil skladby, jimž koří se veškerý svět hudební jako Viíorňm 
uedostižným a piodňm genia nejslavnějšího. 

Klavír stal se za doby té nástrojem nejdaiežitéjSím, a brzo 
objevili se virtuosové vynikající, kteří zdokonalili hru klavírní 
měrou neobyCejnou. Také virtuosství na ostatní nástroje dostoupilo 
netužené dokonalosti ve A']aSích, odkud přicházeli umělci nejslav- 
nější do zemí sousedních. Hudba církevní, dostoupivši na vrchol 
dokonalosti skladbami J. Š. Bachovymi a Haendlovýrai, ustupovati 
počala před hudbou světskou do pozadí a první místo zaujala opera; 
změna ta byla výaledkem poměrňv společenských a názorfiv pro- 
dlením doljy nastalých. 

Po Mozartovi vévodili v opeře skladatelově Gasparo Spootini 
(1774—1851) a Gioachino Rossini (17í)2— 1868), vyhovujíce sklad- 
bami svými požadavkům Časovým. 

Meni skladateli francouzskými byli v popředí E. Mehul (1736— 
1SI7). Fr. Adrien Boieldieau (1775-1834). L. Cherubini (171Í0-1842), 
DaníelF.Auber (1782— 1870), Giacomo Meyerbeer (17SU — 1864) a 
ostafní, kteří vj-tvořilí velkou operu francouzskou; v oboru instru- 
mentálním prosluli Le Sueur (1760-1837) a H. Berlioz (1803- 1869). 

Po době klassické počaly se jeviti názory romantické, vyno- 
řivši se z nadšení pro středověká dobrodružství a vrcholící v osob- 
ním citu a subjcktívnosti. Hlavními zástupci směru toho byli skla- 
datelově Karel Maria "Weber (1786—1826), Ludvik Spohr (1784— 
1859), Jindřich Marschner (1796—1861), Frant. Sehubert (1797— 
1828), Otto Nicolai (1810—1849), Gustav Loilzing (1803—1851), 
Felix Mendelsaohn (1809—1847), Robert Schumann (1810—1856), 
Richard Wagner (1813 — 1883) a proslulý virtuos František Liszt 
(1811 — 1886). 

íSkladatelové ze školy romantické nedosáhlí velkolepostí skla- 
datelfiv klassických, ale v oboru obmezenéjěím tvořili díla vý- 
znamná. Čeho se jim nedostávalo v síle dramatické a v dokona- 
losti formální, toho dosíci hleděli větSf rozmanitostí, poutavostí 
děje a ostrou charakteristikou, 

V oboru instrumentálním vstoupil v Ělepěje Beethovenovy íf" 
niáliií skladatel Fr. Sehubert, jenž proslul též v oboru umělé pí 



Doba III. Uvod. 

Meiidelssobu a Schumaiiii, odstraniváe z uiiiéiií hudebního přiliauou 
romantiku, pěstovali je na základech hudebně poetických. 

V oboru dratuatickém předdil nad své vrstevníky Richard Wagner. 
Přiluuv k velké opeře francouzské, připojil k ní zajímavý obsah, 
snažil se vytvořiti dílo umělecké jednotným uspořádáním celku, maje 
větší zřetel ke stránce národní. 

Proslulý skladatel francouzský Hektor Berlioz spojil hudbu 
instrumentální se slovem básnickým, dokládaje, že jest to nutno, 
má-li vznícena býti fantasie posluchaíova urCitým směrem. Co poíal 
Berlioz, dokonal Fr. Liszt básněmi symfonickými, Ěímž vznikla 
hudba progiamová. Báseň symfonická není dalším rozvojem sym- 
fonie klassické, nýbrž jest formou zvláštní, smíšenou, ale stejné 
oprávněnou. 

Ve směru tom proslul z českých skladatelův Bedřich Smetana. 

Za dohy nejnovější počal se platnosti domáhati v umění hu- 
debním živel národní a skladatelův nordických a slovanských. 

Živel ten jeví se v tom, že výsleiikEiv dosažených u jiných ná- 
rodův užívá se k vlastnímu povznesení a zdokonalení, při čemž 
stává se živel národní okrasou a obohacením díla uměleckého. 

V zemích polských a na Rusi pěstována b velikou zálibou 
hudba dramatická, avšak hudba s rázem národním vznikla zde 
teprv ve věku 19. 

Tvůrcem národní opery ruské byl Miehail Ivanovic Glinka 
(1804 — 1857), jenž složil opery ,Žizň za carja" (1836) a „Ruslan 
a Ludmila" (1842). Vedle uého proslul Alexaudr SergéjeviC Dargo- 
myískij (1813 — 1869), a v době nejnovéjSí pracuje na poli uniéuí 
hudebního celá řada nadějných a slavných skladatelův. 

TvĎrcem opery polské stal se Stanislav Moniuzsko (1819 — 1872), ^ 
jehož opera „Halka" (1858) považuje se za nejpřednější operu 
polskou. 

Z umělcův Českých, narozených koncem věku 18., jichž hlavní 
činnost spadá do veku 10., stáli v popředí hudebního ruchu Jan 
A. Vitásek, Dionys B. Weber a Václav Tomášek. Jsouce vrstev- 
níky ctitelův Mozartových a částečně pamětníky úspěchův, jichž 
tento slavný skladatel operami svými v Praze byl dosáhl, vyrostli 
v tehdejří době nadšenosti, v níž veleslavný misti- své arcidílo 
„Don Giovanni" provedl na Pražském divadle. Stavše se pak no.- 
d5euými stoupenci jeho směru a z&st&x^e i\m i^íi '^'í^-í "íí^^^ 'lv*'*'^^ 



|í)í) Doba III. Obrat v oboru zpěvu. 

íMMi/n/ivali Hkladatolftv novějších a hájili směr ten i tehdáž, když 
na ob/.oni Imdrbníin objevil se nedostižný Beethoven. 

Vi'Hl(ivníci volikána tohoto nedospěli k pochopení a pravému 
(KMínňní (l(M jclio a teprve, když postupem vzdělanosti nové živly 
v (il»(»ru liudrhním jiřivedeny byly k platnosti a tím rozšířeny ná- 
zory uiní^lorkí*. (XTuilo pokolení pozdější díla ta měrou dostatečnou. 

Orttntuí skladatelé v Oeohách vyrostlí v době, v níž názory ro- 
inantlrkí^ unlniv vrrhu, stali se přívrženci směru, jenž K. Webrem, 
V. \UmWUs{\\\\\vm a R. Schumanem dosáhl svého vrcholu. 

Vi^ Hkladbáťh klavírních předstihl dosavadní skladatele v Če- 
cluuli V. J. Tomášek, v oboru hudby církevní vynikli v době té 
.lau A Vitások. K. FiUirer, V. E. Horák, A. Mašek, J. Krejčí, a 
viullé nirh pracovali v oboru tom Z. Kolešovský, Fr. Lábler, Jan N. 
Hknuip, Kr. |)reclisler, V. Proška a více jiných. 

Ilutibu instrumentální a taneční pěstovali D. B. Weber, J. A. 
ňtika, A. IJelunann, A. E. Titl, František Hilmar a J. Labický. 

Oilbor liudby virtuosní pěstován za doby té s touž horlivostí 
.jaki» ilrívo a mezi českými virtuosy prosluli geniální houslista 
JoHtíf Slavík, jeiio stoupenec Ferdinand Laub a mnoho jiných na 
rhzm'> nástroje. 

Th(M)rie hudební počali si umělci čeští v té době všímati větší 
laérou, nežli v době předešlé, ale dle ducha panujícího pracováno 
v ohoYW tom pouze jazykem německým; týmže způsobem praco- 
váno v oboru liistorickém a teprve na sklonku doby té počalo se 
psáti též jazykem českým. 

Troti době dřívější nastal nyní obrat v oboru zpěvu českého, a 
HÍc(i v písni, ve sboru i v hudbě dramatické. Tvořivost skladatelův 
črských vzhledem k písni, osvědčená ve věku 14. a 16. měrou do- 
statečnou, utuchla úplně za doby následující a teprve počátkem 
vóku 11). učinilo několik hudebníkův českých skrovný pokus vy- 
dáním písní českých na veřejnost. Byli to V. Pichl, Fr. Ryba (1800), 
Jak. Ryba (1812) a Emanuel Doležálek (1812). Skladby ty nevynikaly 
však ani formou, ani obsahem, jsouce dokladem tehdejších neutě- 
šených poměrův společenských i uměleckých. Mimo to vydali písně 
české F. V. Veverka (1818 a 1820), L V. Zítek (1821) a Jan 
Chmelenský (1823). 

Větší uměleckou cenu měly písně Tomáškovy, vydané 1. 1817 
a 1. 1823. V oboru tom předčil nad své vrstevníky František Max 
' ž mimo větší počet písní německých vydal deset písní če- 



Doba III. Zpév sborový. 101 

ských. Největšího rozšíření dosáhla píseň „Kde domov můj**, již na 
slova J. K. Tyla 1. 1834 složil František Škroup ; píseň ta záhy se 
rozšířila a stala se hymnou národní v Čechách i na Moravě. 

Druhou hymnou národní stala se píseň „Hej Slované", již 
složil 1. 1835 Samo Tomašík, evangelický farář v Chyžném na Slo- 
vensku; nápěv k ní připojený vzat z písně polské. 

Léta 1835 založil Josef Krasoslav Chmelenský sbírku písní 
vlasteneckých, nazvanou „Věnec", do něhož 33 skladatelé přispěli 
svými skladbami; dva ročníky redigoval Chmelenský, ostatní tři 
ročníky Frant. Škroup. Nedostatkem odběratelův sbírka ta 1. 1839 
zanikla a také „Věnec", jejž Fr. Škroup 1. 1843 s přílohou literární 
vydával, zanikl po jediném roce. 

Léta 1843 vydal Ludvík rytíř z Dietrichů v Olomouci „Šest 
písní vlasteneckých", z nichž „Moravo, Mora vičko milá", znárodněla. 

Josef Vorel, farář ve Zdicích, složil mimo jiné píseň „Nad 
Berounkou pod Tetínem* na slova J. K. Chmelenského, jež brzo 
znárodněla; oblíbenou stala se jeho píseň , Cikánova píšťalka". 
Písně české vydali mimo to Jan Orebský (dr. Held 1846), Vojtěch 
Preisler „Sbírka českých písní" op. 111., S. K. Macháček vydal dva 
svazky „Zpěvů českých" od sedmi skladatelův a nakladatel J. Hoflf- 
mann vydal „Šestnácte písní" a „Zlatý zpěvník" 1. 1847 v Praze. 

V oboru skladeb sborových nad ostatní skladatele předčil Alois 
Jelen, jehož sbory zachovaly cenu svou až na dobu nynější, neboť 
v nich podáno slovo případným hudebním výrazem. Mimo to pěsto- 
vali v letech čtyřicátých a padesátých zpěv sborový Fr. Lorenc, 
Fr. Karas, J. Vašák, Fr. Škroup, Jan Škroup, A. Mašek, Fr. Lábler, 
V. E. Horák, V. J. Veit, V. Suchánek, P. Marti novský. Ad. Winter, 
Fr. Vogl, Em. Vašák a J. L. Zvonař. 

v koncertech akademie Zofínské a Jednoty Cecilské provozo- 
vány některé sbory české veřejně v prvních koncertech spolkových. 

Také v oboru dramatickém učiněny za doby té skrovné počátky 
provozováním oper cizích, na jazyk český přeložených. Léta 1826 
provozována první původní práce česká „Dráteník" od Fr. Škroupa, 
a 1. 1847 „2ižkův dub" od J. Macourka. 

První polovici věku 19. nazvati můžeme ve směru hudebním 
tytýž dobou přechodní a přípravnou, neboť v ní zrodili se oni skla- 
datelově, kteří hudbě v Čechách dosud panující vtiskli ráz domácí, 
učinivše ji skutečnou hudbou českou. 



-i 



102 Doba III. Jednou nměleňv Lndabnieh. 

K úspěoliu a rozvoji hudby České v době následující přispělo 
vedlé jiných Činitelův tytýž poznání národního zpěvu Českého, 
k němuž poCala se obraceti větší pozornost. Vydáním národních 
písní objeven nevyčerpatelný poklad hudebního živlu, jehož sklada- 
telé čeSti luzným způsobem ke skladbám užívali. 

Ambros, Geschiobte d. Maaik IV. 3)2. 

Památky archool. III. 180. Miiaik-Zeitiing, Leipzig 1800. 

Prvni pĚstovatelé É. zpSvii, Dalibor 1886, 83. 

Doiícha, Knihopisný slovník 18fi5. 

MeliS s Bergmann, Průvodce v oboru o. t. pisní, v Praze 1863, 

O ústavech hudebních v Praze. 

Prvním výsledkem snahy směřující ke zvelebení umění hudeb- 
ního, bylo založení spolku Čili „Jednoty umélcíiv hudebních k pod- 
poře vdov a sirotkův" ') v Praze 1. 1803. Účelu jednoty mělo se do- 
sáhnouti pořádáním dvou koncertňv ročně, totiž jednoho v dobé 
vánoční, druhého v dobé velikonoční; první koncert uspořádán 
25. prosince 1^03 a k provozování zvoleno slavné oratorium „Stvo- 
iení světa" od J. Haydua, jež v doljě té vzbuzovalo pravý obdiv 
v kruzích odborných. 

Protektorem jednoty zvoien horlivý milovník a podporovatel 
umění, hrabě Jan Václav Spork, generální ředitel dvorní hndby 
ve Vídní, jenž z dřívějšího působení svého v Praze byl znám co 
nejchvuliiěji. Když pak brzy po té zemřel, uspořádána na jeho po- 
čest velká paiiichyda dne 5. března 180i v chrámě sv. Salvátora. 

Prvním předsedou jednoty zvolen František Vojtěch Polák, ře- 
ditel kůru při chrámě sv. Vojtěcha, ředitelem a kapelníkem etal 
se Václav Praupner, po něm Václav Král. 

Léta 1867 zvolen po K. Strakatém předsedou Jan Ludevít 
Lukeš, jehož obezřelosti a vytrvalosti podařilo se rozmnožiti do- 
brým hospodařením jmění spolkové tou měrou, že stalo se mož- 
ným poskytovati sestárlým čienům valné podpory. Až do let šede- 
sátých provozována v koncertech oratoriu jazykem německým, po 
té pak ustanoveno, že oratorium o vánocích má se provozovati ja- 
zykem Českým, čímž vyhověno také požadavkům ve směru národním. 

') Stanovy Bpolkn stvrzeny byly dvorniin dekretem ze dne 1 březnu 1803. 
ZSpisky jednoty pMly v lÉiecb ÉeiiesAtýcli im zmuv n proto neni lze vyličiti 
obSirnfji íinnosť spolku fobo. 



Doba III. Konaeryťoř biiiíby. 103 

V téíe době založena „Jednota sv. Cecilie" v Ústí n. O. priíi- 
néiiíin tehdejšího primátora Jana Zizia a ředitele kůru Jana Jahodj^- 
Účelem jednotj' bylo provozovali v koncertech vynikající díla váž- 
ného slohu. 

Závažnou událostí po stránce hudební bylo založení ústavu 
pro zvelebení htuiby v Čechách, nazvaného konservatoři Pražskou.''! 
Horliví milovníci umění hudebního z kruhův Ěiechtických, kteří 
odpomoci hleděli dosavadnímu nesoustavnému a nahodilému pěsto- 
vání hudby v Praze, konali k íičelu tomu přípravy a po odstranění 
r&zných překááek dosáhli toho, že stanovy spolku 1. 1810 byly 
stvrzeny a ústav mohl činnost svou počíti. 

Předsedou ústavu zvoleu tirabé Jan Nostic, jednatelem hrabě 
Fr, Klebelaberg a ředitelství vzneseiio na Bedřicha Dionysa Wehra, 
jenž v kruzích uméleckýcli znám byl co nejchvalněji, a jemu ulo- 
ženo, aby vypracoval osnovu vyučovací. Za učitele na ustav povoláni 
byli nejlepší umělci z hudebníkův Pražských, a když se byli 34 žáci 
přihlásili, počalo se vyučovati 1. května 1811. Účelem ústavu bylo 
vyučovat mladíky na veSkeré nástroje hudební, jichž užfvá se 
v orchestru, a doba vyučovací ustanovena na Šest let. 

Zařízeni to ukázalo se býti dosti příhodným; důmyslným ve- 
liením ředitele ústavu, jakož i horlivostí učitei&v rozvíjel se ústav 
uléšenó a prodlením doby vzdělalo se na uém množství výtečných 
umělcův, kteří i doma i v cizině se proslavili a slávu jeho Šířili. 

Pmii ředitel koD aer v Atoře Bedřich Dionys Weber (dle M kf. nionjs Fran< 
tiSek Maria) byl muž vidéUný, jenž veSkerou činnOBf ústavu anbé Bvéfenénin 
vénoval. Naroien 9. řijna 1766 ve VelichovĚ u Karlových Var, etnduval filu- 
BOfii a práva na universitě Pražské a zdokonaliv se v iheorii hudebni v Praze, 
BtHl se oblibenym ekladatelem knaúv taDetnIeh a požíval dobré povĚsií jako 
učitel budby. Léta 1810 ivulcn Feditelem konservatoře a svéřeno mu vypra- 
covaní osnovy vyiiSovacl. coi vykonal a neJlepBi svědomí Costí, maje vždy na 
zřeleli proapécb ústavu, na néiuž siilatal aš do své sinrií, a zemřel 25. pro- 
eince ISIS. Pro žáky na ústavě sepsal „Allgemeini> tlieoretiscb.praktische 
Vorschnie der Miiaik" (1828), „Lehrbuch der Ilarmoiiielehi-e und dcs General- 
baSBea" (18ó0— 1S34) a „Thcoretisch-praktisches Lebrbucb der ToDSetzkunsi" 
(o ětyfech dílech 1835—1848). 

Vedle Vitiska a Tomáíka byl v Praze v kriizich luidcbnich osobou nej- 
váženějiíi považuje skladby Mozartovy za vrcliol nméni liudebnibo 

') Provoláni k íařizeni ústavu pro zvelebení hiidby vt 
25. dubna 1808 uveřcjnéDé podepsali hrabata FrantiSek Josef z ^ 
liéuk Stemberg, Jan Nostic, Kristián Clani-Callas, Bedřich Nostle, 
mian, Jan Pachta a Frantliek Klebelsberg. 



]^04 Doba 111. Profeesoři při konaervfitiin. 

teiŮT mladších neuanával. Po jeho smrti avoleii ředitelem koneervaldře skla- 
datel Bedřich Hittl. jenž zůstal na ústave ni du léta Ib65. Nástupcem Kittíovým 
jmenován 18tí6 skliidiitcl Josef KrejĚi, jehož vedeni listavn valně neprospělo, 
poněvadž oaléhavým opravám a potřebám fiasuv^m nepřáh I- 1681 dán ija 
odpočinek a ředitelem jmenován Antonín Benevic, profeesor hry hoiiBlové, Za 
jeho vedeni ataiy se na ÚBtavě různĚ opravy aspitii ve vScech nejnaléhavéjSich 
a přičiněním íeakého Biiěmn uspořádány také poměry hmotné na proapSch 
U Cite lat va. 

Prvním učitelem hry liouslové při konservatoři ivolen výteíný nměleo 
a paedag^g Bedřich Vilém PÍxIb, jenž ve hře houslové zdokonalil se Q slav- 
ného Viottia v Hamburce a od I. 1807 byl sólistou při divadelním orchestru 
v Praze. U néhu vzdělalo sr množství výtečných iiouslistův, zejména Jan Václav 
Kalivoda, Václav Bezdék, Čeněk Barták. Fr. G-laser, geniální virtuos Joset 
Ulavik, Jan Bukol, Kaimund Dreyschuck, Hořic Mildner. Jan Král a více jiných. 

Edyž V. B. Pixis 20. řijoa 1842 zemřel, stul se jeho nástupcem v liradé 
nČitelskěm žák ústavu Moric Hildner, jenž narozen 7. lintopadu 1813 v Trmici 
u Teplice, vycviSil se ua ústave v letech 1822 — 1828; po té byl členem 
OFCbesEru divadelního a 3. prosince 1865 zemřel. Také u něho vycvičila se 
celá řada vjtečnjch houslistův, jmenovitě Fr. Němec, Theodor Pisis, Vilém 
Labický, Ferdinand Laub, Antonín Benevic, Jan Hřimalý, Vojtěch Hřímaly, 
Ant. Sitt. HunuS Sitt, V- Kopta, J. Ěebíček, Florian ZaJÍc n mnoho jinoch. 
Nástupcem Miidnerovým v ářadé učitelském Jmenován I. 1866 jeho žak Ant. Be- 
nevie, jenž narodil se 26. března 1833 v Pfívralecb. U něho vycvičili se 
Ot. Ševčík. Karel Saliř, Joaef M. Weber, Váša Suk, geniální Fr. Ondříček 
a Ferd. Lacbner, jenž jmenován 1. 18b9 pomocným professorem bry houslové 
při ústavě. 

Učitelem violoncella jmenován 1. 1810 Bernard Václav Šfastný, jenž na- 
rodil se 1760 v Praze h zůstal na ústavě do i. 1823. Pu té odejel na odpo- 
činek a zemřel 1835 v Praze. 

Po ném vyučovali Jan Hiittner v letech 182í— 1839. František Bahnert 
1839—184'), Antonín Trag 1845— 185S, Julius Goltermann 1853— 1861, Jindřich 
Schmidt 1861 — 1862. Moric Wagner 1862—1865 a po něm jmenován profes- 
sorem hry na violoncello žák ústavu František HegenbarC Narozen 10. května 
1818 v Geradorfé, vzdělal se na úsiavé v letech 1831—1837 ii iliittnera, po té 
byl proleSBOrem pii Mozarteii v Solnohrade a jmenován professurem při kon- 
servatoři I. 1865, zastávaje úřad ten až do I. ]887. Po delší nemoci zemřel 
20. prosince 1887 v Praze, a násiupceiu jeho jmenován I, 1888 žák lisUvu » 
výtečný umělec Hanuš Ví han 

Učitelem kontrabasu jmenován 1. 1810 Václav House. Narozen 14. listo- 
padu 1764 v Roudnici, vycvičil se na kontrabas a stal se učitelem při konser- 
vatoři, kde zilstal až du 1. 1844. Fo lé odešel na odpočinek a zemřel 18. únork 
1847 v Praze. Byl mistrem svého nástroje, pro néjž sepsal velkou školu a 
více cvičebných skladeb. Nástupcem Jeho stal se žák úatavn Josef Hrabě, 
jenž narozen 14. března 1SÍ16 v Předním Ovenci a Prahy, byl členem orchestru 
při divadle stavovském a 1. 1844 jmenován professorem. Vynikal jako slavný' 
virtuos, sepsal Školu pro kontrabas v jazyce českém a zemřel 20. března 



Doba lil. Profeasoři při konservatoři. 105 

lUTO v PrHze. Po aévo stal se professorem kontrabasu žák úgtavu Josef Sládek, 
ienž narodil se 16. října 1847 v Zlatníkách u Praby a zemřel 9. ledna 1876. 
Na jeho místu nastoupil íák ústava a bratr předešlého Vendelín Sládek. 

Professorem flétny byl Antonín Bayer v letech 1811 — 1813, po ném Mi- 
chael Janus íii Hanili) 1814—1822 a po něm Antonín Eiser; narozen 1801 
TPrMe, vycvičil ae vletech 1813— 1818. stal se členem orchestru při divadle 
stavovském a 1. 1832 jmenován professorero flétny. L. 1843 stnl se adjunktem 
ůsUvn, 1. 1860 odešel na odpoíinek a zemře! 6. listopadu 1876 v PrazP. Po 
ném acxl se professorem Vilém Blodek, jenž zůstal na ůaiavě do 1. 18T0 a po 
delsi trapné nemoci 1. kvélna 1. 1H74: zemřel. Nástupcem prozarimným byl 
Václav Mtiller v letech 1870—1873 a. po té jmenován profcBaorem flétny 
Arnošt Jenszch. 

Učitelem hoboje byli Ludvik Fiacher v Iett=eh 1811-1819, Bedřich Bauer 
v letech 1820-1824 a opět 1831-1870. J, Zomb 1825-1831 a t. 1870 jme- 
nován profesHorcm virtnoa Arnošt E5nig. 

Učitelem klarinetu jnienován 1. 1810 virtuos Václav Farnlk, člen kapely 
hraběte Jana Pachty; naroien 29. srpna 1770 v Dobřichovicích, vycvíéil se 
v hudbfi v Praio, 1. 1810 jmenován profesaorera, klprýítu úřad až do své 
smrti zastával, a zemřel 30. listopadu 1838 v Praze. Nántapeem jeho stal se 
František Tadeáš Blatt; narozen 1793 v Praze, vycvičil bo na ústave, byl 
profesRorem klarinetu v letech 1839—1843, po té odešel z ústavu a zemřel 
1866. Po něm stal se profesaorem žák ústavu a virtuos Julius Piaařovic; na- 
rozen 23. listopadu 1811 v Praze, vzdělal se na ůsiavé v letech 182Ó— 1881 
o Farníka a stal se Členem při orchestru divadelním v Praze ; I. 1S43 jme- 
DDván professorem klarinetu a zemřel po delSí choroba 24. kvěr.na 1881 na 
Zbraslavi. Náatupeem jeho jmenován žák ústavu František Raitraayr. 

Profeasorem fagotu jmenován 1. 1810 Gabriel RauS, Člen kapely hrabete 
Pachtry, a když 1. 1812 zemřel, stal se jeho nástupcem Joaef Betlach. jenž na 
Ůstavé zůstal až do 1. 184/. Po jeho smrti jmenován jeho nástupcem žák 
ústavu Vojtěch Gross, jenž narozen 23. dubna 1823 v Běatvini u Čáslavě. 
Vzdělav se při konservatoři v letech 18'í7 — 1843, stal se 1. 1847 professorem, 
1. 1860 jmenován adjunktem ústavu a zemřel 15. února 1886 v Praze. Nástup- 
cem jeho jmenován žák ústavu Ludvik Milde. 

Profesaorem rohu stal ae I. 1810 Václav Zalužan, člen kapely hrabete 
Pachty; narozen 27- záři 1767 v Praze, vzdělal se na roh u Matějky a Stolte, 

I. 1810 jmenován professorem při konservatoři a zemřel 1832 v Praze. Ná- 
stupcem jeho jmenován žák ústavu Jan Janatka. jenž narodil se 29. dubna 
1800 v Třeboraticích. Vycvičiv se na úatavĚ vletech 1813—1819, sta! se filé- 
nero při dvomi opeře ve Vídni, I. 1832 jmenován professorem a zílatal na 
ústavě úplných čtyřicet let. L. 1873 odešel na odpoíinek a zemřel 99. Čer- 
vence 1882 v Praze. Byl výborným učitelem a sepsal Školu pro roh. Náatup- 
eem jeho jmenován Julins Behr. 

Professorem trubky a pozaunu jmenován I. 1810 FriintiSek WeÍBZ,J( 
narodil se 8. ziiřf 1777 v Kozlích u České Lípy a 1. 1826 ůradii svého 
vzdal. Nástupcem jeho jmenován žák ústavu a virtuos Josef Kail. Narni 

II. března 1795 v Boíim Daru, vycvičil se na ústiivě v letecb. V%VÍ,-'* 



IQB Doba III, Sklila vHrhnTiickň. 

» jmcnováu profosBOrem, zAstal na UstiivS do I. 1867; po té odeSel n* odpo- 
činek a xoinrel *J9. leilaa 1871 v Prnze- Jbh mistrem svého náalroje, zdoko- 
nalil atrojivo trnbky. Po jeho smrti oiiděleno vyučováni trubky od po- 
ZBumi a professorcm trubky jmenován Žák ústavu Filip Bláhu {na.i-. 3. ůnarSk 
1841 nu VyĚeUradé) a profesaoreiu pozannu žák ústavu Václav Suiita (nar. 
20. Brpna 1823 v Praío). 

Doba vyučovscl natanovena byln na Seat let a žáci roEdéleni json ve dvě 
odděleni ailii a vySSf, setrvavše v každém po tři léta, což potrvalo do 1. 189U 
V době dopoledni vyučováno v ptedmětech literních, v dobĚ odpoledni vy- 
ufuvaln se na nástroje. 

Léta 1ÍÍ15 navedeno na ústavě vyačováni zpěvu koncertního a operního 
trvajicíbo po čtyfi roky. ProfeSBorem stal se J. Vaniíek a Fr. Strobaoh, po 
té A. Eschner, J. Triebeneec, M. Čejková, J. Schnepf, Gordígiani a Fr, Yogl. 
Léta 1S30 připojena k nástrojům vyučovacím harfa a professorem jmenován 
Jan Burian. Po jeho odchodu stala se 1. 1854 uSiielkou harfy pani Joiisnna 
Ilametmayrová a nástupcem iejim jmenován I, 16G8 žák ústavu Václav Stanek 
(nar. 24. záfi 1835 v Mladé Boleslavi). Po ní^m nastoupí! I 18ST Kai^l Jicmai 
a 1, 1888 jmenován professorem harfy žák ústavu Hanuš Trneěek. 

Harfa, tympani a bubny jauu nástroji vedlejSími a cvičí se na nS pouze 
žáci vyššiho oddělení, již sami k tomu ae hlásí- 

Jazykem vyučovacím stala so při ealožení ústavo němčina a zastaraly 
tento způsob trval pfes zmÉnu inezi tím nastaluii až na dobu nynější. Vedle 
předrnčtův literních vyučováno též jazykům francouiskĚmu i vlaskému, pouze 
jazyku českému se nevyučovalo. Avšak jelikož na ústavě jsou mladíci skoro 
vesměs rodilí Cechové jazyka némeckébo neznali, nucen jest professor vypo- 
máhati ai jazykem Ěeskym, chce 1 i vůbec při vyučováni dosici vysledkův. 

Léta 1H88 zavedeno na ňslavě též vyučování ve vySři hře klavírní a 
nastala částečná změna v celém zařízení ústavu, jak toho žádala doba ěasik 
i samo uméni, a ke konservatoři připojena též Škola varhanická. 

NedostateOnoati u provozování hudby iiistrimieiitálDÍ odpomo- 
ženo založením konservatoře, ale tím větší úpadek jevil se v oboru 
hudby církevní, jmenovité ve varhanictví; nebot hudba openii po- 
čala vnikati do chrámQv. Aby se zabránilo stálému rozSifováiii 
skladeb nepřiuiéřených a zvelebil ee poněkad vkus umělecky, za- 
ložili milovníci z kruhův měšEivnakydí, spojivSe se s umělci odbor- 
nými, „Spolek pro pěaiování hudby církevní v Cechách" 1. 1827, 
jehož úSeiem bjlo provozovat způsobem uměleckým a vzorným 
klassické skladby církevní z doby starší i novější ve chrámech Praž- 
skýcb. Po několika vzorných produkcích uzráno, že tím nedá se trvale 
pEisobiti a že jest nutno založiti ústiiv k vyučování praktické hře na 
varhany. Za tou přiCiiiou zjuéuěn dosavadní spolek 1. 1830 v ústav 
varhanický, při němž vyučováno nejprve v jednom ročníku, k uěmiiž 
1. J835 přidán ročufk druhý, a zároveň vyučováno zpěvu chorál- 



Doba 111. Karel Fr. Pitsch. 107 

iiíinu. Duší spolku a jednatelem jeho byl iieunavii_v milovník hudby 
Jan Ritteť z Rittersberku v letech 1S27— 1S41, prvním ředitelem 
skladatel Jan Vitásek; po jeho smrti atal se 1. 1H42 ředitelem 
Karel Pitsch, jenž úřad ten zastával až do své smrti 1. 1858. Po 
něm byl ředitelem J. Krejíí v létech 1858 — 1865 a po jeho od- 
choiiu na konservatoř zvolen ředitelem skladatel a theoietik Fran- 
tišek Zdeněk Skuherský. 

Karel František S. Pitsch, nástupce Vitáskův v ředitelství ústavu 
pro budbu církevní, narodil se (dle M. kř.) ó. února 178(i v Barto- 
Ěovicich n líoketnice, studoval filosofii v Praze a 1. 1823 stal se 
varhaníkem v Ústi nad 0. Po dvou létech vrátil se do Prahy, 1. 1832 
jmenován varhaniiiem při chráme sv. Mikuláše, 1. 1840 uíitelem 
při ústavě pro hudbu církevní, po té ředitelem a zemřel 11. íervha 
1868 v Praze. 

Jako učitel četných žákáv, jichž byl vždy laskavým přítelem, 
získal si velkou zásluhu, složil též několik skladeb na varhany, 
vydal Voglerovo dílo „Handbuth fiir Harmonielehre", .Museum ťUr 
Orgelajiieler" (o třech svazcích v Praze 1823), kde zahrnuty jsou 
skladby starších kontrapunktistův českých 18. věku, „Zwanzig der 
gebraucblichsten kathol. Chorále init Zwischensplelen und Text" 1854 
a apracoval Segrovo dílo „Bezifierte Basse". 

Vedle toho účinkovali při ústavě jako učitelové Robert Fůhrer, 
Václav E. Horák, Z. Kolešovský, Josef L. Zvouař, Adolf Průcha a 
nejdéle František Blažek v létech 1838 — 1891. Ústav ten měl značný 
vliv na zvelebt-ní hry na varhany, nehoE žáci jeho šířili lepĚí vkus 
také po venkově. Avšak činnost ta nebyla úplná, poněvadž nedo- 
stávalo se ústavu určitého zakončeni. Teprve, když přičiněním ře- 
ditele Skuherského 1, 1873 otevřen ročník třetí pro vzdělání fedi- 
tel&v kůru, mohla se rozděliti látka vyučovací souměrně a ústav 
stal se úplným. Důmyslnému vedení podařilo se přivésti ústav k nej- 
lepSimu rozkvětu a učiniti jej semeništěm akladatelského dorostu. 

O prospěch hospodářský po založení ústavu měl péči horlivý 
jeho jednatel Jan rytíř z Rittersberku až do 1. 1841, po té skla- 
datel V. J. Veit a jiní, od 1. 18Gtí věnuje ústavu zvláštní péči před- 
seda Dr. Tragy^ jehož úsilí podařilo se rozmnožiti příjmy ústavu a 
upraviti poměry hmotné i stránku uměleckou. 

Při ústavě tom vzdělali se z hudebníkův českých Fr. Blažek, 
Fr. Drechsler, Václav ProSka, J. Krejčí, AI. HuiliÉka, J, L. Zvouař, 
Fr. Zd. Skuheraký, J. Bergmaun, J. FOrster, Č. Vinař, Ad. PeŮíAa., 



\US Doba lil- Joseť rnikScli. 

Ed. Nápruviiik, Sf. NováCck, K. Bemii, A. Dvořák, A. Fůrster, 
K. Blažek, Q, Jlavlusa, Fr. HruSka, J. Vaůous, J. Smolík, J. Cajiii 
J. Jiránek. J. Paiikiier, J. Sychra. K. Kiiittl. J. KiiCka, J. Pfibík, 
J. Harti, V. Hlaváč, K. Janáček, V. Laub. AI. Jiránek, J. Kaan 
J. B. FSrster, Iv. Stecker, K. Macan, J. Zeliuka, K. Strnad, B. Jere- 
miáš a více jiných ředitelův kůrti a varhaníkův, po vlastech Če- 
ských zdárné účinkujících. 

V době novější dosáhlo piano mezi nástroji hudebními uejvétSí 
důležitosti a hra klavírní stále se vzmáhala. 

Ve věku 18. byli v Praze předními učiteli klavíru Fr. DuĚek, 
Jan A, Koželuh, později Jan Vitásek a V. Tomášek. 

První ústav pro soustavné vyučování hry klavírní ve větších 
rozměrech založil v Praze léta 183U důmyslný Josef Proksch, jenž 
ačkoliv slepec, a neobyčejnou vytrvalostí k úkolu tomu se připra- 
voval a ústav zdokonalil značnou měrou. 

Narozen 4. srpna 1794 v Liberci, uči! se počátkům hudby 
v domové. 1. IHU oslepl, studoval Loggiovu osnovu vyučovací 
v Berlíně a vrátiv se 1. 1830 do Prahy, založil ústav, jejž řídil až 
do své smrti a zemřel 20. prosince IHSi. 

Pořádáním vzorných výkouův hudebních přispíval ke zvelebeni 
vkusu hudebního, založil bohatou a vzácnou knihovnu skladeb 
i dél theoretických pro své žáky a na základě dlouholetých zkuše- 
ností svých sepsal jazykem německým „Školu klavírní", jež předči 
nad ostatní pomůcky toho druhu a dle níž až do nejnovější doby 
vyučovíno v Praze skoro všeobecné. Mimo to sepsal .Allgemeine 
Musiktehre" a pojednání historické „Uber bOhmische Musik". 

Tlieorii hudební studoval u Proksche v létech 1844—1848 
tvůrce hudby české Bedřich Smetana. Mimo to vzdéliili se při 
ústa".ě tom Fr. Kaván, Fr. Beudel, Ant. Kůckauf, Augusta Kolár- 
Auspitzová a množství jiných. 

Dle vzoru toho založeno v létech následujících více ústavův kla- 
vírních, jichž hodnota však tím viee klesala, čím více jich přlb)'- 
valo, poněvadž správcové jejich přihlíželi více k prospěchu hmot- 
nému, nežli k uměleckému prohloubení. 

Léta 1840 založeni byli dva spolkové hudební, již koncerty 
Častéji pořádanými přispěli k osvěžení ruchu hudebního v Praze a 
v nichž laké poprvé ozvaly ae u veřejnosti sbory české. 

Jednota Cecllská, kterou přispěním Dra. Kaňky založili A. Apt, 
Bastl a Deutsch, pěstovala většinou skladby novověkých skladatelův 



D»ba III. Jertnofft Cecilslci .1 Zoflnská akademie. 109 

a první koncert uspořádán 1(5. prosince 1S40; třicátý koncert, po- 
řádaný dne 5. května 1844 byl s průvodem orchestru, jeiiž ve 
spolku byl zřízen a divadelní ni i silami dopliiéu. Od poíátku aŽ 
do y. března 1846 pořádány koncerty v sále Platejském, v létech 
1846—1865 v sále Žoffnskřm. V koncertě 18. dne 22 listopadu 1842 
proveden poprvé- Oeský abor „Čeští jonáci" od Jana Škroupa a 
dne 2G. března 1843 „Vojenská", sbor od Fr. Škioupa. Členové 
spolku dělili se na odbor vokální a na odbor orthestrální, z nichž 
každý jednou v témdni měl zvláštní evíCení. Spolek provedl více 
větších skladeb novověkých, arcit pouze jazykem německým, ačkoliv 
ftlenové skoro vesměs byli ČeSi a proto nemohl se udržt^ti, když 
Y letech šedesátých nastal čilejĚf ruch národní. Poslední 117, koncert 
uspořádán dne 16. března 1865 v sále Žoffnském, jímž činnost jed- 
noty byla ukončena. 

Duší jednoty a ředitelem po celou tu dobu byl Antonín Apt, 
horlivý milovník umění hudebního; nar. 13, června 1815 v Praze 
z rodiny zámožné na Malé straně, stal se úřadnfkem stavovským a 
se zvláštní horlivostí pečoval o provozování nových skladeb v Praze 
dosud neznámých, pořádal též více koncertflv k účelu dobročinnému 
a zejména snažil se o to, aby se v Praze provozovaly skladby 
K. Wagnerovy. Značně jmění své odkázal Pražské konservatoři a 
zemřel 27. října 18&7. 

Stejnou dobou založena byla Zofinská akademie ku pěstování 
hudby klassické a při ní /řízena Škola, v níž vyučováno zpěvu a 
hře klavírní. Spolek ten, jenž nazván dle arciknéžny Žoíie, skládal 
se z Členův výkonných a přispívajících a výbor složen z nejváite- 
néjších občanftv Pražských. V čele stál horlivý milovník českého 
zpévu Alois Jelen, jenž k založení spolku nejvíce přispěl a byl 
prvním ředitelem, kteréžto místo zastával až do 1. 1844. Oinnost 
spolku zahájena dne 27. ledna 1841 službami božími ve chrámě 
sv. Salvátoru a provozována korunovační mše z C. od V. Tomáška 
a při offertoriu zpíván hymnus ,BBh krále chraň", od V. Jelena. 
První koncert uspořádán 18. března 1841 v sále Žofínském, v němž 
přednesen dvojsbor od J- Krištofa Bacha s českým textem a Jelenův 
sbor „Vše jen ku chvále". V druhém koncertě, jenž pořádán 
15. května 1841, zpíval se český sbor Jelenův „My Če§tí manové", 
a mimo to pořádány v tomto roce tři večerní hudební zábavy. 
Když ředitel A. Jelen místa svého I. 1844 se vzdal, byli po něm 
řediteli spolku Jan N. Škroup, Jan N. Mayr, V. E. Horák, Fr. Vogl, 



i 10 Doba III. Spolkoví zpěváčli. 

Z. Koieéovsky, Fr. Škroup (1858—1860), J. L. Zvonař a po něm 
E, Tauvitz, jenž dosud místo to zastává. V koncertech spolkových 
provozovány íastěji sbory Ěeské, zejména za ředitelství Fr. Vogla 
a J. L. Zvonafe. Po roce Ěedesátém činnost spolku ustaia od po- 
řádání koncertňy a obmezila se na vyuCování bře klavírní. 

Zpěvu opernímu vyuiíovalo se v době té na ústave čabounové, 
po té na ústave Appeové a též na konservatoří, kde vycvičilo se 
více pěvcův ve zpěvu operním, mezi nimiž prosluli Fr. Schattky, 
Cecilie Botclionová, Eleonora z Ehrenberku a jiní. 

Ku pěstování ^pévu sborového v kruzích mládeže akademické 
založen 1. 184íi „Akademický zpěváčky spolek", jehož ředitelem 
stal se Arnošt Mašek, po něm Z. Kolešovský. Aváak nenalézaje 
dostatečné podpory, spolek ten zanikl I. 1851. 

Léta 1850 založil kapelník J. V. Svoboda ^ Jednotu ke zvele- 
bení hudby vojenské" v Praze. Na ústavě tom cviéí se po dvě léta 
mladici na nástroje dechové a nejlepSí z nich studují též theorii 
hudební, aby mohli se státi kapelníky vojenskými. Prvním ředite- 
lem byl zakladatel J. V. Svoboda a I. 1855 stal se jeho nástupcem 
kapelník Jan Pavlis, po jehož smrti 1. 1880 nastoupil jeho syn Jan 
Pavlis mladSí. Dle vzoru Jednoty té zřizovány podobné hudební 
Ěkoly vojenské i v jiných městech říše rakouské. 

Po příkladě spolkův zahraniĚnýcb založen v Praze 1. 1859 
spolek „Mannergesangverein" pro pěstování mužského zpěvn sboro- 
vého, jehož ředitelem stal se skladatel Edvard Tauvitz, a první vý- 
kon uspořádán 21. května 1859 v sále Konviktském. Ačkoliv valná 
většina členův výkonných byla národnosti české, přece dle dosa- 
vadního zvyku a za příčinou ueuvědomelosti národní jeho členňv 
měl spolek ráz úplné německý. Ale koncem toho roku nastal obrat 
směrem národním v Praze a léta následujícího po vydání říjnového 
diplomu stal se živel Český rozhodujícím. Za tou přfCinou stal ae 
spolek !. 1861 utrakvistickým a nazván „Beseda". Členové uěmeCtí, 
nemohouce ve spolku déle panovati a nechtějíce účinkovati pří 
provozování sborův Českých, vystoupili ze spolku a utvořili samo- 
statný spolek německý „FlSte", jenž později nazván „Prager Mánner- 
gesangverein". Utrakvistická Beseda, chtějíc vyhověti dvěma stranám, 
neuspokojila ani jednu a sproativši se pak živlfiv nerozhodných a 
národně ehabj'ch, změnila ae 1. 1870 na spolek úplné Český. AvSak 
nemajíc dostatečné síly životní, živořila po nějakou dobu, až I. 1876 
zanikla. 



Doba III, Spolltoié npĚvuíti uiirau PmIiu, lU 

Přieiněiiim výtečného pévte J. L. I,ukese a více milovníkův 
zpěvá íeskélio založen léta 1860 v Praze Ěeský zpěváčky spokk 
„Hlahol", jehož stanovy potvrzeny byly 2. října 1861, čiraž sboro- 
vému zpěvu íeskéiDii liostalo se pěstitele nejhorlivějšflio. Starostou 
zvolen oblíbený kníže Dr. Rudolf Taxis, nAméstkeni J. L. Zvonař, 
jednatelem Dr. L. Procházka a sborniiatry byli J. Lukeš a Feni. Heller, 
později Smetana, Kaván. I. 1865 stal se sbormistrem Karel BeniU, 
[10 něm 1. 1878 Karel Kuittl a 1. 1890 Josef Kliiíka. Po příkladě 
Hlaholu založeno v tu dobu množství spolkíiv zpěváckych v Cechách 
i na Moravě a jejich Činností ajioleiSenský život valně byl osvěžen. 
Více spolkňv těch ustalo později v horlivé činnosti a jen některé 
zachovali dobrou pověst až na dobu novější, NejvétSÍ činností mimo 
Prahu vynikl „Hlahol" Plzeňský, zaloxenv I. 1862. O zvelebení jeho 
starali se sbormistři Hynek Palla a po té Josef Slezák. 

V Brně založena městská škola hudební 1. 1844 a ředitelem 
jejím stal se ředitel kůru L. Streit. 

Léta 1860 založen tam spolek „Musikverein" a téhož roku 
řeský zpěváčky spolek , Beseda", jehož stanovy stvrzeny byly 31. 
eerveuce 1861. Prvním sbormistrem spolku stal se Pavel Křížkov- 
ský a když do Olomouce odeSel, vstoupil na jeho místo Dr. Ant. 
Javůrek. Později hyl sbormistrem Besedy Leoš Janáček. Mimo to 
vzniklo také na Moravě více spolkftv zpěxáckých, jichž činnosí 
z počátku let šedesátých dosti byla vydatná, později vSak mnozí 
z nich v činnosti své valně nchahovali. L. 1880 založen zpěváčky 
spolek „Žerotín" v Olomouci péčí neúnavného vikáře P. Jindřicha 
Geisleraj jehož přičiněním provedl spolek nejvétĚí díla z domácí 
literatury ve svých koncertech. Sbormistrem jeho jest professor 
V. Navrátil. L. 1889 založen zpěv. spolek .Křížkovský" v Opavě. 

Střediskem pěvcův slovanských ve Vídni stal se „Slovansky 
zpěváčky spolek", založený 1. 1862, jehož sbormistrem byl A. Tova- 
fovský, po něm horlivý AI. Buchta. 

Anibroa, Dna Conservatovinni in PrAř, 185S, 
Debrnov, Dějiny konaervntoře Pražsko, 1878. 

Výročni zprávy n vfpisky z tnstrik konservatoře a Jednoty pro pSsto- 
Táni hniiby církevní. Bohemin 18H. č. 7. a 13, 

R. Mllller, J, Prokseh libgmf. Denkmal, Reichonberg 1874. 
ProgramniB der Cimcerfe dea Cecil ieii- Ve rsins, Prag 1880. 
Pamilfnik Hlahnlu, v Praze ISMÍ!. Pamiktnik Hlaholil Plzeňského, 188Í' 
Výroční zpráva Žerotfna v Olomouci za roiSnik X. 1890. ] 



1 12 Doba III. Jan Vitásek a V. Tomášek. 

Skladatelově v domově. 

Nejpřednějším skladatelem v oboru hudby církevní byl slavný 
pianista a theoretik Jan N. August Vitásek, jenž veškerou činnost 
svou umění domácímu věnoval a jehož skladby i za hranicemi do- 
sáhly uznání. Narozen (dle M. kr.) 20. února 1771 v Hoříně pod 
Mělníkem, naučil se hráti u svého otce skoro na veškeré nástroje 
a podporován kněžnou Ludmilou Lobkovicovou, odešel na studie 
do Prahy. Zde zdokonalil se na klavír u Fr. Duška a 1. 1800 stal 
se učitelem hudby v domě hraběte Bedřicha Nostice. Po smrti 
Koželuhově jmenován 1. 1814 kapelníkem při chrámě sv. Víta a 
když mu 1. 1825 nabízeno místo kapelnické po Salicriovi ve Vídni, 
nepřijal je, chtěje síly své pouze vlasti věnovati. Když 1. 1830 
zřízen spolek pro zvelebení hudby církevní v Čechách, zvolen byl 
ředitelem jeho a zemřel 7. prosince 1889. Složil množství r&znvch 
skladeb klavírních a koncertův pro nástroje s průvodem, několik 
symfonií a hudební drama „David", jež 1. 1810 provozováno na 
divadle stavovském. Větší cenou vynikají jeho skladby církevní, 
jmenovité dvě slavnostní mše a velké rekviem pro sbor a orchestr. 
V mladších létech vynikl jako virtuos na klavír, v pozdější době 
získal si velkou zásluhu jakožto učitel theorie hudební při ústavě 
varhanickém. 

Dalibor 1858, 3. Hudební L. 1872, 422. 

Slovník N. IX. 1152 (udává, že zemřel 7. ůnoia 1839). 

Přední místo v kruzích uměleckých zaujímal skladatel a učitel 
vyšší hry klavírní Václav Jan Tomášek. Narozen 17. dubna 1774 
ve Skutči, učil se počátkům hudby u Wolfa v Chrudimi, theorii 
hudefcní u patera Donata v Jihlavě a 1. 1790 odešel do Prahy, kde 
studoval práva. Seznámiv se s kruhy hudebními, oddal se úplné 
hudbě a 1. 1805 stal se učitelem hudby u hraběte Buquoye, kde 
setrval do 1. 1815. Po té zanášel se vyučováním vyšší hry klavírní 
a skladbou až do své smrti a zemřel 3. dubna 1850. L. 1874 za- 
sazena mu byla pamětní deska péčí Umělecké Besedy na domě 
v Tomášské ulici, kde zemřel. 

Složil více než 100 skladeb, jichž většina vydána tiskem, ze- 
jména 3 dithyraraby, 12 rhapsodií, 30 eklog, sonáty, trio, kvartetta, 
velkou kantátu „Leonora**, 2 symfonie, velké requiem pro sbor a 
orchestr, korunovační slavnostní mši pro sbor a orchestr 1. 1836 



Doba III. Václav Jan Tomášek. 113 

a operu „Seraphine" 1810. Mimo to složil šest českých písní (1816), 
šest českých písní s překladem německým op. 71, šest starožitných 
písní z Rukopisu Královédvorského (1823), dvě české písně (1825) 
a tři písně české, jež vydány ve Věnci 1. 1835 a 1837. Do alma- 
nachu „Libussa" 1845 — 1850 napsal svůj vlastní životopis. 

Zalíbiv si sloh Mozartův, zůstal mu věren, neuznávaje děl 
Beethovenových, tím méně skladeb ze školy romantické a pro 
svou umíněnost ve věcech uměleckých nepožíval všude stejné váž- 
nosti v kruzích odborných. Byl ve stálém spojení s vynikajícími 
umělci zi\ hranicemi a utvořil kolem své osoby zvláštní kruh 
umělcův, v němž o činnosti hudební v Praze po dlouhou dobu 
rozhodováno a o jehož přízeň se ucházeli výkonní umělci, kteří 
do Prahy zavítali. 

V písních českých rázu národního nepostihl, ale byl prvním, 
jenž písni české vdechl ducha uměleckého. U něho vycvičili se 
J. Voříšek, B. Kittl, Ch. Kuhé, AI, Dreyschock a více jiných. 

LibuBsa 1845-1850. Dalibor 1863: 193. 1874, 121. Slovník N. IX, 499. 
Doucha Knih. SI. 267. Osterr.-Ungar. Revue, 1890, Februar-Márz, 296-334.') 



*) Článek tam nadepsaný „Die bóhmischen Musikschulen", auf Gnind 
verbiirgter Quellen und Nachrichten dargestellt von Rudolf Freiherr Procházka, 
jest zajímavý, ale tendenční a svědci o zvláštních názorech pana pisatele. Tak 
píše ku př. o Tomáškovi, mluvě na str. 324. o jeho písních z Ruk. Královédvor- 
ského : „z toho však se nesmí mylně souditi, že by se byl mistr přiznával ke 
svému kmeni ; neboť právě z onoho jemného pojmuti (písní) nedá se zneuznati 
živel německý, jemuž on měl co děkovati cenu svého věděni a umění." Ke 
konci Článku pak praví s falešným pathosem: ^ Citelný nedostatek nastoupil 
místo dřívějšího bohatství domácího umélectví a rušivé vnikl klín národního 
sváru též do společného kmene vznešeného uměni hudebního, ale musa ne- 
zmálomyslní a co její zrak truchlivě odvrací se od obrazu přítomnosti, spěchá 
toužebně (schweift hoflfnungsfroh) tam ke dnům příštím, kde teplejší paprsky 
vrácené opět svornosti uzráti dají novému, skvostnému ovoci na onom stromě 
a působiti budou noví mistři skutkem i slovem, podporováni nadšenými po- 
tomky starých rodin k účelu společnému, aby Čechy opět a cele vyplnily 
nejlepší své určení jako země hudební!" 

Zrak pana proroka odvrací se truchlivě od přítomnosti, poněvadž jest 
nyní v Čechách hudba česká, národní, která se mu však nelibí a raději kochá 
se nadějí, že nastane opět doba dřívějšího napodobení a světového muzikant- 
ství bez krve a soli, dokud nás dusila a hnětla doba poněmčující. Toho společ- 
ného účelu nabažili jsme se s dostatek a zůstaneme bohdá při svém, ať se to 
komu líbí, čili nic. 

J. Srb-Debrnov: Dějiny hudby. ^ 



114 Doba 111. Fr, M. Knižc, R. Fiilirer, Z. Kološovaký. 

V oboru písně české vynikl Tedlé TomáĚka skladalei František 
Max Knfžfl. Narozen (dle M. kr.) 7. září 1784 v Drahelčiclch u Be- 
rouna, vycvičil se v nmění hudebním v Praze a stal se fagotistou 
při stavovském divadle. Po smrti Jana K. Kučery jmenován 1836 
ředitelem kůru při chrámě sv. Havla, ale zemřeJ již 23- Ěeríence 
1840 v Praze. Vynikaje jako virtuos na kytaru, složil množství 
písní německých s průvodem kytary nebo piana a později složil 
a vydal dva sešity písní českých .Patero písní" op. 18, a „Patero 
písní" op. 21. u Marca Berry v Praze. V této liruhé sbírce jest 
na prvním místě ballada ,Když měsíček spanile svítil" na slova 
J. Hukala, jež brzy po celých Cechách se rozšířila a znárodněla. 
Mimo to sepsal oFindameute fíir die Quiitare", „Vollstainiige 
Quittaríchule" (1820) a dvě pastorální mĚe. V písních Českých po- 
stihl nejlépe ducha prostonárodního a v nápěvech jeho jeví se prav- 
divý cit a vkus vytříbený. 

Sehilling Univ. L. IV. 1S4. Dalibor 1885. 423. 

S!oviiik N- IV. 723. Vípiaky z matriky bf. v Horelieich, 1S86. 

Ziipisky v ťiStftrně mislodržit. v Praze, 

V oboru hudby církevní pracovali v dobé lé skladatelé R. Fabrer, 
V. E. Horák, Z. Kolešovsky, Albín Mašek, Jan Škroup. J. Krejčí. 
František Lábler, FrantiĚek Drechsler a Václav Proška. 

Výtečuý varhaník a plodný skladatel Robert FOhrer narodil 
se 2. června 1807 v Praze, vzdělal se u Vitáska. stal se varhaní- 
kem a po smrti Vitáskové 1. 1839 jmenován kapelníkem při chrámě 
sv. Vita v Praze. L. 1845 úřadu toho zbaven, odešel do Solnohradu 
a po té do Vidné, kde zemřel 28. listopadu 18(j|. 

Složil celkem asi 300 různýcli skladeb, zejména 3 mše slav- 
nostní, 20 mší menších, rekviem, množství vložek církevních a 
skladeb ua .varhany, mimo to sepsaL „Praktische Anleitung zur 
OrgelkompositioM". Skladby jeho vynikají významným obsahem a 
původností, v mnohých jeví ae však přílišná kvapnost a menší be- 
dlivost; byl to geniální duch, jenž nerad ovládati se dal určitými 
zákony. 

Dalibor 1861, 279 1SU3. 8. Sborník N. lU. 61. 

J. Boffmanftv Seznam Bkkdob v Pruže. 

Zikmund KoleSovský, důmyslný theoretik. narodil se 1. května 
1817 v Praze a vxdélal se u professora PJxise při konservatoři 
PraKakt', v Iheorii u ředitele Webra. L. 1840 jmenován po svém 



Doba III- V- E. Horák, Albin MaÉek. J. Krejři. 1]5 

otci ředitelem kfiru pvi chrámě sv. Šlěpána a zemřel 22. Července 
1868 v Praze. Složil velkou [lastorálnl mSi, vokální requiem. requiem 
a průvodem orchestru I, ]83fí. za něž obdržel druhou cenu, více 
menĚtch skladeb a český ebor „Ebrejská elegie". Mimo to sepsal 
více theoretických čláiikfiv ilo časopisav „Dalibor" a „Siavoj". 
SlovnJk N. IV. 764. Zápisky soukromé. 

Nejlepší jméno jakožto skladatel církevní získal si Václav 
Emanuel Horák, jehož skladby rozšířily se i za hranicemi. Narozea 
1. ledna 1800 v LobCi u Mšena, učil se poCátkfím hudby u Šubila 
ve Mšeně a zdokonalil se v Praze u Vitáska, kam 1. 1813 přišel. 
Poíai studovati práva, ale zanechav tolio, oddal se úplně hudbĚ. 
L. 1831 jmenován učitelem zpěvu při škole varhanické, 1. 1833 
varhaDÍkem, léta 1836 ředitelem kťiru při chrámě paniiy Marie 
Sněžné, 1853 u sv. Vojtěcha, 1859 při chráme Týnskám a zemřel 
3. září 1871 v Praze. 

Složil 9 mší figurálních, 2 vokální pro mužské hlasy, mši pa- 
storální, 2 vokální requiem, více menSích skladeb církevních pro 
mužské hlasy a více sbnrňv českých; za BTedeum" obdržel 1836 
první cenu a za figurální requiem druhou cenu od spolku pro 
hudbu církevní. Mimo to sepsal ,Uber liie Mehrdeutigkeit der Har- 
monien" 1846, .Zpěvní školu pro soprán a alt s průvodem houslí' 
a v rukopise zanechal „Harmonielehre". Skladby jeho vynikají prav- 
divým výrazem, vroucí náladou a svěží harmonii. 

Dalibor 18G0. 50. Hudeb. L. 1871, 243. Slovoik N. IV. 669. Květy 1871. 
25i. Světozor 1871. 435. Wuríbacli, B. L. IX. 202. Doiícha Knihop. SI. fiV. 

Plodný skladatel Albín Mašek narodil se 10. října 1804 
v Praze, kde otec jeho byl ředitelem kůru a vycvičil se v umění 
hudebním při Pražské koiiservatoři. L. 1833 stal se ředitelem kílm 
při chrámě Týnském, 1. 1859 při chrámě sv. MikuláSe na Malé 
Straně a zemřel 24. března 1878. Složil velkou slavnostní mši 
z d-moil k óOOieté slavností university Pražské 1848, velké Tedeum, 
requiem, celkem asi 200 skladeb církevních. 

Varhaník 1886, Ě. 5. Dalibor 1359, 231. Hudební L. 1875, 110. 

Výborný varhaník a skladatel Josef Krejčí narodil se 6. února 
1822 v Milostíně u Rakovníka a vzdělal se v umění hudebním při 
ústavě pro hudbu církevní, jenž zván obyčejné varhanickou školou. 
L. 1844 stal se varhaníkem, 1. 1849 ředitelem k&oi. \tv tíKwssit 



116 Doba III. Frant. Škroup. 

sv. Jakuba a 1853 při chrámě Křižovnickém. L. 1858 jmenován 
po Pitschovi ředitelem školy varhanické, 1865 ředitelem při kon- 
servatoři, odešel 1. 1879 na dovolenou a zemřel 19. října 1881 
v Praze. Složil 2 slavnostní mše s orchestrem, mši z f s orchestrem, 
vokální mši pro mužské hlasy. Tedeum, velkou sonátu pro varhany 
z f, množství předeher a skladeb menších a příležitostných ; mimo 
to sepsal „Praktičtí základové nauky o hře na varhany'^ jazykem 
českým a německým, hudební obrazec k tvoření praeludií a vynikl 
jako virtuos na varhany. 

Dalibor 1881. 248 a 257. Slovník N. IV. 981. Doucha, Knihop. SI. 114. 

V létech dvacátých věku 19. počal se probouzeti mezi studující 
mládeží českou vlastenecký ruch, jenž jevil se v pěstování her dra- 
matických a v pořádání představení operních jazykem českým. Hlav- 
ním činitelem ve směru tom byl horlivý professor S. Macháček, 
jenž nabádal nejprobudilejší mladíky k činnosti vlastenecké. Mezi 
těmi byli František Škroup, J. T. Krov a K. Strakatý, kteří vůbec 
hudbě se věnovali, pěstujíce horlivě zpěv český. 

K tomuto směru přilnulo také několik horlivých milovníkův 
umění hudebního, jmenovitě Alois Jelen, Josef Vorel, Pavel Marti- 
novský a více jiných, kteří skládati počali sbory české. 

Nejnadanějším mezi nimi byl František Škroup. Narozen (dle 
M. kř.) 3. června 1801 v Osičích u Pardubic, vycvičil se v počát- 
cích hudby u otce, jenž byl učitelem, stal se vokalistou v Praze 
a studoval po té práva. Seznámiv se s professorem Macháčkem, 
věnoval se hudbě, řídil provozování první opery jazykem českým 
1. 1823, k čemuž zvolena Weiglova „Rodina Švýcarská", a složil 
první českou operu „Dráteník" (1825) na slova K. Chmelenského. 
Skladba ta provozována poprvé 2. února 1826 s velikým úspěchem 
a považována až na dobu nejnovější za první národní operu; i)0 
té složil operu „Oldřich a Božena" (1828) a třetí „Libušin sňatek" 
(1835), z nichž ale žádná neměla úspěchu. Skladby ty složeny 
jsouce vůbec z několika částí lyrických, mezi sebou prosou spoje- 
ných a po stránce hudební a umělecké nad míru prostičké, svědčí 
o dobré vůli původce svého, ale jsou zároveň dokladem, v jaké 
sklíčenosti nacházelo se za doby tehdejší umění české. K Tylově 
frašce „Fidlovačka", jež provozována 21. prosince 1. 1834, složil 
Škroup hudbu s vložkami a z těch č. 19. píseň „Kde domov můj** 
dosáhla největší obliby a za krátkou dobu stala se hymnou ná- 



Dnba lir .Ijin S Hkroiip. 117 

rodní.'*} Mimo (,o služil oiiverfury k truciiiolirára .Ži/kova snirE'- 
a „Čestmír", YÍce skladeb koinornicli, 2 mše a více písni. Sbírku 
vlasteneckých zpévíi „Věnec", již založil K. Cliiiielenaký 1. 1835, 
redigoval Š. vletech 1837—1839 a opět 1. 18i3. L. 18:37 stal se 
druhým kapelníkem, I. 1837 prvním kapelníkem při stavovském 
divadle a složil v dobé té opery německé gDie Geisterbraiiť, 
, Drahomíra" (1R40). ,Der Meergeuse" (1851). „Der Prinz und díe 
Schlange" a ,Der Nachtschatten", s nimiž však nepronikl. V letecli 
poKdějSích České véci úplné se vzdaloval. L. 1857 propnátén z ka- 
pelnictví, odeSel po roce do Rotterdamu, kde se stal kapelníkem 
při divadle a zemřel tam 5. února 1862. 

Dalibor 1862, 41. Lumír 1862, 161. a 183. Slovník N, IX. 61. Osvéla 1885. 

Bratr Fraiitiškáv skladatel Jan Škroup narodil se (dle M. kr.l 
15. září 1811 v Osičích u Pardubic, vycvidil se v hudbě u svého 
otce a odeĚel na stadia do Prahy. L. 1836 stal se sbormistrem 
při stavovském divadle, 1. 1838 ředitelem kĎru při klášteře Křižov- 
nickém, 1. 1845 kapelníkem při chrámě sv. Víta a 1. 1887 dán na 
odpočinek. Mirao to byl kapelníkem při divadle v Růžové ulici 
vletech čtyřicátých a ředitelem Žofinské akademie. Složil 10 mší, 
více menších skladeb církevních a rtizných řborův, německou operu 
„Vineta" a českou operu „Švédové v Praze", jež provozována na 
českém divadle 22. dubna 1867. Upravil průvod na varhany k ro- 
rátům (1847), zpěvy při templu židovském v Praze, sepsal „An- 
leitung zuui Figural- und Choralgesang" (18481, „Manuále pro sacris 
fanctionibus (1858), „Theoretlsch-praktische Musiklehre" fl862) 
8 přílohou .S.immUing prakt. Beispiele" (1863). kteréžto dílo v pře- 
klade českém od Dra, Čejky vydáno 1864 v Praze; „Gesangschule 
fůr Anfanger" (1864) a sestavil českou hudební terminologii a .Po- 
čátky hudební", jež vydány v C. C. M. 1850. 

Slovník N. IX- 62. Doncha Knihop. SI. S52. 

') Že pleeii Skroupova „Kde dumov mAj", n£ nevyniká nni zvláštním 
obsahem budebiiím, ani rázem núrodttim, všude ae rozšírilii a stala Be hymnou 
narudni, vyplj^vú z tehdejiího ditcli» íiisn, kde lid Ěenký ůpé\ ve jim ůředni- 
okého paručník ováni tehdelSíht) absolniismu. BjlHf piapQ ts pravýni ndleakem 
skličenosti národní a vyglovovnla svým citlivým nápěvem neitléienoat ve- 
škerých Cebdej^ícb pomgrAv spolefenskýcb. K oblíbenosti jeji přiepéln blavnl 
raěron případná bIuvh, vzbiizujici rndoatné pocity pH vzpumince nu kráanau 
zemi čeakon a vyeluvujicl to, co ka&dý v nitru skrýval a člni ee téfiil. Že 
pfispéla píaeň ta k utuženi uvédomélosti národut, vi<t\x<>, •w^tlí'^. 



118 Doba III. Bedřich Kitll. 

Nad své vrstevníky ijředči! v oboru dťamatickém skladatel 
Jan Bedřich Kittl. Narozen 8. května 1809 na zámku Orlíku, stu- 
doval práva při universitě Pražské a vadélal se v hudebním umění 
u Závory a V. Tomáška. Po tě vstoupil do státní služby, avSak 
brzy vzdal se místa svélio a I. 1843 jmenován po Webrovi ředite- 
lem konservatoře. L. 1865 odeŠL'1 z ústavu, odebral se do Slezska 
a zemřel 20. července 1868 v LiSni v Poznaňsku. Složil operu 
sBianca e Giuscppe" čili ^Franzosen vor Nizza" na siova Richarda 
Wagnera, jež provozována 19. února I. 1848 na divadle Pražskám 
8 velkým úspěchem: po té následovaly „Uie Waldblume" (1852), 
„Die BiUler.'iltirmer" (1854), 4 velké symfonie, koncertní ouvertura, 
kantáta, velká mše, více skladeb klavírních, osm českých písní 
a ti sborův pro mužské hlasy. K. přidržoval se směru romantického 
a skladby jeho vynikají vytříbeným vkusem, formální uhlazeuoatí 
a skvělou stránkou instrumentální. 

Rlovnlk N. IV, 699. Mondel M. C. L. VI. 80. Doncha Knihop. SI. 95. 

HamoriBt. L. 18, é. 15. s podohiznou. 

V oboru hudby operní pracovali též milovníci uměni mimo 
Pruhu žijící. Josef Maria Wolfram, jeiiž narodil se 21. óervna 1789 
v Dobřanech, studoval práva v Praze, stal se úředníkem a 1. 1824 
jmenován purkmistrem v Tepiici, kde zemřel 30. záři 1839. Složil 
10 oper, z nichž „Alfred" provozována na divadle DráŽdanském, 
a množství jiných skladeb. 

licopold Měchura, majitel statku Otína u Klatov, narodil se 
2. února 1803 v Praze, vzdělal se v hudbě u V. Tomáška a zemřel 
11. února 1870 na Otíně. Obíraje se nejradéji hudbou, složil množ- 
ství skladeb církevních i světských a v pokročilém stáří složil če- 
skou operu „Marie Potocká" na slova J. Koláře, jež provedena 
1. 1871 na českém divadle v Praze. 

Hudební L. 1870, 361. 

Mladistvý skladatel Julius Hugo Benoni, jenž narozen (dle M. 
kř.) 17. prosince 1832 v Střelhošticích u Strakonic, vzdělal se 
v tbeorii hudební u Š. Sechira ve Vídni: mimo jiné skladby složil 
opery ,Die Wunderbluine" (1847), ,11 protettore invisibile" (1851), 
„Gíovanna da Ponte" (1855); pro neúspěch opery té zanechal hudby 
a stal se úředníkem hospodářským. Pro obor dramatické hudby 
české nebyla dosud připravena pBda a teprve po delší době stala 
se ve vófi té náprava. 



Dobil III. Václav J. Veit. 119 

NejprediiéjSíiii skladatelem vedle Kittia byl v dubě té dámysliiý 
Václav Jindřich Veit, jehož skladby vyuikajf vynalézavostí, vioucim 
citem a samostatným rázem českým, zejménii ve sborech Českých 
]iostihl velikou měrou ducha národního. Narozen 19, ledna 1806 
v Řepuících u Litoměřic, studoyal práva při Pražské universitě a 
stal ae státním úředníkem. L. 1850 jmenován radou při zemském 
vrctiním soude, 1. 1853 přednostou krajského soudu v Chebu, po 
té v Litoměřicích a zemřel tam IG. února 18G4. 

Veit byl výborným pianiatou a varhaníkem a získal si tím 
přístup do vzdělaných kruhův, kde hudbu komorní poznal a obor 
ten nad jiné sobě zalíbil, jakož také v komorní skladbě nejvíce 
vynikl. L. 1835 složil první kvartetto pro nástroje smýkací, jež 
rázem postavilo jej v řadu nejlepších skladatelův a po té složil 
4 kvartetta, 5 kvintett pro nástroje smýkací, jež vydány tiskem 
v Lipsku; dále ouverturu pro orchestr (1841), „Missa solemnia" 
(1843, opus 44), symfonii (op. 4íí}, trio, 12 českých písní a více 
aborlv pro mužské hlasy, z nichž rázovitostí a vzletem vyniká sbor 
„Na Prahu". K slavnosti posvěcení chrámu sv. apoštolův slovan- 
ských v Karlíne složil ^Tedeum" (1863) a za svého pobytu v Praze 
byl horlivým jednatelem jednoty pro zvelebení hudby církevní. 

Dalibor 18G0, 969. Slavoj 18G1, 93. Sluvnik N. IX. 948. 

Obor hudby instrumentální pěstoval v době té na venkove 
Josef Labický (Labitzki 1802—1881) ředitel hudby lázeúaké v Kar- 
lových Varech, Složil asi 220 skladeb většinou tanečních, tři směsy 
z českých národních písní, směs z ruských, směs z polských písní 
národních a přispěl svou kapelou na svých cestách k rozSíření 
íeské polky v cizině. 

Slovník N, IV. 1023. RiemanE M. L, ^6, 

Dovedným skladatelem tanečních skladeb na venkove byl Fran- 
tišek Matěj Hilmar (1804 — 1881) učitel v Kopidlně. Složil první 
polka pro orchestr asi I. 183.5, jež vyskytla se v Praze jako polka 
„Esmeralda" 1. 1836 a stala se vSude oblíbenou. V době následující 
složil množství skladeb tanečních pro svou venkovskou kapela a 
též několik skladeb církevních. Původcem polky byl .1. Neruil 
TiČitel v LahskOm Kostelci. 

Dalibor 1860, 73. Humor. L. 1881, d. 9. h podobiiwQ-. 



120 Di)ba )1[. AI. Jelen, J. Vorel, J. P. Martinovaký. 

V oboťu íeského zpěvu sborového předčil uad své vrstevníky 
důmyslný Aloís Jelen. Narozen {dle M- kř.i 11. května 1801 ve 
Světlé u Čáslavě. v\evitíil se v liudbé u Bvétio otce. jenž byl učite- 
lem, studoval práva v Praze a stal se státním úředníkem. Vjnikaje 
krásným hlasem tenorovým, seznájnil se záhy 8 kruhy hudebními 
a poíal skládati zustaveníčka a české sbory. je/, dosáhly neJTětáí 
obliby. Léta 1S40 dal podnét k zaJožení Žofínaké akademie a jeho 
řízením zpívány poprvé České sbory ve spolkových koncertech. 
L. 1848 zvolen do řílského sněmu, odešel do Vidné, stal se roku 
následujícího archivářem při ministeriu a zemřel 15. října 1857 
ve Chvaiech u Prahy, Jebo sbory a písně vydal J. HofFmann 
1. 1840 a 1845 v Praze. Skladby Jelenovy, v letech čtyřicátých nej- 
oblíbenější v kruzích pěveckých, vynikajíce bezvadnou skoro dekla- 
mací a původním rázem nad ostatní, zachovaly svou působivost až 
na dobu naši. 

Hudební L. 1873, 6. 1. a 2. Slovník N. IV. 229. Douoha Knih. SI. 80. 

Horlivým milovníkem Českého zpěvu byl Josef Vorel, jenž v zá- 
tiší venkovském obor tfn se zdarem pěstoval. Narozen 13. listop. 
1801 v Opočně, studoval bohosloví, stal se 1825 kaplanem a 1834 
jmenován farářem ve Zdicích, kde zemřel 19. prosince 1874. 

Blííhodáruou činností svou získal si velikou zásluhu o vzdě- 
lání lidu, jmenovité pak o zvelebení českého zpěvu a požíval v celěm 
okolí taraéjším neobmezené lícty. V letech 1830—1838 přispěl do 
„Věnce" devíti písněmi, z nichž „Nad Berounkou pod Tetinem" 
na slova J. K. Chmelenskěho brzy se rozvířila a znárodněla. Mimo 
to složil 6 písní, z nichž „Cikánova píSfalka' stala se uad jiné 
oblíbenou. Po té vydal „Čtyři písně' {1858), „Šest čtverozpěvův* 
(1860) a složil též několik zpév&v církevních. 

Neúnavnou Činností v oboru zpěvu Českého vynikl důmyslný 
harmonisator národních českých písní Jan Pavel Martinovsky. Na- 
rozen 12. dubna 1808 na Mělníce, stal se Členem íádu praemon- 
strátského na Strahově a jmenován ředitelem škol v Rakovníce. 
Od 1. 1868 žil v klášteře na odpočinku a zemřel 7. listopadu 1873 
v Praze. Vynikaje vzděláním literním i hudebním, zvelebil v Rakov- 
níce zpěv chrámový a 1. 1842 počal se obírati liarmonisováním ná- 
rodních písní českých dle sbírky K. J. Erbenovy, Zahloubav se do 
oboru toho s neobyčejnou horlivostí, opatřil asi 600 písní průvodem 
Jilavírním. jež vydal J. Hoťřmann o 6 sešitech v Praze 1844 — 1865. 



Doba III. Skladatelé moraTStf. 121 

Ilarmonisace jest jeiinoduchá, ale povaze a ducliu písní přiniéreDa 
a rázovitá. Mimo to složil „Pateru zpěvů" Čtverblasych (1831), 
„Šestero písní" {183tí), „Desatero písní" (1858), „Sedmero pisiií" 
fI860), „Patero písní' (1869) s pr6vodem klavírním, niĚi vokální 
a více sborQv pro mužské hlasy. 

Hudební L, 1874, 52. 1873, 6. 6. a 7. Světozor 1875, 8 a 13. 
Dalibor 1875, 18. 1883, 254. KvSiy 1871, 342. Beseda učit. 1878, 448. 
Slovník N. V. 148. Doucha Enib. SI. 135 a 296. 

Mezi umělci hudebními na Moravě proslul jakožto učitel a 
skladatel Bohumír Rieger. Narozen 1764 v Opavicích ve Slezsku, 
vzdělal se v umění hudebním u patera Damasa v Bílé Vodě a usadil 
se 1. 178T v Brně, kde se stal kapelníkem při tamějším divadle. 
V létech 1805—1808 byl kapelníkem kapely hraběte Haugwiee 
v Náměstí, po té žil opět v Brné a zemřel tam 13. října 1855- 
Složil 5 oper, 3 velké kantáty, 3 velké mše, 16 menších mší pro 
mužské biasy s průvodem orchestru a více skladeb komorních. Se- 
psal theoretické ililo „Harmoulelehre" a hlavni zásluhu získal ai 
jako uCitel. U něho vzdělali se mimo jiné Antonín E. Titl a Pavel 
Křížkovský. 

D'Elvert Moaikg. B. 161. Wuribach B. L. XXVI. 118. Slovnik N. XI. 113, 

Mimo to Činnými byli v oboru hudebním na Moravě Moric 
Kunert, varhaník, jenž narodil se 13. října 1. 1803 v Olomouci a 
vzdělal se na varhany u Drechalera ve Vídni. L. 1826 stal se var- 
haníkem při chrámě sv, Maurice, I. 1856 při chrámě arcibiskup- 
ském v Olomouci a zemřel 31. května 1861- Vynikl jakožto virtuos 
na varhany a učitel Četných žákíkv. 

Ludvik rytíř z Dietrichu (1804—1858) byl učitelem hudby 
v Olomouci a mimo jiné skladby složil a vydal tiskem šest vlaste- 
neckých písní českých ii. 1843), z nichž „Moravo, Moravičko milá" 
brzy se rozšířila a znárodněla. 

Frant. Bedřich Kott, varhaník a skladatel, narodil se 15. dubna 
1808 v Béžičkách u Tábora & vzdělal se v liudbé v Praze. Po té 
odešel do Brna, stal ae varhaníkem při chrámě biskupském a ze- 
mřel 20. dubna 1884. Mimo skladby církevní složil opery , 
dub" (1840|, jež provozována na německém divadle v Bra' 
bor" (1841.Í). 

D'EIvert Muaikg. B. 200. 85. Dalibor 1884, 168. Wwti.ViwAj.'*. 



Po té 

1 a ze- 



Doba lil. J. Drtíphsler, tí. Secbler, Jan Vu 



Umělci hudební v cizině. 



Putování hudebníkův českých do ciziuy ve věku 18. ae obje- 
vivšf potrvalo též ve veku 19. a stupňovalo se méroii ještě vétáf. 
když po ziiložení kuiiservatoře Pražské vzrostl počet těch, kteří 
hudbě se byli véaovali. Většina vyučencův ústavu toho uemobou- 
ťich iiaiézti /.aměatiiáni v domové, uchylovala se do zeiuí souaed- 
nfcli, kde při rfizných kapelách a divadlech skvělejšího dostalo se 
jim zaměstuání. Hojný počet umělcův českých nalézal se ve Vídni, 
kiie vynikli Jan Voříšek, Josef Drechaler a Šimon Sechter jako 
theoretikové, ostatní jako virtuosové a učitelové. 

Výtečným učitelem hudby byl skladatel Josef Drechsier (dle 
M. kř. vlastně Traxler), jenž nnrodil se 26. května 1782 ve Vla- 
chově Březí a studoval v Pi'aze. V theorii hudební vzdělal se 
u Grotia, 1. 1807 př-išel do Vidně a stal se varhaníkem při ta- 
mějšíin chrámě sv. Anny. Léta 184i jmenován kapelníkem při 
chrámě metropolitufm u sv. Stepána a zemřel 27. íínora 1852. 
Složil 6 oper, 25 operet, několik mší, jeriuo requiem, sonáty, kvar- 
tetta a sepsal Školu na varhany, nauku o harmonii a vydal tiskem 
klavírní Školu Pleylovu. 

Jméno ještě slavnější jakožto dilmyslný učitel theovíe hudební 
získal si Simon Sechter, jenž přispěl činností svou k rozvoji umění 
hudebního, požívaje v kruzích uměleckých největší přízně. Narozen 
11. října 1788 ve Frimburku v Budějovicku, vzdělal se v počátcích 
hudby u J. Maxanta a zdokonalil se u svého krajana Leopolda 
Koželuha ve Víjni. L. 1823 stal se dvorním varhaníkem a zanášel 
ae soukromým vyučováním; 1. 18Ď1 jmenován professorem harmonie 
a komposice při konservatoři Vídeiiské a zemřel 10. září i. 1867. 
Složil více skladeb církevních a na varhany a sepsal veUté dílo 
o třech svazcích „Die Grundziige der musikalischen Komposition" 
(1853 a 1854). 

Dobré pověsti jako učitel hudby téSil se Jan Emanuel Dole- 
Žálek, jenž narozen 22. května 1780 v Chotéboři, zemřel 6. čer- 
vence 1858 ve Vídni. Vedle V. Píchla byl prvním, jenž pokusil se 
skládati písně České, jež vydal I. 1812 u Maise ve Vídni. 

D&myslnym skladatelem byl virtuos ua piano a na varhany 
Jan Hugo Voříšek, jenž však v květu věku svého zemřel. Narozen 
11. května 1791 ve Vamberku, vystoupil ve veřejných koncertech 
již jako hoch v Praze i ve Vídni a studoval po té filosofii v Praze. 



Doba Ili. Skladatolové v cizinĚ. 123 

V tlieorii hudební zdokonalil se u V. Tomáška a na kliivír u Mo- 
schelesa a Huuimla ve Vídni, kde studovní práva. Po té oddal ae 
hudbě a jmenován 1823 dvorním varhaníkem a učitelem hudby 
prince Napoleona. Za příčinou choroby odešel do Štýrského Hradce 
a vrátiv se do Vidné, zemřel 19. listopadu 1825. Složil 12 rha- 
psodií klavírních, jež věnoval V, Tomáškovi, velkou symfonii z D, 
mše, více menších skladeb církevních, „Moreaus Leichenfeier" a 
českou píseii „Nevinnost". 

V oboru hudby dramatické pokusil se e ú-spěchem Josef Oes- 
sauer, jenž narodil se 28, kvétna 1798 v Praze. Vycvičiv se v umění 
hudebním u V. Tomáška a B. Webra v Praze, odeSel 1. 1832 do 
ciziny a zemřel 8. července 1876 ve Vídni. Složil opery „Lidvina" 
(1836), „Der Besuch von St Cyr" 11839), jež pvovozováuy na sta- 
vovském divadle v Praze, „Pasquita", „Domingo", několik ouvertBr 
a více skladeb klavírních. 

Z prvních chovanců konservatoře Pražské vyniklí v oboru hu- 
debním František Glaser a Jan Vái'lav Kaiivoda jako kapelníci, 
Jiří Macourek jako skladatel a celá řada virtuosův. 

František Gláser narodil se 19. dubna 1798 v Jiretíně horním, 
vzdělal se v letech 1S13 — 1819 při Pražské konservatoři, stal se 
1827 kapelníkem v Berlíně a 1. 1842 kapelníkem při dvorním di- 
vadle v Kodani, kde zemřel 39, arpna 1861. Složil několik oper, 
více ouvertur, výborných romancí a menších skladeb klavírních. 
Hlavní zásluhu získal si jako důmyslný dirigent a učitel hudby; 
za tou příčmou vyznamenán řádem a jmenován 1. 1847 rytířem 
Danebroga. 

Jan Václav Kalívoda (psán Kalliwoda) nai'odil se 21. března 
18(X) v Praze, vzdělal se vletech 1811 — 1816 na housle « profes- 
sora Pixise při Pražské konservatoři, stal se 1. 1822 kapelníkem 
v DonaueSinkách a zemřel 3. prosince 1866 v Karlsrííhe. 

Byl výtečným houslistou, složil 7 symfonií, více koncertův, 
ouvertur a množství sborĎv a jiných skladeb, jimž ale nedostává 
s« vyĚšího vzletu. 

Skladatel Jiří Macourek narodil se 23. ledna 1815 v Koně- 
prusích u Berouna a vzdělal se na fagot u professora Betláka 
v letech 1828 — 1834 při konservatoři Pražaké. Po té odešel do ci- 
ziny a stal se kapelníkem v Turiné. Mimo jiné skladby složil de- 
skou opern „Žižkův dub", jež provozována v prosinci 1. 1847 na 
divadle stavovském, ale dosáhla malého úspěchu. B^jLa. ta ^-gv^ 



124 ťfha lil. Virtuosové v cizině. 

pavodiií práce, objevivSí 3e po oponikh skladbách Škroupovýcli, 
avSak zflstnla též pouhým pokusem. Trvalého úspécliu dosáhly te- 
prve skladby půvoilnf v letech Šedesátých. 

Ve sklatibách lehčího zrna vynikli velikou plodoostí skladatelé 
Jan Ev. Hořalka, FrantiSek Chotek, Antonín Emi! Titl a Fran- 
tišek Chvátal. 

Skladatel Jan Ev. Híňllia namdil se 1. 1798 v Třešti na MoravĚ, odešel 
1. 1811 do VidnS a zdokonalil ae na pínna u MoachelesB, theorii hudební Bíndoval 
n FOrstra a zanáSeje ae vyučováním, zemřel 9. xiíi 1860 v Penziogu u YidaS. 
Složil množství kusúv k drnmatílm, nékniik ouvertur a více skladeb blavirních. 

František Cholek n;irodJI ee I. 1800 v Libiii U Nového Jiéína na Moravě 
a vycvičiv se doatstecně v hndbě, stal se učitelem ve Vídní, kde zemřel 
2. května 1852. Složil množství skladeb klavírních v lehkém slohn. 

Am. Emil TÍH narodil 8e(d]e M. líř.) 2. řijral809 v PeruStýné na Morsvě, 
vzdělal se v hudbě u B. Biegra v Brně, po té byl kapelníkem v Pniíe a ka- 
pelníkem vojenským ve Vídni, kde zemřel 21. ledna 1882. Složil celkem nsi 
300 skladeb rílzného obsahu, nejvíce k dramatům, asi 50 ouvertur, 2 nichž 
nejoblíbeněiSí byla ouvertura z českých písní niLrodních. 

Franiliek Chvátal narodil se 1, 1808 v líuraburce a vycvičiv ee v hudbě, 
odeiel do ciziny, usadil se jako učitel hudby v Magdeburce a zemřel 24. čer- 
vna 18T9 v Elmeuii, Složil veliké množetvl skladeb klavírních v lehkém slohu 
pro své iaky a nSkolik skladeb Žertovných. 

Z velikého množství virtuosftv českých, kteří si získali slavné 
jméno za hranicemi, prosluli mérou největží: 

Klarinetista Josef Frldlovský, jenž narodil se (dle M. kř.) 
11. června 1777 v Tejnce u Prahy a vycvičil se u Nejebse v Praze. 
Po té odešel do Vídně, stal se členem dvorní opery, při zřízení 
taméjší konservatoře (1820) jmenován profesaorem klsrinetu a ze- 
mřel 14. ledna 1859 ve Vídni. 

Virtuos na flétnu Josef Wolfram narodil se 1. 1798 v Novém 
městě na Moravě, studoval u Drechslera a Maysedra ve Vídni, 
konal cesty umělecké a stal se komorním hudebníkem při dvorním 
divadle v Karlsruhe, kde zemřel. 

Výborný trompetista Ondřej Němec narodil se I. 1799 ve Chval- 
kovicích na Moravě a hyl vojenským kapelníkem ve Vídni, kde 
zemřel 21. srpna 1840. Sepsal školu pro roh, pro trubku, pro 
pozoun, a přispět ke zdokomilení strojiva při nástrojích žestových. 

Virtuos na koiitrabas Antonín Sláma narozen 1. 1804 v Praze 
vzdálili se vletech 1815 — 1821 při Pražské konservatoři u profes- 
aora Housea. stal se 1829 členem orchestru při dvorním divadle ve 
Vídni, později jmenován professorem kontrabasu při konservatoři 



Doba III. Virtuosové v cizině. 125 

a zemřel 30. dubna 1879 ve Vídni. Sepsal a vydal „Kontrabass- 
schule" (1836), „Etuden in allen Dur- und MoUtouarten ftir Kontra- 
bass, Posaune und Fagot (opus 66). 

Vojtech Janouš narozen 1808 v Praze, vzdělal se na kontrabas 
u Housea v letech 1822 — 1828 a stal se členem orchestru při 
dvorním divadle ve Vídni; 1. 1856 jmenován členem při dvorní 
kapli, professorem při konservatoři a zemřel 1862 ve Vídni. 

Josef Vraný narodil se 1. 1829 na Skalsku a vycvičil se v letech 
1843 — 1849 při Pražské konservatoři; po té odešel do Vídně, stal 
se professorem kontrabasu při tamější konservatoři, ale zemřel 
již 30. května 1870. 

Virtuos na violoncello František Boch narodil se 1. 1808 v Pot- 
štýně n. O. a vycvičil se u professora Huttnera na konservatoři 
Pražské. Odešel na cesty umělecké, stal se 1. 1835 členem dvor- 
ního divadla ve Stuttgarte a 1. 1857 jmenován professorem při 
tamější konservatoři, o jejíž zařízení pečoval s největší horlivostí. 

Virtuos na fag )t Václav Neukirchner narodil se 1805 v Novém 
Strašecí a vycvičil se v letech 1816—1822 u professora Betláka 
při Pražské konservatoři. Po té stal se členem orchestru při sta- 
vovském divadle, odešel však brzo do ciziny a 1. 1829 stal se 
l)rvním fagotistou při dvorní opeře v Stuttgarte. L. 1858 koncer- 
toval v Praze při jubilejní slavnosti konservatoře s velikým úspě- 
chem a po dlouhé činnosti zemřel 8. února 1889 v Stuttgarte. 

Mezi virtuosy klavírními vynikli J. Moscheles, chovanec kon- 
servatoře Pražské, AI. Dreyschock, vyučenec Tomáškův, Julius Schul- 
hoflf a František Bendel, chovanec ústavu Prokšova. 

Ignác Moscheles narodil se 30. května 1794 v Praze, vzdělal 
se při Pražské konservatoři, zdokonalil se ve Vídni a po té konal 
cesty umělecké. Léta 1843 jmenován professorem hry klavírní 
při konservatoři Lipské, kde zůstal až do své smrti, a zemřel 
10- března 1870. 

Vynikaje plodností skladatelskou, složil asi 142 různá díla, 
z nichž největší cenu má sedmero koncertův klavírních ; velkou zá- 
sluhu získal si jako výborný a důmyslný učitel četných žákův. 
Způsob jeho hry vyznamenával se uhlazeností, dokonalou technikou 
a jeho účelem bylo dosáhnouti při přednese svrchovaného libozvuku. 

Virtuos Alexandr Dreyschock narodil se 15. října 1818 v Žá- 
kách u Čáslavě a vycvičil se na klavír u V. Tomáška v Praze. Po 
té konal cesty umělecké, 1. 1862 jmenován professorem hry kla- 



126 Dubu 111 L, Janaa, Josef Slavik. 

vírilí při konservatoři Petrohraiiaké, odeSel však za krátkou dobu 
a zemřel 1. dubna ISlíS) v Benátkách. Složil ranožslTÍ bravurních 
aklaiieb klavírních, jimž ale nedostává se vySSflio posvěcení umě- 
leckého, Hra jeho vynikala vypočítavou virtuosní uhlazenoatf, ale 
postrádala oduševnělosti. 

K největší dokonalosti mezi umělci Českými dospěli virtuosové 
na housle Josef Slavík a Ferdinand Laub, kteří závodili s nejslav- 
nějšími umělci světovými. AvSak i osfiitni virtuosové na housle vy- 
nikali v oboru svém jako umělci dokonalí. 

VyteCiiý houslista Leopold Jansa narodil se 23, března 1705 
v Ústí nad O., Viídělal se v hudbě u Jana Jahody na škole domácí 
a po té odešel do Vídně. Zdokonaliv se ve hře houslové i v Uieo- 
rii hudební, vynikl tou měrou, že 1. 1825 jmenován ělenem při 
dvorní opeře a po smrti Župančičově řídil oblfbeué koncerty kvar- 
tettuí. Konal časté cesty umělecké a získal ai všude neobmezenou 
pochvalu. V letech 1849—1868 žil v Londýně, po té vrátil se do 
Vidné, kde zemřel 24. ledna 1875. Složil množství skladeb ko- 
morních, houslových a též několik skladeb církevních. Vynikl jako 
houslista neobyčejnou zručností technickou, výrazným, oduševnělým 
přednesem a byl mistrem ve hře kvartettní. 

Virtuosové dále uvedení byli vyučenci Pražské konservatoře. 

Josef Slavík, nejgeniálnější houslista vedle Faganinia, narodil 
se 26. března 1806 v Jinčích u Příbrami, kde otec jeho Antonín 
byl učitelem. Vycvičiv se v počátcích hudby u otce, jenž 1. 1815 
stal se učitelem v Hořovicích, byl již v devátém roce věku svého 
dovedným houslistou a podporován hrabětem Eugenem z Vrtby 
stal se i. 1817 žákem Pražské konservatoře, kde vycvičii se h pro- 
fessora Pixise na housle, vynikaje uad žáky ostatní. Poprvé vy- 
stoupil ua veřejnost v letech 1822 a 1823 v koncertech ústavu a 
mistrnou hrou vzbudil neobyčejný obdiv. Po vystoupení z ústavu 
stal i^e členem orchestru při divadle Pražském, uspořádal koncert 
k dobročinnému účelu v Hořovicích, 1. 1825 odešel do Vídně a 
uchvátil svou mistrnou hrou i přísného mistra Maysedra. jenž na- 
zval jej (inihym Lipinským. 

Po té koncertoval v Teplici, v Karlových Varech, seznámil se 
následujícího roku s Pagauinim, jenž do Vidné zavítal a s největší 
chválou o jeho hře se vyslovil. Navšttviv po té Paříž, stal se 
1. 1829 členem orchestru při dvorním divadle ve Vídni a v kou- 
rertech. v nichž účinkoval, získal si pochvalu všeobecnou. Nadšený 



Doba lil. Ferd. Laub. 137 

jásot, Jenž každé jtiho veřejné vystoupení provázel, byl mu pobíd- 
kou, že každodenně 6 už 8 hodin se cvičil, clitéje dosíci dokona- 
losti svrchované. Ale neustálé toto namáhání bylo příčinou, Že 
brzo počal churavéti. Léta 1S30 uspořádal opět koncerty v Hořo- 
vicích, v Teplicích a v koncertech pořádaných 1. 1S32 ve Vídni 
osvědčil ae jako nejslavnější houslista vĚech věkův. jenž ve hře 
bravurní překonal i geniálního mistra Paganinia. 

Naposledy vystoupil ve Vídni v koiicerlě dne 28. dubna 1833, 
po té na několik dní ulehl, ale přes to odebral se 20. května do 
Pešti, kde chtěl pořádati koncert, ale zemřel 30. května 1833 na 
lilavničku v 27. roce věku svého v Pešti. Byl geniální umělec a 
nedostižný virtuos, jenž vřele miloval vlasí i jazyk mateřsky a 
osvědčil vždy svou šlechetnou povahu. Složil potpouni pro housle 
s pi-flvodem orchestru (1824). jež věnoval hraběti z Vrtby, koncerty 
z fis-nioll a z h-moll a průvodem orchestru, variace z E a variace 
z F s průvodem orchestru, Andante z D s prfivodem klavírním, 
impromptu pro bousle s průvodem klavírním, fermatu ke koncertu 
z tis a jioiouézu z D, jichž rukopisy náležejí obCanu Laborovi v Ho- 
řovicích, Variace na strunu G, rondo z A, variace se změněným 
laděním, koncert z h moll a podvojný koncert z Fis staly se ma- 
jetkem jeho bratra Rudolfa. 

SlovDÍk N. VUI. 5S6. Obrazy íivota 1859, 103. KvĚly 1834 í. 3. 

Dalibor 1859, 249, a 1883, 181. 1884, 241. 

Pražské noviny 1885, Ě. 176. a 177. SchillÍDg, Univer, L. d. T, 1837, 

Nejmladší bratr Josefův Rudolf Slavik narodil se 29. dubna 1823 
v Hořovicích a vzdělal se na housle v letech 183t.i — 1839 při Praž- 
ské konservatoři. Později odeSel na Rus, stal se 1. 1845 prvním 
houslistou při divadle Moskevském a vynikl jako plodný skladatel. 

Jedním z nejdovednějších virtuosův na housle v době novější 
byl geniální Ferdinand Laub. Narozen 19. ledua 1832 v Praze, učil 
se na housle u svého otce Erazima, s jehož kapelou hrával po 
pražských hostincích, a ziiokonalil se v I, 1843 — 1840 při konserva- 
toři Pražské u professora JVIiidnera. Léta uásledujícího odešel do 
Vidně, studoval theorii hudební u Š. Sechtra, stal se členem orchestru 
při dvorním divadle, 1. 1850 odešel na cesty umělecké a všude, 
kamkoliv zavítal, oslavován měrou největší jako mistr svého ná- 
stroje. L. 1852 obdržel od knížete Egona k Fůrstenbeiku skvostné 
housle Gunrneriovské, jež koupeny byly za 1500 zl. L, 186S ^^v^ív 



128 



Doba II!. Eaim. Dreyschock, Joa. Sokol, Fr. Bauaer. 



místo professora hry houslové při konservatoři Moskevské a když 
1. 1871 počal churavěti, odebral ae k vůli zotavení do jižních Tyrol, - 
ale zemřel již 17. března 1875 v Griezii nedaleko Bolzana iia vod- 
nateluosť. Tělo jeho převezeno do Prahy a pohrbeno na hřbitově 
Oláauskérn, Složil více skladeb pro housle, z nichž nejoblíbenější jest 
polonéza, a několik českých písni. Jako virtuos proslul jemným, 
vroucím přednesem, velkým tónem a neomylnou technikou, již nikdy 
nerozvíjel na úkor pravého výrazu uměleckého. Z jeho hry vyzní- 
vala elegičnoaf, jež byla výkvětem jeho slovanského původu. Pra- 
vým mistrem byl ve hře kvartettní, 

KvSty 1871, 190. Světozor 1875, 152. Dalibor 1875, 91. 
Hnd. L. 1875 č. 12. Slovcik N. IV. 1179. 

Mimo to vynikli jako výteční houslisté ze školy Praiské: 

Raimund Dreyschock, bratr pianisty Alexandra D.. narodil se 
20. srpna 1820 v Žákiích u Čáslavě, vzdělal se na housle u pro- 
fessora Pisisse v letech 1834—1840 a po tě konal cesty umělecké. 
L. 1850 jmenován professorem liry houslové při konservatoři Lipské 
a zemřel 6. února 1860 v Lipsku. Zároveň byl koncertním mistrem 
při Gewand hansu. 

Výtečný houslista Josef Sokol narodil se 27. ledna 1821 v Březně 
u Mladé Boleslave, vzdělal se při Pražské konservatoři v letech 
1831 — 1!?37 a po té odešel na Rus. Zavítav do Petrohradu, stal se 
sólistou tamějĚí koucertuí kapely a zemřel 9. srpna 1858. 

VeJlé virtuosův na nástroje vynikli v cizině v úboru pěveckém 
Fr. Hanser, J. Th. Krov, Jan [>rska, J. Ticbáček, . AI. Ander, Jao 
l'i5ek a více jiuých. 

František Hauser, slavný pěvec dramatický, j^ní v koloratuře 
závodil ae slavnou Sontagovou, narodit se ídle M. kř.) 13. ledna 1794 
v Krasovicích v okresu Vlašimském, učil se počátkům hudby na 
Ěkole v Kondratci a studoval filosofii v Praze. Zdokonaliv se ve 
zpěvu u kapelníka Triebenseea, v theorii hudební u TomáSka, vy- 
stoupil 1. 1817 jako Sarastro na divadle Pražském, 1. 1821 odešel 
do Kasselu a 1. 1825 do Dráždan; I. 1828 zpíval ve Vídni, po té 
v Berlíne, v Londýně, v Paříži a podnikl 1. 1837 cestu do Itálie. 
Léta 1846 povolán do Mnichova, kde jmenován ředitelem tamější 
konservatoře hudby nově zřízené a zůstal při ústavě tom až do 
1. 1864. Po té žil na odpočinku a zemřel 14. srpna 1870 ve 
Freiburku. Jako pěvec vynikal neobyčejnou technikou, uměleckou 



Doba III. J. Krov, J. Drsk;i, J, Ticháček, AI. Ander. 129 

vytříben ostí a vřelým přednesem. Sepsal thematický sezDam skladeb 
Bachovjxli a vydal Xiesangslehre fiir Lehrende" (ISfííi) a mimo to 
obíral se studováním dél filosofických; rád prý íeaky hovořil a na- 
vštěvoval často v letní dobé své rodiště. 

Mendel Mna. C. Lex. V. 112. 

Dopis d. faráře p. J. PospiSila v Kondratei, 1884, 

Výtečný pěvec a skladatel Josef Theodor Krov narodil ae 
19. prosince 1797 v Novém Strašecí, studoval práva při universitě 
Pražské a theorii hudební učil se u Tomáška. L. 1823 vystoupil 
jako ochotník při provozováni zpěvoher Českých a po té oddal se 
hudbě. Vycvičiv se ve zpěvu dramatickém, vystoupil I, lří3() iia 
divadle Pražském s velikým úspěchem a po té odešel 1. 18.55 do 
Londýna, kde získal si slavné jméno a zanášel se vyučováním zpěvu. 
Za příčinou churavosti odešel I. 1858 do Nizzy a zemřel 1, března 
1859 v Draguignanu v jižní Francii. 

Složil více anglických a Českých písní, zejména „Těšme se 
blahou nadějí" (1831), jež kolovala jako píseň husitská z 15. věku, 
,1'orodila mne moje matička" a vice jiných. Značné jmění asi 
80.000 zl. odkázal příbuzným v Strašecí. 

Vynikající tenorista Jan Nep. Drska narodil se 24. ledna 1808 
na Orlici u Žamberka, a vycvičiv se ve zpěvu dramatickém, stal se 
1. 1830 členem při divadle stavovském v Praze, kde nejvíce byl 
oblíben ve zpěvohrách českých. L. 1835 odešel do ciziny a stal se 
členem dvorní opery v Kasselu, kde zemřel 27. prosince 1847, 
Složil piseú pro barytou „Loučení", jež uveřejněna 1. 1835 ve Věnci. 

Jedním z nejslavnějších pěvcův dramatických byl tenorista 
Josef Alois Ticháček, jenž narozen 11. Července 1807 v Horní Te- 
plící u Police. Chtěje studovati lékařství, odešel do Vídně, ale za- 
nechav studií, vzdělal se ve zpěvu dramatickém u Cicimary a vy- 
stoupil 1. 1834 s velkým úspěchem na divadle v Štýrském Hradci. 
Po té zpíval ve Vídni a 1. 1838 stal se Členem dvorního divadla 
v Dráždanech, kde 1. 1870 slavil 401eté jubileum své umělecké 
Činnosti. Po dvou letech odešel na odpočinek a zemřel 18. ledna 
1886 v Dráždanech. Vynikl jako pěvec dramatický jmenovitě v ope- 
rách Wagnerových a zachoval hlas avílj až do pokroí 

Stejnou měrou proslul výtečný tenorista Alois Ander 
jenž byl mistrem zpěvu dramatického i koncertního a nei 
lahodou hiasu svého nad jiné předčil. Narozen (dle M. kř.) 

J. S.b-netaiiov; Díjiny (.Lidby, 




130 I^oba III. Jan Kř. Pišek. 

1817 V Libici*) u Chotěboře, odešel s rodiči svými do Jamnic na 
Moravu a studoval v Brně. Po té odešel do Vídně, vzdělal se ve 
zpěvu dramatickém u slavného Wilda a vystoupil 1. 1845 na dvor- 
ním divadle, jehož členem zůstal až do své smrti, jsa miláčkem 
veškerého občanstva. V letech šedesátých počal churavěti, stal se 
choťomy siným a zemřel 11. prosince 1864 v Sedmihorkách u Turnova. 

Nejslavnějším barytonistou své doby byl Jan Kř. Pišek, jehož 
neobyčejná výška a lahoda hlasu přímo vzbuzovala obdiv a jenž 
v přednesu písně a ballady neměl soupeře. 

Narozen 14. října 1814 ve Mšeně u Mělníka, studoval práva 
při universitě Pražské a po té oddal se zpěvu. Pomeškav nějakou 
dobu ve svém rodišti, vrátil se 1. 1838 opět k divadlu, zpíval ve 
Vídni, ve Frankfurtě a 1. 1842 jmenován doživotním členem při 
dvorní opeře v Stuttgarte, kde zůstal do 1. 1863. Po té žil na od- 
počinku a zemřel 16. února 1873 v Sigmarinkách. Vynikaje hlasem 
objemným, krásným a lahodným, jejž ve výborné škole vycvičil, 
okouzliti dovedl své posluchače jak na jevišti, tak na pódiu kon- 
certním a byl mistrem zpěvu dramatického i koncertního. L. 1851 
zpíval v Londýně a písněmi českými získal si neobmezenou slávu. 
L. 1864 vystoupil jako host na divadle českém v Praze s velkým 
úspěchem. 

Poměry divadelní v Praze v letech 1804 — 1862. 

Za ředitelství Karla Liebicha, jenž v úřad svůj se uvázal 1. 1806, 
nastala v poměrech divadelních značná změna. Opera vlašská, k níž 
podnikatelé dřívější přede vším přihlíželi, odstraněna a na její místo 
nastoupila 5. května 1807 opera německá. Kapelníkem orchestru 
divadelního byl Václav Miiller, jehož činnost ukázala se však brzo 
býti nedostatečnou a na jeho místě stal se 1. 1813 ředitelem oper- 
ním skladatel Karel Maria Weber, jenž zůstal v Praze až do léta 
1816, zvelebiv operu značnou měrou. 

Dramatické hry německé, pěstované od ředitelův dřívějších 
pouze jako nezbytný přídavek, doznaly za ředitelství Liebichova 
velikého zvelebení, a umění dramatické mělo tu svou zlatou dobu. 



*) Rok, (len a místo narozerí jeho v Slov. Nauč. I. 203 a v Ottové 
N. Slovníku není správný. 



i 



Doba lil. Divaáb Btavovaké. 131 

Po sinťti Liebichově 1. iilQ zůstalo ředitelství divadlu v rukou 
vdovy po něm zůstalé; 1. 1820 stal se ředitelem Fr. Holbein, po 
něm 1. 1824 obdrželi ředitelství Polawský, Kainz a Štěpánek, kteří 
po desítiletém vedení odstoupili; ředitelem divadla stal se 1. 1834 
Jan August Stoger. 1. 1846 Jan Hoffmanu, I. 1852 opět Stňger a 
1. 1858 Fr. Thomé, jenž při zřízení prozatímního divadla Českého 
stal se též jeho ředitelem a odstoupil 1. 1864. 

Po K. M. Webrovi atal se 1. 1816 kapelníkem Josef Triebensee, 
jenž místo to zastával až do I, 1836 a po té odešel na odpočinek. 

František Ški-oup, jenž 1, 1S27 jmenován druhým kapelníkem 
při divadle stavovském, stal se I. 1837 prvním a zůstal v činnosti 
té až do 1. 1857, kdy dán na odpoCinek. Nástupcem jeho atal se 
Josef Nesvadbfl a po něm následoval I. 185Í' V. Jahn, jenž zůstal 
v Pi-aze do 1. 1869. 

Druhým kapelníkem v letech 1839—1843 byl Jan N. Škroup, 
1844—1845 Stegmayer, 1846—181)3 Edvard Tauvitz a po té L. Slán- 
ský. Ředitelem orchestru vletech 1807—1842 byl slavný houslista 
iU'ofessor Bedřich V- Pixis, vedlé něho do 1. 1818 Václav Král a po 
Pixisovi stal se 1. 1843 ředitelem orchestru Moric Millner, jenž 
zůstal zde až do své smrti 1. 1865. Vedlé těchto byli íieny or- 
chestru divadelního skoro veškeří professoři konservatoře a více 
jiných umělcův vynikajících. 

V prvních letech věku li), provo/ováuo v Praze oratorium , Stvo- 
ření světa" od Haydua a později opakováno na divadle stavovském 
áastěji. V měsíci září 1818 vystoupila ua divadle proslavená pévkyné 
Angelica Catalaui s neobyčejným úspěchem a roku toho stala se 
členem divadla chovanka konservatoře JindřiSka Sountagová, jež 
okouzlila obecenstvo krásou a svěžestí svého hlasu, ale po dvou- 
letém účinkováni odeSla do ciziny. 

Nejlepší podporou opery po dlouhou dobu byla výtečná sopra- 
nistka Kateřina Podhorjká, jež získala si všeobecnou úctu i vážuosf 
nejen při představeních německých, ale účinkovala s nevšední ochotou 
také při zpěvohrách českých. Narozena 8. listopadu 1807 v Praze, 
vystoupila poprvé na jevišti 1. 1819, stala se 1. 1823 členem sta- 
vovského divadla a zňatala při něm až do 1. 1849. Po té žil 
odpočinku, zanášejíc se vyučováním, a zemřela 2i. listopadu 
v Praze. Výtečnou pěvkyní bvia sopranistka Jenny Lutzeror 
rozená v Praze, jsouc členem divadla v letech 1332— 1837t 
následovala Jindřiška Groaserová (1837 — 1850) ; mimo to byla 



132 Doba III. Členové divadla stavovského. 

oblíbena sopraiiistka Cecilie Botschonová, provdaná Soukupová, jež 
byla Cleném divadla v letech 1846—1849 a po krátkou dobu též 
Louisa Bergaurová. 

V letech 1858—1862 byla Členem divadla vj'tečná mezzosopra- 
nistka Miková-Benevicová a v letech 1858—1867 altistka Schniid- 
tová- Procházková, jež obé staly se Členy prozatímního divadla Če- 
ského. L. 1861 stala se tleuem uěmeckého divadla koloiaturní zpě- 
vačka Eleonora z Ehipuberku, jež následujícího roku přistoupila 
k prozatímnímu divadlu českému, kde zůstala až do 1. 1885 a ná- 
ležela k nejlepším umělkyním nejen na jevišti, nýbrž i v koncer- 
tech. Mezi zpěváky při divadle zaméstuanými vynikli tenoristé Jan 
Drska (1830—1835), Josef Emrainger (1834—1858), barytonista 
Matyáš Podhorský { 1824—1844). basistě Frant. Brává ( 1834—1858), 
J. lilnei- (1846—1858), kteří přispěli též při zpěvohrách českých. 
Členem divadla v letech 1846 — 1858 byl výteCný teuorista Josef 
Reíchel (nav. 1819 v Židlochovicich ua Moravě), jenž při zařízení 
prozatímného divadla Českého I. 1862 stal se jeho členem. 

Nejhorlivějším členem divadla a nejvydatnější poilporou zpěvo- 
her Českých byl výtečný a oblíbený basista Karel Strakatý. Naro- 
zen 2. července 1804 v Blatné, studoval práva při univereité Pražské 
a stal se 1. 1827 Členem divadla stavovského, při němž zůstal až 
do I. 1858; po té žil na odpočinku, účinkoval jeSté při koncertech 
dobročinných, účastnil se s mladistvou horlivostí veškerého ruchu 
hudebního a zemřel 26. dubna 1868 v Praze. Celkem zpíval 3230kráte 
při různých představeních operních, z nichž bylo 371 Českých, vy- 
stoupil ještě jako host v divadle prozatímním a náležel k nejváže- 
nějším osobnostem Pražským. 

Stejnou horlivostí vynikl výtečný pěvec českých písní národ- 
ních, tenorista Jan Ludevft Lukeš. Narozen 22. listopadu 1S24 
v Ústí n. O., studoval v Brně, po té ve Vídni práva a vycvičiv se 
ve zpěvu, stal se 1. 1853 členem stavovského divadla v Praze, při 
němž zQatal do 1, 1858. Jeho přičiněním zatažen I. 1860 zpěváčky 
spolek , Hlahol', jehož byl on prvním sbormistiem, v letech 1867 až 
1873 byl pak členem prozatímného divadla českého a po té za- 
řídil operní školu, v níž vycvičilo se více mladáích umělcftv. L. 1867 
zvolen staiOBtou „Jednoty umělcův Pražských", o jejíž zvelebení 
se zvláštní pečoval horlivostí. 

Přihlížejíce k poměrám opery německé za doby té, shledáme, 
že za řízení Karla M. Webra vyšinula se ke značné výši, neboť on 



Dobn lil. SluvnoBtul opera při korunovaci. ]^g3 

vyvíjeje horlivou Ciunoaf- v oboru sobě svěřeném, uveiii velký po- 
čet uovych oper ii:i jeviStě a provedl je se zdarem nejlepším- Ale 
také ])0 jebo odchodu udržovala opera stavovského divadla dobrou 
svou povést. Výzuamuou stala se doba za prvního ředitelství St5- 
grova a nejskvělejších úspĚchův dosáhla opera v létech 1834 — 1837. 
Cleny divadla byli K. Podhorská, Jenny Lutzerová, tenoristé Demmer, 
J. Emuiiuger, baritonisté slavný P6ck a Podhorský, baaisté Prei- 
singer a Strakatý. Ředitel StSger věnoval opeře veškerou péči a 
nelitoval žádného nákladu na získání uových skladeb, jež uváděl 
na jeviště s největší nádherou scénickou, při čemž pomočen mu 
byl výtečný režisér Frey. Dne 24. července 1S36 uvedena poprvé 
na jeviště opera „Robert Jábel", od Meyerbeera, jež dosáhla ve- 
likého úspěchu. 

Neobyčejnou událostí v života Pražském a v celém království 
byla slavná korunovace krále Ferdinanda 2. záí'f 1836. Ke dni 
tomu konány byly ua divadle stavovském rozsáhlé přípravy, objed- 
nány nové skvostné obleky, pořízeny skvělé dekorace, počet čle- 
nův při sboru zdvojnásoben a k představení pozvána nejslavnějčf 
tehdejší doby pévkyné Schroeder-Devrientová. V den korunovace 
provedena opera „Křižáci v Egyptě" od Meyerbeera s nejlepším 
úspěchem za přítomnosti Jejich Veličenstev a skvělé družiny, vel- 
kého počtu české šlechty a vybraného obecenstva. Opera nLidvina" 
od domácího skladatele J. Deasawera, ustanovená k tomu dni pů- 
vodně, odložena pro různé překážky a jirovozována teprv později. 

Dne 5. září přítomni byli Jejich Veličenstva představení če- 
skému v divadle tom a provozována lira , Služebník dvon pánSv 
od Štěpánka. První umělci v opeře zaměstnaní obdrželi velké zlaté 
medaille počtem 6, ostatních 14 poděleno menši zlatou medaillí, 
mimo to rozdáno 113 medaillí stříbrných, remuueracf vyplaceno 
v ten den 2(548 zl. stř., a paní Schroeder-Devrientová obdržela za 
vystoupení 80 dukátův honoráře. 

Nejslavnější tato doba opery německé však brzo minula, neboí 
již 1. 1837 odešla J. Lutzerová, ua její místo uastoupila Jindřiška 
Grosserová; odešel též barytonista Pock, na jehož místo nastoupil 
Kunz, a hlas Demmrův počal ochabovati. Avšak přes tyto uesná** 
udržela se opera na značné výši ještě delší dobu. 

Se skvělým výsledkem potkalo se provozování opery 
Franzoseu vor Nizza" od Bedřicha Kittla, jenž jako ředitel k 
vutoře a jako skladatel stál v popředí umělcův Pražských ; v i 



134 Doba m. FředatHTení Česká. 

ÚDoru 1848 provedena opera ta poprvé na divadle a nejvíce líbil 
se vítězný pochod. Velkou událostí divadelní bylo uvedení na jevišté 
opery „Tannhauser" od Richarda Wagnera v měsíci listopadu 1854, 
po niž následovaly též ostatní skladby mistra tolio. 

Představení česká za doby té byla pravou popelkou a udržo- 
vala se pouze jaksi z milosti stavovského výboru, neboť hrálo se 
pouze v neděli a ve svátek odpůldne. AvSak i toto ponižující po- 
družetvf překáželo velmocným páuSm ve výboru stavovském a při 
nastoupení ředitelství Liebichova 1. 1806 odstraněny hry české 
z divadla vůbec „za příčinou mnohých ohledftv, mravDosti a pravé 
zbožnosti se týkajících", jak připomenuto v usneseni výboru. Za 
to byl ředitel povinován pořádati na divadle Malostranském v bý- 
valém klášteře dominikánském veselohry a frašky za doby zimní 
v obyčejných hodinách večerních. A když ředitel Liebich 1. 1S08 
žádal za opětné připušténí českých představení odpoledních, poně- 
vadž z jich odstranění měl škodu, odepřeno to prosté, poněvadž 
prý „bylo účelem stavův při zakoupeni divadla, pěstovati dobrá 
představení německá". Konečné povoleno 1. 1812 pořádati několik 
her českých o 5. hodině odpolední a divadlo Malostranské zrušeno. 

Poměry poněkud utěšenější nastaly v letech dvacátých, když 
Polawský, Kalnz a Štěpánek ujali se ředitelství divadla stavov- 
ského. Mimo Štěpánka byli K. Chmelenskv a professor S. Machá- 
ček nejhorlivějšími pořadateli českých představení k účelu dobro- 
činnému a získáno více mladíků z kruh&v studentských k účinkováni. 

Přičiněním Štěpánkovým provozovány v 1. 1824—1834 v od- 
poledních představeních 123 kusy, mezi nimiž 34 opery, v nichž 
členové divadla dříve jmenovaní ochotně účinkovali a 2. února 
L 1826 provedena zpěvohra „Dráteník", první původní skladba 
česká na slova E. Chmelenského od Františka Škroupa. 

František Škroup, jenž v době té hudbé vůbec se oddal, stal 
se druhým kapelníkem při divadle a pracoval dále v oboru zpévo- 
herním ; 4. prosince 1. 1828 provozována druhá jeho skladba , Oldřich 
a Božena" a 1. 1835 třetí jeho zpěvohra „Libušin sňatek". Zpěvo- 
hry ty neudržely se arci delší dobu, pouze „Diáteník" ob čas byl 
provozován a obecenstvu Českému uspokojiti se bylo i dále s ]»ře- 
klady oper cizích- Teprve 31. ledna 1847 provozována opět přívodní 
zpěvohra česká „Žižkův dub" od J. Macourka, avšak ani tato skladba 
neměla úspěchu. 



Když ředitel Stůger 1. 184(.) vystavěl divadlo v Růžové ulici, 
provozovány častěji opery jazykem českým; v nich vjíiikl mladý 
tenoriBta Jau N. Mayr a kapelníkem byl Jan N. Škroup, ale také 
tento podnik brzo zanikl. Náprava učiněná v poměrech divadelních 
1. 1849 neměla dlouhého trvání, a divadlo české zůstalo v podruží 
až do 1. 1862. 

Konečné otevřeno 18. listopadu 1863 prozatímní divadlo české 
a provozována původní truchlohra „Král Vukaáiii" od Vítězslava 
Hálka. Tím dán podnět k samostatnému tvořeni dnimatickému 
v ohoru hudebním a nastal také v divadelních poměrech úplný 
obrat, nebot divadlo iíeské stálo nyní ua svých vlastních nohou a 
mohlo se dále rozvíjeti a zvelebovati. Netrvalo dlouhou dobu a 
literatura česká obohacena byla hojným počtem zdařilých prací pů- 
vodních z oboru hudby dramatické, j^ž svou uměleckou cenou po- 
staveny býti mohly [lo bok jiným skladbám z oboru toho. 

První dramatickou skladbou původní byla opera „Vladimír" 
od Fr. Z. Skuherského, jež při prvém provozování dne 28. září 1863 
dosáhla značného úspěchu; po n£ následovali 20. října 1865 „Tem- 
pláři na Moravé" od Karla Sebora, 5. ledna 186tj „Braniboři v Oe- 
chách"' a 30. května 1866 „Prodaná nevěsta," od B. Smetany, jíž 
zahájena nová doba v oboru hudby české. 

StanhovEkého kronika divadln v Čechách 1S82. 
Tenber Geschichte des Priiger Theafers, III, 1888. 
SiiriMini divadlo v Piaze od Fr. Šubrta, IS8J. 

Co se tyká oboru koncertního, pořádá.ny sice již koncem věku 
18. často akademie hudební, ale stálé koncerty počala pořádati 
teprve Jednota pro zvelebení hudby v Praze čili konservatoř brzo 
po svém založení. Mimo to koncertovali cizí umělci zavítavSí do 
Prahy. Léta 1815 pořádati počal kapelník divadla Karel M. Weber 
zvláštní koncerty pro milovníky umění (Liebhaberkonzerte). 

Mezi virtuosy, již v Praze v první polovici věku 19. koncerto- 
vali, vynikali houslista L. Spohr (1807), bratři Pixisové, klarine- 
tista Barmanu (1811), slavný houslista Faganiui (1829), houslista 
Ole Buil (1S41 í, slavný skladatel 1'ranrouzský Hektor Berlioz (1845), 
jenž uspořádal v Praze šest koncertův a ve svém cestopise obSfraS^ 
se zmínil o poměrech Pražských. L. 1843 zpívala v Praze prosla- 
vená pévkyné Viardot Garcia, 1. 1845 a 1846 neméně slavná Mv 
rietta Alboni, I. 1840 vystoupili na divadle výteční pěvci a rodáci 






130 Duba III. Jiibileini slavnost konservatofe. 

ČeStí, teiioristé J. TicháCek, Alois Auder a iiejsiavuéjĚí baryluiiiMta 
své doby Jan Pišek. Téhož roku zavítal do Prahy geniální Fr. Liszt, 
nejslavnější pianista vĚech dob. a 1. 1847 rozloučil se v koncerte 
s Pražským obecenstvem výtefný chovanec Pražské konservatoře, 
houslista Ferdinand Laub, než odešel na cesty umělecké do ciziny. 

Léta 1841 zřízena „Jednota Ceciliánská" a „Žofínská aka- 
demie", kteřížto spolkové pořádali koncerty pravidelné až do let 
šedesátých. Pravidelné roCní dva koncerty pořádala Jeduota umělcňv 
Pražských od svého založení až do let šedesátých a sice skladby 
oratorní jazykem némeckýin; od 1. 18(J8 provozuje se o vánocích 
oratorium jazykem českým. 

Velikou událostí hudební v Praze byla 1. 1858 jubilejní slav- 
nost óOietého trvání Pražské konservatoře, za ktetoužto přfCinou 
dostavilo se do Prahy množství slavných umělcňv z ciziny a veliký 
poíet bývalých žákův ústavu. Slavnost počala 7. července službami 
božími v chrámě sv. Jakuba, při čemž provozována korunovační mše 
od V. Tomáška a „Tedeum laudamus" od Vitáska- Následujícího dne 
provozovala se opera „Jessonda" od Spohra řízením skladatelovým 
v divadle stavovském, a K. července uspořádán též v divadle velký 
slavnostní koncert, při němž provedena ouvertura k Iligenii od 
Glncka, lOO. žalm od Haendla a devátá symfonie od Beethovena 
řízením ředitele B. Kittla a přispěním množství slavných uraělcfiv. 
Slavnosí zakončena provozováním mše od Tauxe v chráme sv. Ducha, 
při čemž přispěla většina umělcův v Praze meškajících. 

Léta 1863 zavítal do Prahy slavný skladatel Richard Wagner 
a pořádal v sále Žofínském dne 8. února a po té dne 5. listopadu 
kouMrty, v nichž provedl úryvky ze svých skladeb dramatických; 
mimo to koncertovalo v Praze za dob těch více jiných umělcĎv a 
virtuosův domácích i cizích. 

Veřejné koncerty, v nichž převládal živel český a slovanský, 
počal pořádati 1. 1859 „Akademický čtenářský spolek". Výběr skla- 
deb domácích byl arci tehdáž dosti obtížný. 

Založením Pražského „Hlaholu" 1. 1861 obrácena péče ke 
skladbám sborovým, jichž v koncertech spolkových provedeno ve- 
liké množství, a v době pozdější rozšířeny byly koncerty spolkové 
velkými skladbami orchestrálními. 

Významnou událostí hudební byly koncerty sjednocených spol- 
kftv zpěváckých o sv, Jane 1. 1862 a 1864 v Prazo a 1. IS03 v Brně. 
Nejskvělejším výkonem hudebním byla akademie sjednocených spol- 



^ •* 



Doba lil. Akademie koncertní. ]37 

kiiv zpěváckvcb, pořádauá 17. května 1868 ve prospěch Národního 
divadla českého v Praze. ") 

StředíBkem uměleckého ruchu v Praze stala se „Umělecká Be- 
seda.' založená I. 1862 a složeaá z odboru literárního, výtvarného 
a hudebního. Starostou prvním zvolen byl J. Wenzig, náméstkera 
slavný uOenec Jan Purkyné. Starostou odboru hudebního stal se 
Smetana a jednatelem L. Procházka. Přispěním Dra. Arahrose a 
J. L. Zvonaře pořádány předuáSky a uspořádáno několik histori- 
ckých koncert&v. K oslavě tfistaleté památky narozenin Shakes- 
pearových uspořádala Beseda Umělecká dne 23. dubna 1864 vel- 
kou hudební akademii pomocí ostatních spolkňv Pražských, v niž 
provozována dramatická symfonie se sbory „Romeo a Julie" od 
Hektora Berlioze řízením Smetanovým, a po té následovaly živé 
obrazy s hudbou od V. Blodka a slavnostní průvod sestavený dle 
dramat Shakespearových a provedený 230 vybranými osobami. 

Konečné uspořádala Umělecká Beseda 16. května 1869 hu- 
dební a plastickou akademii v divadle Novoměstském, při niž hlavní 
zřetel věnován národním písním slovanským. 

Velkou slavností církevní bylo v Praze provedení „Ostřihom- 
ské mše" od Fr. Liszta due 28. září 1856 v chrámě sv. Víta na 
Hradčanech, kterou řídil sám přítomný skladatel. 

Akademie koncertní pořádány byly počátkem toho věku uej- 
více v německém divadle, vedle toho pak v sále Vusínském či re- 
dutnim na masném trbu, v sále Lázeiiském na Malé straně, v sále 
Platejském a Kouviktském. L. 1836 vystavěn sál koncertní na 
ostrově Žofínském (dříve barvířském), kde od té doby pořádána 
většina koncertův větších a pouzu menší, zejména komorní výkony 
professora Pixisc a Milduera pořádány v Konvikte. 

Nejprostrannější místností bylo divadlo Novoměstské (v letech 
1858 — 1885), k těm přibyl I. 1884 skvostný a nádherný sál v Ru- 
dolfíně a 1. 1885 přestavěn a rozšířen sál Zoíínský. 

O. Tenber, Prager Theater, IlI. 1888. 
Památník BUhoUi PrnŽ8kélio, 18:6. 



") Největšího portu dosáhli spolkuvé KpSvričtl I. l&ttii a bylo Jich v Cechách 
180, na Moravě 42, ve Slezsku 2 a ve Vlrtni 3 í nichí vĚtSinii mĚlii ňčasten- 
Bivl pťi sliivnosri základního kamene Národního Uiviidlíi v Praze, 



138 Doba III. Vznik pisni národních, 

O pisnich a tancích národních. 

V dějinách hudby evropské mají písiié národní velikou váhu, 
poněvadž vedíé zpěyův gregoriánskýeh byly nej podstatnější m živlem 
hudebního tvoření a nevyčerpatelným zřídlem, z něhož nejpřednější 
skladatelé ve středním věku brali melodie a na jich základě budo- 
vali umělé zpěvy vícehlasé. 

Jako ve zpěvu vůbec, jenž jest výsledkem ladosti, smutku a 
veSkervch citftv lidských, složeny jsou nejvroucnější a nejmilejší 
výtvory obraznosti, tak v písních a tancích národních obrážejí se 
nejzřejměji zvláštnosti každého národa. Písně národní, ukazujíce 
uejvýtečnéjší stránku charakteru, mají nejen po stránce mluvnické, 
nýbrž i hudební a aesthetické velikou důležitost, neboí jsou ději- 
nami vniterního života národního; ony jsou nepsanou knihou, 
z níž prostý národ poznává a stále na mysli má svoje dějiny, ony 
jsou ohněm, který rozněcuje zmnžilosť, odvahu, vytrvalost a lásku 
vlasteneckou a páskou, která pevně siuĚuje Členy každé rodiny. 
City své vyjadřuje člověk v poměrech obyčejných slovem, chtěje 
vSak citům těm při zvláStní příležitosti dodati většího výrazu, vy- 
slovuje je zpěvem. Zpěv ten vzniká u jednotlivce v příhodném oka- 
mžiku na základě rozličných a známých melodií, k nimž on bez- 
děčné priCiňuje slova dle vlastní nálady. Tím způsobem v/niká 
píseň národní beze všeho vlivu pravidel vědeckých a rozšiřuje se 
dále Živým slovem v lidu obecném bez pomoci písemného zazna- 
menání, Časem se mění, zdokonaluje, anebo opět v zapomenutí klesá. 

Písně a tance národní vznikají u každého národa z Čisté půdy 
domácí, majíce původ svůj v prostých vrstvách národa, jenž byt- 
nost svou zachoval ve stavu neporušeném, jsouce stupni jeho vzdě- 
lání přiměřeny. 

Od písné národní liší se píseň umělá a znárodnělá tím, že 
vytvořena jest na základě básnických slov, k niražto skladatel hu- 
debné vzdělaný přičiňuje nápěv dle zákonův hudbou vládnoucích, 
Proto může se píseň umělá jen tenkráte státi písní znárodnělou, 
když svým složením přiměřena jest povaze a vzdělanosti národa a 
když zahrnuty jsou v ní takové živly, jež vnímavosti, povaze a 
tužbám lidu obecného jsou přístupny a přiměřeny. 

Veliký vliv na vznikání písní národních a na ráz v nich se 
jevící má vlastní povaha každého národa, mimo to však podnebí, 
v němž národové žijí, jejich styky se sousedy, jakož vůbec veškeré 



Uubn III. VliialnoBti pUnf národnich. 139 

okolnosti, jimix život veřejný jest (lodmíiién. Jiného rázu jsou 
pfsDé náioílův germánských a románských, a jiný ráz mají písné 
plemen slovanských. 

Zvláštností písní slovanských jest uerozludné spojení s příro- 
dou, v níž lid nalézá zobrazenu náladu své duSe a její úkazy bére 
za význam svého stavu. V písních těch zastoupen živel lahoduý 
i zádumCivý a v nich ozývá se ustavičný zápas, jejž jednotliví kme- 
nové slovanští podnikali se svými sousedy, aby uhájili statky 
hmotné i duševní před nájezdnými podmaniteli. 

Co do stránky hudehjií jest nájiěv písní národních jednoduchý 
prvek čili théraa s různými okrasami se opakující, jak toho slova 
vyžadují. Melodický živel národních písní západoevropských prýStil 
z jednoho pramene, totiž z hudby instrumentální, a proto jest mezi 
nimi veliká podobnost. Jiného původu jsou národní planě ruské a 
srbské, jež vznikly na základe hudby vokální, starobylejší. 

Nápěvy písní jsou obyčejně starší, jež déle sě udržují, nežli 
slova, která podrobena jsou častým změnám. 

Na vznik, rozvoj a ráz českých písuí národních valné působily 
dějiny politické a události, jimž národ český po věky byl podro- 
ben. Za oněch dob, když národ český na základě věrouky křesEan- 
aké dospěl k jislému stupni duševního rozvoje, když za panovníkův 
z rodu domácího pěstovány védy a umění, vznikaly zajisté písně 
jiného rázu a jiné nálady, než za dob válečných, když národ český 
nucen byl odložiti rádlo i žaltář a chopiti se cepu i meče, aby 
cizácké vetřelce z kvetoucích niv vypudil a svobodu svědomí a pŮdu 
předkův svých uhájil. 

V dobách bouřlivých vznikaly písně válečné, jevící ráz odhod- 
lanosti a horoucnosti, písně zádumCivé, plné horlivosti evangelické, 
jež zplodilo nadšení pro víru nadšeného národa. 

Jiného rázu jsou písně, vzniklé v dobách pozdějších, když lid 
český živořil pod nátlakem nemilosrdných cízákův a fanatikův víry 
v dobách, kdy každý nucen byl váli svou zapírati, kdy všeliké 
umění a vědění lidské považováno za liché, malicherné a škodlivé, 
kdy otroctví duševní i tělesné dostoupilo v Čechách vrcholu a ná- 
rodu Českému hrozilo úplné vyhlazeni z řad národův živoucích. 
V dobách těch vznikaly zajisté písné tklivé, názorům panujícím 
přiměřené a každé slovo, dotýkající se hnutí duševního, vítáno 
vroucím pocitem jako červánek, ukazující příchod doby utěšenéjšf. 



140 Dubíi 111. Sliifí piEni iiárodnieh. 

Počet, rozniaiiitosf a vniterní liodnota písní národních poti- 
Boíněna jest tím, jak innuho smyslu, nadání a yjfmavoati k uiu^ní 
hudehnímu každý národ má. Že po stránce té kmenové slovanStí 
nebyli poslední mezi národy evropskými, o tom svědčí množství 
rozmanitých národních písní, jež vznikly v dobách dávno minulých 
i v době uovéjĚi. 

Má-li píseň národní velikou dóležitosf u veškerých národ&v 
vflbec, má tím větši význam u národův slovanských, u nichž vše, 
cokoliv z koleje každodenního života vystupuje, cokoliv v životě 
nad všední obecnost se povznáší, přechází v píseň a ve zpěvu tím 
vroucnéji se ozývá, čím ueobyčejuějštmi jaou výjevy, dotýkající se 
Života vniterního. Písně národní ukazují nám tu nejvzácnější stránku 
celého života, totiž city, tužby, vášně národa a způsob jeho roz- 

Ceské písně a popěvky národní vznikaly zajisté v šedé dávno- 
vékosti i v dobách pozdějších a ty písně, jež osvědčily sílu životní, 
udržovaly se po delší dobo, jiné opět za krátkou dobu zauikly a 
jinými jsou nahrazovány. Za okolností změněných vznikaly pfsně 
nové, neboE každá doba tvoří své písně vlastní, měníc písně starší 
dle svrch názorův. 

Že by se udržovaly písně národní po staletí bez proměny, 
nelze s dobrým důvodem tvrditi, upírala by se tím tvořivost duehn 
národnímu; proto máme za to, že větší počet našich písní národ- 
ních nepřesahuje dobu jednoho století. Mnohá píseň udržuje se 
arci po staletí, to vĚak jest výjimkou, mnohé písně mají starodávné 
jádro, ale změnivše prvotní svůj tvar, přijaly novou podobu po 
stránce slovné i hudební. 

V době starší vznikaly píané uáboženské a duchovní, v době hu- 
sitské písně válečné a duchovní na základě tóoin církevních, jež 
zachovaly se v kancionálech. Národní písně světské z doby té se ne- 
zachovaly než po různu, nebot nebylo nikoho, kdo by je byl sebral 
a potomstvu zachoval. Ve věku sedmnáctém vznikla a rozšířila se 
huiiba instrumentální a nové tvary dur a moll staly se panujícími, 
kdežto církevní tóniny, dříve vládnoucí, vycházely z užívání. Když 
pak národ český po neskonalých útrapách procitl opět k novému 
životu, byly poměry ty již dostatečně ustáleny a staly se zřídlem 
zpěvu národního. 

Většina pfaní národních nám zachovaných vznikla v této druhé 
době a sice na základě hudby taneční, nebof k melodii oblíbené 




Doba III. Nápěvy pisní nároilnich. 



TI 



připojováca bývala slova. Že písné ty jaou pftvodii instrumentál- 
ního, o tom svědčí určitý jejich tvar melodický a Často nesprávná 
deklamace, poněvadž k melodii cizorodé připojováno slovo české 
často proti (luchn jazyka způsobem tytýž násilným. K písním ná- 
rodním vybrán z bohatých zásob melodických květ nejnežnéjSí, jenž 
českému duchu svědčil a náladě jeho vyhovoval, a proto vyniká 
většina těchto zpěvfiv onou něžností a jemností, které obdivují se. 
kdož národní tyto výtvory zevrubně poznali a význam jejich 
postibli. 

Melodický a harmonický živel národních písní čeakých jest 
téhož původu, jako v národních písních ostatních národův západo- 
evropských, neboť prýštil se ze stejného pramene; ale patrný roz- 
díl mezi nimi nakládá se v tom, že písné české vynikají jiným 
uspořádáním části zpěvné, doi^ahujfce tohoto půvabu zvláStnlm 
rhytmem. Melodie a rhytmus jsou hlavními Živly písné národní a 
v nich jeví se pravá jejích povaha. 

Melodická část České národní písně není tak vytříbena, jako 
melodie písní vlaských, nápěv není tak volný jako v písních ro- 
ináuakych národův. rhytmus není tak lákavý a smyslný jako rhyt- 
mus písní Španělských, ale za to jest píseň česká jasná a vroucí 
s přídechem trudu, v nápěvech panuje největší rozmanitost a rhyt- 
mus jest náladě přiměřený a původní, 

Dle nápěvňv rozeznáváme, praví J. L. Zvonař. tri druhy písní: 
Nápěvy nejjednodušší pohybuji se v objemu asi patero tóiiův a za- 
jímají více slovem, než melodií;') v jiných nápěvech převládají 
tóny harmonické v rozložených akordech a melodie jejich jeví 
větáí volnosf;*) největší půvab melodický vládne v písních, v nichž 
přicházejí tóny průchodní, čímž písně ty nabývají větši dokona- 
lostí.") Po stránce rhytmické rozeznávati sluší písně starší, psané 
v tóninách měkkých, v nichž pfevláaá živel mužský a odlmdlanost, 
jež vznikly na základě řjmskélio chorálu. Poněvadž chorál, jako 
tvar příliš učeny, ueni přístupen lidu obecnému, proto nebyly písně 
ty u lidu oblflieny a snadno zanikly. 

Písné novější, psané v tóninách tvi'dých, vynikají veselostí, pří- 
jemným rozmarem, nápěv jest jednoduchý, lahodný a převládá v nich 



I Nechoilivej do hÁje. ZkiUul niiiS můj mil^'. 
-') Co pak ti naSi dĚluji. Uiikei Káčo, utíkej 
') Kilyí jsem já k vAm choilívjíval. Proto jsea 



I 



142 Doba m. Sbírky piaai národních. 

Živel žeuský. Poněvadž iid libuje si vždy více v jaBuvch túuináeh, 
jež jsou mu přístupnější, proto udržela se také větžiua písní těch 
deiší dobu. Zvláštností Českých písní náioduích jest Časté měnění 
taktu v téže písni dle deklamace slova, což dodává jim neobyCejué 
Živosti, zvláštuitlo rázu a svédCí o jejich původnosti. 

Jakkoliv mezi lidem českým žilo množství písní národnfcb, 
nebylo v dobách dřívéjĚích milovníka, jenž by tyto skvosty bás- 
nictví národního byl sebral a věkům pozdějším zachoval. Tím způ- 
sobem zaniklo veliké množství půvabných zpév&v národuích a jen 
poniznu zachovaly se některé ukázky a zbytky básnictví tohoto. 
Teprve v době novější obracena větĚÍ pozornost k oboru tomu, a 
jak za hranicemi, tak i u nás poi^ali si učenci všímati básuictví 
národního. První sbírku 300 národních písní a tancův českých vydal 
Jan z Rittersberka 1. 1825 v Praze. František L. Ďalakovský vydal 
několik nápěvův Českých a moravských v druhém svazku „Slovan- 
ských písní národních" v Praze IS2Ď. Zvláštní píli a horlivost o-ivéd- 
čil v oboru tom básník Karel Jaromír Erben, jenž vydal „Písně ná- 
rodní v Cechách" o třech svazcích v letech 1842—1852 v PrazB, 
učiniv přístupným národní tento poklad kruhům veškerým. Skla- 
datel P. Martinovský opatřil 600 těchto zpěvův průvodem klavír- 
ním, jež J. Hoffmann v Praze vydal po sešitech v letech 1344—1865. 
.Nápěvy prostonárodních písní českých" vydal Karel J, Erben 
v Praze I. 1862. 

Vzácnou sbírku „Písně Moravské", s uápěvy do textu vloženými 
vydal František SuSii poprvé 1. 1833 a 1840, po druhé v letech 
1853—1868 v Brně. Ve sbírce té zahrnuto 838 zpěvův s dodatky 
a varianty a sbírka ta rázem a pňvodností předčí nad písně české. 
Éadu 75 písní opatřil N. Javůrek průvodem klavírním, jež Matice 
hudební tiskem vydala v Praze 1. 1875. Jakožto doplněk sbírky 
této vydal Fr. Bartoš „Nové národní písně moravské' s uápěvy 
1. 1889 v Brué e obšírnou a velmi zajímavou předmluvou, 

Jan Kollar vydal .Narodnie zpévánky čili písně světské Sio- 
vákťi v Uhrách", v Budíne 1834 a 1835. Sbírky jmenované jsou 
dokladem veliké zpěvuosti našeho lidu a příéiua její spočívá v nej- 
Tuiteruějších útrobách jeho duše. Nápěv písně národní jest se slo- 
vem písně vždy v nejužším spojení a nedá se oil něho odděliti, 
neboĚ oba živly tvoří organický nerozlučný celek. 

Nápěvy pfsuf zpívaných při slavnosti králenské anebo při vy- 
nášení Morany pocházejí z dávné doby pohanské, avšak slova písní 



Doba III. Tance (lárodDí. 143 

těch, byvĚc prodlfuíni ttoby k nepoznání změněna, [locházejí z doby 
novéjĚi. 

Srovnávajíce mezi sebou národní písně plemen slovanských, 
dospějeme k úsudku, že na slovanském východě zachovala se ve 
směru tom větší svěžest a původnost nežli na západě, kde pro- 
dlením doby ryzí živel slovanský porušen bvl vlivem ckorodýin. 

Jako národní písně, plynou i národní tance ze srdce lidu, 
jsouce výrazem jeho radosti i žalu a zrcadlem vlastní bytosti. 

Dostatečné jest známo, že kmenové slovanští libovali si vždy 
ve zpěvu a tauci, provádějíce je při radovánkách, a v Čechách ne- 
bývalo do nejnovější doby svatby a krtin, při nichž by se nezpí- 
valo a netančilo. Ano pohřby mládencův a panen oslavují se dosud 
tancem, což jest pozůstatkem z doby pohanské, v nfž na usmíření 
bohův podzemních provozovány tryzny, totiž slavnosti na lirobech 
zemřelých. Tanec náležel tudíž k obřadům náboženským v dobách 
dávno minulých, později stal se průvodčím života národního a v době 
nejnovější je hlavním živlem spoleCenské zábavy. 

S hudbou a písní jest tanec v nejužším spojení a tvoří s nimi 
trojici Živlův, v nichž jeví se nelíčený ráz povahy národní. Většina 
písni národních byla dříve písněmi tanečními, z nichž ta melodie, 
jež nad jiné se zalíbila, spojena se slovem, stala se písní národní. 
Tance národní vznikaly v lidu obecném beze všech pomůcek věde- 
ckých týmž způsobem jako národní písně, v chyžíoh, na lukách a 
při rozličných radovánkách dle okamžité nálady jednotlivce, jenž 
k melodii známé upravil určitý postup pohybův čili krokův. Tím 
li^í se tanec národní od tance umělého, při němž dříve ustano- 
veny jsou pohyby a kroky, k nimž přičiňuje se přiměřená melodie. 

Zpěvy a tance byly nejmilejším těšitelem obecného lidu v jeho 
útrapách a Žaluých poměrech, jimi dával průchod svým citům a 
v nich nalézal žádoucího osvěžení. Ze zdroje, z něhož vznikaly ná- 
rodní písně, vyplynuly též národní tance, a každá krajina honosí 
se vlastními výtvory v oboru tomto. 

Mezi kmeny slovanskými mají Poláci tance nejkrásnější, ná- 
rod feský honosí se opět velikým počtem rozmanitých taucův, vy- 
nikajících lahodou a zvláštní lepostí. 

Jména tancflv národních odvozena jsou od písně, k níž se tai 
ťují, od pohybův, které je vyznačují, nebo mají jména míst, ] 
vznikly; mnohý z tancův má více různých jmen a opět různé tai 



144 Doba III. Tance nšrodm*. 

majf stejná jména."') Dle zvláštnícli rozdílův seřaditi lze národiií 
tance ve více skupin a druhův, totiž tnnce kolové bez proměa .1 
s ptoraénami, tance řadové, obřadné, společenské, místní, politické, 

posměšné a historické. 

Jedním z Dejkiásnějších tancův národních jest polka, jež vznik- 
nuvíi v tomto věku, rozšířila se velmi rychle po celých Oechách a 
v zemích zahraničních. Asi léta 1830 tančila mladá dívka Anna 
Slezáková v Labském Kostelci nový tanec, jejž sama vymyslila; 
učitel Josef Neruda upravil k němu hudbu klavírní dle národní 
písně „Strejček Nimra, koupil šimla", a dle toho nazván tanec 
ten , Nimra" čili „maděra", později dle píllového rhytrau nazván 
půlka Či „polka". Polka, již složil Fr. Uílmar, dostala se asi I. 183G 
do Prahy, zde vydána tiskem a nazvána „Esmeralda" ; I- 1840 přišla 
do Paříže, do Petrohradu, později do Anglie a do Ameriky a za- 
vládla v salonech nejvybranějších. 

Tance kolové oblíbeny jsou pouze při zvláštních příležitostech 
slavnostních. Při svatbách mají hlavní úlohu tance: Zákolanská, 
klekavá, šáteček, komorná a čepeni; tanec rázu dosti divokého, 
plny humoru, jest břitva; z tancňv posměšných jeyt nejráznĚjšfm 
sedlák čili furiant, vynikající rhytmem zvláště živým. Vzácným 

'"( Jména lanoilv jsou: ambit. baboraÉka, biiliiirák, břitva, budějovicki, 
bzikuta, cibulička cukrabant. cvríek, lepeni, iSerC, douěky, duilačka, iliKlňk, 
dupák, duiky, fuíunék, furyuDt, hambalky, hoptité, boupnSkH, hrachuvá, hulán, 
huaar, husitská, cbndovaká, chytavá, ječmen. ka£er, kalamaika či pepik, kal- 
hoty, kaplan, kaprál, kapnHtn, kedluben, klekavá, klempák, klouzák, kohontek, 
kolečku, kolfbavkn, kuloraazná, kolcvrátek, komárná, kuminik, kostelák, kováf, 
kozHčka, kozel, krakovce, krakoviák, kráva, krocan, krosna, kf^pelka, kFííák, 
kncmoch, kndlička, kiikavii, kuželka, lantverák, laskavec, latovák, leŽAk, ma- 
děra či polka, manžeBtr, maijánka, medvéd, minet, inoták, motovidlo, mrkviíka, 
myslivec, mygka, nabíhaná, nov^ avĚl, obkročák, obrok, obtuMny, ud zeině, 
osmička, ovčák, pančavn, pastýř, plácavá, pepik, plačtivá, polbirska, polka, 
polka dvojitá, praskač, proti sobě, protivíoská, pincbod, putna, ruk, rákosí, 
rejdovačka, rejdovák, rekrnt, rokycanská, nisák, řetéz, řeiaiika, salát, aasák, 
sedlák či furyant, silnice, akočná, slepá, slepička. amSska, EpnisCák, straSák, 
strniStfi, Saryvary. £mitec, ioiifek, Šoupák, SrajryS, Švec, £viliák, talián, tkadlec, 
točák, ti'akař. třasák, třínožka, fopka, tiichoméřická, umrlec, valach, valčík, 
vlka, voBĎák, vušatka, votava, vrták, zahrad nicka, xakulanskti, lákonopi, xa- 
stavovaná, zbrnsUvan, zelenák, zpáteiíná, zoavák, Éába, iešuličkn, žid. 

Na Moravě byly mimo to lyto zvláštní tance : Bělinka, blatská, chuďavá, 
koníček, kot, královníčky, křížná, kSlaná, marevská, přiklekaná, rns, seke- 
reiika. smyk. vlačitá, ztracená. 



Doba in. Tance národni. 145 

zbytkem tancňv obřadných jsou „Královničky", pocházející z doby 
pohanské, ale na Moravě dosud zachované. Z tanc&v historických 
známy jsou pouze dle jména Chodovská a Husitská. 

Hlavní okrasou starých tancův byly minety, vynikající rozma- 
nitými pohyby, jichž texty měly poetickou cenu (čtyry koně jdou 
tamhle za vodou). Z tancňv společenských zachovaly se na naši 
dobu pouze nepatrné zbytky, a vůbec v době novější zaniklo množ- 
ství tancův národních, na jichž místo nastoupily tance moderní. 
Zmáhající se vzdělaností a kulturou, vnikající do vrstev širších, 
ztrácejí se písně i tance národní a zaniká též jejich zřídlo. 

Ambros, Greschichte d. Musik, 11. 276. — Kamarjrt, „České národní duch. 
písně", v Praze a v Král. Hradci, 1831 a 1832. — Erben, Nápěvy prostonárodních 
pisni č., y Praze 1862. — Erben, Prostonárodní písně č. a říkadla, v Praze 
1864. — Slovo o českých nár. písních od Zvonaře,^ v Dalibora 1860. — Sušil, 
„Moravské nár. písně s nápěvy", v Brně 1872. — Bartoš, „Nové nár. písně mo- 
ravské 8 nápěvy", v Brně 1889. — Světozor 1870, 387, „Erben a č. národní 
píseň" (F. Peřina). — Ludevít Štúr, „O národních písních a p." v Praze 1853. — 
Obrazy života 1860, „Dějepis v srbsk. nár. písních" (N. Špun). — Velko- 
ruská hudební ethnografíe a J. N. Mělgunov, v Daliboru 1888, 82. — L. Ruba, 
„Slovanstvo ve svých zpěvech". — O Kolberg, „Krakowiaki a mazurki", 1874. — 
Zizka u. Schottky, „Oesterreich. Volkslieder", Pesth 1819. — Obrazy života 1859, 
^České nár. tance" (J. Neruda). — Waldau, „B5hm. Nationaltanze", Prag 1859, 
1860. — Waldau, „Geschichte d. b5hm. Nationaltanzes", Prag 1861. — Dlouhý, 
„Český nár. tanec", v Praze 1880. — Č. Č. M. 1876, 117; 1879, 44 a 1881, 375 
„Zbytky ě. pisni národních". — Obzor 1891, č. 12. str. 180, „Královničky" 
v Brně. 



J. Srb-Debrnov; Dějiny hudby. '^Si 



DOBA ČTVRTÁ 

Druhá polovice věku 19. Hudba s rázem národním. 



Úvod, 

Co vykonáno v oboru hudebním v zemích českých za dob dří- 
vějších, mělo svou oprávněnost časovou a podmíněno bylo okol- 
nostmi zevnějšími i vnitřními. Skladatelé čeští v době první, vyši- 
nuvše se na stupeň značné dokonalosti, vypěstovali samostatnou 
píseň duchovní; avšak činnost ta neměla dlouhého trvání, zanik- 
nuvši v bouřích válečných. Po mnoholeté strnulosti počal čilejší 
ruch v oboru hudby instrumentální, jež ve věku 18. dosáhla svého 
vrcholu. Skladatelé čeští vytvořili v době té sice množství skladeb,, 
avšak nevynikly rázem samostatným a skladby jejich brzy jinými 

byly překonány. 

Za doby třetí pěstována hudba na týchž základech, jako v době 

druhé, avšak při změněných poměrech v životě veřejném nastal čá- 
stečný obrat. Vědomí národní počalo se probouzeti, literatura česká, 
nalezla několik pilných pěstitelův, založením ústavův k pěstování 
hudby nastala činnost vytrvalejší a ke skladbám menších roz- 
měrův užili někteří ze skladatelův slov českých. Za doby té pěsto- 
vána pak nejen hudba instrumentální, nýbrž přihlíženo i k hudbě 
vokální, čímž dosavadní jednostrannost byla odklizena a nastával 
nenáhlý přechod k době nejnovější. Z kruhův literárních vnikala, 
osvěta do vrstev širších, vědomí národní se vzmáhalo a brzo počal 
se ozývati zpěv český též u veřejnosti. 

Rozhodná změna ve zřízení státním a v životě veřejném nastala 
rokem šedesátým, když (20. října 1860) vydán diplom říjnový,, 
jímž odstraněno dřívější hospodářství absolutistické ve všech zemích 



Doba IV. Obrat k době nejnovějSi. 

rakouských. Nová ústava nevyhověla sice vĚem oprávuěiiým poža- 
davkům po stránce politické a národní, přece však usnadněna jf 
Činnost veřejná, zejména v oboru vědeckém a uměleckém. V litera- 
tui^e české přibývalo pracovníkův, uvedomělosĚ národní utužovala 
se zřizováním rftzných jednot a spolkňv zpéváckýcli a Sokolských 
po všech zemích koruny České, a školské poměry upravovány dle 
potřeby obyvatelstva, čímž dorůstající mládeži dostalo se přiměře- 
ného vzděláni také směrem národním. 

V době té pracovalo v oboru hudebním více umělcův starších, 
k nimž připojilo se množství nadaných mladších skladatelův. Nej- 
činnějším mezi těmi byl Josef Leopold Zvonař, jenž vyvíjel neoby- 
čejnou činnost jako učitel, skladatel a spisovatel. Avšak obor dra- 
matický neměl dosud úspěchu, poněvadž divadlo české, zůstávajíc 
v podruží, nemohlo pobádati k větši Činnosti. Teprv když zřízeno 
v Praze koncem 1. 1862 divadlo samostatné, vznikla také touha po 
původních skladbách českých. Dříve nebylo k činnosti té potřebné 
podmínky a takě obecenstvo české nebylo dosud proniknuto tou 
snahou, které nezbytně po stránce té bylo třeba. Jakmile však 
zřízením českého divadla zavládly ve směru tom poměry nové, ob- 
jevili se záhy mezi skladateli českými umělci, kteří skladbami drama- 
tickými rázem dosáhli úspěchu. 

Zpěvohry České skládány arci také v době dřívější, jak bylo 
již uvedeno, zejména složil František Škroup zpěvohru ,Dráte- 
ník" (Í82fj), jež považována za přední operu národní. Dílo to však, 
skládající se z jednotlivých písní prosou spojených, bylo tou měrou 
prostičké, že při něm dlužno míti na zřeteli pouze cenu jeho po- 
měrnou a historickou; neboť vzniklo sice z intencí nejlepších, ale 
nevyhovělo ani požadavkem doby tehdejší. Po stránce umělecké ne- 
vyrovnalo se ani skladbám prostředním toho druhu a pouze z ne- 
dostatku cennější práce domácí považováno v nadšení vlaBteneckém 
za skladbu a operu národní. Ostatní zpěvohry Škroupovy měly ještě 
méně rázu samostatného a umělecké ceny hudební. Skladatel Ma- 
courek složil píivodní operu „Zižkův dub" (1847), ale také skladba 
ta zanikla po jediném provedení. 

Za nového ruchu uvedeny na jeviště české Skuherského opera 
„Vladimír" (1863) a „Templáři na Moravě- od Šebora (1863). Ale 
také Gkladby ty nepostihly ducha českého a nemajíce rázu původ- 
ního, pozbyly brzo působivosti. 



]^4S Doba IV. Hiidbii česká s rúteai národním. 

Teprve skladbami Smetanovými učiněn ťozhoduý pokrok 
v oboru dramatické hudby české a jimi zahájena v domácích ději- 
nách hudebních doba nová. 

O hudbě íeské, jevící ráz sanidstatný a ducha národního 
v rouše uměieckém, hudebně cenném, mluviti lze teprve od I. 1866, 
v němž na jeviStě uvedena „Prodaná nevěsta". Za dob dřívějších 
lze mluviti pouze o hudhé v Čechách. 

První opera Smetanova „Braniboři v Cechách', dokončena již 
I. 181)3, a!e provozována teprve v měsíci lednu 1866 na jevišti Če- 
ském a píújata od obecenstva s neobyčejným nadšením. Skladba 
ta věstila zvláštní uměleckou prohloubeností, formální dokonalostí 
a barvitostí národní rozhodný pokrok v České huiibé dramatické, 
ale i dílo to, ač chová v sobě veliký poklad původního živlu če- 
ského, nebylo proniknuto týmž duchem národním a nejevila se 
v něm ona samostatnost a rázovitost, jako v jeho skladbách po- 
zdějších. Druhá Smetanova skladba dramatická, komická opera „Pro- 
daná nevěsta", provozována poprvé 30. května 1866 na jeviáti Če- 
ském po úspěchu, jehož dosáhli „Braniboři", tvoří v dějinách hudby 
České rozhraní, oddělujíc dobu hudební s rázem národním od doby 
starší, kráčející v Šlépějích zahraniCných. 

Opera ta, v níž slovo České přišlo k úplné platnosti, oživeno 
jsouc duchem národním, vyhověla veškerým požadavkům uměle- 
ckým a předčila nad práce dosavadní nejeu formální dokonalostí, 
ale též pílvodností, určitým rázem a vyspělostí dramatickou. Avšak 
mimo nadání přijalo ji obecenstvo České při prvním provozování 
velmi chladně a pouze některé Části rozehřály poněkud více pro- ' 
zíravéjĚÍ vrstvy posluchačův. V některých kruzích odborných po- 
hlíželo se na skladbu tu s útrpností. 

Ale za krátkou dobu dostalo se „Prodané nevěstě" pravého 
porozumění a považována za nejzdařilejší dílo dramatické, ba ještě 
více, mnohým z odborníkův stala se vrcholem tvoření dramatického, 
vzorem a měřítkem ostatních skladeb toho druhu. 

Tvůrčí duch Smetanův nezůstal však státi na cestě přípravné, 
ale pokročiv dáte ve skladbách pozdějších, dosáU v opeře „Dali- 
bor" (1869) neobyčejné dokonalosti ve výrazu dramatickém a do- 
spěl „Tajemstvím" (1878) a slavnostní operou „Libuši" (1868-1872) 
k svrchovanému stupni umělecké dokonalosti. 

V Libuši, kterou zahájena byla slavnostní představení ve vel- 
kém Národním divadle dne 11. června 1881 a po požáni dne 



Duba IV. Skladby dramaiické a instrumentální, 14<) 

18. listopadu 1883, postižen česky živel národní způsobem uej- 
skvělejším a výraz hudební dosáhl míry nejdokonalejší. 

Vedle oboru driímatického pěstoval Smetana i ostatní obory 
s rozhodným úspěchem. Klavírní jeho skladby z let padesátých 
jeví první stopy samostatného, uvědomělého tvoření, vynikajíce for- 
mou, obsahem i národní barvitostí. 

Ještě větší dokonalostí vyznamenávají se skladby jeho z doby 
pozdější, zejména když I. 1861 z ciziny vrátil se do vlasti. V tu 
dobu složil několik výtečných sborftv pro mužské hlasy, z nichž 
„Rolnická" jest předním výtvorem ve sborové literatuře české, 
tvoříc se skladbami Krížkovského její nejlepší CásE. Ve svých sa- 
lonních polkách a tancích národních pro klavír vytvořil Smetana 
rozkošné obrázky, z nichž jarý český živel vane plným proudem a 
jež charakterností a rázem úplně samostatným po bok se staví 
geniálním výtvorům polského skladatele Chopina. 

Na vrchol dokonalosti vyšinul se Smetana v oboru hudby in- 
strumentální svými básněmi symfonickými .Vlast" nazvanými. 
Skladby ty jsou nejdrahocennější [ni akvoaty domácí hudební litera- 
tury a skvělým pomníkem jeho geniálního ducha. 

Činnosti umělecké, směřující k zvelebení literatury hudební a 
k prospěchu vlasti podřizoval S. úspěchy osobní, zaslouživ si plným 
právem názvu „Tvňrce hudby Ěeské". Smetana jest prvním a nej- 
siavnéjšítu skladatelem českým a mezi skladateli avětovymi náleží 
mu místo v řadách předních umělcův hudebních. Jeho plodná, uvě- 
domělá a vytrvalá činnost umělecká měla značný a dalekosáhlý 
vliv také na ostatuí skladatele domácí a brzo vyskytla se vedlé 
něho celá řada skladatelův mladších, kteří s mladistvým zápalem 
v jeho duchu na poli umění hudebního pracovati počali a k němu 
co vzoru pohlížejíce vytvořili bojuě skladeb ve všech oborech 
hudebních. Kdežto za dob dřívějších přední místo zaujímaly skladby 
církevní, obracena nyuí pozornost především ke skladbám drama- 
tickým a instrumentálním. V oborech těch pracovali Vilém Jílodek, 
Karel Bendi, Vojtěch Hřímaly, J. R, Rozkošný, Antonín Dvořák, 
Zdeuěk Fibich a vedlé těchto celá řada mladších skladatelův, kteří 
plody svými přispěli k rozvoji domácí literatury hudební. 

Na Rusi získal si nejslavnější jméno jakožto skladatel vážného 
směru Eduard Nápravník, jenž odešel počátkem let šedepf 
z Prahy do Petrohradu, kde se stal kapelníkem při carskéi 
vadle Maria 



150 Doba IV. BklMdby komorní a vokální. 

Koncem let sedmdesátých poSala si také cizina vSímati hudby 
české a největšího úsi)ěchu po stránce té dosáhl Antonín Dvořák, 
jehož Četné a důkladné skladby klavírní, vokální a instruinentáluf 
vzbudily v kruzích uměleckých pravý úžas a on zejména v Anglii 
slaven jako jeden z předních skladatelův živoucích. 

četnými skladbami sborovými dosah! největšího úspěchu skla- 
diitel Karel Bendi, Jenž v oboru tom předčil plodností a zpěvností 
nud své vrstevníky. Nadějný skladatel Karel Šebor, jenž skladbami 
operními ještě před Smetanou na veřejnost vystoupil, ustal později 
v další einnosti, takt.éž i Vojtěch Hřímaly, kteří oba, opnstivSe 
Pruhu, odešli do ciziny. 

Ruch v oboru lindebuím činností Smetanovou zahájený ne- 
utuchl ani jeho úmrtím, neboť Četní mladší skladatelé pokračovali 
směrem tím se zdarem nejlepším. 

čím více pěstována hudba dramatická a instrumentální, tím 
méně pracov;íno v oboru hudby církevní, jíž ducli času nebyl pří- 
ziiiv. Neboť v době nejnovější odstraněna znenáhla z chrámtlv hudba 
figurální a nahrazena hudbou vokální, ku kterémužto účelu zřizo- 
vány četné jednoty kyrillské, jichž úkolem jest pěstovati zpěv cír- 
kevní dle slohu panujícího v Římě ve věku 1tí. Pflvodcem obnovy 
té byl Dr. Wiít v ílezně- Jelikož při Školách kyrillských vyučuje 
se zpěvu na základě latinského chorálu, není čáky, že by smér 
ten přispěli mohl valně ke zvelebení domácí hudby České. Také 
skladby na základě směru toho vzniklé, jsouce latinské, nemají rázu 
českého a vymykají se tudíž úsudku podrobnějšímu. 

Větší měrou pěstována hudba komorní a v oboru tom proslul 
na předním místě Antonín Dvořák; i B. Smetana osvědčil se v oboru 
tom dvěma pozoruhodnými skladbami, ostatní skladatelé přispěli 
pak k rozhojněni této části různým počtem svých skladeb. 

Cetuf skladatelé čeští pracovali též v oboru české písně, avšak 
více po různu než soustavně, a česká píseň nedospěla dosud ke 
zvláštnímu rozvoji, ačkoliv obor ten vykazuje mnohý plod zdařilý. 
Vét.ší množství i rázovitost shledáváme při zpěvu sborovém, k němuž 
první základy položili AI. Jelen, V. J. Veit, V. E. Horák, k jehož 
rozmnožení největší měrou přispěli K. Bendi a L. Procházka a 
v němž zvláštní rázovitosti vynikli P. Křfžkovský a B. Smetana. 

Hra virtuosnl na rňzné nástroje hudební pěstována zvláště 
na konservatoři Pražské a oddělení houslové mělo ve směru tom 
vždy místo první. 



Dubu IV. Obor theoretický & historický. 151 

Přední inÍHto mezi bouslisty zaujal v době nejnovějĚt František 
Ondříček, jenž a F. Laubetn a J. Slavikem tvoří nejskvělejší sou- 
hvězdí geniálních uinélc&v Českých, kteří požívajíce jména světo- 
vého vymkli raérou největší. Jako violoncellisté prosluli Th. Krečman 
a Hanuš Vihau. Také ostatní nástroje vykazují více jmen dokona- 
lých umělcův. Hře na varhany vyučuje se při ústavě pro hudbu 
církevní, hře klavírní při Četných ústavech. 

Zřízením samostatného divadla Českého pěstován v době nej- 
novější také zpěv dramatický větší měrou, nežli dříve a k vyuCo- 
vání zřízeno více škol operních, v nichž vycvičeno více mladších 
umélc&v doma i za hranicemi Činných. 

Co vykonáno v oboni theoretickém a historickém za dob dří- 
vějších, nemá téraéř významu a teprve době novější podařilo se 
vyplniti aspoň nejnutnější mezery v Části této. Více zbývá činiti 
jeStě dobám příštím, zejména co se týká obšírných dějin hudby 
všeobecné a hudby v Cechách. 

V oboru tbeoretickéiii pracovali, jak později bude uveieno, 
J. L. Zvonař, Fr. Gregora, Fr. Blažek, J. Forster a nejdůkladněji 
a nejobšírněji František Zdeněk Skuherský. 

V oboru historickém proslul nad své vrstevníky nejen v Če- 
cliách, ale i za hranicemi geuiální Vilém Ambros, jehož obšíruý 
a důkladný spis „Geschichte der Musik" psán arci£ jazykem ně- 
meckým a nenáleží tudíž literatuře české. Avšak hojné výňatky 
a různé úryvky uveřejňoval Ambros v hudebních Časopisech če- 
ských, a mimo to jako uCitel dějin hudebních pří universitě Pražské 
přispěl k objasnění mnohých záhadných stránek a oživoval ruch 
hudební předuáškami svými v Besedě Umělecké. 

Jazykem českým pěstuje obor historický v přední řadě učenec 
a nástupce Ambrosův při universitě Dr. Otakar Hostinský, jehož 
různé články aesthetické i historické nad ostatní předčí a jenž 
první počal psáti .Stručný přehled dějin hudebních' jazykem 
českým. Vedle ného vynikl v době nejnovější profesaor Karel Steker 
jako důmyslný spisovatel v oboru tomto. Záslužný spis „Dějiny 
posvátného zpěvu staročeského" vydal K. Konráda nad jiné zají- 
mavou ataí „Čtvrt století hudby české' sepsal a v „Rozpravách 
, hudebních" uveřejnil Emanuel Chvála. 

V době nejnovější obracena pozornost též k doplnění mezer 
při pomůckách vyuCovacích a vydány již různé školy, jichž užívá 
se 8 dobrým prospěchem jak v soukromí, tak při četných ústavech. 



152 Doba IV. Bedřich Smetana. 

Skladatelové čeští z lioby třeti a čtvrté, vycvičeni jsouce na vzo- 
rech ciziťh a na Školách nénieckých, nedovedli při skladbách s podkla- 
dem českým Šetřiti vždy zvláštností jazykových, dopouštějíce se 
pokleskflv deklamačních. Ještě zjevuéji vyskytovaly se poklesky a 
vady dekiamační při různých překladech, jichž užívalo se hojně 
z nedostatku skladeb domácích. Příčinou toho byla neznalost pro- 
sodie české a směr germanisační, jenž v zemích českých vládl až 
na dobu nejnovější; ale tytýž i v písních národních, k nimž poukazo- 
váno jako ke vzorům hudby české, vyskytují se po stránce dekia- 
mační poklesky proti duchu jazyka českého. 

Vady ty neodktizeiiy úplně ani v dobé nejnovější, ač někteří 
pečovali o to se snahou upřímnou; mnozí však přihlíželi ke stránce 
té 8 nedůvěřivou lhostejností. Pokrok ve směru tom zjevný jest 
v operách Smetanových, neboť v opeře Hubička jest část dekia- 
mační mnohem správněji provedena, než ve skladbách dřívějších, 
v ^Libuši" a v „Tajemství" stránka ta úplně jest bezvadná. 

Texty operní poskytovali skladatelům Českým mimo jiné K. Sa- 
bina a Eliška Krásnohorská ; ke sborům a písním brány nejvíce 
písně Fr L. Celakovského a Karla J. Picka. V době nejnovější jest 
arci výběr po stránce té mnohem snadnější. 

Skladatelové. 

Nejpřednějším a nejsi íi vnějším skladatelem českým jest Bedřich 
Smetana, jenž zahájil novou dobu v dějinách hudby české a vše- 
strannou činností svou zasloužil si názvu „Tvůrce hudby české". 

Narozen 2. března 1S24 v Litomyšli, učil se počátk&m hudby 
u Chmelíka a účinkoval již jako šestiletý hoch ve veřejném kon- 
certě v říjnu 1. 1830. Po té studoval gymnasium v Praze a v Plzni 
a I. 1843 odešel do Prahy, kde hudbě se oddal, studoval theurii 
hudební u J. Prokše a na přímluvu skladatele B. Kittla stal se 
učitelem hudby u hi'aběte Leopolda Thuna, kde zůstal až do 1. 1848- 
Po té zařídil si ústav klavírní, I. 1849 trávil delší dobu ve Výmaru 
u Fr. Liszta, jehož přízeň si získal a s nímž zůstal i později v přá- 
telském styku. Na radu virtuosa AI. Dreyschocka odešel 1. 1856 
do Goeteborku ve švédsku, kde se stal kapelníkem spolku íílhar- 
monického a setrval tam až do 1. 1861. 

Již za svého pobytu v Praze složil více skladeb klavírních a 
písní, mimo to ouverturu orchestrální (1849), slavnostní symfonii 



Doba IV. Cinnoat Smetanova. 153 

(1853) a iiczději Hymfonické básně ,Iíicliani-' a „ValdĚtýnuv tábor" 
(lSo8). Když 1. 18(il počal se ziitáhati v Čechách ruch národní a 
konány přípravy k zařízení CeskÉlio divadla, vzdal se Smetana místa 
svého ve Švédsku, vrátil se do Prahy, chtěje sloužiti národu a 
vlasti, již milovati naučil se teprve ve Švédsku, a zřídil si opět 
hudební ústav klavírní. 

Mimo to počal s mladistvým zápalem skládati vážnou operu 
„Braniboii v Čechách" na slova K. Sabiny, již dokončil 1. 18(i3 
a 1. 1866 dokončil komickou operu „Prodaná nevěsta" na slova 
K. Sabiny. V kruzích uměleckých požíval Smetana pověsti nejlepší, 
1. 18tí3 zvolen sbormistrem Hlaliolu a st^trostou hudebního odboru 
Umělecké Besedy. Ale při divadle rozhodovali rňzní činitelové 
a skladby Smetanovy připuštěny k provozování teprv 1. IStifi. 
,Branibofi v Cechách' přijaty byly od obecenstva při prvním 
provozování dne Ó. ledna s nesmíniým jásotem, mnohokráte byli 
opakováui a již 30. května provedena „Prodaná nevěsta". V říjnu 
1866 jmenován Smetana kapelníkem při divadle českém a zůstal 
jím do I, 1874. Jeho příchodem k divadlu zavládly poměry úplně 
nové. Dřívější řemeslné provozování skladeb operních odstraněno, 
repertoir rozmnožen operami slovanskými a při provozováni roz- 
hodujícím byla stránka umělecká. L 1872 jmenován Smetana vrch- 
ním ředitelem opery a uloženo mu, aby obmezil se na řízení oper 
nejdůležitějších a věnoval se větší měrou skladbě. V době té dal 
podnět k zařízení spolku tilharmonického a zařídil při divadle 
dramatickou Ikolu dle vzoru Srokholmskěho a Kodaňského. Vedle 
toho pracoval neúnavně ve skladbě, složil operu „Dalibor" (1867), 
.Libuši" (1868-1872) a „Dvě vdovy- (1874). Přes tuto činnost 
vytýkáno mu, že jeho nedbalostí divadlo hyne, že zavádí do di- 
vadla směr hudby německé a vůbec vedeny hádky víco rázu osob- 
ního nežli věcného, jež byly výsledkem rozháraných poměrflv poli- 
tických. Také někteří přátelé Smetanovi přičinili se o to, že hádky 
ly různými zájmy živené, stále se přiostřovaly, ztrpčujíce mu čin- 
nost uměleckou, což melo velmi neblahý účinek na jeho citlivou 
povahu. Aby se vyhnul témto nesrovnalostem, pomýšlel na to, 
jakým způsobem by vzdáti se mohl svého místa a chtěl se vydati 
na cesty umělecké. Avšak jinak bylo usouzeno. Neustálým rozčilo- 
váním počal v létě r. 1874 uedoslychati na jedno ucho a v noci 
ze dne iíO- — 21. října ohluchl úplné. Lékařská pomoc, jíž se do- 
volával, byla úplně malomocná a Smetana nucen vzdáti se další 



i 



154 D'>l>a 'V. Činnost Smetanova, 

činnosti divadelní. Tfin zanikla škola dramatická, po krátké době 
ustala v Činnosti své Jednota filharmonická, z prostor divadelních 
zmizel duch umělecky a zavládla drívějSí činnost vrcholící v pěsto- 
vání operety. 

Smetana hledal úlevy ve skladbě a v této nejkrutější době 
svého života a ve své zoufalé sklíCenosti složil čtyři symfonické 
hásně „Vyšehrad. Vltavu, Šárku a Z českých luhův a hájů"j nej- 
skvělejší to skvosty hudební liteiatury české, v nichž tvfirCí jeho 
duch dospěl k největší dokonalosti. Později připojeny ke jmeno- 
vaným čtyřem ještě dvě symtonické básně , Tábor a Blauík" a 
celek pak nazván „Mast" 

V letě 1875 odebral se S. do Jabkenic ke svému zeti a tam 
v zátiší venkovském stále a neúnavně pracoval. Složil zde opery ,Hu- 
biCkti" (1876), .Tajemství" (1878), .Čertovou stěnu" (1882) a počal 
pracovati na opere „Viola", ustal však při prvních počátcích. Mima 
to složil za této doby kvartetto „Z mého života" (1876), „České 
tance" pro klavír (1879), „Píseň na moři" a „Věno", sbory pro 
mužské hlasy, orchestrální Čásf ke kantátě „Česká píseň" (1878) 
a několik menších skladeb. Do Prahy přicházívá! vždy pouze uá- 
vÉtévou na několik duí, aby poněkud okřál, a veřejně vystoupil na- 
posledy jako pianista při svém jubilejním koncertě 1. 1880; zvláStní 
potěSení měl pfl slavnostním provozování opery „Libuše" v Národ- 
ním divadle 1. 1881 a 1883, a při stém provozováni „Prodané ne- 
věsty" 5. května 1882 v divadle u Žitné brány, kde holdovali mu 
zástupcové celého národa českého. 

Koncem 1. 1883 počal nápadné chřadnouti, halucinace tísnily 
jeho ducha ve spánku, v němž nalézal dříve největší útěchu, a na 
radu lékařskou odvezen 20. dubna 1884 do ústavu choromyslných, 
kde vypustil svého velikého ducha 12 května o páté hodiné odpo- 
lední. Télo jeho balsamováno professorem Drem. Hlavou a po- 
hřbeno dne 15. května za nesmírného účastenství veškerých kruhův 
na útraty obee Pražské a péčí Umělecké Iteaedy na hřbitově Vyše- 
hradském, kde postaven mu jednoduchý pomník. 

Operami svými zahájil Smetana novou dobu v dějinách hudby 
české a ustálil sloh s rázem samostatným, v kterémžto směru ne- 
dostihl ho nikdo z jeho vrstevník&v, a jako jest vzorem opery ko 
raické „Prodaná nevěsta", „Hubička" a nejvyspělejší plod jeho .Ta- 
jemství", jest v oboru vážném na předním místě opera „Dalibor" 
vynikající neodolatelnou silou ve výrazu dramatickém i hudební 



Doba IV. Knrel Šebnr. 155 

charakteristikou; iiejskvělejáíiD plodem jebo jest „Libiiie", v níž 
dosáhl svrchované dokonalosti formou i obsaiieiu. 

O jeho ducbaplnosti a skvělém uadánf skládat elskéin svědfí 
jeho slavnostní předehry a pravými perlami v oboru hudby instru- 
meutálui jsou jeho symfonické básné „VlasC" nazvané. Ve svých 
salonních polkách a českých tancích vytvořil utěšené obrázky kla- 
vírní plné vzletu a svěžesti s rázem líplně Českým, a jeho sbor 
„Rolnická" pro mužské hlasy jest v oboru tom skladbou dosud 
nepřekonanou. Klavírní trio a kvaitetto „Z mého života' jsou 
utěSené plody dokonalého umělce, jimiž ^■yepélosf svou i zvláStní 
názory osvědčil co nejpřípadněji v oboi'u hudby komorní. Ve sklad- 
bách Smetanových pojí se skvělá vynalézavost, významný, závažný 
obsah a duchaplné provedení s dokonalou formou v umělecký celek, 
jenž obestřen svěžím a původním živlem národním. 

O životě a píisobení Smetanové paáuo v rftzných Časopisech, 
zejména pak přinesly články delší a stručuéjSÍ: 

Dalibor 1863—1889. Květy 1867 11. Č. 3, Larair 1877. 17l! 1878, 424. 

SvĚtOEOr 1869, 287 (s podobiznou); 1382, 7- Ůeski včela 1876, 189. 

UsvĚta 1880, I. IG. Zlata Praha 1884, 32; 1886, 356 (s podobiznou). 

Slovník N. VUT. 09O Kalendář bud. Ceakýcli, 1881 (s podobiinoii). 

DeutBche Allgcm. mnaikal. Zeitnnff, Berlin 1879, 124. 

Podrobní a levrubný seznam skladeb Smetanových jest uveden v Ka- 
lendáři hudebnlkňv íesk^ch na rok 1888. 

V Kozprsvácb budebuícii č. 7. ,.BedřÍDÍi SnieC;iiin'' od E. ErisDohorské 
1885, a e. 10. „Čtvrt století hndby éseké" od E. Chvály 1888, oceněny jsou 
skladby jeho dle záaluby. 

Když po zbudováni prozatímuého djvadl.i českého v Praze 
nastala diltklivá potřeba oper původních, byl mezi českými sklada- 
teli prvním Karel Sebor, jenž uvedl původní operu na české je- 
viště- Narozen 13. srpna 1843 v Brandýse n. L., naučil se po- 
čátkům hudby u svého déda Ivarla Douchy v Zeměchách, kde byi 
vychován, stal se [. ISób žákem Pražské konservatoře, kde se 
vzdělal u professora Mildnera na housle a záhy jevil vlohy ke 
skladbě. Již 1, 1860 provozována v koncertě ústavu jeho koncertní 
ouvertura pro orchestr z D a získala mu zuacnou pochvalu. Vy- 
L stouply I. 18G1 z ústavu, stal se učitelem hudby v Polsce, 1. 1863 

I kapelníkem v Erfurtě a vrátiv se toho roku do Prahy, počal praco- 
I váti na své první opeře „Templáři na Moravě", jež 20. října 1865 
I poprvé provozována na Českém divadle a on jmenován druhý 



1 



163 

co- i 

i65 á 



156 Doba IV. Karel Bendi. 

kapelníkem. Dnihá opera „Drahomíra* provozována 28, října 1867, 
„Husitská nevěsta" 28. září 1868 a „Blanka' S. března 1870 na 
Ceskéin divadle, Jelikož ale s plodností nepokraCovala též důklad- 
ai}st s. zejména poslední skladba slabého dosáhla úspěchu, odešel 
Š. 1. 187i z Prahy, stal se kapelníkem ve Lvové, !. 1873 kapel- 
níkem vojenským v Uhrách, po té Te Vídni. Po delší přestávce 
provozována nová jeho opera „Zmařená svatba" 25. října 1878 na 
českém divadle, ale dlouho se neudržela a v další Činnosti drama- 
tické Šebor úplné ustal. Mimo to složil kantátu k slavnosti zá- 
kladního kamene Národního divadla 18(38, za niž cenou byl poctěn, 
till kvartetta smykací, kviutetto pro smýkají nástroje, více skladeb 
klavírních a pro hudbu vojenskou. 

Jedním z předních skladatelův českých a nejplodnější skla- 
datel v oboru vokálním jest Karel Bendi, jehož dlouholetá a vy- 
datná Činnost umělecká získala mu všeobecnou vážnost nejen v do- 
mové, než i za hmnicemi. Narozen 16. března 1838 v Praze, vzdělal 
se v uménf hudebním při škole varhanické v letech 1855—1858, 
kde uéiteiové jeho byli Blažek, Zvonař a K- Pitscb; po té byl 
uiíitelem hudby a když koncem let padesátých poíal éilejSÍ ruch 
v oboru hudebním, pokusil se ve skladbě s dobrým úspěchem 
a vyznamenán cenou za dvojzpěv „Umlklo stromů šumění". Při 
zaražení zpéváckého spolku Hlaholu byl mezi předuími Členy, 
1. 1864 odešel do Brusselu, stal se druhým kapelníkem pří divadle 
v Amsterodame a po roce vrátil se do Prahy. V říjnu 1. 1865 
zvolen sbormistrem Hlaholu, jemuž věnoval veškerou činnosE až 
do 1. 1877 a přivedl výkony spolkové na vysoký stupeň doko- 
nalosti. V době té složil největší počet různých skladeb vokálních, 
zejména sborův pro mužské hlasy, jež v koncertech spolkových 
byly provedeny, a pokusil se též v oboru dramatickém. První jeho 
opera ^Lejla", jež provozována s velkým úspěchem 4. ledna 1868 
na českém divadle, pojistila mu jméno vynikajícího skladatele če- 
ského a po ní následovalo více skladeb dramatických, v nichž Bendi 
samostatný svůj sloh pěstoval. L. 1879 odešel do Nizzy, stal se 
sbormistrem u mecenáše Dervise, po té žil rok v Miláně a 1. 1881 
vrátil se opět do Prahy, zanášeje se skladbou. V letech 1868 až 
1879 redigoval sbírku mužských sborův , Hlahol", jež vydával 
Em. Starý, a 1. 1883-1886 hudební priUhu k Humoristickým li- 
stům, již vydával J, R. Vilímek; mimo to jest po delší dobu též 
kapelníkem při pravoslavném chráme ruském v Praze. 




L 



Doba IV. Antoniu Drořák. 157 

Mimo ^Lejlu" Í18G7| složil opery , Břetislav a Jitlta" (18691, 
„Stai-y žeiiicli" (1871), „Černohorci' (1877), jež poctěna druhou 
cenou od výboru Národního divadla a „Karel Skřeta" (1883), jež 
poťtéua první cenou od tohoto výboru. Velké oťchesti-álni skladby 
„Švanda dudák" (1881) a „Štědrý den" (188(5) jsou mezi ostat- 
ními nejzávažnější a zvláštním rázem vyniká iustrumentálni skladba 
„Tarantella" (1880). Největšího úspěchu dosáhl Bendi velkými 
sborovými skladbami a Četnými ebory i písněmi pro různé hlasy, 
jichž poCet jest veliký a jimiž proslul mezi svými vrstevníky měrou 
největší. Za své zásluhy v oboru uměleckém jmenován čestným 
Cleném mnohých spolkfiv zpěváckých a Cleném akademie České. 

SvĚiozor 186S, 985; 1870, 311. Kvéty 1870 Ě. 39. Lumír 1879, 191. 

Slovnik N. X. d. I. 63, Ealeodáf hud. Seakýcb, 1884 (b podobizDon), 

Dalibor 1874-1889. Badebni L. 1870 a 1871. 

Zlatá Praha 1885, 737 : 1886, 336 (b podobiznou). 

NeobyCejnou plodnoslí a důkladností skladeb svých ve všech 
úborech hudebního tvoření proslul geniální Antonín Dvořák, jemuž 
zvláštního uznáni dostalo se též v daleké cizině, čímž zaujal místo 
mejii předními skladateli vůbec. Narozen 8, září 1841 v Nelahoze- 
vsi v okresu Velvarském, uCil se poíátkilm hudby na škole ves- 
nické u J. Špice a na varhany u A, Liehmanna ve Zloniclch. 
Maje ode dávna zálibu v hudbě, přemohl po dlouhém namáhání 
veškereu odpor proti snahám jeho Celící a odešel 1. 1857 do Prahy. 
kde se stal žákem varhanické školy. Zde byli uCitelové jeho 
Frant. Blažek, J. L. Zvonař, K. Pitsch a po jeho smrti J. Krejčí. 
Yystuupiv z ústavu, zanáSel se vyuCováním a nemaje podpory 
zápasit dosti Často s nedostatkem. Když pak zřízeno prozatímní 
divadlo české, stal se členem orchestru divadelního, jenž zřízen 
•i kapely Konizákovy, a zůstal zde až do 1. 1873. Y době tě 
studoval partitury starých mistrův i skladatelův novějších a složil 
veliké množství různých skladeb, aniž pomýšlel na jejich provo- 
zování. V letech 1873 — 1876 byl varhaníkem při chrámě sv. 
Vojtěcha, obdržel na základě svých skladeb státní stipendium 
a když ucházel se o ně opět 1. 1878, přiloživ „Moravské dvoj- 
zpévy" k žádosti, seznal je skladatel Brahms a doporučil Dvořáka 
nakladatelské firmě N. Sinirock v Berlíně, jež učinila jej známým 
ve světě hudebním i za hranicemi. 

První skladbou v Berlíně vydanou byly Moravské dvojzpěvy 
v překlade německém „Klange aus Mahren" 1878, po té „Slovan- 



1 




15H Doba IV. Skladby Dvuřákuvy. 

ské tance* v klavírní úpravé, později pro orthestr, po té následo- 
valy jiné četné skladby a v dobé nejnovější vydala velké Dvořá- 
kovy skladby firma Novello v Londýne, zejména .Svatební košili", 
„Hymnus" a oratorium „Svatá Ludmila", AĚkoliv skladatelaká čin- 
nosí Dvořákova sahá až do 1. 1862 a on mimo množsiví písní roku 
toho složil kvartetto z A dur, brzo po té kvintetto pro nástroje 
smýkacf a dvě symfonie, přece zůstal Ěiršímu obecenstvu nezná- 
mým až do 1, 1873. Teprve když v koncertě Hlaholu dne 9. března 
1873 proveden jeho .Hymnus" řízením K. Bendla, vfaděn mezi 
první skladatele české, jimž nyní vévodí, hlásaje slávu Ěeského 
umění v daleké Anglii, kde za příčinou provozování velkolepých 
skladeb svých přítomen byl při hudebních slavnoateL-h. V dřívěj- 
ších skladbách přidržoval se nového směru Wagnerova, později ustá- 
liv názory své v oboru tom vytvořil samostatný svůj sloh český, 
živlem národním prodchnutý, přidržuje se směru klassického, a ve 
avých skladbách oratorních přilnul ke skladbám Handlovým. 

Složil opery „Král a uhlíř" (1871), „Tvrdé palice' {1874 
o jednom dějství) „Vanda fl875), Šelma sedlák" (1877), „Dimi- 
trij (1882, nejskvělejší dílo dramatické) a „Jakobín" (1888). Velké 
skladby pro sbor a orchestr jsou „Hymnus" (1872), , Stahat mator" 
11876), .Žalm 149" (1879, pro mužské hlasy), .Svatební koSile' 
(1884), „Svatá, Ludmila' (1886) a „Velké rekviem" (1890). 

K největší dokonalosti dospěl Dvořák ve skladbách komorních 
a instrumentáluícb a pravým obohacením literatury hudební jsou. 
jeho étyři symfonie, hudba k činohře Kajetán Tyl (1881), tri slo- 
vanské rhapsodie (1878), suita (1879), ouvertura Husitská (1883), 
scherzzo capriccioso (1884), orchestrální fantasie a slavnostní pochod. 

Původní vynalézavostí, zvláštním vzletem a závažným obsahem, 
jakož i pťlvodnosií vynikají serenady pro smýkací i dechové ná- 
stroje (1875 a 1878), kvartetta a sextetto pro smýkací nástroje 
(1878), skladby klavírní .Slovanské tance" (1878), „Legendy" 
(1H80), „Ze Šumavy" (1883) a jiné menší i věiší skladby. 

Skvělými pracemi v oboru vokálním jsou jeho sbory pro muž- 
ské i smíšené hlasy s průvodem klavírním, 13 Moravských dvoj- 
zpěvův a cigánské melodie pro jeden hlas s průvodem klavírním. 

Za své zásluhy v oboru uměleckém získal mnoho vyznamenání, 
zejména vyznamenán řádem železné koruny, jmenován členem České 
akademie, doktorem hudby universitou Oxfoi-dskou a čestným dok- 
torem filosofické fakulty při universitě české v Praze. 



Duba IV. Zdenek Filiieh. 151 

O Činnosti Dvořákově psáno by!o v rftKtiých listech domáclcl 
i ziihraniĚních. zvláĚtě pak v técbto: 

STětozor 1878, 584. Ohlas od Nežárky 187!) č- 17. 

Dalibor 1873—1890. Kalendář had. čeak. 188í (a podobiznou). 

Humorist, liíty 1878, č. 7. (s podobunou). 

MusikalÍBches Wochenblatt. Leipzig 18T9-1880, 3—91. 

zutá Praha 1884, Č. 14. {b podobiznou). 

Podrobný seznam jeho skladeb aveřejnén v Daliboru 1£ 

Nejeti miiožstviin skladeb, ncž i jejich cenou postavil se záhy 
v první řadu skladatelův českých Zdeněk Fibich. Naroíeii 21. pro- 
since 1850 v Šeboricích u Čáslavě, stal se 1. 1864 žákem konser- 
vatoře Lipské, kde učitelové jeho byli Jadassohn, Moscheles a 
Richter, a v době té měl příležitost seznati množství vynikajících 
skladeb tam provozovaných. L, 1868 odešel do Mannheimu a konal 
studia kontrapuuktická a kapelníka V. Lachnera ; 1. 1870 vrátil se 
do Prahy, dokonCil první svou operu .Bukovin" a 1. 1874 odešel 
jako učitel hudby do Varšavy, kde však pouze rok setrval. Vrátiv 
se opět do Prahy, stal se druhým kapelníkem při českém divadle, 
1. 1878 ředitelem hudby při ruském pravoslavném chráme a od 
1. 1881 zanáší se vyučováním a skladbou. . 

Počet jeho skladeb jest velmi četný a pokusil se ve vĚech 
oborech se značným zdarem. L. 1889 jmenován členem komise 
jiro státní zkoušky ze zpěvu a léta 1890 Členem české akademie. 

Složil opery .Bukovin' (1870), „Blaník" (1877), „Messinská 
nevěsta" (1883), skladby pro sbor a orchestr, „Svatební scénu", 
,Meluainu' (18731, „Jarní romanci" (1881). skladby instrumen- 
tální, totiž symfonie, ouvertury k dramatům „Othelo", „Pražský 
žili", „Bouře' a „Noc na Karlštejne" (1886, nejskvělejší to skladba 
z oboru toho, plna neobyčejné ki^ásy a svěžesti), ouverturu veselo- 
herní, symfonický obraz „Toman a lesní panna", „Vesnu", symfo- 
nickou báaefi ,Záboj a Slavoj" (1875), kvartetto klavírní (1874),. 
kvartetto pro nástroje smýkací (LS78), dvě klavírní tria, dvě kla- 
vírní sonáty, sonátu pro housle, množství skladeb klavírních a osm 
dvojzpěvův pro ženské hlasy. Se zvláštní zálibou a horlivostí pě- 
stuje Fibich melodram a složil z oboru toho „Vodník", , Pomsta 
květin", „Věčnost" a ,HippodamÍe" o třech dílech. 

Dobrou pověst získal si jako učitel theorie huái 
rémžto oboru nad jiné předčí a ve své knihovně m 
téjší díla hudební z doby staré i novějĚ(, jichž jest 



160 Doba IV. V. Blodek, V. Hřimalý. 

boiuvm. Svou ústužností & uměleckou ochS^ znám jest chvalně 
uejen v kiuzíeh odborných, než i ve vrstvách širších. 

Dalibor 1873-1890. Lmnir 1879, 653. Humoriat. L. 1881, 6. 46. (b podob.). 
Kalendář hud. íesk. 1883 (8 podob.). Divadelní L. 1830, 18 (s podob.). 
Světozor 1883, 70 (a podob.). Zláti Prahn 1884 í. 31 (s podob.). 

Řadu sklailatel&v dramatickýcli rozmnožil v polovici let šede- 
sátých výborný pianista Vilém Blodek, jenž v kruzích hudebních 
menšími skladbami co nejchvatněji byl znám a komickou operou 
„V studni" zaujal Ěestné místo mezi umělci Českými. Narozen 3. října 
1834 v Praze, vzdělal se v 1. 1846 — 1852 na flétno u professora 
Eisera a vedle toho pěstoval s nejlepším prospěchem klavír. Vyni- 
kaje nadáním již jako žák konservatoře, složil sextetto pro dvoje 
housle, flétnu, hoboj, roh a pozoun, po té dvé ouvertury, symfonii, 
jež v koncerte ústavu byla provedena, a koncert na flétnu. Zdoko- 
naliv se na piano u Dreyschocka, stal se 1. 1853 učitelem hudby 
T Polsce a po třech letech vrátil se do Prahy, a když 1. 1860 dán 
profesBor Eiser na odpočinek, stal se jeho nástupcem při konser- 
vatoři. Jeho poku3 dramatický „V studni", provozovaný 17. listo- 
padu 1876 na českém divadle, potkal se s úplným zdarem a Blodek 
počal skládati komickou operu „Zídek", již ale nedokončil, nebof 
po delší churavosti stížen byl chorobou duševní a zemřel 1. května 
1874 v ústavě choromyslných v Praze. Mimo skladby uvedené složil 
hudbu k živému obrazu při slavnosti Shakespearové I. 1864, velkou 
figurální mši 1865, více českých sborův pro mužské hlasy, skladeb 
klavírních a sepsal školu pro flétnu. 

Dalibor 1873, 243. Hudební iisty 1870, 383; 1874, 80 a 86. 

Hanioriat. L. 1881, i^. 43 (a podob.). Světozor 1887, 6. 18 (b podob.). 

Na počátku let sedmdesátých vstoupil do řad dramatických 
skladatelův českých virtuos na housle Vojtech Hřimalý, ale činnost 
jeho netrvala dlouho, uebot když odešel do ciziny, umlkla jeho 
tvořivost. Narozen 30. Července 1842 v Plzni, kde otec jeho byl 
varhaníkem, vzdělal se vletech 1855 — 18G1 na housle u professora 
Mildnera při Pražské konservatoři, kde byl zároveii bratr jeho Jan, 
stal se 1. 1361 koncertním mistrem v Rotterodamě a po té v Goete- 
borku. Léta 1868 vrátil se do Prahy, stal se ředitelem orchestru 
při českém divadle a složil více menších skladeb příležitostných; 
po té vystoupil s komickou operou „Zakletý princ", jež 13. května 
1872 provozovala se na českém jevišti s rozhodným úspěchem, ale 



L 



Dob* IV. J. EoskoSní, Č. Vinař. 161 

brzo odešel oil dirtifia českého a stal se druhým kapelníkem při 
divadle německém.' L. 1875 odeSel do černovic t Bukovině, kde 
jmenován ředitelem hudebního spolku, a 1. 1887 stal se ředitelem 
hudebního spolku ve Lvové, 

Složil hudbu k fraSkám (6), kuBy balletní, ouverturu pro velký 
orchestr k dramatu ,Jan Hus', serenadu z F pro smýkaci orcheatr, 
kvartettii sravkací, ítyry kantáty pro mužský sbor, „Pannu jozerní" 
pro žensky sbor, scénu pro baryton a průvodem orchestru, více 
sborftv pro různé hlasy, několik skladeb církevních a vydal v nové 
úpravě „Bartákovu školu na housle" u Wetzlem v Praze. 

Zápisky vUstni. Hndebnl L. 1872 a 1874. Dalibor 1883—1889. 

Euch v oboru hudebním činností Smetanovou zahájený a 
udržovaný šířil se též do kruhův širáich a nalezl mezi milovníky 
umění nadané následovníky, k nimž náleží dovedný pianista a plodný 
skladatel Josef Richard Rozkošný. Narozen SI. září 1833 v Praze, 
vzdělal se v hudbé při ústavě Jiránkově a zdokonalil se na piano 
u V. Tomáška. Léta 1855 odešel na cesty umělecké do Brnu. do 
Terstu, zavítal do Pešte a do knížectví Srbského, vrátil se do Prahy 
a studoval theorii hudební u B. Kittla. Když byl složil množství 
písní a skladeb komorních, vystouplí s komickou operetou „Miku- 
láš" 1, 1870 na Českém divadle; druhá vážná opera jeho „Svato- 
janské proudy" provozována 3. října 1871 s výborným úspěchem, 
ale malého úspěchu dosáhla velká opera „ZáviS z Falkenštejna" 
(I. 1877). Po té pracoval na operách .Pytláci". „Alchymista", a 
skvělého výsledku dosáhl operou „Popelka" na slova O. Hostin- 
ského, jež poprvé provozována 31- května 1385 a častokrát byla 
opakována; po té následovala opera „Krakonoš" (1889). Mimo to 
složil 4 skladby církevní, 2 orchestrální, 130 písní, 60 skladeb 
klavírních a několik mužských sborův. 

Lumír 1877, 464. Svetoíor 1879, 58. Hadebnl L. 1870 e 1871. 

Slovník N. Vn. 746. HumoriBt. L. 1880, á. 17 (a podob.). 

Kalendář hod. fiesk. 1873 (s podob.). 

Z ostatních skladatelův pokusili se v oboru dramatickém a in- 
sinunentálnlm jeSté mnozí jiní. Dovedný varhaník Čeněk Vinař 
narozen 7. února 1835 v Divišové, vzdělal se při ústavě pro hudbu 
církevní v Praze a po té stal se varhaníkem v Horvatsku; vrátiv 
se do Prahy, jmenován 1. 18ti4 professorem zpěvu při konserva- 
toři Pražské, po roce odešel z ústava a zemřel 16. prosince 1872 

J. S.b-Debinov: Dijw, hudby. 11 



1G2 Doba IV. Skkdutelové roladei. 

V Praze. Složil operu „Vodník", velkou mši, koncert na varhany, 
více skladeb klavírních a sepsal .Nauku o instrumentacl", již tiskem 
vydal I. L. Kober 1864 v Praze. 

Plodný skladatel Josef Nešvera narodil se 24. ř/jna 1843 v Pra- 
skolesích u Hořovic, v/délal se v hudbě* u KrejCfho v Praze a stal 
su ředitelem kůru v Berouně, I, 1878 v Hradci Králové a I- 188 
v Olomouci při chrámě arcibÍHkupském. Složil operetu „Bratrá- 
nek", více mší, rekviem, pašije, De profundis pro sbor a orchestr, 
jež vydá! Buršík a Kohout v Praze (1889), několik skladeb klavír- 
ních, koncert pro housle a více písní. 

Moric Anger narodil se 12. března 1844 v Sušici, vzdělal se 
na housle v Praze a stal se divadelním kapelníkem v Plzni, v Štýr- 
ském Hradci, ve Vídni a 1. 1881 při Národním divadle v Praze; 
1. 1S89 jmenován ředitelem kůru při klášteře lířižovnickém. Složil 
komickou operu „Záletníci" 1880, více vložek ke hrám divadelním 
a menších skladeb příležitostných. 

Výtečný pianista Jindřich Ka&n z Albestu narodil se 29. května 
1852 v Tarnopoli v Haliči, vzdělal se v umění hudebním v Praze 
při ústavě pro hudbu církevní a na klavír u V. Blodka. Složil 
velký balíet „Bajaja". klavírní koncert, více sonát, klavírní tria, tři 
symfonické básně pro orchestr a transskríboval Smetanovy symfo- 
nické básně pro klavír. 

Virtuos na varhany a skladatel Josef Klička narodil se 15. pro- 
since 1855 v Klatovech a vydělal se v hudbě při ústavě pro hudbu 
církevní. Složil značný počet různých skladeb a vložek k dramatům, 
budbu k obrazu „Jaroslav", komickou opera „Spanilá mlynářka", 
velkou dumu z husitských dob „Pohřeb na Kaňku" pro sóla, sbor 
a orchestr, jež provedena 12. prosince 1886 v koncertě Pražského 
„Hlaholu" s velikým úspěchem, „Hymnus" pro smíšený sbor s prů- 
vodem varhan 1890, fantasie na varhany a sbory pro ženské hlasy. 

Skladatel Jindřich Hartl uarozen .tO. duhna 18ď6 v Staré Páce, 
vzdělal se při ústavě pro hudbu církevní v Pia^e a stal ae diva- 
delním kapelníkem. Složil komickou operu „Natálie", jež provozo- 
vána 27. čeiTua 1887 na Národním divadle, více sltladeb klavír- 
ních a instrumentálních. 

Velkou plodností skladatelskou ve věku poměrné mladém vy- 
nikl Karel Kovarovic. Narozen 9. prosince 1862 v Praze, vzdělal se 
na klariaet a na harfu při konservatoři Pražské a v theorii hu- 
dební zdokonalil se u Zd. Fibicha. Složil komické opery „Zeni- 




Doba IV. Sklndntelové církevní. 163 

chove* 1883, „Ceatíi okoem" 1885, ballety „Hašiš" 1883, .Pohádka 
o nalezeném štéstí" 1889, symfonickou báseň „Persefona", velkou 
kantátu „Jarní" pro shoř a orchestr 1. 1884, klavírní koncert 3 prů- 
vodem orchestru 1888 a více skladeb klavírních a vokálních. 

Mezi nejmladším dorostem skladateiským vynikl Josef B. Ffir- 
sler; rar. 30. prosince 1859 v Praze, vycviíil se při ústavě pro 
hudbu církevní a 1. 1889 stal se ředitelem kůru v Praze. Složil 
symfonii, noeturno, serenadu a dvě menší skladby orchestrální, trio 
z f-moll, kvartetto pro smykací nástroje, více skladeb klavírních, 
„Hymnus andělů" pro sbor a orchestr, a několik zdařilých sbor&v 
vokálních; mimo to jest hudebním referentem v „Národních Listech" 
a sepsal více clánkftv odborných do hudebních Casopia&v. 

Odbor hudby církevní pěstovali FrantíSek Gregora v Písku, 
jenž narozen 9. ledna 1819 v Netolicích, vzdělal se při konserva- 
toří Vídeňské, stal se ředitelem kůru v Písku a zemřel 27. ledna 
1887. Složil velký počet skladeb církevních a sepsal „Nauku 
o skladbě hudební" na základe basu fundamentálního {186ti}. 

Skladatel Alois Hnilíčka narodil se 21. března 1826 v Ústí 
n, 0., vzdělal se při ústavě pro hudbu církevní v Praze a stal se 
1. 1872 ředitelem kůru v Chrudimi. Složil asi 140 skladeb svět- 
ských i církevních a získal si velkou zásluhu jakožto uÉitel hudby. 

Skladatel FrantiJek Záhorský narodil se 21. ledna 1845 v Nové 
Páce, vzdělal se při ústavě pro hudbu církevní v Praze a stal se 
ředitelem kůru ve svém rodiSti. Složil 20 méí s prftvodem orchestru, 
6 vokálních mší, více skladeb klavírních a sepsal školu zpěvu, 
klavírní a pro housle. Mimo to osvědčili se pilnými pracovníky 
v oboru církevní hudby Josef Cainer, ředitel kůru v Praze, Fr. Hruška 
(1847—1889) ředitel kůru v Mladé Boleslavi. Josef C. Sychra (nar. 
1859 v Cstí n. O.) v Staré Boleslavi, Roman Nejedlý v Litomyšlí, 
Jan PaCha v JiCíně, Bohuslav Jeremiáš v Písku, K. Strnad, vai-haník 
v Olomouci. 

V oboru skladeb sborových vyniklí největší Činností vedle 
J. L. Zvonaře v letech padesátých Emanuel Vašák (nar. 1818 v Civí- 
cích, zemr. 1891 v Praze), František Vogl (nar. aO. července 1821 
ve Vroutku), jichž sbory vedle Jelenových, Horákových a Veitových 
náležely k nejoblíbenějším ; Jan Knahl (nar. 1825 v Hronové) vy- 
nikl svěžím sborem „Já jsem Slovan s dusí s tělem" (1849, jenž J 
mylně připisován J. Vašákovi). Mimo to skládali sbory české Josef I 
Drahorid (nar. 1816 v Bohuslavicích), Adolf Winter (nar. 1820 vel 



164 Doba IV. Skkdatelové řborňv. 

ChvalkovicfclO, Mariin Nováček (nar. 1835 v Horažďovicích). Karel 
Slavík (nar. 1837 v Chebu), Hynek Palla (nať. 1837 v Praze), jenž 
později chvatnou íinnost vyvíjel v Plzni, FrantíĚek Pivoda (nar. 
19. října 1824 v Zeiavicícfa na Moravě), usadil se I. 1858 v Fráze, 
stal ae po té učitelem operního zpěvu, vyilal „Novou nauku u vy- 
uíovánl zpěvu" a více různých skladeb; VácUv HořejSek, Jindřich 
Pech, Quido Havlasa, Enranuel Karel Heis, Josef Paukner [nar. 
1849 v Sedlci), jenž složil více aborův žertovných, a k těm při- 
družilo se více jiných, jichž skladbami atále se do[iliiovalii uej- 
iiovějĚi sborová literatura česká 

Zvláštní podnikavosC a horlivou Činnost ve stiiéru liudebnini 
osvědčil Ludevit Procházka, výteíný pianista a skladatel četných 
sboťfiv. Narozeu 14. srpna 1837 v Klatovech, studoval práva při 
universitě Pražské, dosáhl hodnosti doktora práv a stal se magi- 
strátním úřadníkem. Vzdělav se na výborného pianistu již v domové, 
zdokonalil se u B. Smetany a když pO roce 18(iO nastal čilejší ruch 
v kruzích uměleckých, založil sbírky původních aborův „Záboj", 
, Vesna*, ,Bojan". později „Kytice" a vydával sbírku písní národ- 
ních „Siavie". Zároveň byl mezi prvními zakladateli Hlaholu a 
Besedy Umělecké, kde se stal jednatelem, dal poduét k založení 
„Matice hudební" 1871 a k založení spolku pro hudbu komorní. 

Složil množství zdařilých gborňv a jakožto dlouholetý hudební 
referent Nárotiních listův získal si veikou zásluhu o rozvoj uměni 
hudebního v Praze. L. 1879 odešel do Hamburku, zanáĚeje se 
vyučováním hudby a při poslední návStěvě zemřel 19. července 
1888 v Praze. 

První mezi skladateli českými, jenž na základě živlu naroď 
ního nastoupil samostatnou cestu a ve svých sborových skladbách 
nejlépe postihl ducha národního, byl Pavel Križkovský. Narozen 
9. ledna 1820 v Holasovicích ve Slezsku, vstoupil 1. 1845 do klá- 
štera Augustiniánského na Starém Brné a zdokonaliv se v theorii 
hudební v B. Riegra, počal skládati sbory. Kdjž 1. 1860 počal se 
zmáhati ruch u životě společenském, dal podnět k založení zpé- 
váekého spolku „Beseda" v Brně, jehož stal se ředitelem. L. 1872 
jmenován kapelníkem při chrámě arcibiskupském v Olomouci, 
vzdal se místa toho 1. 1883 za příčinou oční nemoci, žil v zátiSí 
v klášteře Brněnském a zemřel 8. května 1885. 

V letech šedesátých rozvíjel činnost nejuléSenéjší a přepracoval 
krátké sbory národní, utvořiv z nich pravé skvosty zpěvu sboro- 



Doba IV. P. Křižkovský. Arn. Tovačovský. 165 

vého; k nim náležejí .Utonulá", „Zatoč se", „Odvedenéiio prosba", 
„Žaloba", .Výprask", .(WpfKllý oti srdce* a „Dar za lásku', nej- 
lepĚf to perla v oboru zpěvu aborovébo: Kantátu „Kyrii a Methoď 
H průvodem dechových nástrojův alužil k slavnosti Velehradské 
1863. Později složil „Pastýř a poutnici" a „Zahrádka boží", jež 
arci oněm vyrovnati se nemohou. Sbory národními zís^l si nej- 
lepSÍ jméno jako jeden z předních skladatelův českých. 

Kritická příl k Nár. L. 1863, 55. Kvéty 18706. 12. Hudeboi listy 1872, 187. 
SvětoEOr 1876, 44 n 1878, 265. Dnlibcr 1884, 2 a n. 
Slovnik N. X. dod. 329. Z\ntA Praha 1885 S. 25 (s podob.). 
J. Geisler, Životopia K. ISStí. (V Rozpravách hiid.) 

Vedle Křížkovského postihl ve svých Četných sborových sklad- 
bách směr národní nejúplněji Arnošt Ffirchtgolt TovaČovský, jenž 
zároveň nejhojnější iněiou íerpal z Čistého zřídla slovanských 
písni národních. Narozen 2S. prosince 18:í5 v Tovačově na Mo- 
ravě a studoval v Olomouci, kde seznámil se s professorem Šem- 
berou, jenž mu vštípil směr vlastenecký. Léta 1857 odebral se do 
Vídně, studoval práva, ale brzo oddal se hudbě; 1. 1860 jmenováu 
professorem hudby a 18G4 ředitelem zpěvu při ruském pravoslavném 
cbráiné, kde obnovil zanedbaný zpěv staroslovanský. Přičiněním 
jeho založen I. 1862 Slovanský zpěváčky spolek, jehož ředitelem 
byl i\ž do své smrti, zfskti,l si o rozšíření zpěvu slovanského ve 
Vídni velkou záslnhu jako výborný pévuc i skladatel a zemřel 
18. prosince 1874 ve Vídni. 

Mimo sbory původní, mezi nimiž vyniká „Vlasti", nSvorny 
duch" upravil a harmonisoval mnoho jihoslovanských národních 
písní pro sbor mužský, v kteréžto příCině byl nad jiné povolaným. 
Jeho skladby mají původní, individuální ráz slovanský, jenž po- 
sluchače jímá, a náležejí k nejoblíbenějším pro jejich vroucí náladu 
a zpěvnosf. Většinu jeho skladeb vydal tiskem Em. Starý v Praze. 

Dalibor 1873, 35Í5; 1875, S53; II; 1884. Světozor 1876, G3. 
KíMy 1868 6. 18, Hudebni Uaty 1874, 211; 1875, 168. 
Humoristické h- 1884, č. 33. (a podobiznou). 

Po smrti Toviičovskébo stal se sbormistrwn Slovanského spolku 
ve Vídni horlivý Alois Alex, Buchta mar. 1841 v Prostějově) Clen 
dvorní opery, jenž úřad ten dosud zastává. 

Ka Moravě byl jedním z prvních umělc&v, kteří skládali sbory 
české, Hynek VojáCek. Karozen 4. prosiuce 1825 v Ziiné, studoval 



166 Doba IV. Skladateiové ÉRŠti v oiiiné. 

V letech 1837 — 1843 gymnasium v Brné a již v dobé té skládal 
české písně a sbory. L. 1853 odešel na Rus a stal se proftísaorem 
při koiiservatoři, Petrohradslté. Mimo sbory složil několik ouvertui', 
5 mši s prřivodem orchestru, více skladeb klavírních a komickou 
operetu , Zajatá'. 

Plodným skladatelem jmenovitě skladeb žertovných byl Antonín 
Javňrek; narozen 13, íervna 1834 ve Vojnovu Městci, stal se 
doktorem práv, byl delší dobu sbormistrem zpéváckého spolku 
Besedy Brněnské a zemřel 15. října 1887 v Brné. 

Bratr jeho Norbert Javůrek, uarozen 18. ledua 1839 ve Vojnovu 
Městci, stal se doktorem lékařství a zemřel 29. ledna 1880 ve 
Splitu v Dalmácii. Složil několik sborňv českých a vynikl jako 
dovedný harmonisator moravských písní národních, jichž 75 vy- 
dala tiskem Matice hudební v Praze I. 1875. 

Vedlé téch osvědčili se jako skladatelé a učitele hudby Josef 
Čapka Drahlovský (nar. 1847 v Drahlové), složil více skladeb 
církevních a klavírních a jest ředitelem kůru v Přerově. 

Leoš Janáček,') ředitel kfiru v Brné. jest professorem hudby 
při ústavě učitelském a byl delSí dobu sbormistrem Besedy Brněnské. 

Mezi Slovinci doaábl dobré povésti jako skladatel rodák český 
Antonín Fúrster. Narozen 20. prosince 1837 v Osojnicích u Mladé 
Boleslave, studoval práva při universitě Pražské, vzdělal se v umění 
hudebním při ústavě varhanickém a po té oddal se hudbě. Léta 1865 
stal se ředitelem kQru v Senji a I. 1868 při biskupském chrámě 
v Lubljani, kde dosud mešká. 

Již za svého pobytu v Praze složil více písui a sborův Českých, 
po té více sborův slovinských, operu „Goreujski slavček" a množství 
menších skladeb církevních. Mimo to redigoval zpěvník „Cecilija 
cerkvena pismarica", jenž vydáii v Celovci, sepsal Školu zpěvní, 
Nauku o hudfbní theorii jazykem slovinským a německým a se- 
stavil sbírku slovenských národních i znárodnělých písní aTriglav" 
3 průvodem klavírním. 

Slavného jména dosábl Činností uměleckou na daleké Rusi 
výtečný pianista a skladatel Edvard Nápravník- Narozen 24. srpna 
1839 v BejSti u Pardubic, odešel 1, 185^ na českou reálku do 
Prahy a vzdělal se v hudbě při ústavě varhanickém. V tu dobu 



'j Jediný ře sklmlatelův íijieloh, jenž nevyliovél pvoabĚ a Žádosti naSi 
o poskytnutí dát životopisných. 



Doba IV. Skladatelova žijioi v ciiině. IQ-J 

složil více skladeb, zejména fugy a praeludie, figurální mši, sonntu 
pro housle a klavír, „České perle' (1859), fantasii na české národuí 
písně „Loučení' a ouverturu z česk_vch národních písní pro orchestr 
,VIaata' 1860. L. 1861 odeSel na Rus, stal ae kapelníkem u kní- 
žete Yusuppova, po roce přišel do Petrohradu, stal se varhaníkem 
při carském divadle, po té druhým, 1. 1868 prvním dvorním ka- 
pelníkem a získal si jako dirigent slavné jméno. Složil Ětverylku 
z ruských národních písní, opery niské „Nižego rodei", jež provo- 
zována na carském divadle v Petrohradě 1869, .Harold" 1886, 
národní tance pro orchestr, smutečný pochod pro orchestr, kla- 
vírní trio a více skladeb komorních a instrumentálních, jež po- 
jistily mu jméno předního skladatele na Rusi. 

Dalibor 18S9, 147. Květy 1872, 14. Slovník N. X. d. I. 437. 

Ze skladatelův, kteří odeSli za svým povoláním do ciziny, uéast- 
nili se hudebního ruchu českého Václav Theodor Brádský (narozen 
1. 1833 v Rakovníce, kde 1. 1881 řemřei), uCitel hudby v Berlíně, 
jeuž složil mimo německé opery sbory České „Otče náš" a ,Na 
Tatry". 

Xadauý umělec a virtuos klavírní Josef Jiráuek (narozen I. 1355 
v Ledcích) odešel 1. 1877 jakožto učitel liudby do Charkova a složil 
několik skladeb klavírních. Tam pŮsolí též jeho bratr Alois Jirá- 
nek (nar. I. 18.58) a Josef Holý (uar. 1853 v Lochovicích). Učitelem 
hudby v Moskvě stal se Váša Laub (narozen 1. 1857 v Berlíně), 
jenž složil více sborů, skladeb klavírních a písní velmi zajímavých. 
Váša Suk, vynikající houslista, stal se divadelním kapelníkem 
v Kievě a sloíil několik skladeb instrumentálních. Josef Přibík 
(nar. 1855 na sv. Hoře u -Příbrami), stal se kapelníkem na Rusi 
a složil více skladeb vokálních a instnimeiitálnich. 

Slavné jméno získal si v cizině skladatel dramatický Jan Josef 
Abert, vychovanec Pražské konservatoře. Narozen 21. září 1832 
v Kochovicích u Litoměřic, vzdělal se na kontrabaá, stal se 1. 1852 
členem dvorního divadla v Stuttgarte a 1. 1857 jmenován dvorním 
kapelníkem. Složil několik ouvertur, symfonií a Ctjry německé 
opery, z nichž ,,\storga" dosáhla největšího úspěchu. 



Doba IV. Virtuosové nit lioiiale. 



Virtuosové. 



Hra na nástroje smýkací a dechové pěstována na konservatoři, 
kde vzdělalo se množství uinělcův, kteří doma i v cizině získali 
si dobcoa pověst svou činností uměleckou- 

Nejchvalnlji vynikla škola houslová, v níž vycvičili se v době 
dřívější mimo jiné Josef Slavík a Ferdinand Laub. V době no- 
vější proslufi honaUsté Josef Řebíček fnar. 1. 1844 v Praze), jenž 
jmenován 1. 1868 koncertním mistrem ve Wiesbadenu a I. 1883 
stal se kapelníkem při divadle Varšavském ; Jan Hřímaly (narozen 
13- dabna 1844 v Plzni), atal se 1. 1875 po Laubovi professorem hry 
houslové pří konservatoři Moskevské; Václav Kopta {narozen 1. 1845 
v Kozlauech u Rakovníka), byl professorem hry houslové ve Fila 
delfii; Antonín Sitt (uar. I. 1847 v Praze), stal se koncertním mi- 
strem v Dráždaneeh, po té v Helsingforsu ; Hanuš Sitt (narozen 
1. 1850 v Praze), slal se L 1885 professorem hry houslové při 
konservatoři Lipské, složil koncert houslový s průvodem orche- 
strálním a více jiiijxh skladeb; Florian Zajíc (nar. 1. 1853 v Un 
hoSti), jmenován 1. 1882 professorem hry houslové v Strassburku ; 
Otokar Josef Ševčík (nar. 1. 1852 v Horaždovicích), stal se profes- 
sorem hry houslové při carském ústavě v Kíevě; Josef Jaromír 
Weber (nar. 1. 1854 v Praze), byl koncertním mistrem v Darm- 
stadte, v Sondershausích a 1. 1882 jmenován koncertním mistrem 
ve Wiesbadenu : Karel Halíř (nar. I- 1859 ve Vrchlabí), byl kon- 
certním mistrem v Meininkách po Zajícovi a I- 1884 jmenován 
professorem ve Výmaru. 

K nejslavnějším virtuosům v době nynější náleží výteťSný hou- 
slista Frantiiflk Ondříček. Narozen 29. dubna 1857 v Praze, vy- 
cvičil se v počátcích hudby u svého otce a vzdělal se v letech 
1873 — 187(5 uprofesHOra Benevice. Po té odešel do Paříže, zdoko- 
nalil se u MaSiarta a získal I. 1881 první cenu ve škole houslové. 
L. 1882 odeSel na cesty umělecké a za krátkou dobu vynikl tou 
měrou, že považován za nejpřednějšího virtuosa v nynější době. 
Hra jeho vyznamenává se velkým, krásným tónem, neomylnou tech- 
nikou a oduéevnělvm, cituplným přednesem. (Viz Zlatá Praha 1885, 
č. 325 s podobiznou.) 

Dobré pověsti dosáhla v cizině virtuoska Vilemína Nerudová, 
jež narodila se 21. března 1840 v Brně, kde otec její byl varha- 
níkem. Vycvičivši se na housle u L. Jausy ve Vídni, konala cesty 



w 



Dobu IV. Virtuosové na ostatní nástroje. ](}*) 



umělecké a provdala se 1. 1834 za kapelníka Nornanna ve Štok- 
liolraě. NejlepĚí pověsti těSí se v Lodyně, kde pořádá koncertv 
každého raku. Slaviiý houslista Jan Král (nar, 1. 1823 v Kolínci) 
vycvičil se při Pražské konservatoři a stal se Členem orchestru při 
dvorním divadle. Oblíbiv si violu ďamour, pěstoTal hru na tento 
nástroj s velikou horlivostí a sepsal ^Anleitung zum Spiele der 
Viole ďamour flir Violinspieler' (Wien 1872). 

Mezi violoncellisty prosluli jako virt nosové v době novější David 
Pi'pper (nar. 1843 v Pra^e), konal cesty umělecké a stal se 1. 1885 
piofessorem při konservatoři v Pešti. Ludvík Peer (nar. 1847 ve 
Máeué), stul se koncertním mistrem při dvorním divadle v Stutt- 
giiitě. Hanuš Vihau narozen 5. Června 18.ň5 v Polici, vzdělal se 
vletech 1868 — 1874 při Pražské konservatoři u professora Hegen- 
baiia 8 stal se sólistou při dvorním divadle v Mnichové. Po smrti 
Hegenbartově jmenován I. 1888 professorein při konservatoři Praž- 
ské. Antonín Muzikant (nar. 1. 1860 na VySehi-adé), stal se profes- 
BOi-em při carském ústavě v Kievě a složil několik skladeb pro 
violoncello. Jan Ignác Seifert (nar. 1. 1B33 v Praze), konal cesty 
umělecké a stal se členem carské opery v Petrohradě. Theobald 
Iďečman (nar. I. 1850 ve Viuoři), usadil se ve Vídni, stal se 1881 
členem při dvorní opeře a 1. 1889 kapelníkem při chnímé to 
tivním ve Vídni. 

Jako virtuos na koutrabas získal si slavné jméno Joaef Vraný 
(nar. 1, 1829 na Skatsku), jenž stal se professorem při konservatoři 
Vídeňské a zemřel tam 1. 1870. Jeho nástupcem jmenován fi-an- 
tisek Simandl (uar. I. 1840 v lilatné), Gustav Láska (nar. I. 1847 
v Praze) konal cesty umělecké a stal se členem orchestru při dvor- 
ním divadle ve Zvěřině. 

Jako virtuosové na nástroje dechové prosluli odchovanci Praž- 
ské konservatoře: 

Jan Sobek Inar. 1831 v Žlutících), klnrínetiata, stal se komor- 
ním virtuosem v Hauovru; Vojtech Syřfuek (nar. 1847 v Prazei 
nsadil se I. 1879 ve Vídni a stal se členem při dvorní optf-e; 
František Raitmeyer (nar. 1854) v Mirošové stal se 1. 1881 po 
Pisařovicovi professorem klarinetu při konservatoři Pražské. 

Vilém Šubrt (nar. 1836 v Přichovicích), hobojista, stal se 
Členem orchestru při carském diTftille v Petrohradě. 

Ludvík Milde (nar. 1849 v Pi-aze), fagotista, byl professorem 
při hudební akademii v BukureSti a po smrti profesaora Grossa 
jmenován I. 188G jeho nástupcem při konservatoři Pražské. 



j 



170 Doba IV, Virtuosové nu varhnny a na klavír. 

Josef MaŠDer {iiar. IS40 v Brandýse n. L.), virtuos na roli, 
odešel 1. 1863 na Rus, stal se Cleném orchestru při divadle v Ti- 
flise, 1. 1866 jmenován vojenským kapelníkem, I. 1S74 generálním 
ředitelem vojenské hudby na Kavkaze a dvorním kapelníkem. 

Antonín Janoušek {nar. 1858 v Chuchli), vzdělal se u profes- 
sora Janatky v letech 1871 — 1876, byl po nějakou dobu v cizině 
a od I. 1883 jest sólistou při Náť. divadle v Praze. 

Praktické hře na varhany vyučuje se při ústavě pro hudbu 
církevní založeném 1. 1830 a hlavní váha klade se na dokonalé 
vzdělání theoretické, zvláště od I. 1873, eo zřízen třetí ročník 
pro vzdělání ředitelův kůru. 

Mezi varhaníky prosluli jako virtuosové Pius Richter, jenž 
(narozen 1818 ve Wariisdorfě) vzdělal se při ústavě Prokšově 
v Praze a stal se kapelníkem ve Vídni; Josef Krejčí, Josef Fórster, 
Josef Smolík, Josef Klička a Karel Stecker. 

Největšího rozšíření dosáhla v době uovéjSl hra klavírní a 
v oboru tom proslul jako virtuos Bedřich Smetana, jeuí obrátil 
se však brzo v jiný obor činnosti umělecké. Mimo to vynikli po 
stránce té Karel ze Slavkovských (nar. 1846 v Béstvíni), Jindřich 
Kaan z Albestu (nar. ]8o2). jenž 1. 1S90 jmenován professorcui 
při konservatoři Pražské, .Vntonín Riickauf, Josef Jiránek v Char- 
kově a Jan Trneček (nar. 1858), jenž 1. 1888 jmenován professorem 
klavíru a harfy při konservatoři Pražské, Jako virtuos na harmo- 
nium získal si chvalnou pověst na Rusi Vojtěch Hlaváč {nar. 1849 
v Ledči), jenž jest kapelníkem v Petrohradě. Složil zpěvohru 
„Oblava" a více skladeb instrumentálních, — 

Po zřízení prozatímního divadla českého (1862) pěstován dra- 
matický zpěv měrou soustavnější než dříve a vyučuje se mu na 
ústavech operních, jež zřídili Fr. Pivoda a Jan L, Lukeš. 

Prvním kapeinflcem divadla českého stal se Jan N. Mayr. 
\arozen 1818 na Mělníce, stal se 1. 1842 členem divadla Stogrova 
v Růžové uliti v Praze, později byl ředitelem kůru, ředitelem di- 
vadla českého v letech 1862—1866 a 1874—1883 a zemřel 1888 
v Praze. 

Druhým kapelníkem při divadle byl Adolf Cech (nar. 1841 
v PrČici), jenž po odchodu Smetanově 1. 1874 jmenován prvním 
kapelníkem a 1. 1887 slavil jubileam 2óleté činnosti při divadle. 

Po otevření Národního divadla stal se vedle něho kapelníkem 
Moric Anger a třetím kapelníkem August Vyskočil. 



Doba IV. Kapelnici a clonové 6. divsdla. l"! 

Řediteli při orchestru byli J. Řebííek, O. Ševéík, V. Hřímaly, 
J. Markus, po otevření Národního divadla sólistou Ferdinand 
Lachner a od 1. 1888 Karel Ondříček. Prvním violoncellistou stal 
se 1, 1864 Alois Neruda a při ostatních nástrojích jsou v prvnf 
řadě professoři konservatoře Arnošt Kfíuig, Vendelín Sládek, Filip 
Bláha a Václav Stanek. Mimo to virtuos na roh Antonín Janoušek, 
flétista J. Koráb a fagotíst^ E. MaSek. 

Dlouholetým Ďlenem při divadle byla koloraturní pěvkyné 
Eleonora z Ehreuberku; dramatickou pévkyní Vékoslava Blažková- 
Ressová (nai-. 1841 v Praze, zemřela 1873), po té Marie Sittová- 
Petzoldová, od 1. 1887 Olga Parš-ZikeSová a B. Fibichova 11868 až 
1890). Tenoristou v první době byl Čeněk Vecko |nar. 1834 v Rozdalo- 
viclch, zemřel 1874 v Praze), po té Jau L. Lukeš, Antoniu Vávra 
(1870—1888). Hlavní silou po 25 let byl barytonista Josef Lev 
(nar. 1832 v Sazené), stal se členem 1. 1864 a odeSel na odpo- 
činek I. 1888, Výtečným basistou byl Josef Paleček (nar. 1842 
v Jestřábí Lhotě u Kolína), jenž stal se členem opery 1. 1863 a 
odešel 1. 1872 do Petrohradu, po něm Karel Čech (1868—1880). 
V první době při divadle prozatímním byl basistou Ff. Hynek, jenž 
1. 1864 odeSel do ciziny a 1. 1883 opět se vrátil k českému divadlu. 

Hudební spisovatelé. 

První spis český pojednávající o umění hudebním jest „Musica". 
již sepsal slavný učenec a starší Jednoty bra(i-ské Jan Blahoslav 
a v níž obsažena theorie prosodie íasoměrné. První vydání uči- 
něno 1. 1558 v Olomouci a druhé, k němuž připojeno pojednání 
.Regule a naučení kantor&m a písní skladatelům potřebná", učiněno 
1. 1569 v EvanČicích na Moravě. 

Ještě obšírněji a zpňsobeni dftmy.^ilným psal o zpěvu a pro- 
sodii české slavný Jan Amos Komenský, poslední biskub Jednoty 
bratrské, v předmluvě ke kancionálu, jejž vydal 1. 1659 v Amstero- 
dame. V dobách následujících zůstala theorie hudební ležeti ladem 
a teprve z počátku věku devatenácté lio vyskytlo se několik apisův 
do oboru toho spadajících, avšak nespočívajíce na základech věde- 
ckých, nemohly míti významu. 

První spis theoretický v áol > harmonie 

a zpěvu" sepsal a vydal neunaví 1861 

v Praze, jenž byl nejzasloužilejšíu 




172 Doba IV. Hndební theoretikové. 

V polovici věku devatenáctého a získal si velkou- zásluhu o rozvoj 
umění hudebnfho juko skladatel, theoretik, spisovatel a učitel. 
Narozen 22. ledna 1824 v Knbtově u Berouna, vzdělal se při ústavě 
varhanickém, byl zde dlouhá léta učitelem a zemřel 2B. listopadu 
1865 v Praze. Pokusil se ve všech oborech skladby cfrkevní a 
světské; jmenovitě složil sbírku zpěvu pro rňziié hlasy „Varyto a 
lýra" (1856). „Navedení ke skládání kadencf (1859). „Theoreticko- 
praktickou školu piana s národními písněmi" (1863), vydal ,Starě 
hudební památky České" (1860—1864). do Slovnfka Nauíného 
napsal .Dějiny hudby" v Čechách a množství článkftv životopisných. 
Jeho horlivost o zvelebení umění hudebníiio neměla mezí a pří- 
lišným namáháním duSevnfm urychlil předčasnou svou sinrC. 

„Theoreticko-|iraktickou školu hudební", již dle kiiiliy Jann 
N. Škroupa přeložil na jazyk desky Dr. Josef Čejka, vydal I L. Kober 
1864 v Praze. František Gregora sepsal „Nauku o skladbě hu- 
dební" na základě basu fundamentálního 1866. 

Na základě dlonholetjxh zkušeností svých sepsal František 
Blažek spis „Theoreticko-praktícká nauka o harmonii", jejž vydal 
I. L. Kober 1866 a 1S78 v Praze. K tomu spisu vydáno „CviCenl 
v harmonisování a kontrapunktování" s hojnými příklady. 

Blažek narodil se 21. prosince 1815 ve Veležiclch u Bydžova, 
studoval na technice v Praze a v hudbě vzdělal se při ústavě 
varhanickém; 1. 1838 jmenován uCitelem a setrval na ústavě až 
do 1, 1891. Mimo spis uvedený sepsal , General bassbeispiele iu 
progressiver Keihenťolge", „Cvičení k generálnímu basu" (1880), 
a přispíval mnohými články do časopisSv hudebních. 

Vedle j menovamxh pracoval v oboru theoretickéra Josef FSrBtM*, 
jenž 36 narodil 22. února 1833 v Osojnicích u Libáně a vzdělal 
se v umění hudebním při škole varhanické v letech 1850 — 1852; 
po té stal se varhaníkem při klášteře VySebrodském, vrátil se 
1. 1857 do Prahy, 1. 1858 stal se varhaníkem při chrámě sv. Mi- 
kuláše po Pitschovi, 1. 1863 jmenován ředitelem kilru při chrámě 
sv. Trojíce. 1866 u sv, Vojtěcha a 1. 1887 kapelníkem při ehrámé 
sv. Víta. Léta 1865 stal se mimo to professorem koncertního spévu 
při konservatoři. Se zvláštní oblibou pěstoval hru na varhany a na 
harmonium, složil více předeher, 2 raše a 2 rekviem vokální, se- 
stavil sbírku zpěvův s předehratni a dohrami nazvanou „Katolický 
varhaník" (vydal R. Velt I. 1863), vepsal praktický návod ka hře 



Doba IV. František Zdenek Sktilieraký. 17S 

iia varhany (1863) a .Naaku o harmonii", již vydal tiskem jazykem 
íeskvm a německým 1887. -;^(í 

Beseda «eiteÍHká 1878, 543, Slovník N. III. 158. 
Duuclin, Kniliop. bIovdíIe, v Praie 1865, 44 

Nťjiiřetlnéjší místo v oboru theoretickéin a paedagogickém 
mezi svými vrstevníky zaujal v době nejnovéjší FrantiSek Zdeiěk 
Skuherský, řťditel ústavu pro hudbu církevní v Praze, jehož jiři- 
činéníui úitav taii sta! se pravým semeniětéra skladatelftv českých. 
Narozen 31. Července 1830 v Opočně, studoval filosofii v Praze, 
vedle toho navštěvoval školu varhanickou a v theorii cviCil se 
n Kittla; 1, 1H5I odeSel do Vídně a zanechav stadií lékařských, 
^^al se iičitelem hudby u hraběte Hardegga. L. 1854 jmenován 
řiiditelcni hudebního ústavu v Inšpruku a 1. 1865 ředitelem ústavu 
liro hudbu církevní v Praze. Přičiněním jeho ústav ten I 1873 
rozĚířen roĚníkem třetím pro vzdělání ředitelův kůru. 

Osvědčiv se v letech dřívějších jako skladatel, složil opery 
^Samo" 1854. „Vladimír" 1862. „Lora" 1868, .Rektor a generál",* 
Pfsné z Rukopisu královédvorského s prflvodem klavíru, „Studien 
fiir die Orjíel", množství předeher na varhany, op. 45. 46 a 48, 
sepsal „Theoreticko -praktická škola na varhany" op. 56, více inší 
pro různé hlasy, orchestrální fantasii „Máj" a více menších skladeb. 

Hlavní záiiuhu získal si vĚak činností učitelskou a svými 
důkladnými spisy v oboru theoretickém, jimiž olohatil literatimi 
českou. „O formách hudebních" 1879, jež vydá! I. L. Kober v Pra^e; 
„\auka o skladbě hudební" díl I. „O závěru a modulaci" 1880. 
ilil II. .0 jednoduchém a dvojitém kontrapunkte" 1881, díl III. 
,|J imitaci a kanónu" 1883, díl IV. „O fuze" 1884; mimo to 
sepsal „Varhany", jejich zařízení a zachování 1884, „Nauku 
o harmonii" 1887 a upravil „27 staročeských choralův' 1886. 

Spisy těmito získal si Skuherský zvučné jméno i za hranicemi 
jako důmyslný spisovatel paedag^gický, 

Slovnik N. VIII. 512. Světozor 18G9, Ú. 14. (a podobiznou}. 

Jako v theorii hudební počalo se v Cechách pracovati teprve 
v době nejnovější, tak bylo též v oboru historickém, a prvním 
pracovníkem v oboru tom byl, jak již dříve připomenuto, horlivý 
Bohumír Jan Dlabač, jehož .Aligemeines Kiinstlerlesikoo'', vydaný 
1. 1815, jest tytýž jediným pramenem, v němž zachovány jsou 
zprávy o mnohých umělcích českých z doby starší. 



^74 Doba IV. Vilém August Ambroa. 

Jan z líitteisberka sepsal pojednání „Die Tonkiinst in BOhmen", 
jež uveřejněno v Horraayerově archivu 1. 1824 — 1825 v Praze. 
Mimo to vydány také některé spisy jazykem českým, jež jsouce 
pokusy, nebo překlady, neměly významu. L. 1843 vydávána „Li- 
terární příloha" k .Věnci', v níž pojednáváno o věcech hudebních. 

V letech padesátých všímal si poměrílv hudebních jediný tehdejší 
časopis Český „Lumír" a po roce 1860 přidrílžily se k němu České 
listy politické. Čilejší luch v písemnictví hudebním nastal koncem 
roku 1858, když redakcí E. Meliše vycházeti počal hudební Časopis 
„Dalibor", k němuž 1. 1862 přidružil se „Slavoj", jejž vydával re- 
daktor Josef Ulm. Do obou listův přispívali mnozf ze starších 
i mladších hudebníkílv články poučnými a kritickými. 

Po delší přestávce založil L. Procházka 1. 1870 časopis „Ha- 
dební listy", k nimž 1. 1873 přibyl „Dalibor", jenž I. 1875 zanikl 
a obnoven opét 1. 1879. V IJstuch téch uloženo množství různého 
luateriálu hudebního. 

Zájmy hudby církevní, zejména reformu její, hájí časopis Cy- 
rill a Method, jejž 1. 1874 založil a rediguje P. F. J. Lehner. 
ťíasopis ten jest orgánem Jednot Kyrillských. 

Zpěváčky spolek Dalibor v Hořicích vydává od I. 1883 hu- 
dební časopis „Lýra"; v Německém Brodě vydával V. Hausmann 
Časopis „ Ceskoslovanský varhaník" 1. 1886. 

Na Moravě vydává E. Biuko hudební Časopis „Varyto" od 
1. 1878 s přílohou literární. V letech 1885—1888 vydával „Hu- 
dební listy" v Brně LeoS Janáček. 

Největší měrou proslul v oboru písemnictví hudebního důmy- 
slný badatel a učenec Vilém August Ambros, jehož Dějiny budhy, 
psané jazykem německým, předčí nad ostatní spisy obšíruostl, 
důkladností a květnatým slohem. Narozen 17. listopadu l8l(i ve 
Vysokém Mýtě, studoval práva v Praze, dosáhl hodnosti doktorsko 
a stal se úřadníkem státním. Zamilovav si od mládí veškerá umění, 
konal pilná studia ve vSech oborech uméleéltých a po stránce té 
byl na slovo brán. 

Sepsal více cenných děl, zejména „Die Grenzen der Poesie 
u. Musik" 1856, „Das Conaervatorium in Prag", památný spis 
k oOleté slavnosti 1858, ^Der Dom zu Prag" 1859, „Die Lehre 
vom Quintenverbot" 1859, „Kulturhistorische Bilder" 1860. „Die 
Burg Karlstein", „Bunte Blátter" a mimo to složil více skladeb 
instrumentálních a komorních. Po roce 1860 uvázal se v sepsání 




L 



Doba IV. Hudební spisovatelové 175 

všeobťcíiýcli dějin hudby a zii tou příčinou konal cesty po archivech 
v Mnichové, v Hollandsku, v Římě a v jiných městech. Slavné 
dílo „(jeschichte der Musik" vydáno v Lipsku a sice díl I. jedna- 
jící o hudbě národftv stai-ovékvch 1. 1862, díl II. 1864. díl III. 1868; 
díl I\'., k němuž přípravy konal, vydal G. Nottebohin 1878, jakož 
také rejstřík k celému dílu. Léta 1869 jmenován Ambros luirao- 
Mdným professorem dějin hudebních při universitě Pražské, před- 
nášel též v Umělecké Besedě, 1. 1873 povolán do Vídně, stal se 
iiřitelem hudby korunního prince a professorem dějin hudebních 
při taméjSí konservatoři. Neúnavná činnost jioilrývala jeho nevalné 
/draví a nežli dokončiti mohl slavné své dílo, zemřel 28. července 
1878 ve Vidní. 

Hudební L. 1870, 50. Slovoik N. I. 171; X. d. 1. 24, 

Ke spisovatelům hudebním náležejí těž Rafael Jiří líiesewetter 
šlechtic z Wiesenbrunu. Ferdinand Petr hrabě Laurencin ďArmond 
a Kristián D'Elvert, horliví milovníci umění a narození na Moravě, 
ktfří psali ja;íykem německým. 

Rafael liri Kiesewetter. strýc W. Ambrosilv, narodil se 39. srpna 1778- . 
v Holešově na Moravě, studoval práva vg Vídni, stal se státním ůfadnitem, 
dvorním radou a koneSně filechCiceni. L. 1S45 odeSel na odpoěinek, pSstoval 
v domě svém s velikou zálibou hudbu komorni a zemřel 1. ledna 1850 v Ba- 
denii n Vidné Vynikl v oborn hudebním juko slavný a dllinyalnj- badatel. 
Sepsal v letech 1826—1847 veliké množství spisíSv hiatorických a nashro- 
máždil velikou sbírku drahocenných památek hudebních, jež odkázal dvorní 
knihovna ve Vídni. 

Ferdinand Pstr hrábí Laurencin narodil se I. 1819 v Kroměříži, kde otec 
Jebo byl nejvyŠSim hofmistrem arcibiskupa arciknížete Kiidolfa. Studoval filo- 
sofii v Brně, po té odešel do Pruhy, dosáhl hodnosti doktora filosofie a 
v iiměni hudebním vzdělal se v letech 18£ÍT— 1841 u V. Tomáška a K. Pitsche. 
Po té studoval práva ve Vídni, vstoupil do statni slnžby, již 1. 1852 opustil, 
a zanášeje se spisovatelstvlm, zemřel 4. Února 1390 ve Vídni. Psal do růz- 
nýťh fasopisilv hudebclcb, zejména iWahy o starších skladatelích ěeských do 
Neue Zeitschríft fBr Musik v Lipsku 1864 a sepsnl více Slánkův a spisilv 
theoretických. 

Kristián D'Elveft narozen 11. dubna 181 3 v BrnS, kde pozdéji stal se 
purkmistrem, a zanášeje se Btudovánim dějin domácích, vydal n 
storické spisy „Geschichte der Musik in MShren und Schlesien" 1873 v Brně. 

Po odchodu Ambrosově zústula stolice dějin hudebních při 
universitě Pražské neobsazena až do léta 1877, když na i 
braný učenec Dr. Otokar Hostinský jmenován docentem aesthel 
a dějin hudebních. Narozen 5. iedna 1847 v Martiněvsi u Budv 




I 



17(3 Dobu IV. Hudební spisovatelé. 

studoval při univereitti Pražské, kde dosAhl hodnosti doktora filo- 
sofie, a pokračoval }m) té ve studiích v Mnichové. ZanáSeje se vý- 
hradné studiemi kráso vědeckými, sepsal ,Das Musikalisch Schóne' 
1877, na jehož základě povolán na universitu, I. 1882 byl profes- 
sorem dějin hudebních při konservatoři a po zřízení university 
České 1. 1883 jmenován professorera. Vedle uvedeného spisu sepsal 
,DÍe Lehre von den musikalischen Klangen° 187íi, množství elán- 
kův do různých Časopisáv, životopis Kicharda Wagnera, a do Roz' 
prav hudebních, jež rediguje E. Chvála, „KrištofV. Gluek", „O prvoti- 
nách umění hudebního", „Divadelní představení v starých Athé- 
nách". „O hudbě starých Řekřiv", ,0 nynějším stavu a směru 
éeské hudby", „Hektor Berlioz", .Několik poznámek o českém slovu 
a zpěvu" a vydal „Stručný přehled dějin hudby" (první sešit 1. 1886). 

Světozor 1885, 300; 1886, 297. Humorist. L. 1883, S. 42 (s podob.)- 
Kalendář hudubnikúv českých 1886 (a podobiznou). 

Vedle jmenovaných pracovali v oboru hudebním bud jako 
spisovatelé, ve skladbě, nebo jiným směrem v době nejnovější: 

Václaw Juda Novotný, spisovatel a skladatel, narodil se 17. září 
1S49 ve Vesci u Počátek, studoval gymnasium v Jindřichové Hradci 
a přišed 1. 1869 do Prahy, stal se spolupracovníkem, později re- 
daktorem Dalibora a hudebním zpravodajem. Složil shory pro muž- 
ské hlasy, písně s prílvodem klavírním a sepsal více důkladných 
Článkův odborných, zejména rozbor „Libuše" od Smetany, „Stahat 
mater" od A. Dvořáka; na jazyk český přeložil výborně libretta 
oper „Tannhauser" a „Lobengrin" od R. Wagnera a upravil dů- 
myslným způsobem libretto k Mozartově .Kouzelné flétně"^ k „Donuu 
Juanu" a v nejnovější době vydává u Vilímka sbírku skladeb 
„Mladý houslista". 

Chvalué jméno získal si v oboru písemnictví hudebního Ema- 
nuel Chvála, osvědčiv se též jako důmyslný skladatel. Narozen 
1. i«dna 1850 v Praze, studoval ua vysokých školách technických, 
vedle toho učil se na klavír a stal se úředníkem při dráze. Za- 
milovav si hudbu, studoval theorii u Fibicha a vynikl jako výborný 
stylista v Českých novinách a v Politice. Složil několik písní, 
z nichž , Jarní' obdržela první cenu Umělecké Besedy, více skladeb 
klavírních a kvartetto pro smýkací nástroje. Vodlé toho sepsal více 
výborných Článkův o skladbách Smetanových do Dalibora a Lumíra 



Doba IV. Hudební spisovatelé. 177 

a nad jiné zajímavou studii „čtvrt století české hudby", jež vy- 
dána v Rozpravách hud. č. 10. I. 1887. 

Kalendář hudeb. c. 1886. Humor. L. 1889 č. 9. (s podobiznou). 

Záslužnou činností v oboru hudebním vynikl neúmorný K. Knittl 
jako učitel hudby, spisovatel, skladatel a dirigent. Narozen 4. října 
1853 v Polné, kde otec byl učitelem, studoval gymnasium v Král. 
Hradci a v Praze a po té oddal se hudbě. Vycvičiv se v theorii 
hudební při ústavě pro hudbu církevní, učil se zpěvu u Pivody a 
po té stal se učitelem zpěvu při témž ústavě. L. 1878 zvolen sbor- 
mistrem Hlaholu, kde zůstal do 1. 1890 a 1. 1882 jmenován pro- 
fessorem při ústavě pro hudbu církevní. Složil více sborftv, písní 
a sepsal množství článkův do časopisu Dalibor. Velkou zásluhu 
získal si jako důmyslný dirigent velkých skladeb v Hlaholu, k nímž 
napsal důkladné rozbory s příklady notovými. 

V oboru písemnictví paedagogického osvědčil zvláštní píli a 
vytrvalost Jan Malát; narozen 16. června 1843 v Starém Bydžově, 
vzdělal se v hudbě při ústavě pro hudbu církevní v Praze a stal 
se po odbytých státních zkouškách učitelem hudby při středních 
školách. Zanášeje se ode dávna horlivě skladbou i písemnictvím, 
složil několik skladeb církevních, více sborův pro mužské hlasy, 
upravil 200 českoslovanských písní národních pro klaivír, jež na- 
zval „Zlatá pokladnice", „Český národní poklad** a věnoval se v době 
nejnovější oboru paedagogickému, v němž nad jiné předčil. Sepsal 
„Theoreticko-praktickou školu na housle* 1881 — 1884, „Theoreticko- 
praktickou školu pro piano" (společně s Maškem) 1881, , Školu 
pro harmonium" 1884, „Velkou theoret.-praktickou školu na piano" 
(společné s Fibichem) 1884, řadu zajímavých článkův do Besedy 
učitelské 1875 ^Zásluhy učitelův českých o hudbu" a více různých 
článkův do hudebních časopisův. 

V oboru theoretickém vynikl v době nejnovější skladatel a 
virtuos na varhany Karel Stecker. Narozen 22. ledna 1861 v Kosmo- 
nosích, studoval při universitě Pražské a vzdělal se při ústavě 
varhanickém. L. 1885 jmenován professorem při tom ústavě a 
1. 1888 lektorem theorie hudební při č. universitě. Složil více 
skladeb pro varhany, Missa solemnis, 16 Motett pro ženské hlasv 
s průvodem varhan a sepsal více článkův odborných a kritickýc 
zejména „O zápovědi kvintové v harmonii** 1888 a „Kritické pi 
spěvky" 1889. 

J, Srb-Debrnov: Dějiny hudby. 12 



178 I>oba IV. Pomůcky učební. 

Ke konci uvádíme souhrnem nejdůležitější české pomůcky vy- 
učovací z oboru hudebního: 

Pomůcky vyučovací pro zpěv i pro nástroje vydali v době 
nejnovější mnozí učitelé hudby, jmenovité stručné návody k vy- 
učování zpěvu J. L. Zvonař, E. Vašák, J. V. Neudorfel, Jan Hejda, 
Fr. J. Janoušek, R. Nejedlý. 

Obšírné dílo „Nová methoda u vyučování zpěvu" s tabulkami 
nástěnnými sepsal a vydal Fr. Pivoda 1879 — 1883, dle něhož vydal 
stručnou „Nauku o zpěvu pro středuí školy" 1881 v Praze. 

„Theoreticko-praktickou školu zpěvu" sepsal a vydal Jan 
Mašek 1887. „Kyrillskou školu zpěvu* sepsal a vydal Fr. Chlum 1882, 
v druhém vydání 1887 nákladem Knappa v Karlině. 

Výtečné pojednání „Krátká prosodie česká" sepsal a vydal 
důmyslný znalec hudby Fr. Sušil 1861 v Brně. 

„Školu houslovou" dle francouzské školy na konservatoři Pa- 
řížské užívané vydal v překlade českém Ad. Pozděna u J. Hoff- 
manna v Praze. „Theoreticko-praktickou školu pro housle"" od 
V. A. Bartáka spracoval Vojtěch Hřímaly a vydal E. Wetzler 
v Praze 1884. 

„Velkou školu na housle" sepsal Jan Malát a vydal Fr. A. 
Urbánek, Menší školy vydali Ed. Wittich, R. Nejedlý a Fr. Zá- 
horský. „Školu pro alto violu a školu pro violoncello* sestavil 
F. Heller a vydal Knapp v Karlině. „Školu pro violoncello" sesta- 
vili A. Neruda a J. Debrnov a vydal J. Hoffmann v Praze 1886. 

„Školu pro kontrabas" sepsal J. Hrabě a vydal J. Hoffmann. 

„Školu pro harmonium" sepsal J. Waňaus 1880 a J. Malát 
1884; školu pro citeru sepsali K. Vetter a K. Cibula. 

„Theoreticko-praktickou školu pro piano" sepsali J. Malát a 
J. Mašek a „Velkou theoreticko-praktickou školu na piano" sepsali 
J. Malát a Z. Fibich, jež vydal Fr. A. Urbánek v Praze. 

První větší spis theoretický jazykem českým „Základové harmo- 
nie a zpěvu" sepsal J. L. Zvonař a vydal 1861 Bellmaun v Praze. 

„Nauku o skladbě hudební na základě basu fundamentálního" 
sepsal Fr. Gregora a vydal Fr. A. Urbánek 1866. 

„Theoreticko-praktickou nauku o harmonii" sepsal Fr. Blažek 
a vydal I. L. Kober 1866, rozmnožené vydání 1878 v Praze. 

Spisy F. Z. Skuherského „O formách hudebních" 1879, „Nauka 
o hudební komposici" 1. 1880 — 1884, „Varhany, jejich zařízení a 



Dodavek. O nástrojích hudebních. 179 

zachování" 1884, „Nauka o harmonii na vědeckém základě" 1886, 
vydal Fr. A. Urbánek v Praze. „Nauku o harmonii" sepsal a vydal 
Josef Fórster v Praze 1887. 

„Nauku o instrumentaci" sepsal Č. Vinař a vydal I. L. Kober 
1864 v Praze. „Instrumentaci čili návod k poznání nástrojův hu- 
-debních** s přílohou „Příklaiy" sestavil J. Debrnov a vydal 1883 
Fr. A. Urbánek. 

Dějiny hudby v Čechách do Slovníka Naučného (díl 11.) napsal 
J. L. Zvonař, Dějiny hudby ruské (díl VIL) Em. Meliš. „Stručné 
dějiny hudby" sepsal a vydal J. Vacek 1873 v Králové Hradci. 
„Stručné dějiny konservatoře Pražské" sepsal J. Debrnov. „Dějiny 
posvátného zpěvu staročeského" sepsal K. Konrád (díl I. 1884). 
„O historickém vývoji tance a český tanec národní" sepsal Fr. 
Dlouhý (1880). 

Zajímavé „Rozpravy hudební" rediguje Em. Chvála od 1. 1884; 
"číslo 10. zahrnuje v sobě výbornou stát historickou „Čtvrť století če- 
&ké hudby •» od Em. Chvály. 

Dodavek. 

O nástrojích hudebních. 

Nejdůležitějším nástrojem hudebním při bohoslužbě křesťanské 
«taly se varhany, jichž vynalezení sáhá do nejdávnějšího starověku. 
Nástroj ten z počátku jednoduchý, stále byv zdokonalován, zachoval 
1^ důležitost svou až na dobu nynější a stal se v době novější ná- 
strojem koncertním. 

Jako v jiných zemích křesťanských zavedeny varhany do chrá- 
mův i v Čechách, 'a první zmínka o nich činí se 1. 1255, když 
děkan Vít postaviti dal nové varhany v chrámě sv. Víta na hrade 
Prjížském nákladem 25 hřiven stříbra. Z toho souditi lze, že uží- 
valo se varhan již za dob dřívějších. Druhá zmínka o varhanách 
v Čechách činí se koncem věku 13., když král Václav II., založiv 
1. 1291 klášter cisterciácký na Zbraslavi, postaviti dal též varhany 
v klášterním chrámě. Za panování krále Karla IV. připomíná se 
více mistrův varhanářův, kteří živnost svou svobodně v Pť? 
vozovali. 

O stavitelích varhan v Čechách a na Moravě z dob po 
nachovaly se zprávy z věku 17., a zejména uvádí se Ulri< 
varhaník a měštěnín staršího města Pražského, od něhož i 



180 Dodavek. Varbanán starší. 

kůru ]Jterát»kého v Mladé Boleslavi koupilo positiv za 170 kop 

40 gr. míá. 1. 1613: dále uvádí se mistr Jarolím, jenž postavil 
nové varhany pro kůr literátsky v Mladé Boleslavi za 462 zl. 
57 kr. 1. 1657; Jeroným Artmann postavil varhany v chráme 
sv. Benedikta v St. mésté Pražském 1. 1654: Enoch Capricius byl 
varhanárem v Menším mésté Pražném 1. 1G58, Arnold Kašpar 
1. 1684; Jindřich Mundt, varhanář Pražsky, vyučil se u Aitmanna. 
jenž pocházel z Kolína n. R.. postavil velké varhany v chráme 
Týnském s 32 rejstříky a If365 píštalami I. 1671. po té varhany 
V chráme sv. Mikuláše na Starém mésté Pražském 1. 1685. zx 
něž obdržel 365 zl. 54, lOí) imperiálfiv a nádavkem staré varhany. 
Leopold Spiegel z Lokte opravil varhany v chrámě sv. Mikuláše 
na St. mésté 1. 17<X) a postavil varhany v chráme panny Marie 
v Roudnicí 1. 1715; Jan Bohumír Helvík postavil varhany v chráme 
Loretánském na Hradčanech 1. 1736: František Faszmann postavil 
velké varhany v kláštemím chráme na Strahově 1. 1746; Tomáš. 
Schwarz, řeholní bratr rádu jezovitského, postavil velké varhany 
v chrámě sv Mikuláše na Malé straně se 44 rejstříky a 250& 
píštalami 1. 1747; Matěj Sedmík, varhanář Pražsky, postavil varhany 
v klášterním chrámě sv. Maří Majdaleny na Malé straně, varhany 
v chrámě sv. Vavřince v Liberci 1. 1769 a varhanv v chrámě 
sv. Kateřiny ve Vel varech. Leopold Burghardt varhanář v Lokte, 
postavil varhany v klášterním chrámě sv. Benedikta na Starém m.. 
Pražském 1. 1715 ; Abrahám, varhanář v Lokte, postavil velké varhanv 
v chrámě kláštera Dominikánského a varhany v chrámě kláštera 
sv. Jakuba v Praze. Antonín Gartner (1708 — 1771), varhanář z Ta- 
chova, postavil v letech 1762 — 1765 velké varhany v chrámě sv. Víta 
na Hradčanech za ředitelství Fr. Brixia. Stavitel varhan František 
Kalb byl dozorcem varhan při chrámě sv. Víta a při klášteře Stra- 
hovském a zemřel 27. října 1813 v Praze. Antonín Reisz, stavitel 
varhan a pian, narodil se 1741 v Trutnově a vycvičiv se ve varha- 
nářství, usadil se v Praze, koupil si 1. 1775 dům v Zlaté ulici 
na Starém m. Pražském a zemřel 30. dubna 1815. On přestavěl 
velké varhany Strahovské 1. 1796, zredukovav 50 rejstříkňv na 

41 a 3177 píštal na 3087, postavil varhany v koUeg. chrámě na 
Vyšehradě a více jiných v menších chrámech. Varhanář Pražský 
Josef Rott vyučil se u Reisze a pracoval zde delší dobu. 

Stavitel varhan a pian Josef Gartner, pravnuk Antonínův, 
narodil se (dle M. kř.) 30. srpna 1796 v Tachově, vyučil se u otce 




Dodavek. Varhanáfi nynější. 

svétio Josefa a po té práčova,! v Praze. L. 1820 zříilil ai vlastní 
dílnu, ]ioz(léji koupil si dům a zemřel 30. kvétua 1863 v Praze. 
Vynikaje jako odborný znalec umění varhan ářakébo a v uměni 
literním, sepsal dílo „Belehrung iiber die Einriclitung der Orgeln", 
jež spolek pro zvelebení hudby chrámové v Čechách vydal tiskem 
I. 1832, 1841 a 1845; dílo to přeložil N. Vaněk na jazyk Český 
1834. Postavil více nových varhan, přestavěl velké varhany v chráme 
Týnském 1823, opravil velké varhany Strahovské 1831 a velké 
varhany v chrámě av. Mikuláše na Malé atrauě 1836. Za své zá- 
sluhy jmenován I. 1825 dvorním varhauářem. 

Nástupcem jeho stal se Karel Schiffner; narozeu 28. prosince 
1835 v Cvikově, vyuéil se varliaušřství u Spahnla v Králíkách, 
pracoval po té u LaUegasta ve Welssenfelsu a od 1. 1855 u Gartnera 
v Praze. Po smrti mistra svého ujal jeho dílnu a postavil dosud 
asi 120 varhan, mezi nimi největší v hlavním chrámě sv. Itucha 
v Králové Hradci s 30 rejstříky a 2000 píĚfalami; 1. 1883 postavil 
varhany v Národním českém divadle. Dílnu tu ujal po ném 1. 18SH) 
jeho syu Jindřich Schiffner. 

Mezi mladšími varhauáři vynikl dámyslny Emanuel Štěpán 
Petr; narozen 25. prosince 1853 v OpoCne a vyuCiv se u Jiráska 
v Dobrušce, pracoval v Praze ii Schiffnera, Eisenhuta a ve Vra- 
tislavi. Seznámiv se s novými vynálezy v oboru tom, zařídil vlastní 
dílnu v Praze 1. 1882 a postavil několikeré varhany, z nichž nej- 
větší s 30 rejstříky v chrámě děkanském v Ďáslavi a veliké var- 
hany na jubilejní zemské výstavě v Praze. L. 1888 jmenován pří- 
sežným znalcem v oboru vauhanářském při c. k. zemském soudě 
v Praze a ustanoven dozorcem varhan při chrámě sv. Víta a 
koncertních varlian v Rudolfině, 

Mimo to mají dílny varhanárské J. Hejna & Úeruý v Praze, 
B. Čapek v Poličce. Antonín Můlzer v Kutné Hoře. 

Dílny varhanárské v Praze měli též M. Vocelka a J. Eisenhut. 

Mimo Prahu připomínají se Mikuláš Christeiudl, stavitel varhan 
I. 1686 v Budějovicích; Katzer, varhanář v Králíkách, postavil var- 
hany v Českém Dubě a v líonojedech v klášteře aervítskéui. Varha- 
. nář Josef Strauszel v Králíkách postavil varhany v chrámě Staro- 
boleslavském za 3000 zl., varhany v chrámě kláštera servítíi 
v Králíkách a zemřel tam 1. 1773. XJ něho vycvičil se Var 
Jan Kř. Bohák, narozený v Nechanicích 1755, jenž usadil 
Vídni a tam zemřel 1805.. 



182 Dodavek. Varhanáři moravští. 

Koncem věku 17. žil v Brně varhanář David Síeber, jenž 
1. 1698 postavil varhany v chrámě kláštera Augustiniánského u sv. 
Tomáše, jež měly 23 rejstříky; 1. 1720 počal stavěti varhany pro 
chrám na Svatém Kopečku a však následkem smrti je nedokončil ; 
dle jeho rozvi^hu shotovil je varhanář Antonín Richter a zapraveno 
za ně 40.000 zl. 

Varhanář Gottfried Sieber pracoval v Brně v první polovici 
věku 18. a postavil varhany v chrámě kláštera Augustiniánského 
u sv. Tomáše v Brně, jež měly 38 rejstříkftv a varhany se 45 rej- 
stříky ve Svidnici. 

Varhanář Ferdinand Mikša narodil se v Brně a vyučiv se 
umění varhanářskému u slavného Seiberta ve Vídni, vrátil se do 
Brna, kde zřídil si vlastní dílnu 1. 1848. L. 1855 postavil první 
větší varhany v chrámě Popovickém, po té varhany v Rosicích, 
více menších varhan, a 1. 1862 opravil velké varhany v chrámě 
kláštera Augustiniánského u sv. Tomáše v Brně. 

František Kober narodil se 1755 v Olomouci a vycvičil se 
v umění varhanářském ve Vídni, kde zařídil si vlastní dílnu. Po- 
zději stal se dvorním varhanářem a zemřel 17. září 1813 ve Vídni. 
Skladatel Mozart měl z jeho dílny malé domácí varhany. 

Nástroj varhanám podobný, nazvaný Denis ďor, shotovil vě- 
hlasný přírodozpytec Prokop Diviš, farář v Příměticích u Znojma. 
Nástroj ten měl 790 strun, 130 mutac, byl 5' dlouhý a 3' široký. 
Piana či klavíry shotovovaly se nejdříve v dílnách varhanářských 
a teprve prodlením doby, když obor ten novými vynálezy byl 
zdokonalen, vznikly samostatné dílny klavírní, zejména ve Vídni, 
v Paříži a v Berlíně. V Praze nedosáhlo odvětví to zvláštní do- 
konalosti. 

Mezi prvními staviteli pian v Praze připomíná se Jan Zelinka 
1. 1787, Leopold Sauer 1. 1795, vynálezce piana stojatého, Gebhard 
Still asi 1. 1796, u něhož Tomáš Kunz shotoviti dal orchestrion 
opatřený 230 strunami, 360 píšťalami, 105 mutacemi, dvěma ma- 
nuály, pedálem šestnáctistopovým a měl objem Fa^. Dále byli sta- 
viteli pian Jakub Weimes (1. 1811), Michael Weiss (1. 1830), Kašpar 
Schmidt (1. 1840), Antonín Schwardling (1802—1860), Václav Jiří- 
kovský (1797—1863), Josef Jiříkovský, jenž 1. 1834 shotovil po- 
slední kus mistrovský. L. 1836 prohlášeno řemeslo to uměním 
svobodným. Antonín Ullrich starší usadil se na Vyšehradě 1. 1811, 
zřídil ši 1. 1826 vlastní dílnu, v níž mnoho dobrých klavír&v sho- 



Dodavek. Nejstarší nástroje v zemích česk3''ch. 183 

tovil a zemřel 1851. Po té ujal dílnu jeho syn Antonín Ullrich, 
jenž narozen 1816 na Vyšehradě, zemřel 17. února 1887 v Praze. 
V dílně té shotoveno přes 7000 klavírův. 

Josef Sedláček, narozen 1833 v Praze, zřídil si vlastní dílnu 
1861, a zemřel 1888 v Praze. Jeho nástroje měly dobrou pověst. 

Mimo to mají též dílny na klavíry Ant. Petrof a Jos. Petrof 
od 1. 1862 v Hradci Králové, Adolf Zub od 1874 v Praze, Ladislav 
Krčmář v Praze. 

Harmonia shotovují Hugo Lhota v Hradci Králové (f 1891), 
K. Tuček v Praze, Jan Tuček v Kutné Hoře. 

Nejstarší zmínku o hudebních nástrojích v Čechách podává 
AI. Bekri, žijící ve věku 11. ve Španělích, jenž v arabském 
spise svém zmiňuje se o Slovanech na základě vypravování očitélio 
svědka Ibrahima Ibn Jakuba, jenž koncem věku 10 konal cesty 
obchodní do krajin střední Evropy. Ve spise tom praví AI Bekri : 
„I mají Slované rozličné strunové i dechové nástroje. Jest u nich 
dechový nástroj, jehož délka delší dvou loket a strunový, na němž 
jest osm strun; vnitřní jeho strana jest ploská a není vypouklá." 

Ve spisech středověkých uvádějí se nástroje hudební v Čechách 
užívané: Bandaska či koboz (cymbalum), bračka (sistrum), bardun, 
bubny (tympanum), cithara, desetistrun (dekachordon), dudy, hví- 
ždalka či husle (figellae), koboz či kobza (nabulum), kotel, kozice 
(buccina), křídlo ^) (ala boémica), lučec (chorům či pektis), mol- 
dánky či dudy, s malou píšťalou zvané bzikavky, píšťala (fistula), 
roh (cornu či buccina), rota (cithara či croth), ručnice (cithara či 
nablum), rybebka, slovník či žaltář^) (psalterium), skrovadnice 
(cymbalum), strmen®) (Leier), šalměj, trúba či tuba (buccina), ^a^ 
ryto, zvonek (cymbalum), zvonky či rolničky, žaltář či slovník. '' 

Mnohé z těchto nástrojův v dobách pozdějších zanikly a vzniklo 
více jiných nástrojův, jež stále se zdokonalovaly. 

Největší důležitosti v zemích evropských dosáhly z nástrojův 
strunových loutna a lýra. 

Loutna rozšířila se ze Španěl po zemích evropských, dosáhla 
ve věku 16. největšího rozvoje a zastíněna byla ve věku 18. kla- 

^) Nástroj harfé podobný. 

^) Nástroj strunami potažený, trojúhelníku podobný. 
*) Čtyrůbelník příčkou opatřený. Jejž hudec na nitce držel a kovovou 
tyčinkou tóny vyluzoval. 



1^4 Dodavek. Houslaři Piažstí. 

vírem. Jedním z nejslavnějších lautenistftv byl český pán. hrabě 
Jan Antonín Losi z Losimthalu (1638—1721). 

Z lýiy, jež potažena byla velkým počtem strun, vznikla starší 
viola, potažená obyčejně šesti strunami. Zdokonalením této starší 
violy vzniklo violino, potažené čtyřmi strunami a dle něho sta- 
věny též violy; z violy da gamba vzniklo violoncello a z violy 
basové vznikl kontrabas. Čtyři tyto nástroje staly se nejdůleži- 
tějšími v hudbě instrumentální. Ve věku 16. připomínají se v Če- 
chách nástroje hudební: Loutna, housle diskantní, housle altové, 
viola, viola basová, pozouny, činky, šalmaje, bubny, klavichordium 
a regál s mutacemi, poněkud později harfa, theorba, mandolina 
a k\tara. Stavbou nástroj&v strunových proslavila se ve věku 16. 
a 17. města Brescia a Cremona v horní Itálii, kde pracovali mi- 
stři nejproslulejší, jichž nástroje staly se vzorem všem dobám 
pozdějším. Z Itálie rozšířilo se houslařství do zemí sousedních, 
zejména do Tyrol a do zemí německých, do Francie i do Cech. 

Stavitelé strunových nástroj úv vyskytují se v Čechách koncem 
věku 17., ač shotovovány zde různé nástroje již za doby dřívější. 
Zejména připomínají se Jindřich Velvarský z Většina, muzikář 
instrumentův a houslí na Horách Kutných, jenž učiněn zde I 1620 
prvním konšelem. Martin Schott, stavitel louten a theorb v Praze, 
Antonín Hós a Leonhard Pradter v Praze 1. 1682, jenž shotovil 
více nástrojův do chrámu Loretánského na Hradčanech. Když po- 
čátkem věku 18. počala se hudba instrumentální pěstovati v Če- 
chách s horlivostí dříve nebývalou, nastala veliká spotřeba nástrojův 
a tím způsobem vznikla v Praze houslařská škola, kde pracovali 
mistři proslulí, jichž nástroje vynikající dokonalostí, rovnaly se 
po mnohé stránce nástrojům vlašským. 

Zakladatelem školy houslařské v Praze byl bezpochyby Tomáš 
Ediinger z Augsburku, jenž vycvičiv se u J. Stainera, usadil se 
v Praze a pracoval zde v letech 1712 — 1739. 

Jeho syn Josef Joachim Ediinger, jenž vyučiv se u otce, pra- 
coval později samostatně a zemřel 1748 v Praze. On dosáhl v oboru 
tom veliké dokonalosti a nástroje jeho velmi se cenily. 

U něho vycvičil se nejslavnější houslař Pražský, důmyslný 
Jan Oldřich Eberle, jenž pracoval v letech 1749—1773, shotoviv 
množství nástrojův, vynikajících lahodným tónem. Nápis na jeho 
nástrojích zní: Joannes Udalricus Eberle me fecit Pragae 17.. 



Dodavek. Houslaři Pražští. [^5 

Vedle jmenovaných pracovali v Praze Jan Krieg 1735, Jan 
Schaferle, František Antonín Klot 1754 a Jan Jiří HeImBr v letech 
1734 — 1780, jenž stavěl výborné violy a violoncella. Jeho syn Karel 
Josef Helmer, narozen 1740 ▼ Praze, vyučil se u otce a pracoval 
v letech 1770 — 1800 na Malé straně; on byl virtuos na loutnu 
a mandolinu.i 

Josef Laske"^) či Láska narozen 1738 v Rumburce, vycvičil 
se u Jakuba Kolditze ve svém rodišti a 1. 1764 usadil se v Praze. 
Stavěl mandoliny, housle, violy a violoncella, jež měly dobrou 
pověst i za hranicemi, a zemřel 1805 v Praze. U něho vyučil se 
Tomáš Ondřej Hulinzky, jenž pracoval v letech 1765 — 1796 loutny, 
harfy a housle. 

U tohoto vycvičil se výborný houslař Kašpar Strnad, jenž pra- 
coval v letech 1775 — 1822 zejména loutny, violy a kontrabasy. 

v 

U něho vycvičili se Jan Bubník, Karel Sembera, kteří pra- 
covali v Praze, a Emanuel A. Homolka ve Velvařích. 

Josef Muschel pracoval v Praze 1. 1796, Jan Michael Willer 
v letech 1780—1820, František Willer 1800—1865, Michael Weber 
1787—1846, Ignác Sandner 1710—1847, Jan Stoss 1820—1850 
a František Lehner. 

V době novější pracovali v Praze Jan Kulík, jenž narozen 1800 
ve Vlašimi, vycvičil se u K. Šembery v Praze a 1. 1828 zařídil si 
samostatnou dílnu. Stavěl nástroje dle vzoru Guarneriova a liboval 
si v nástrojích se silnými deskami, jichž tón jest vydatný. Po 
dlouholeté činnosti zemřel 1. 1872 v Karlině. 

Ch valné jméno v houslařství získal si Antonín Sitt, jenž na- 
rozen 1. 1819 ve Valu blíže uherského Bělehradu a vycvičiv se 
v Pešti, usadil se 1. 1846 v Praze, kde zřídil si vlastní dítnu. 
Stavěl nástroje dle vzoru Guarneriova, jež vynikaly plným a vel- 
kým tónem, a byl mistrem v opravování starých uástrojův. Vy- 
učence po sobě nezanechal a zemřel 1878 v Praze. 

Vrstevníkem jeho byl Jan Baptista Dvořák, jenž narodil se 
1825 v Unhošti, vycvičil se u J. Kulíka v Praze a po té pracoval 
několik let v cizině. Vrátiv se do Prahy, pracoval u Sandnera, po 
jeho smrti ujal jeho dílnu, v níž pracoval až do 1. 1888, a zemřel 
po delší nemoci 1890 v Praze. Stavěl velmi dobré housle a violou- 



•) Výborná viola z 1. 1798 z jeho dílny náležela učiteli Forstrovi a ná 
leží nyní učiteli v Koceradech (1890). '\ 



186 Dodavek. Houshiři Pražští. 

cella dle vzoru svého učitele a zanechal dílnu svému synu Karlovi, 
jenž vyšinul se na přední místo mezi houslaři Pražskými. 

Ferdinand August Homolka narodil se 1828 ve Yelvařich a vy- 
cvičil se v houslařství u svého otce. Po té pracoval ve Vídni, 
v Šoproni a vrátiv se do Prahy u Lehnera a Stossa. L. 1855 zřídil 
si vlastní dílnu v Praze, 1. 1888 ucadil se na Vinohradech ve vlast- 
ním domě a zemřel 22. listopadu 1890. Jeho nástroje, pracované 
dle dobrých vzorů v, mají nejlepší pověst 

V době nynější pracují v Praze následující houslaři: 

Jan Bína, narozen v Praze 1826, vyučil se u Lehnera, odešel 
na zkušenou do ciziny a vrátiv se do Prahy, zřídil si 1. 1856 dílnu 
na kontrabasy. L. 1864 jmenován přísežným znalcem houslařství 
při soude zemském. 

Ferdinand Lantner narodil se 1833 v Praze a vycvičiv se 
u Lehnera, odešel do ciziny a vrátil se 1. 1857 do Prahy. Pracoval 
u J. Dvořáka, u F. Homolky a 1. 1863 zřídil si vlastní dílnu. 

Jeho syn Bohuslav Lantner narozen 1862 v Praze, vyučil se 
u otce. pracoval v Drážďanech a v Hamburce a 1. 1886 usadil se 
v Olomouci, kde zřídil si vlastní dílnu. 

K nejlepším houslařům Pražským náleží Karel B. Dvořák, jenž 
narodil se 1856 v Praze a vyučil se u svého otce Jana. L. 1874 
odešel do ciziny, pracoval ve Vídni, ve Stvassburce, čtyři léta 
u H. Silvestrea v Lyoně a u Ganda & Bernardela v Paříži, kde 
v umění svém značně se zdokonalil a množství nástrojův seznal. 
Vrátiv se 1. 1886 do Prahy, ujal dílnu po svém otci, v níž zhotovil 
více výborných uástroj&v dle Stradivaria a Guarneria. Vynikaje 
mimo to vzděláním všeobecným, učinil si sbírku starých vzácných 
nástrojův, již stále doplňuje, jsa ve spojení s houslaři anglickými. 
Za nástroje své získal cenu na různých výstavách, zejména zá- 
služný diplom v Anglii 1886, medailli v Štýrském Hradci, stříbrnou 
medailli od akademie obchodní v Paříži a bronzovou medailli 
v Paříži 1890. 

Bratr jeho Jaroslav Dvořák, narozen 1. 1861, vyučil se u otce 
a zřídil si 1886 vlastní dílnu. Za své nástroje získal několik cen 
na výstavách krajinských. 

Mimo Prahu připomíná se houslař Jakub Kolditz, jenž pra- 
coval v polovici věku 18. vRuraburce; dovedný houslař Šebestian 
Rauch, jenž v letech 1742 — 1763 pracoval v Litoměřicích, Fran- 
tišek Plach 1. 1788 v Schonbachu a Tomáš Zach ve Vídni. 



Dodavek. Stavitelé nástrojův dechov3'ch. 187 

Emanuel Adam Homolka, narozen 1795 ve Velvařích, vyučil 
se u K. Strnada v Praze a pracoval v letech 1824 — 1849 ve Vel- 
vařích. Jeho bratr Ferdinand Josef Homolka, narozen 1810 ve Vel- 
vařích, vyučil se u bratra, pracoval v Slaném, v Bydžově a na 
Horách Kutných nástroje velmi dobré a zemřel 1863. Dílnu jeho 
ujal bratr Jan Štěpán Homolka, jenž narozen 1. 1800, vyučil se 
u J. Stossa v Praze a zemřel 1883 na Horách Kutných. 

Hra na r&zné nástroje dechové pěstována v Čechách zajisté 
již za dob dřívějších a nástroje ty shotovovali nástrojáři domácí, 
mezi nimiž připomíná se 1. 1397 Mikoláš, hotovitel fléten a mě- 
štěnín Pražskv. 

První rohy přinesl do Prahy z Paříže hrabě František Antonín 
Špork asi 1. 1682, kde nástroj ten poznal. Dva ze služebnictva jeho, 
Václav S vida a Petr Rohlík, vycvičivše se ve hře na roh v Paříži, 
vyučovali po- té t Praze mladíky na tento nástroj. 

Různé nástroje hudební, jmenovitě housle, violy, basetní rohy 
a jiné shotovoval Šimon Josef Truska (1735— 1809), vrátný v klá- 
šteře Strahovském. 

Antonín Lanz (1754 — 1814) v Pátku u Loun shotovoval housle, 
klarinety a citery pro kapely venkovské. 

Skladatel Emanuel Faulhaber (1761 — 1835), jenž byl ředitelem 
kůru v Lounech, shotovoval klarinety a piana. Mimo to složil více 
mší, symfonií a sonát a byl též virtuosem na drnkačku. 

Piana, klavíry a harmoniky shotovoval bývalý varhaník a rektor 
školv Josef Frank, usedlv od 1. 1786 v Chomutově, a dal se 1. 1801 
slyšeti na harmoniku v Praze. 

Václav Všetečka z Českého Brodu, farář v Michně 1789, byl 
dovedným harfenistou a shotovil mnoho nástrojův hudebních. 

Václav Horák, jenž shotovoval nástroje žesfové i dřevěné, na- 
rodil se 1788 v Praze; vyučiv se řemeslu u Jana Baura, zřídil si 
1. 1826 vlastní dílnu na Vyšehradě a zemřel 1. ledna 1854. 

Čím více stavba nástrojův hudebních zdokonalovala se vy- 
nalezením strojiva klapkového, tím větší byla potřeba věnovati 
oboru tomu úplnou pozornost. 

Jan Horák narodil se 19. června 1817 v Praze, vyučil se u otce 
Václava a po té odešel na zkušenou do ciziny. Vrátiv se do Prahy, 
pracoval u otce, po jeho smrti obmezil se na zhotovování dřevě- 
ných nástrojův a získal si dobrou pověst v domově i v cizině. 
Nástroje své zasýlal až do východní Indie a na Rus. 



Ifflš Uuiliivek. Stiivitelé iiiUtnJJíiv žeafovýcii. 

Ludvík František uarudil Be 1801 v Středoklukách, a vyufív se 
náslrojáfství u Fr. Čermáka v Praze, zřídil si 1. 1830 viastuí dílnu 
nu VySehrailě. Od 1. 1857 pracoval sjjolečuě se svým zetěm Martin- 
kou a zemřel 20. líuora lSíi2 v Praze. V diliiě té sliotovciio množství 
dobrých nástrojův, jež zaaylánj' i za hranice, zejména do Petrohradu. 

Martinka Josef narodil se 1881 v Praze, vyučil se u V. Horáka 
íi jio té jjrucoval u Ludvíka v Praze. L, 1857 stal se jeho spoleí- 
uíkem, po jeho ainrti 188á pracoval samostatné dřevěné nástroje 
dechové a zemřel 1. května 188ií po delší nemoci v Chuchli. Ná- 
stroje jeho měly dobrou povésť doma i za hranicemi. 

Dovedným nilstrojAřein jest Edvard Žalud; narozen lS-18 v No- 
vém StraSecí, kde otec jeho Václav měl dilnu nástrojářakou, a vy- 
cvičiv se u otce, ]»racoval deláí dobu ii svého bratra Františka 
v Terezíne. Léta 1870 při5el do Prahy, praCO-val po čtyři iéta 
u V, Horáka a 1. 1S74 zřídil si samostatnou dílnu na dřevěné de- 
chové nástroje, jež vynikají skvélon úpravou a výborným tónem; 
shotovuje nejvíce flétny a klarinety, jež dodává Pražské konserva- 
toři, Národnímu divadlu a zasylá jich množství do ciziny. 

Nejstarší dílnu na dechové nástroje zařídil si v Praze Antonín 
Lipert a po něm Jan Bauer. Vyučiv se nástrojářatví v Kraslicích, 
kde umění tu již delší dobu prospívalo, přišel počátkem věku 11). 
do Prahy a byl prvním, jenž shotovoval rohy a prodával je za vel- 
kou cenu. Jeho syn Eduard Bauer, vyuĚil se u otce, po jehož smrti 
ujal dílnu nástrojářskou, a zemřel 1872 v Praze. 

Dovedným hotovitelem žeafovycli nastrojiv byl August Wolf, 
jenž naroilil se 1T!)3 v Ivarlovýcli Varech. Vycvičiv se u Michla 
v Kraslicích, pracoval po té u Baura v Praze a 1. 1H21 zřídil si 
samostatnou dilnu na Vyšehradě, kde zemřel 1874. 

Jeho syn Josef Wolf uHrodil se 24. prosince 1831 na Vyše- 
hradě, vyučil se u ntce. po té odešel do cizinv, pracoval ve Vídni, 
v Pešti, a vrátiv se do Prahy, u otce. L. 1848 zříilil si vlastní 
dílnu na veškeré nástroje, hlavně ŽesĚové, rozSlřil ji po několika 
letech na továrnu a získal si svými výrobky chvalné jméno v Če- 
chách i za hranicemi; syn jeiio August Josef Wolf, uarozený I, 1851 
v Praze, jest od 1. 1890 majitelem závodu toho. 

Značného úspěchu ve ahotovování žestovýcli nástioj&v dosáhl 
důmyslný August JindHoh Rott. Narozen 181Ó v Českém Brodě, 
vycvičil se u Li[ierta na Vyšehradě a po té pracoval ve Vídni, 
v Terstu a v Miláně. Vrátiv se do Pi-ahy, zřídil si 1. 1839 vlastní 



Dodavek. Stavitelé nástřojův žesfových. 189 

dílnu, shoto^l 1. 1849 vzorky rohův návěstnych, 1. 1861 vynalezl 
„Gla*gol" a získal si velkou zásluhu o zdokonalení strojiva nejčistším 
laděním vynikajícího. Zařídil sklady výrobkův svých v Benátkách, 
v Neapoli, požívaje v oboru nástrojářství pověsti nejlepší, a ze- 
mřel 30. června 1868 v Praze. 

Továrnu ujal po jeho smrti syn František Karel Rott. Narozen 
24. dubna 1850 v Praze, vyučil se nástrojářství u otce, pracoval 
u slavného Červeného v Králové Hradci, a vrátiv se 1869 do Prahy, ujal 
dílnu xáěděnou a rozvířil ji valnou mérou. Největší čásť nástrojflv 
žesfovych zasylá do Špauěl, do Brasilie a na Kavkaz. Od 1. 1876 
jeert; dodavatelem nástrojův dechových pro armádu rakouskou a špa- 
nělskou, a získal iia světových výstavách více medaillí a vyznamenání. 

Dovedni^ín stavitelem nástrojův žesfovych byl Václav Šámal. 
Narozen 19. listopadu 1818 v Českém Brodě, vycvičil u A. Liperta 
na Vyšehradě a po té pracoval v Linci, ve Vídni a v Praze u Baura. 
L. 1842 zřídil si vlastní dílnu, 1. 1852 vynalezl zvláštní druh zá- 
myček válcovitých a později shotovil vojenskou signálku, jež 1. 1868 
stala se vzorkem v armádě rakouské. L. 1879 odevzdal továrnu 
svým synům Karlu a Václavovi. 

Nejchvalnější pověsti v oboru nástrojářství dechového dosáhl 
důmyslný Václav František červený, jenž proslavil jméno české 
měrou velikou. Narozen 27. září 1819 v Dubci u Prahy, vyučil 
se nástrojářství u J. Baura v Praze, po té pracoval ve Vídni a 
v Pešti. Vrátiv se do vlasti, usadil se 1. 1842 v Králové Hradci 
a založil tara dílnu na dechové nástroje, již za několik let zdoko- 
nalil měrou největší, rozšířiv ji na velikou továrnu. Zahloubav se 
v obor svůj s neobyčejnou horlivostí, učinil množství oprav při 
nástrojích, vynalezl zvukovodku, 1. 1848 zvukoroh a zdokonalil dří- 
vější vynálezy. Za své nástroje vyznamenán na všech výzvách 
světových cenami největšími a zasýlá výrobky své hlavně na Rus, 
do Ameriky a do východní Indie. 

Velkou dílnu na hudební nástroje založil Frant. Barák 1. 185S 
v Mladé Boleslavi a zasylá nástroje své zejména na Rus. 

Mimo to shotovuje se množství hudebních nástrojův v jiných 
městech českých, druhy levnější pak zejména v Kraslicích a v Schón- 
bachu, odkud rozesýlají se do celého světa. Nástroje Pražské mají 
nejlepší pověst jak v domově, tak za hranicemi. 

J. Gartner Belehrung uber die Orgeln, 1832. D'Elvert Musikg. von 
Míihren, Bell. 141 a 143. Č. Č. M. 1878, 520. Památky archaeol. X. 423. 



190 Dokončení. 

Z vylíčení předeslaného jest zřejmo, že v oboru hudebním za 
dobu posledních dvacetipěti let učiněn pokrok veliký ve všech 
směrech a za krátkou poměrně dobu vykonáno více, nežli dříve 
za tolik desítiletí. 

Skladatelově doby nejnovější, vyšinuvše se na stupen uměle- 
ckého tvoření a pochopivše ducha času, vytvořili díla umělecká 
s rázem národním krásy neobyčejné, jichž cena povšechná a hu- 
dební vyrovná se nejlepším plodftm literatury hudební u jiných 
národňv. Tím liší se skladatelově doby naší od svých předchůdcův, 
nad něž prosluli měrou vrchovatou. 

O některých skladatelích a umělcích mladších, kteří zde uve- 
deni nejsou, nedostávalo se nám zpráv určitých o jejich umělecké 
činnosti, což bohdá později bude napraveno ve Slovníku hudebníkův 
slovanských k tisku chystaném. 



Seznam jmen. 



Abert 167. 
Abrahám 180. 
Akademie Žofinská 1(9. 
Aiiibros V. 7, 151, 174 

Ambrož 89. 

Anderl36. 

Anger 16.', 170. 

Apt 108, 109. 

ArnoSt z Pardubic 13, 15 

Artmann 180. 

Biilbin II. 
Baník 180. 
Bauer B. 105. 
Bauer Jmu 187. 
Beer fii Pehr 88. 
Benda Frant. 83. 
Benda Jiři 60, 79. 
Benda Josef 81. 
Bendel Franl. 108, 
ISendl Kjtrcl lOH. 111, 119, 156. 
lÍMieiJikti Nuriožeraky 38. 
Benei z Veitmile 11. 
Benevic 104. 
BenoQi J. 118. 
BergmaDn 107. 
Bertramka 93. 
. Beseda 111. 
Betlach 105. 
Bielier 82. 
Bioa 186. 
Bioko 174. 
Bliha 106, 171. 
Blahoslav 30, 37. 
Blatt 105. 

Blažek 107, 151, 172, 178. 
Blažková 171. 
Blodek 105, 149, leo. 



BuhuBlHV z Čechtic 21. 
líohák 181. 
liucb 12Ó. 
Boleluchý 7, 11. 
Boleslav II. 5. 
Bořivoj 4, 6. 
Bosák 29. 
Božan 57. 
BožeiÉcIi i), 12. 
Bividský 1G7. 
Brává U2. 
Bri.\Í FrHTit. 59, C.í. 
Brixi Viklorin 71. 
BriHiský Jiin 37. 
Brossmuiin 71. 
Brož z Hornštejna 7. 
Biibnik 186. 
Baduč K 
BuchU 111. 165. 
Burghardt 180. 
Biihnerc 104. 

Cajner 108, 163, 
CapriciUB 180. 
Cecilská Jednota 106. 
Cibulovsky 37. 
Cithara 11- 
CiTJ lilia 37. 
Ciarth 83. 
Čapek 181. 
Čapka 166. 
Čech Ad. 170. 
Čech K. 171. 
Čejka 172 
Čermák Fr 188. 
Černohorsky 59, li3, 

Červenka Fnint. 38. 



192 



Sezn:iin jmen. 



Červenka Josef 88. 
Čeivený V. Fr. 189. 

Dalibor z Kozojed 22. 

Damasus, viz Brossmann 71. 

Dargomyžskij 99. 

Dessauer 123, 133. 

D'Elvert 175. 

Dětmar 6, 8. 

Dietrich 101, 121. 

Divadla 90. 

Divadlo Brněnské 95 

Divadlo v Kotcích 93. 

Divadlo Nosticovo 93. 

Divadlo Olomoucké 95. 

Divadlo Šporkovo 92. 

Divadlo stavovské 94 

Diviš Prokop 71. 

Dix 58. 

Dlabač 89, 173 

Dlouhoveský 55. 

Doležálek 100, 122. 

Drahorád 163. 

Drecbsler Frant. 100, 107. 

Drechsler Josef 122. 

Dreyschock Alex. 113, 125. 

Dreyschock Raim. 104, 128. 

Drska 129, 132. 

Dusík Frant. B 88. 

Dusík Jan 71. 

Dusík Ladislav 86. 

Dušek Frant. 69, 93 

Dušková J. 95. 

Dvořák Antonín 108, 149, 150, 157, 

Dvořák Jan B. 185. 

Dvořák Jaroslav 186. 

Dvořák Karel B. 186. 

Eberhardt 12. 
Eberle 184. 
Edlinger T. a J. 184. 
Z Ehrenbergu 110, 132. 
Eisenhut 181. 
Eiser 105. 
Emminger 132. 
ř>nst Frant. 87. 
Erúe )79. 



Fiirník 105. 

Fayt 37. 

Faszmann 180. 

Faulhaber 187. 

Fiala 88. 

Fibich 149, 159, 178. 

Fibichova 171. 

Ffirster Antonín 108, 166. 

Fiirster Jos. st. 107, 170, 172, 179. 

Forster Jos. B. ml. 108, 163. 

Frank 187. 

Fridlovský 124. 

Fuhror 100, 114. 

Gartner Antonín 180. 

Garíner Josef 180. 

Gassmann 77. 

Gaycr 88. 

Glaeser 104, 123. 

Glinka 99. 

Goltermann 104. 

Gotz 71. 

Gregora 151, 163, 172, 178. 

Gross 105. 

Grosserová 133. 

Habermann 64. 

Habrich 71. 

Hammerschmidt 74. 

Halíř 104. 

Hanácké operety 96. 

Harant 45. 

Hartl 108. 

Hauser či Houser 128, 

Hausmann 174. 

Havlasa 108, 164. 

Hegenbart 104. 

Heis 164. 

Hejda 178 

Heller 111, 178. 

Helmer Jan Jiří 185. 

Helmer Karel 185. 

Helvík 180. 

Hieronymus či Jeroným 13. 

Hilmar 100, 119, 144. 

Hlahol Plzeňský 111. 

Hlahol Pražský 132, 136. 

Hlava 70. 



Seznam jmen. 



193 



Hlaváč 170. 

Hlohovský 32, 54. 

Hnilička 107, 163. 

Holan Rovenský 66. 

Holý 167. , 

Homolka Emanuel 185. 

Homolka Ferd. A. 186. 

Homolka Ferd. J. 187. 

Homolka J. Štépán 187. 

Horák Jan 187. 

Horák Václav 187. 

Horák V. E. 100, 107, 109, 115. 

Hostinský 151, 175. 

Hořalka 124. 

Houdek 88. 

House 104. 

Houslaři čeStí 184. 

Houslaři vlaští 184. 

Housle 46, 184. 

Hos 184. 

Hrabě 104, 178. 

Hruška 163. 

Hry duchovni 41, 90. 

Hřímaly Jan 104, 168. 

Hřímaly Vojtěch 104, 149, 160, 178. 

Hudba světská 44. 

Hulinzky 185. 

Hůrka 89. 

Hus 20, 21. 

Hiittner 104. 

Hvězda 70 

Hymny národní 101. 

Hynek 171. 

Chimarrheus 19, 46. 
Chlum 178. 
Chotek 124. 
Christeindel 181. 
Chvála 151, 155, 176. 
Chvátal 124. 

Jacob Gunther 68. 
Jan 19. 

Jan a Velek 18. 
Jan z Holešova 7. 
Janáček 111, 166, 174. 
Janatka 105. 
Janouš 124. 



Janoušek Ant. 170. 

Janoušek J. 178. 

Jansa 126. 

Janovka 89. 

Janus 105. 

Jarolim 180. 

Javůrek Ant. 111, 166. 

Javůrek Čeněk 70. 

Javůrek Josef 70. 

Javůrek Joset 88. 

Javůrek Norbert 142, 166. 

Jednota Bratrská 22. 

Jednota Cecilská 108. 

Jednota umělcův hud. 67, 102. 

Jelep 109, 120. 

Jelínek Heřman 87. 

Jeremiáš 108, 163. 

Jeroným Moravský 13. 

Jiránek AI. 108, 167. 

Jiránek J. 108. 167, 170. 

Jirmus 106. 

Jírovec 80. 

Jiří král č. 22. 

Jiřikovský 182. 

Josquin 37. 

Juncaeus 37. 

Kaán 162, 170. 

Kail 105. 

Kalivoda 10 i, 123. 

Kalous 37. 

Kancionál Bratrský 31. 

Kancionál Smíškoyský 29. 

Kancionály psané 27. 

Kancionály tištěné 29. 

Kantor 15, 23, 26, 63, 54. 

Kaván 108, 111. 

Kapela Rudolfa II. 42. 

Kapely Šlechtické 51, 61. 

Karel IV. 8, 14, 16, 18. 

Karas 101. 

Kašpar 180. 

Katzer 181. 

Kauer 88. 

Kiesewetter 175. 

Kittl 104, 113, 118, 133. 

Klášter sv. Ambrože 16. 



J. Srt-Debrnov: Dějiny hudby. 



13 



194 



KliiSrer BřeTnovsk^ 8. 

KliiSrer Rajhradský 8. 

KldSler Sázavaký 8. 

KláSter Slovanský 15. 

Klášter Strahovský 9. 

KM&tM Zbraslavský 13. 

Kláštery 9, 61. 

Klein 8S. 

Klot 185. 

Klavicfaord 46. 

Klička 108, 111, 16S, 170. 

Knftbl 163. 

Knittl 108, 111, 177. 

Knize lU. 

Kuber 182. 

Kohout E. 58. 

Koldití 186. 

Koleje jezovitské 42, 52. 

Kolešoískí 100, 107, 

Kolovrat 72. 

Komenský 3*, 39, 171. 

Konrád 151, 179. 

Konservatoř 103, 136. 

Kopta 104, 168. 

Kopřiva 37. 

Kopřiva Karel 71. 

Koráb 171. 

Kott 121. 

Kovařovic 162. 

Kozmandu 37. 

Kozoiiinecký bi. 

Koželuh- Jan 66. 

Koželuh Leopold 85. 

Kfinig IW), 171. 

Krsft 88. 

Král Jan 104, 169. 

Král Václav 70, 131. 

Královnieky 146. 

Krfimár 183. 

Kfečman 151, 169. 

Krejčí 100, 104, 107, 115, 17{ 

Kreybich 87. 

Kríe^ 185. 

Kromner Ant. 71. 

Krommer Frant. 85. 

Kropáč 37. 

Krov 116, 129 



Krumpholz 88. 

Křesťanství 3, 6. 

Křížkovaký 111, 149, 150, 164. 

KuĚera Jan 70. 

Kuchař 69. 

Kniik 185. 

Kunert 121. 

Kunz 68, 182. 

Kilr Hariánsk;^ 15, 16. 

Kilrové literátšti 5, 23, 27, 52, 53, 

Kusý 70. 

Kyrill 4, 6, 

Ryrillská píseň 7, 11, 

Labický 100, 119. 

Lábler 100, 

Lachner 104, 171. 

Lantner 186. 

Lanz 187. 

Láska 6. 169. 

Láska Či Laske J. 185. 

Lanb Ferd. 100, 104, 128. 151. 

Lnub Váfia 108, 167. 

Laarencin 175. 

Lautenlsté 19, 58. 

Lehner Fr. 185. 

Lehner F. J. 174. 

Lev 171. 

Levý Hradec 6. 

Lhola 183. 

Lichmann 100. 

LiteráiSti kůrové 23, 27. 

LitoinĚřický M. 28. 

Liturgie latinská 4, 16. 

Liturgie milánská 16. 

Liturgie slovanská 4, 16. 

Lobkovic 72. 

Lorenc lOI. 

Losi 58, 184. 

Louská h8. 

Loutna 11, 46, 58, 183. 

Ludmila sv. 8. 

Ludvik 188. 

Lukeš 102, 132. 

LuUeroíá 131, 133. 

Layton 44. 

Lýra 46, 183. 



Macourek 101, 123, 134, 147. 

Halát ITT, 1T8. 

HansiouAfi 15. 

Mářa EtLJetán 70. 

Mářa Ignác 8T. 

Haiiánské Epfivjr 12. 

MareS 8Í. 

Markus 171. 

Maraik 18. 

Martinka 1S8. 

MHitinovaký 101, 120. 

Masti(<kář 41. 

Maatík 3T. 

.MaSek Albín 100, 115. 

HaSek E. ITl. 

Mušek Jan 178. 

Maíok V. V. 67. 

Mašner 170. 

Matějka 70. 

Malbias 37. 

Maaant 71. 

Mayr 109, 135, ITO. 

Mejtřik 71, 135, 170. 

MoIiS 174, 179. 

Melodram 90, 92. 

Melzel 54. 

MethodĚj 4, 6. 

Měchura 118. 

Hfča 88. 

Míchna 55. 

MJkoláS 19 

MikSa 182. 

Miksch 89. 

Mitde 105, 169. 

Mildner 104, 131. 

Miřínsk^ 29. 

HiCis 33. 

Moniuazko 99. 

Morality 41. 

MoBCheleB 1S5. 

MOíart 98, 94, 

Moker 181. 

Mnndt 180. 

MuBchel 185. 

Muzikant 169. 

MfUler V. 130. 

Mysliveček GO, 77. 

Mysl«ria 40, 41, 166. 



Nápravník 108. 149, 
Nástroje bud. 46, 183, l81. 
Nejedlí 163, 1T8. 
Neruda AI. 171, 178. 
Nerada Jan 87. 
Neruda Jos. 144. 
Nerudová 168. 
Nesvadba 131. 
NeSvera 162. 
NendOrfel 1T8. 
Neumy 47. 
NĚmec 104, 124. 
Nicolaides 32. 
Nikodim 87. 
Nostic 72. 
Nota chorátná 47. 
Mota mensurovaná 4T. 
Nováček 161 
Novotný Václav 1T6. 
Nudoíerakí 37, 38. 

Oelsehlegel 68. 

Oktoich 6. 

Ondříček Fr. 104. 151, 168. 

Ondříček K. ITl. 

Opery české 134. 

Orebskf 101. 

Pachts 72. 

Palla 111, 164. 

Paleček 171. 

Páriova' ZIkeSová 171. 

P«(ba 163. 

Peob 164. 

PartBch 67. 

Taukner 164. 

Peer 169. 

Pehr či Beer 88. 

PecbáČek 85. 

Petr 181. 

Petrof 183. 

Petfik TO. 

PfailomateB 37. 

Pichl 80, 100. 

Piaafovie 105. 

Píseň česká 5, 11, 17. 

Píseň evangelická 27. 

Píseň buBÍtaká 21. 



Pfseíi RyritUká 7, II. 
PJseíi Svatováclavská 11. 
PíTOio notové 47. 
Písně církevní 17. 
PíboS Mariánské 12 
Pisoe národní 138. 
Písně rorátni 16. 
Piiek 130, 136. 
Pifscb 63, 107 
Pivuda 161, 178. 
Pixis 101, 105. 
Plach 18C. 
Platf kantorské 53. 
Podhorská 131. 
PodhorakJ- M. 132. 
Pokorný Gottb. 71. 
Polák 102. 
Polka 144. 
Popper 169. 
Pozaunáfi 44. 
Pozděna 178. 
Pmdter 184. 
Pragerer 54. 
Praupner Jan 70. 
Praupner V. 67, 102. 
Pražský Jiřík 37. 
PreÍBler 101. 
Procháika 150, 164, 174- 
Prokop sv. 7, 8. 
Proksch 108. 
ProSka 100. 107. 
Průcha 107. 
Přibik 108. 
Punto i! Stich 88, i)5. 
Z Radkova 37. 
Raitmeyer 104, 169. 
Rachtaba 37. 
Kamig 70, 95. 
líauch 186. 
lieichel 13S. 
Reisz 180. 
Bejna 181. 
Rejcha 87. 
Rejsar 37. 
Rieger 121. 
Richter Fr. 81. 
Richter Pius 170. 



Z RiKcrsberkn 107, 143, li4- 

Itodericus 37. 

Rohlik 187. 

Roráty 16- 

Rosacius .3<-i. 

Rott Aog. 188. 

Rott Frant. 189. 

Koít Kristián 30. 

RozenplDt 32. 

Rozkošný 149, 161. 

Rjiszler 81. 

mHéka 38. 

Rttckauf 170. 

Ryba 71, 100. 

Ryehnovskí JÍH 26, 3S. 

Rychnovský Václav 36. 

Řebiček 168. 

Sály koncertní 137. 

Sandner 185. 

Sauer 182. 

Sbírky písni 142. 

Sbory éeské 108, 111. 

Sedláček 183. 

Sedmi k 1»0. 

Seger 5P, 63. 

Seifert 169. 

Seohter 122, 

Sekvence 7, 16, 

Seling Josef 62. 

Sieber 182. 

Simandl 169. 

Simiinidcs 37. 

Sitt Ant. st. 185. 

Sitt Ant. ml. 104, 168. 

Sitt Hanuš 104, 168. 

Sittová-Petzoldová 171. 

Sizt z Lerchenfelati 44. 

Skuherský 107, 147, 135, 151, 17;i, 178. 

Skydánek 71. 

Sládek Vend. 105. 171. 

Sláma 124, 

Slánský 131. 

Slavik Josef 100, 104, 126. 151. 

Slavlk Karel 164. 

SUvfk Rudolf 127. 

Slavkovský 170. 

Slavnostní opera 91. 



Slezák 111. 

Smejkal 70 

Smetana Adam 37. 

Smetana Bedřich 99, 108, 111, 135, 137, 

148, 150, 162. 
Smita 106. 
Smolík 108. 170. 
Smrčka 88. 
Sobek 169. 
SobésUvský Jan 30. 
Sojku 71. 
Sokol 128. 
Spitihněv .1, 8. 
Spiegel 180. 

Spolkové hudební iC. 103. 
Spolkové zpěváStt 111, 137. 
Hpork Franf. A. 71, 187. 
Spork Jan V. 72, 102. 
Stamitz 84. 
Staněk 106, 171. 
Stavitelé nústr. bud. 179. 
Stefani Jan 81. 
Stefani Jos. 88. 
Steffanidea 37 
Stecker 108, 151, 170, 177. 
Stich Ěi Punto 88, 95. 
Still 68, 182. 
Stolle 70. 
Stoss 185. 

Strakatý 102, 116, 132, 133. 
Straussel 181. 
Streyc 31, 57. 
Strnad KaSpar 185. 
Stmad K. 163. 
Strobach Frant, 70, 95. 
Strobach Jan 58. 
Strobach Josef 70. 
Stiocentor 19, 23. 
Suchánek 101. 
Sušil 142. 178. 
Svach 18. 
Svida 187. 
Svoboda J. V. 110 
Sylván 30. 
Sychra 163. 
Syřlnek 169. 
Sch.iferle 185 



Schiťfner 181. 

Schott 184. 

Scbulbotr 125. 

Sehwardling 182. 

Schwarz 180. 

Sámal Václav 189. 

áamper 45. 

Šebor 135, 147, 150, 1.55. 

Šeller 87. 

Řembera 18-5. 

Ševčík 16-í, 171. 

Škola Budečská 8. 

Škola Vyšehradská 7, 8. 

Školy 15. 23. 

Skroup Frant. 101, 102, 110, 

134. 147. 
Škroup Jan 101. 109, 117, 131. 
Šlechtici 72. 
Šrastný Bernh. 104. 
ŠfaBtný Frant. 88. 
Štépán či Stefani J. g8. 
Steyr 7, 57. 
Štika 100. 
Štolcar 45. 
Šiibrt 169. 
Táborský Jan 28. 
Tmivitz 110. 

Tance Ěeské 3. 143, 144. 
Teypreeht 46. 
Thiel 71. 

Ticháček 129, 136. 
Titl 100, 124. 
ToináSek V. 99, 112. 
Tomáši k 101. 
Tovačovaký 111. 165. 
Tragy 107. 
Trag 104. 

Triebensee 106, 131. 
Trneček 106, 170. 
Trojan (TrajanUB) 35. 
Tropus 7, 16. 
Tniska 187. 
Třanovský 33. 
Tuček Fr. 88. 
Tuček Jan a K. 183. 
Tůma 60, 76. 



Ulm J. 174. 
Ullrich 182. 
UmSIecká Bes. 137. 
Ůalavy had. 102. 

Vacek 179. 

Viclav 8T. 8. 

Václav z Pracbutic 13. 

VBŮhal 80. 

VsthftDáí-i 180. 

VArhanická škola 106. 

Varhany 12, 13, 46, 173. 

VaSák Em. 101, 1G3, 178. 

Vaíák Josef 101. 

Vávra 171. 

Vecko 171. 

Veit 101, 107, 119. 

Velehiad 4. 

Velek a Jan 18. 

VelvarskJ- 184. 

Vencálek 37. 

Venoelius 62. 

Vetter 178. 

Veverka llXl. 

Vihan 104, 151, 169. 

Vinař 107, 161, 179. 

Viola 11, 46. 

Virtuosové 168. 

Vit děkan 12. 4G, 179- 

Vitáaek 99, 112. 

Vlašimský 37. 

Vocelka 181. 

Vogel K^. 68. 

Vogl Frant. 101, 106, 109. 

Vojádek 165. 

Vojtech 8V. 6, 8. 

Vorel 101. 120. 

Voříšek 122. 

Votava 71. 

Votrnba 70. 

Vrabec Jan 70- 

Vranický Ant. 87. 

Vranicky Pavel 85, 

Vraný 169. 

VSeteČka 187. 

Vyskoůi! 170. 

Wagner 104. 



Waňaua 178. 

Weber D. B. 95, 99, 103. 

Weber Jaromír 104, 168. 

Weber K. M. 130. 

Weber M. 185. 

WeimeB 182 

Weiss Frant 105. 

Weias Mich. 182. 

Winter 163. 

Willer 185. 

Wittich 178, 

Wolfram Josef 124. 

Wolfram J. Maria 118, 

Wolf August 188. 

Wolf Jan Ig. 70. 

Wolf Josef 188. 

Záhorský Dan. 89. 

Záhorský Fr. 163, 178. 

Zach Jan 75. 

Zach TomáS 186. 

Zajic 104, 168. 

Zalužan 105. 

Závii z Falkenst 14. 

Závorka 31. 

Zelenka 60, 74. 

Zelinka J. 108. 

Zelinka Jan 182. 

Způvy adventní 16, 17. 

Zpčvy husitské 21. 

Zpěvy mariánské 12. 

Zpěvy náboženské 29- 

Zpěvy národní 3. 138. 

Zpěvy rorátnl IG, 

Zub 183. 

Zvonař 101, 107, 137, 147, 151, 171, 

178, 179. 
Žabka 37. 
Žák 89. 

Žalmy 10, 34, 38, 57. 
Žaltář 11, 46. 
Žaltáfníci 15. 
Žalud 188. 

Židovští hudebnici 45, 53. 
Žitek 100. 
Žlutický 37. 
ŽofínekJ sál 137. 



o p r a "^ -y. 



.. • .A.t 



Jr 



Str. 11. 


řádek 7. zdola místo Voit 


má 


býti 


Voigt. 


« 19. 


n 


8. . 


i» 


lamky 


n 


n 


lampy. 


n 37. 


» 


7. shora 


w 


Eozmauda 


n 


» 


Kozmanda. 


« 58. 


« 


8. . 


p 


zamiloval 


r) 


n 


zamilovav. 


n 68. 


r 


18. , 


n 


od F do A' 


rt 


TI 


F a». 


. 168. 


n 


4. „ 


m 


K. Janáček 


v 


« 


L. Janáček. 


n 109. 


n 


8. zdola 


li 


V. Jelena 


» 


TI 


AI. Jelena. 


. 118. 


n 


17. shora 


í» 


18 


» 


l» 


1888. 


. 158. 


»» 


2. zdola 


r» 


Oxfordskou 


n 


TI 


Cambridgeskou 


« 161. 


n 


7. „ 


D 


1873 


n 


TI 


1883. 


„ 162. 


» 


15. . 


po slově církevní přidej : a 


, stal se 1. 1885 








professorem při tom ústavě. 


n 169. 


n 


2. shora 


TI 


v Lodýně 


n 


T7 


v Londýně. 


„ 169. 


n 


19. zdola 


přidej 


1 : a Fr. Neruda ^ 


V Petrohradě. 




Statiford University Libraries 
Stanford, Califomia 



Retnm thU boob on oř Wor« dáte dne.